Přinutit se něco dělat

Kynie: jen lidé z mé rodiny (a to je na jedné ruce spočitatelné) pro mě znamenají něco výjimečného, a potom lidé, kteří už dávno nežijí (umělci a jejich díla), to vše má pro mě význam, a nebýt vědy a techniky, tak tady neťukám do klávesnice. Ovšem dělal bych nepochybně jiné věci, připadá mi, jako bych nebyl stavěný, pro dnešní dobu, nevyhovuje mi. Možná je to jen sebeklam, abych si omluvil nějaké neschopnosti přizpůsobovat se.

Ostatní lidé v mém životě hráli ne moc výraznou roli, prostě jsem nepoznal ty pravé. A už se vůbec nebudu zmiňovat, jak mě škola sežrala velkou část dětství a času, a lidé, které jsem nikdy neměl poznat, ovšem filosofové na to mají krásné úvahy o tzv. svobodě. Žijeme v příliš velké společnosti, a to je ten problém.

Já si bohužel něco až moc vysnil, a na to stojí asi má existence, a přitom kdysi mi stačilo tak málo, jenže ani v tomto nebyl osud nakloněn.

S tímto se musím poprat sám, ať už to dopadne jakkoliv.

Kynie: mít sny, neznamená, že se to splní, že dosáhnu vytouženého cíle, co potom? Život jde dál, ale jak pro koho. Nejhorší na tom je, že v mé hlavě už je do jisté míry chaos. Mnoho popírání, toho, co bych si přál, ale čeho zároveň třeba nemohu dosáhnout, je tu přeci nějaká determinace, a u mě je veliká, už jen místem kde jsem se narodil, všemi možnými událostmi apod. To těžko tady mohu prezentovat, ono se to lehce říká a těžko dělá. ale bohužel, pro někoho možná bohudík, život je o lidských vazbách a kdo je nezvládá, letí ze hry, nemá prostě šanci. A v tomto jsem se vyřadil ze hry už dávno. Proto mi vše tak dlouho trvá, proto tápu, vidím negativa, a nemohu se od nich odpoutat. Pro mě život není tak jednoduchý, jako pro ostatní, vidím složitosti, komplikace, a navíc se mi pletou do cesty naprosto zhoubní lidé.

Lidé to neradi slyší, ale na těch počátečních podmínkách velmi záleží a kdo je nemá, má to velmi stížené, neříkám nutně že je bez šance, ale má to mnohem těžší.

Ano, musím začít hned, a nejhorší na tom je, že si toto říkám už více než 10 let, a kde jsem? Nikde. Teď budu okolnostmi donucen, ale pochybuji, že mě to udělá šťastnějším a to vůbec netuším, co mi život nachystal. Někdo se narodí jen proto, aby vzápětí svůj život skončil, někdo se dožije požehnaného věku, a bere život takový, jaký je. Někdo bere život jako výzvu, fascinuje ho "adrenalin" života, někdo zase touží po klidu, který nemá a nikdy mít nebude. Já toužil po mnoha věcech, některé se z části splnily, ale většina ne, připadá mi to paradoxní, jaké si osudové.

Život má buď velký smysl, a člověk, v něm má výjimečné poslání, nebo nemá žádný smysl, a člověk mu ho teprve dává.

Rozumiem ti, že ťa ten ,,stratený'' čas mrzí. V úvodzovkách preto, pretože stratený byť nemôže. Určite si stretol ľudí, ktorých by si zrejme inak nestretol, určite si niečo zažil, videl, počul, naučil sa niečo, rozmýšľal nad niečim, prišiel na niečo...takže závisí aj ako sa na to pozeráš. Teraz si tam, kde si a môžeš sa odtiaľ posúvať dopredu. Vo vzťahoch, v práci, v osobnom rozvoji...z minulosti sa poučiť, napraviť to, čo sa dá, odpustiť a...ideš - život je pred tebou.

Odhodlaj sa pre tie sny teraz ;)

Kynie: a co mi také jiného zbývá. Jen mě zlobí, že ty roky utekli, a já se ani neodhodlal, protože má aktivita byla před mnoha lety, a od té doby žádný posun-nechal jsem se otrávit, a byl jsem flegmatický. Někdy si říkám, jestli mi to za to stojí, ale i přes zmatenost světa, a mojí nespokojenost (navždy) mě tu ještě několik věcí stále drží.

Jsou to samozřejmě všeobecné rady, konstatování, motivace, jak jinak, ale i tak děkuji.

Určite treba prijať situáciu takú, aká je. Páči sa ti? Nepáči? Fajn. Odtiaľto sa chceš posunúť ďalej. Tie sny, ktoré máš majú svoj význam. Choď za nimi. Ale neoddeľuj ich od svojej terajšej situácie. Čiže začni tam, kde si teraz a postupne sa dostávaj ďalej. Postupne sa k nim približuj. Choď za hlasom svojho srdca. Riziko je vždy. No aj tak choď.

lLily: souhlasím a emoce u mě hrají celoživotně velmi silnou roli, a to už od dětství, a rád je vidím i u druhých. Led a chlad, to je mi cizí. A dusit to v sobě-neumím a ani umět nechci. S emocemi se dá pracovat, od toho máme rozum, ale v danou chvíli se člověk nechá jimi často strhnout, leč jak říkám, raději se vyřvat, vybrečet, než někomu něco udělat, nebo sobě udělat, a člověk ve vzteku řekne leccos, někdy se to bere velmi těžko zpět a udělat to může veliké škody, ale takový je život. Lidé si vědomě i nevědomě škodí-zbytečně, a mstí se druhým, za své mindráky, ale oni za to nemohou, a já to u druhých pociťuji, na to přeci nemají právo? Nebo se chovají drze, arogantně, chladně. Ale dráždění mám rád, a je dobré jít proti davu, takoví lidé jsou dnes vzácní, horší jsou ty většinové "ovce" a navíc bez názoru. To raději někdy snesu i ty různé bludy, hlavně když ti lidé vyjdou z určitého stereotypu.

A myslím, že v tomto je problém právě s Čechy (pojem Čech teď mám na mysli obyvatele České republiky, nikoliv etnikum, protože to je zavádějící, viz. moje osoba), připadají mi chladnější, uzavřenější, a hlavně jacísi smíření se svým osudem, samozřejmě lidé města jsou jiní, ale je to oblast od oblasti, když procházím místní malá města a vesnice Slezska tam tu uzavřenost cítíš a s tímto se mám já ztotožnit? Ne, takový nejsem, ani mentalitou, naturelem, já jsme se více méně tomu naučil, přijal to jako určitý vzorec chování-škola. Proto píšu o jakési vykořeněnosti a ztracené identitě. Dnes můžeš slyšet lidi, kteří se chtějí nějak identifikovat se Slovany (např.), někdo by spíše byl germán, po předcích, a přesto cítí jako Slovan, chce jim dokonce být, jakýsi novodobý panslavismus, ale mnozí tu jsou více potomci keltů. Já ne, mám v sobě toho příliš hodně, ale identifikovat se jako světoobčan? to zase zní modernisticky, a více méně to rozbíjí všechny tradice-to nechci! Chci poznat především kulturu a místa, odkud přišli mí předci, ale ve skutečnosti mě zajímají všichni lidé, celý svět. A hlavně mě zajímá pravda, fakta. Místo kde žiji, je jakési mrtvé. a pokud je ti nějaká "zábava", tak nikoliv pro mě, a plytkost nemám rád. chci skutečné hodnoty, velké věci. Ostrava je opravdu divné město, a velice by mě zajímalo, jak ti lidé vlastně o sobě přemýšlejí, jak se identifikují, jako Češi? Mnozí možná ne.

Jasně že mi vadí různé lomozy, šramoty a pazvuky, mám citlivý hudební sluch, mám cit pro harmonii, a poslouchat nějaké nepříjemné zvuky je pro mě velice nepříjemné, ale vysvětli to primitivům. Oni ti drze řeknou, já si mohu dělat co chci!

Určitě znáš historii lidí ze Slovenska, kteří odešli za prací do Čech, tím ovšem pohřbili svojí identitu, a identitu svých potomků. Mí dva prarodiče už více let nežijí, dnes bych jim možná pár otázek dal, ale tenkrát to nešlo, a stejně, nemluvili by o tom. Ale ta identita se nedá smazat. A toto bude čekat uprchlíky v západní Evropě, a nebude to problém jedné generace, jak si někdo myslí, to bude vícegenerační
problém. Ti lidé za mnohdy nemohou, ale nechali se podvést, nebo je někdo k tomu donutil, svou jinakost pocítí, minimálně někteří.

Já jsem také v dětství nenáviděl lži, podrazáctví, neupřímnost, ale člověk by měl přistupovat k problémům s citem, ne hned upřímně na tebe něco vychrlit, to zase někdy zraňuje.

Já se rozhodně neusadím v místě, ke kterému nic necítím, kde jsou lidé chladní, zakabonění, neupřímní, kde si hledí jen svých rodin, a toto je přesně místo, kde žiji. I ti jejich psy když na tebe štěkají jsou přesně jako oni. A já potom s nimi nechci mít opravdu nic společného. Chybí mi tady ta historie, tady na tebe nedýchne nějaké mystérium, to si v sobě vytvářím sám, a proto mám rád ty staré věci, protože je kolem sebe nevidím.

V politice jsou manipulátoři a vždy budou, tam chodí asi minimum lidí s čistými úmysly.

MobyDicku , ale to zas ano, emocie su samo o sebe fajn....ja uznavam takpovediac vsetky emocie v roznych podobach (pekne-prijmene, i skarede-desive) az na tie "hrane", tie sa mi protivia a neznasam. Nevadi mi, ked ludia musia hucat, ak to tak citia, urcite lepsie, nez to zametat pod koberec, ale stressmanov, ktori vsetko neustale hrotia tiez nemusim. Viem sa vsak voci tomu "obrnit", bo rodicia ma k tomu vycvicili, inak by zo mna bola chodiaca mrtvola, pretoze mna take veci hodne zasahuju a branim sa im hlavne protiutokom - ked mi ktosi takym sposobom vezme energie, musi mi ju aj vratit, inak su ju vezmem sama a nehladim pritom do prava ani do lava, tak ako ani nikto nehladel na to, co mi tym moze sposobit.
My emotivnejsi proste potrebujeme viac kludu, sak to i sam na sebe vidis jak ta vytaca ktosi v dome, kto ti narusa tvoje sukromie hlukom z vedlajsieho bytu.
Rec respektive dorozumievanie sa da naucit aj v krajine, ktorej rec si sa nikdy neucil. Pre mna je to trochu nepochopitelne, viem si to repdstavit len v racim naznakov a telepatie, ale viem, ze podaktori ludia sli aj do krajin, ktorych rec nepoznali a boli nuteni sa ju naucit takpovediac "za pochodu", aby tam prezili a boli schopni fungovat, aj ked len za pomoci prekladoveho slovnika a kontaktu s tamojsimi ludmi, no naucili a vcelku obstojne. Ja si neviem predstavit, ze by sa mi cosi takeho podarilo, bo som dost perfekcionisticka a neverim si velmi ani v tom, co ovladam dokonalejsie, nez druhi....takze napriklad ked prisiel niekto, kto hovori po anglicky, tak v predoslej i tejto robote sa s tym obracali prave na mna, aby som to vybavila.
Ja v detstve neznasala klamarov a nespravodlivost, neferove pristupy a zatlkanie a nakolko deti su v tomto "odbornici" nemalo krat som sa s nimi dostavala do potycok a roznych naschvalov. Mozno tak okolo 20-teho roku mojho zivota som to ako-tak spracovala, naucila sa to v istych medziach tolerovat a dokonca si dovolila klamat i ja ludom na ktorych mi nezalezi, bo na kom mi zalezi, tomu klamat proste nemozem - to by sa vylucovalo so vsetkym, comu odjakziva verim.
Neviem, mne cestovanie a spoznavanie inych krajin nikdy nic jaksi nehovorilo, asi preto, ze som vzdy vedela, kde ma to taha a zaroven viem, ze sa da obstojne zit aj tam, kde som zit nechcela, ale ak by to malo napomoct tvojej celistvosti, ci zvratit tvoju vykorenenost, tak by si to skusit mohol.

No, ja aj niekedy uvazujem, ze mi takt rochu chyba to vedomie a nahlad do politiky...akoze necham sa tym stresovat jak podaktori a nadava na to, co sme si zvolili, no mozno by bolo i zaujimave to chapat, ale neviem ci to niekedy pochopim....pre mna je to strasne vzdialeny svet.

lLily: v mém případě je těch zajímavých znaků asi více, ono to bude asi opravdu tou bohatostí předků-tím jak se to všechno mísí, tak vzniká zajímavá paleta znaků. Ty vlasy mi opravdu postupně značně tmavli, a to více než do hnědé barvy, ale jak píšu, nebyla to ta havraní čerň, ale ani hnědá ne, něco mezi, na slunci až rezavějící se, prostě divné. Třeba vousy mám kombinaci černých i rezavých vousů (ty černé převažují).

Ještě k těm národům: pro mě bude ideální poznat všechny a možná si vyzkoušet v těch zemích i žít, Slovensko jsem měl rád a rád ho mám, a navíc slovenština je milý a velmi sympatický jazyk. Ty ostatní země, s výjimkou Polska, to je problém jazykový, pokud bych chtěl mluvit rodným jazykem, ale snad se jim naučím, nakonec je to dobrá motivace něco dělat, a já byl na jazyky paradoxně líný a nemotivovaný se je učit.

Víš ten klid je možná líbivý, ale právě mě netypický, tak v tomto nejsem už vůbec Čech. ty emoce, pokud nejsou šílené, tak k životu patří, a s mými emocemi to někdy bylo na hranici, to se musím přiznat, dokážu se šíleně naštvat, pokud toho někdo zneužije. Přímo nějaké větší problémy jsem neměl, a v dětství jsem až na některé projevy byl docela klidný, ale některé věci nesu těžce-pomluvy a lži, provokace. A někdy jsem si nechal i věci líbit, nechtěl jsem zbytečně vyvolat konflikt, a zvláště v dětství jsem neměl konflikty rád. Ovšem pokud mi něco nešlo, nebo jsme se toho bál, emoce byly silné a souviselo to často se školou, já docela dost zapomínal nějaké věci, vždycky někde zahrabaný sešit-hledání, někdy zapomenutý pod lavicí apod. Prostě pro mě škola nebyla ideální a já dost těžce snášel kritiku, a pocit viny-vlastní, urážel jsem se, a neměl potom mnohé lidi rád. Pubertu jsem asi ideální neměl, rozhodně jsem nebyl součástí nějaké skuliny, i když později jsme nějaké lidi znal, vlastně jsem tam působil trochu exoticky-jiné zájmy a žádný zájem o vztahy, částečně jsem napsal i proč, ale to nebyl jediný důvod, myslím, že to prostředí mi nesedlo, já měl vyrůstat někde jinde a obklopen jinými věcmi, jinými lidmi, leč, nestalo se tak, je to paradox. Myslím, že na školu jsem už v té době úplně kašlal, a chodil do ní jen mechanicky, byl jsem myšlenkami jinde, a opět, nikdo z lidí mě nezaujal. Co se týče sousedů, to co bylo staré jsem se naučil tolerovat-zvyk z dětství, to nové mě přivádělo k šílenství a měl jsem několik výstupů, které zde ani nemohu popsat, prostě jsem zuřil, ale lépe řev (a ten můj za to stojí, to víš, hodně silný hlas), než přímo někomu něco udělat. Důvodů bylo více, soustavné rušení z jejich strany, navíc všechno to odněkud přivandrovalo a chovalo se to drze s podporou domovnice (ona sice není přímo domovnice, ovšem tváří se tak,navíc mě zná od dětství), oni to tak možná neberou, ovšem z mé strany nenávist veliká, v důsledku křivd, a samozřejmě i pomluv, takže jsem se někdy neovládl, a něco řekl. Dnes, to beru za místo které nenávidím, a v podstatě ghetto, minimálně budoucí. Víš, tady se hodně věcí změnilo, přibilo bláznů na cestách, arogance, pýchy, sobeckosti, ale já se na to dívám až apokalypticky, jinak to ani nejde. Samozřejmě, že stále mám víru, co mě mrzí, že jsem někomu blízkému přichystal nepěkné chvíle a budu to muset napravit. Když o tom mluvím s některými lidmi, mají na to různé názory, a i ke mně kritické, u někoho zase mám podporu. Já vycítím z mého pohledu zmetky, a potom je už ani nemohu vystát, jenže oni žijí v mé blízkosti, to se vyřeší jedině mým odchodem, samozřejmě ta největší nenávist je už pryč. Já nemám rád lomozy, hlučné a časté úklidy po zvířatech, práskání dveřmi apod. to považuji až vtírání se do mého vědomí, jasně, mohlo by to být i horší, jsou třeba opilci, násilníci, ale i taková několika měsíční rekonstrukce bytu od rána do večera mě nervovala, a tím to všechno začalo, navíc spojena s drzostí, a nato já jsem citlivý! Prostě žiji v domě s debily a zbabělci. Pro mě ti lidé neexistují, a pokud někomu odpovím na pozdrav, tak jen některým novým a neškodným lidem. Podle někoho může být chyba i ve mně, ale mohu ti říci, že i hlasitá mluva-či řev, dlouhodobě žijící sousedky pode mnou je velmi nepříjemná, a v tomto jsem i četl, ovšem studovat se v tomto nedá. Prostě mám smůlu, a musím někdy zatnout zuby, ovšem názvy pro tyto lidi mám jen ty nejhorší.

Politika je hodně manipulativní věc, debaty zcela, je to zajímavé sledovat a sledovat historii, navíc žijeme ve velmi chaotické době, ale i trochu cynické, a přitom stále umírají lidé, toto už sranda není! Ještě se k tomu vyjádřím později.

MobyDicku, to s tymi vlasmi mam asi rovnako (tiez najprv blond, potom spinavo blond a teraz hnede), az na to, ze mam aj hnede oci, ale i tak som svetly typ. V detstve som mala aj alergiu na slnko - vychadzovali sa mi vyrazky, ale pocas rokov sa to zmiernilo az vymizlo, no mozno je to aj tym, ze chodim dost zahalene a slnku sa vo vseobeosnosti vyhybam.
Zvlastne, nepoznam snad snad nikoho, komu by blond vlasy stmavli na cierne...ale spominam, ze mama mi vravela, ze ked som sa narodila, mala som tmave vlasy ako taka ciganka, ktore mi coskoro vypadali a potom uz rastli blond. Otec je blondiak cely zivot a mama bola blond tiez len v detstve, ale tusim jej tie vlasy stmavli viac a skor nez nez mne v jej veku, cize momentalne (ked si odmyslim sediny) by ich mala asi tmavo gastanove, no celkom cierne asi nie. Moj brat je priblizne jak ty - tiez v detstve blond a teraz ma vlasy hnede a oci tmave zeleno-modro-sede, no pigmentu mal vzdy viac, nez ja.

Tak to ja preferujem skor cesky klid, nez zbytocne slovenske rozculovanie sa, nadavanie na politikov a i tak nic z toho.
Teba inak ta tvoja divokost, ktoru sa snazis tlmit uz niekedy dostala do vacsich problemov? Mal si bujaru pubertu? Ja nie velmi nie, asi ma ta puberta nejak obisla...respektive z casu na cas byvam vo faze vzdoru, ked ma vytoci viac faktorov naraz, ktore inak same o sebe na mna nemaju nejaky zasadnejsi vplyv.
Hm a nenacrtnes aspon trosku cim ta ti susedia tak stvou? Delaji nejake naschvaly alebo oni si ani neuvedomuju, ze ti vadia?

Aha, ja sa do politiky nikdy nevyznala, cize ma v podstate vzdy nechavala chladnou. Mozno nemam ani potencial pochopit to.....hoci castokrat pri nedelnom obede pozeravame politicke debaty - no mne to vzdy ide jednym uchom dnu a druhym von. Ked by sa ma nietko spytal, o com ta debata bola, tak netusim jak by som to zhrnula, volajak stale neviem o co komu ide - akoby hovorili reco nejakych mimozemstanou na ktoru nemam nastavene spravne anteny, aby som to pobrala a pochopila nejak viac do hlbky, dokonca to necham ani povrchne, proste ako rec z celkom inej planety mi to vzdy pripadalo....podobne to mam aj peniazmi a bankami. Predvcerom ma oslovila jedna pani, s tym, ze vsetci zamestnanci firmy v ktorej robim maju 3 percentny urok v ich banke ci co.....aj som si vzlala jej vyizitku, no absoltune netusim co ta pani po mne chcela a co by to pre mna znamenalo, bo v ich banke mam aj jeden z uctov, no neviem jak to myslela...skoro nic z toho co hovorila som nepochopila, tak snad za mnou uz nepride, bo mi je blbe jej vysvetlovat, ze ja neviem co po mne chce a ze sa mi tym nechce ani len trochu zapodievat, bo to nechapem, tak si na to neviem spravit ani nejaky nazor. Pre mna je jasne len to, ze by som najradsej vsetky peniaze mala na jendom ucte a nie takto roztahane po roznych uctov co mi rodiica vybavili a ku ktorym sa neviem ani jak dostat v priapde poptreby - jedine, ze ich vsekty zrusim a prevediem na jediny. Nepotrebujem sporitt do aleluja a predsa sa mi tam furt spori a spori a spori. Mozno sa to niekedy zide, ale i tak by som to najradsej malal vsetko na jednom ucte, nez takto akoze "vyhodne", uz len cisto z praktickeho hladiska.
So mnou by si sa o politike asi moc nepobavil, kedze sa do nej nevyznam, no ten Trump ma fatk zaskocil - ze to vyhral. Nevyznam sa sice do toho, ale pre mna to dost vystihuje tento chalan vo videou - akoby vyjadroval moje myslienkove pochody, i ked sa do politiky absoltune nevyznam, no to vitazstvo Trumpa bola silna kava i na mna:

www.youtube.com