Přinutit se něco dělat

MobyDicku, mne je tak trochu luto, ze castorkat sa dokazem "prezrat" aj toho "krasna", ked je to pre mna akoby opozerane, ale mozno veci vnimam obcas dost povrchne ci povrchovo a preto sa to stava, neviem. Napriklad sa mi moze velmi pacit farba nejakeho vyrobku a priam citim jak tie odtiene dalenj farby mi narazazju do oci a vytvaraju vo mne prijemne pocity, pricom po case to uz vidim ako "opozerane" a nema to na mna ziaden vacsi efekt, co mi je tak trochu aj luto, bo uz to nevnimam tak intenzivne a zivo.
Inak, pred asi tak 2 rokmi sa mi zapacili v obchode take velikanske rozpravkove knizky...mali nadherne obaly - farebne ligotave a aj obrazky v nich boli krasne, tak som si zopar z nich kupila s tym, ze sa ponorim do rozpravkeho sveta, ked ma tento "dospely-sedivy-fadny" svet omrzi, ibaze som precitala zatial iba jednu a i to mi trvalo skoro rok a k tym zvysnym 3 sa furt nedostala. Paci sa mi, ze tam dominuju obrazky a pismena su velikanske, pricom textu neni az tak vela. Akurat na to musim mat asi to spravne rozpolozenie, aby som si to vedela uzit - tie farby i pribehy, tak to stale odkladam, hoci ma to k rozpravkam taha uz dobrych 10 rokov, ak nie viac. Mozno som si myslela, ze ked bduem amt deti, tak s tym uz konecne zacnem, ale ja s tym chcem zacat skor pokym som sama a mozem sa na to riadne sustredit, len k tomu mozno nemam to spravne rozpolozenie, neviem.
Mne Japnoci tiez vzdy pripadali volajak chladnejsi, ale tymito ich tendenciami sa mi zda, ze ten chlad je ako zasterka ich citlivosti a naroky spolocnosti tych citlivejsich jedincov proste zatlacia do kuta. Podla vsetkeho nemaju moc utesene zivoty, ked ziju pre ten technicky pokrok a akoby zili len pracou, pricom ja si Japoncov spajam skor s duchovnom...sak odtial idu tie rozne duchovne smery, ci nie? mam v tom trochu gulas, hindiuizmus a tak dalej...asi si ich mylim s Indami, nevyznam sa do toho alebo bojovymi umeniami. Iba pisem, co ma napada, vnimam to dost skreslene.

lLily: pohádky, to je vážná věc, v mém životě zahrály velikou roli, mám své oblíben příběhy, i autory. Filmy mě fascinovali, dnes to spíše analyzuji, protože v dětství toho dítě není schopno, ono více prociťuje. Já byl velmi emotivní, a i když jsem se něčeho bál, zároveň mě to fascinovalo, a stále fascinuje. Mám rád kontrasty, dualitu.

Ty články si přečtu, a hikikomori samozřejmě znám, velký problém technicky vyspělého Japonska, ale co je v Japonsku, může být i zde. U nich je problém jejich geografická izolace, celková společnost, postavena na uctívání předků a soutěžením, zároveň studem, před svými předky, pokud selžou, velká loajalita šéfům apod. Připadají mi chladnější s omezenějšími emocemi, což opravdu někteří Asiati mají. Tak potom následuje po neúspěchu to do sebe uzavření se, či odtrhnutí se. Velký problém už pro tak izolované Japonsko, které co se týče demografické křivky růstu na tom nebude do budoucna asi dobře.

Mesačný princ: momentálně ji budu hledat, respektive každý den mohu něco dělat, ale já jsem se k tomu zatím moc neodhodlal, prč, to snad pochopíš. Více k tomu psát nebudu a napíšu něco, až opravdu v mém životě bude změna, snad už brzy.

MobyDicku, no to tak castokrat byva, ze dieta, ktore bolo ci uz v comsi sabotovane okolnostami alebo prirodzene premyslavejsie, si to detstvo a hlavne dospievanie moc neuzilo....ja sa napriklad zacala viac zaujimat o rozpravky az ked som malal okolo 25 rokov, pricom ked som bola mala, tak ma bavili skor serialy a hrane rozpravky, kreslene velmi nie - ani knihy som necitala, no a teraz priblizne v tvojom veku tiez akoby este len dospievam....uz i ludia o 10 rokov mladsi odo mna mi pridu ovela dospelejsi, nez som ja.
Najlepsie sa podla mna v tomto svete zije ludom generacie Y - tento svet je pre nich jak stvoreny... iste kvality mas aj ty, bo i ty chces, aby ta praca v prvom rade bavila, inak sa ti pracovat ani nechce. Nahodou som na to vcera natrafila: refresher.sk
pre nich je svet gombicka jak aj pre tychto salenych chalanov, ktori prespali" na cierno" v Aquaparku:
www.youtube.com
ja mam posledne 2 desatrocia bohuzial ovela blizsie k hikikomori: refresher.sk

MobyDick - a čo vlastne robíš momentálne ty? Myslím prácu?

Mesačný princ: ber vše jen jako můj názor, není to dogma, já vím, že to každý můžeme cítit jinak, a rovněž se na tom může podílet náš současný stav-můj tedy určitě.

Ale stejně, myslím, že doba už by mohla na tolik pokročit, že už bychom mohli mít právo dělat to, co chceme a v čem jsem dobří! Bohužel, svět je ve zmatku, a ti co mu vládnou, ti, co mají moc, protože dokážou manipulovat s davy, ti té naději v lepší zítřek moc nepřidávají.

A vůbec, napiš své sny? reálné i nereálné.

Mesačný princ: pokud znáš někoho, kdo má tři tituly, a neumí toho využít, nebo toho nechce využít, tak potom se ptám proč vůbec studoval? Snad ne jen proto, že chtěl studovat? "Studování pro studování", tak bych to nazval. ne, každý něco cítíme v čem máme navrch, v čem jsem odlišní od druhých, a touto cestou bychom měli jít, a to, že tak tomu není je dáno tím, že mnoho lidí prostě ustoupí-rezignuje, "nejde přes mrtvoly". Na dělníka se vysoká škola nestuduje, a mnohde nevyžadují vůbec žádné vzdělání. Snad nebudeš studovat matematiku, srovnávací jazykovědu, dějiny umění, medicínu na to, aby jsi "skončil za pásem?" Pamatuj na to, že lidé se v podstatě ohlupují tím, že jsou šťastni z mála, ale není to pravda. Každý chceme více, někdo až moc. Pokud tě fascinuje práce někde se "sbíječkou", tak mě osobně ne, a je jedno, jestli je to důležité, či ne. Titul samozřejmě neurčuje nic, co se týče charakteru a někdy i schopností. Ale jsou věci, které prostě bez studia nemůžeš dělat, a to z důvodů potřeby ty znalosti získat, ale hlavně z důvodu kvalifikačního. Já jsem se nikdy neptal lidí co někde na ulici zametají, jestli jsou šťastní s tím, co dělají, pochybuji o tom, a spíše to považuji za jejich zneužívání. Něco jiného je řemeslo, to často lidé dělají se zájmem, zvláště umělecké řemeslo. Například já nemám problémy v kuchyni, ale i něco opravím, ovšem moc mě to nebaví. Můj potenciál je úplně jinde, ovšem v dnešní době, je to spíše utrpení, protože o takové věci asi nebude zájem-prostě lidé, ti většinoví už ztrácejí schopnost ocenit opravdu hodnotnou věc, a už vůbec nebudou ochotni za ní platit, vyhrává jen kýč.

Ale já vím velmi dobře v čem jsem dobrý, alespoň si to myslím, ale ta cesta k tomu je dosti trnitá, a mě už dávno není těch 18 let, když jsem to poprvé zkoušel. Potom jsou tu i jiné možnosti, a já je mohu vyzkoušet, ovšem moc mi v tom nepomohli okolnosti. Prostě žiji v debilním prostředí!

Podívej, já nebudu nikomu nic vnucovat, já mám své cíle, své sny, a vlastně mohu dokonale pochopit jen sám sebe, u druhého je to pro mě problém. Každý vnímáme svět a život trochu jinak, a já bohužel něco vnímám až příliš intenzivně, to ti zde nemohu vysvětlit. Pro určité věci se člověk rodí, a pokud je nenaplní, tak vlastně něco v něm zemře, tedy ve mně to nějak neumírá, ale vím, co to se mnou dělá.

MobyDick

Prečo máš pocit, že keď má niekto titul, tak by nemohol byť robotníkom a pokladáš to automaticky za neúspech. Poznám človeka, ktorý má tri tituly a robí ťažkú fyzickú prácu. Naozaj máš pocit, že titul či vzdelanie určia, kým človek je?

Možno pre toto nemôžeš ísť tou cestou, ktorou chceš. Môžeš mať vzdelanie akékoľvek a nakoniec ťa to aj tak môže ťahať k niečomu úplne odlišnému v čom budeš dobrý.

Je to len rada. Pre teba neúspech, pre tých ľudí možno životný cieľ :) To, že má niekto titul ešte neznamená, že je múdrejší a šikovnejší, ako ten bez neho.

Kľudne takto premýšľaj ale nepohneš sa ďalej ak budeš mať na toto takýto názor. Teda aspoň si to myslím.

lLily: nejhorší na tom je, když to poslání cítíš, ale něco tě svazuje, a nedovoluje ti to jít dál-je to vlastní strach, můj strach! I já jsem byl v tomto zcela normálním dítětem, které chtělo dělat leccos, dobře víš, že dítě má naivní přání, a touhu stát se od popeláře, až třeba po kosmonauta (toto jsem nikdy nechtěl). Ovšem je pravda, že hudba, film, knihy, ale i příroda (později věda) to na mě asi působilo nejvíce. Naučit se mistrovsky kreslit a malovat je velmi náročné na čas, a je třeba začít co nejdříve, záleží na tom, co člověk očekává. Dnes se dělá hodně věcí na počítači a já jsem možná zbytečně staromilec, ohledně použitých metod. Já mám rád klasické hudební nástroje (symfonický orchestr a další) a varhany, takže nějak moc tu modernu nepotřebuji, to ovšem neznamená, že se těch moderních-elektronických nemá využívat, naopak. Chci jen napsat, že některé věci jsou těžko překonatelné, přesto, že mají mnohem starší původ a v tomto se mi tradice líbí. Nakonec i ta sexualita je vlastně jen návrat k něčemu mnohem staršímu, k něčemu, co je v člověku a co musí vlivem prostředí a doby v sobě potlačovat. Ovšem o tom více v daném příspěvku. asi bych se měl více otevřít, a já se naopak uzavřel.

Ano, naší rodiče, i prarodiče si do nás často promítají své představy o sobě, nemyslím si, že bych v tomto nějak trpěl, ale i v mé rodině to bylo patrné, a hlavně ty fatální chyby a nepochopení v mnohém. Kvůli tomu musím začít z nuly!

Je zajímavý, že dokážu překonat mnohé překážky, že jsem i vytrvalý (nakonec rád chodím na delší výlety, a někdy jsem chodil i bez jídla a s minimem pití, a překonal jsem to, dnes už to nedělám, bylo to drastické, zvláště v těch letních parnech!). Pohodlný nejsem, ale co z toho, když v životě jsem to neuplatnil, toto se musí u mě změnit.

Mě naštěstí nikdo nic nedláždil, měl jsem v tomto volnost možná až moc velkou, samozřejmě, že měli radost, když jsem se dostal na sportovní školu, když mi šel zpěv apod, ale třeba zrovna ten sport, to není pro mě, protože mi tam chybí to mystérium a emoce, které mi přináší zážitek z krásné hudby, dobrého filmu (těch je minimum), knihy a zhlédnutí obrazů (mám rád spíše určité mystické motivy apod.). Asi dospívám až dnes, ve 38 letech, je to asi ostuda? Ale je to tak, přiznávám se. Ve 20 letech jsem si naopak připadal dále, než druzí.

Co se týká lidí které znám, tak není to moje "krevní skupina", ale osud nás nějak spojil, až na výjimky se s nimi často nevidím. Mě to táhne k jiným tipům lidí. Týká se to mých zájmů a prožitků, s nimi to sdílet nemohu, třeba právě zítra budu s jedním z nich, ale tomu já se nebudu otevírat, bude to "drbání", rozmluva o politice, kritika světa a přemýšlení o naších budoucích plánech, a občas vzpomenutí na nějaké ty křivdy. Ovšem už se to snažím korigovat. Víš jaký je problém lidí co znám? Oni se zastavili na místě, ničemu novému se neučí, dva z nich také dělali hudbu, ale bohužel, skončili jako dělníci! Jeden má dokonce titul ing a k ničemu. Znám i jednoho pohodového člověka, ale on zase nerozumí a nezajímá se o věci, jako já, je to spíše podnikatelský a programátorský typ. Jsem málo aktivní co se týče vyhledávání lidí, protože jim moc nedůvěřuji a může za to i doba, ve které jsem žili a žijeme. To ještě bude nějakou dobu trvat, ale co se týče politiky, tak celé bývalé Československo vnímám fatálně, absolutně zametena celá minulost pod koberec. Já jsem vlastně spojen se Slovenskem až moc, protože prarodiče z matčiny strany pocházeli z jižního Slovenska.

Mám nějaké zábrany, nějaké špatné vzorce chování a strach a pasivitu, toto překonat, a mám vyhráno, takže vše udělám proto, aby se tak stalo.

Pozri MobyDicku, obcas sa proste stane, ze sa clovek narodi s pocitom akehosi konkretneho poslania a ma v tom jasno uz od detstva, potom su pripady ovela castejsie, ked to cloveku dojde postupne ci "nahodou"...napriklad niektori ludia tvrdia, ze nikdy si nemysleli, ze sa niecim podobnym budu niekedy zaoberat a teraz to tvori jadro ich zivota a nevedia si bez toho predstavit svoju existenciu.
Mozeme mat talent(y) a moze nam cosi znemoznovat dosat sa k nim...mozeme vediet, ze nieco chceme a mame k otmu dispozicie, no nemusime vediet jak sa tym nalozit. Obcas sa i stava, ze zijeme talenty nasich rodicov, co vsak nic nemeni na tom, ze ich vnimame ako vlastne a ani sa to nemusi vylucovat s tym, ze ich mame, ale niekedy si rodicia akoby plnili svoje sny skrz deti, co nemusi byt skodlive, ak je to v sulade aj s tym, co chce to dieta a k comu ma ozaj predispozicie. Obcas to dieta moze bojovat s pocitom, ze sa chce rodicovi zavdacit a nechce ho sklamat, mozno to do istej miery sedi aj na teba, i ked presne neviem v com, ale nieco z toho snad hej. No a tak ide po ceste, ktoru mu vydlazdili, ibaze mu bud nevyhovuje dlzka cesty (je netrpezlive) alebo sposob akym po nej musi kracat (urcitym sposobom sa musi spravat a dodrziavat iste pravidla).
Nasiel si sa v comsi z toho?
To s tymi "kamaratmi" som to mala podobne, ale len v detstve, kym som o vsetkych komplet neprisla, no nelutujem toho...zvacsa som si rozumela vzdy len s jednym, a ak sa k tomu pridruzili aj ini, tak to akoby stracalo na kvalite, lebo ja sa viem najlepsie sustredit a venovat pozornost len jednej konkretnej veci a konkretnemu cloveku, nez ked ich je tam krdel a kazdy si mele svoje - take skupinky ludi oblukom obchadzam a nemam zapotreby sa zapajat, radsej sa distancujem.
Tak clovek je vseliaky, ci uz je introvert alebo extrovet, ja viem byt aj ukecany introvert skoro az sangvinik, ktory ked sa o comsi rozrecni, tak to nema konca-kraja, ale prilis casto sa to nestava, bo v konecmom dosledku by ma to skor vycerpavalo, nez nabijalo energiou a naplnalo. Zavisi aj od interakcie s druhym a nalady zucastnentych, bo ked cosi "visi vo vzduchu", ja sa neviem tvarit, ze to tam nevisi aj ked vsetci ostatni voci tomu ostavaju slepi a nerobi im problem v takej amosfere existovat, ja sa radsej zdekujem, nez sa tomu prizerat.

M.princ: zatial som videla len 2 jej videa, no hned ma oslovili a to sa mi nestava zas tak casto, takze urcite casom pozriem aj dalsie. Ak by si chcel i ty, tu je link na jej youtube kanal: www.youtube.com