Přinutit se něco dělat

Príspevok v téme: Přinutit se něco dělat
MobyDick

Mám problém, má původní stavba se úplně sesypala. Měl jsem sny a iluze, ovšem realita je jiná, a mě nezbude nic jiného, než ji akceptovat. Celé roky, jsem si nalhával, že mám v některých věcech větší schopnosti, než druzí, ale pravda to není. Snil jsem o tom, že vyprodukuji nějaké dílko, ale zatím nevzniklo (ani literární, ani hudební, ani žádné) a teď si vlastně uvědomuji, jestli to nebyl jen takový únik od reality, schovávající se za nějakou tužbu, dávno nesplněnou v dětství?

Nic mi nevyšlo, ani škola (důvodem je má neschopnost studovat a dlouhodobě se k něčemu upnout), před více lety jsem se chtěl věnovat hudbě, ale asi už to nebude možné, svět jde jinou cestou a já už se v tom novém světě asi nechytnu, prostě mě zajímají věci staré, a kultura, jež nazývám vysokou, ovšem ta je na ústupu.

Připadám si nedostatečně přizpůsobivý i inteligentní na to, abych se mohl vrhnout na věci, které dnes jednou, a mě prostě IT nezajímá, a pochybuji, že by mi to šlo. Samozřejmě že nešlo, protože matematika není asi mojí silnou stránkou. Navíc mám zcela jiné zájmy, a svět (trh) není o zájmech, trh je o poptávce.

Realita je tedy taková, že mě bude čekat práce, která mě vzhledem k mému nedokončenému vzdělání (nějaké soukromé gymnázium nikoho nezajímá) asi těžko může naplnit. Leč, rozhodl jsem se, že něco dělat budu muset. Mohu být dělník, mohu pracovat někde v obchodě, ve skladě, v nějakém restauračním či hotelovém zařízení, nebo někde na recepci. Lepší to nebude, to je jasné. A já navíc nemám. V tuto chvíli ne. Musím z něčeho žít a rovněž se chci něčemu specifickému věnovat a k tomu jsou třeba peníze. Zahraničí (odjezd) nevím, zatím mi nepřišlo v ničem výhodnější, když jsem zvážil všechna plus a mínus. Evropa už je všude stejná, stejný program, už neexistuje nic barevného, jen stejnost, a k tomu směřují i východní země.

Je podle vás pro mě lepší přijmout svojí průměrnost, či podprůměrnost, než se živit nadějemi, které asi nemohu naplnit, prostě to není v mých silách. Jediné, co teď v blízké době udělám, že jdu něco smysluplného dělat, respektive se jedná o práci. Já jsem vlastně takový průměr, a to úplně ve všem (studijní schopnosti, IQ, znalosti apod.). Problém je v tom, že ambice jsem měl možná příliš vysoké a mám problém se v sobě vyznat, a řešil jsem zde už nejednu věc.

Je podle vás lepší přijmout určitou realitu, i za cenu popření něčeho původního, a to jen proto, aby vás to zachránilo před možnou zkázou?

MobyDick

jjjhhh: pokud se povznesu nad všechny problémy světa, pokud odhodím to, že určité věci se mi na tomto světě nelíbí, a nemohu je změnit, respektive mně moc radosti nepřinášejí, zbude mi jen to mé snažení něco udělat alespoň pro sebe. Ovšem dělat to co chci už asi nebude možné, protože k tomu mělo dojít už dávno, teď už to nedoženu

MobyDick

Mesačný princ: svět je plný blbosti, ale vážně, v čem to jsou blbosti, záleží totiž na úhlu pohledu?

jjjhhh

Je to tema na zamyslenie. Clovek sa niecim zivit musi. Nikde nie je napisane, ze nemozes robit, co ta bavi. Ale ak chces vzdy robit len to, co ta bavi, to by si musel byt nejaky slachtic, alebo anglicky kral a ani tak si nemyslim, ze by si robil len to, co ta bavi.
Najdi si nieco, co ta uzivi a popri tom mozes robit nieco, co ta bavi. A ak ta neskor to, co ta bavi aj uzivi, tak si vyhral.

MobyDick

lLily: máš pravdu, že mnoho dětí se chce věnovat něčemu uměleckému, a jen málo v tom uspěje, platí: "mnoho povolaných, málo vyvolených". Nemám rád tuto větu, ale ona platí.

Na konzervatoř jsem to zkoušel v 18 letech, a do druhého kola mě nepřijali, odradilo mě to, a už jsem se k tomu nevrátil, byl to zpěv. Ani na hudební nástroje jsem neměl štěstí, já se spíše učil hrát na to, co jsem vlastně nikdy pořádně nechtěl. Ale co se týče hraní, tam mám ambici se trochu naučit na klavír, a varhany, to je velký sen. nevím jestli reálný, ale ono se to dá dělat alespoň v rámci možností někde doma, ten nástroj chci zvládnou především kvůli možné potenciální tvorbě, protože já jisté nápady mám, ale jak to přijde, vzápětí to i odejde, a tak je to se vším. Každopádně chci to mít alespoň jako zájem a zpěv, nevím, jestli se k tomu dá vrátit, snad si něco vyzkouším, je to otázka jen odvahy.

Podporovaný jsem byl v rámci možností, ale možná to chtělo začít dříve, a myslím že to chtělo daleko více věcí.

Na hranici jsem narazil, co se týče dalšího studia, protože univerzita už pro mě není. Už na poprvé jsem měl velice malý percentil z obecných studijních předpokladů, myslím že možná to gymnázium nebyla dobrá volba, a měl jsem jít na řemeslo, už jsem o tom psal. Možná že má cesta je v tomto.

Zatím to je jen relaxační, a myslím, že umění jde jinou cestou, já jsem v tomto zastaralý a nechci se moc přizpůsobovat, ne že bych to nedokázal, ale je to na úkor krásy a hloubky a skutečného artu. každý to vidí jinak.

lLily

v podstate som to tak mala i ja - z vyvazanosti ze vsedniho zivota, ale preco si nesiel na konzervatorium, ci siel, ale neprijali ta?
ono take veci ako huba, spev ci tanec bavi asi skoro vsetky deti, bo su to take intuitivne spontanne aktivity a deti su predsa len viac spojene s touto svojou strankou osobnosti, nez dospeli, ktorych to zvacsa casom prejde.
Ale mozem dat vsetkych snilkom za pravdu, ze o istych veciach je ovela prijemnejsie snivat, nez ich pracne pretavovat do reality a akykolvek mensi nezdar moze dost odradit, hlavne ak ta v tom nikto nepodporoval. Podporoval? Vtedy sa veci proste lahsie vzdavaju a odsuvaju do rise snov, pretoze naco sa namahat a zbytocne si to kazit este aj v predstavach, ked tomu ani samotna realita nepraje, vsak.

Hranicu, ktoru nejde prekonat nepreliezal ani nepodliezaj, mohol by si si len ublizit, za to zivot ozaj nestoji, jedine ze by si ju celkom zbural alebo nahradil inou. Mozno pisem trochu nezrozumitelne, vlastne ani neviem co pisem, ale trochu mi to takto dava zmysel. Ked ta da zivot STOP-ku, tak zastav, ono i tak pojdes napokon iba tam, kde ta mat zivot chce bez ohladu na kvazi tvoju "slobodnu" volu, ktora sa tomu vzpiera. Zivot vie v tomto viac, nez ja ty, ci ktokolvek druhy a ono sa v podstate nikdy nestane to, co sa stat nema,nech uz to vyzera akokolvek dobre, ci hrozne.

Ked ti nieco prinasa radost, tak ta to sice moze tesit, no ak to nemas jak so svetom zdielat, zrejme ta to nebude obohacovat nijak viac, nez dajme tomu relaxacne, preoze to bude postradat plnsi vyssi ci sirsi rozmer toho zdielania. Hraj si, kresli si, netreba to cibrit do dokonalosti, ak nejdes dajem tomu tvorit nejaku svetoznamu skladbu, ktora by mohla zamavat s celym sveto....ono clekom staci, ze to mava tym tvojim. Proces tvorivosti sa neda naplanovat neda, teda asi da, ale ja takych umelcovm jaksi nechapem....sak to musi extremne vysilovat, ked ktosi musi cosi vytvorit na pockanie alebo preto, ze ma s nejakou firmou zmluvu, ktoru musi dodrzat.

Ak chces vytvorit nejaku pesnicku, nevicm ci si uz skusal, tak len tak spievaj alebo hraj na huddobny nastroj a nahraj si to na kazetu...dost mzone, ze v tom po prehrati objavis melodiu, ktoru si si neuvedomoval, len sa nou nechal viest. To iste ked si malujes, hraj sa s farbami, ked ta to bavi a ono sa to uz do volacoho vytvarjue. Ci nemas rad abstrakcie? Ja sa do toho nevyznam, len ma to tak napadlo.