lLily: k té vykořeněnosti. Nikdy jsem na to nemyslel, ale poslední roky mě to dosti zajímá, kdo jsou a byli mí předci? Když toto dáš mnoha lidem jako otázku, tak ti dokonce někteří řeknou, že je to nezajímá, mě to ale zajímá, ohledně sebe. Máme vypracovanou genealogii čtyř prarodičů, a samozřejmě že dále, než do 17 stol. to nejde. Takže vím, jaká podivná směs jsem vlastně já, navíc místo, kde žiji, je mi naprosto cizí, jak mentalitou lidí, tak úplně vším, nejsem tady doma, a nikdy jsem nebyl! Absolutně nechápu, jak dva mí prarodiče tady mohli najít svůj domov, pocházeli z jižního Slovenska. Ze strany matky otce to byli asi nejvíce předci ze Slezska (a přišli z Polska a Rumunska apod.) Jeho otec přišel z Čech. A teď si vyber, kdo já vlastně jsem, pod kterým vlivem jsem nejvíce vyrůstal, já nepíšu o etnicitě, píši jen o zemích, protože etnicita je zavádějící pojem. Možná řeším něco, co pro většinu není problém, pro mě je.
To není problém jen tradic, ty žádné v sobě nenosím a ani nemohu nosit, problém je v tom, že jsem do sebe nasával jen českou kulturu, a přitom z ní mám paradoxně tak málo v sobě, vždyť bych měl znát už jen kvůli předkům i kulturu a jazyk Slovenska, Maďarska, Polska, Rumunska a kdoví čeho všeho ještě. V tomto se cítím ovlivněn jen školou, a ta vůbec nepřihlížela k tomu, že tam nebudou chodit jen děti dlouhodobých usedlíků na území České republiky. Problém USA vidím v tom, že jsi tam především člověkem, Američanem, ale absolutně vykořeněným, oni už z principu nemohou chápat pojem kultura dána nějakému etniku (i když jsem psal, že pojem etnicita je problém).
Prostě se cítím, že svojí mentalitou a osobností nezapadám ani do Ostravy ani do České republiky, jsem podstatně více temperamentní a uvnitř divoký-horkokrevný, ale na první pohled to tak nevypadá. Dávám si otázku, jak málo stačí, aby lidé opouštěli své krajiny, a stávali se něčím jiným? A teď se podívej, co asi bude s těmi migranty, jak ti se mohou s něčím takovým ztotožnit? Jedna věc je když toto chci, potom chci být někým jiným, ale pokud je to nedobrovolné, tak to udělá v dalších generacích jen problémy, a absolutně za to nemohou migranti, jsou zmanipulováni vidinou lepších životů, a přitom opouštějí vlast předků.
Takže já ti těžko napíšu zemi svých snů, ale vypadá to, že má jediná taktika jak v tomto světě hledat smysl, je vybírat si zajímavé a podnětné z kdejaké mě blízké či inspirující kultury, a přemýšlet o tom. Můj problém je asi v tom, že já silně vnímám úpadek v dnešním západním světě-plytký konzum. A to je asi to, co tu vykořeněnost jen znásobuje. Vyzdvihováno je to, co by dříve neobstálo, a to jen proto, že to masově baví všechny. Proč ta zábava? Komu to vyhovuje? A přitom den co den, člověk poslouchá že je třeba více zbrojit, a více "dozírat" nad lidmi, vize Orwelova světa se naplňuje. tak je to ideální doba na jakýsi vzdor, a nejlepší je přes tvorbu, je to lepší, než destrukce.
Slovensko jsem poznal jak to jižní, i když maďarsky zatím neumím, prarodiče uměli, my se to bohužel neučili, poznal jsem i východní Slovensko, a v dětství jsem opět pořádně nerozuměl té zvláštní řeči Rusínů. Slovensko mi bylo vždy sympatické, ale teď tam vidím problémy, a nejsem si jist, že bych tam mohl žít, ale podívat se ano. Češi jsou samozřejmě pasivní, a víc už ani nebudu psát, to už jsem dělal jinde a byla to silná kritika.
Ano, o svobodě jsme psali, a má své hranice. Ty přírodní zákony ukazují meze které už překonat nejde, a člověk to respektuje, ty společenské zákony-justice, ty jsou sice uměle vytvořené, ale vycházejí z určité tradice, a jsou poplatné době. Mění se a vyvíjejí se. Bez pravidel na silnicích by byl chaos, a i přes jasné zákazy je mnoho těch, kteří je porušují, a kde bydlím, tam je těch "psychopatů" za volantem nemálo! Mnohem složitější jsou vztahy mezi lidmi, uzavírání smluv, protože podání ruky nestačí. Lidé se podvádějí, a mnozí to chápou jako svoji sílu, výhodu, i když hlavně jde o lehce získané peníze a majetek. Byla by utopie věřit, že se toto někdy změní. Naprostá svoboda vede přes problémy k ponaučení, ale ta tabu mají hlubší smysl, ony varují, někdo tu míru nezná, a potom končí tragicky. Svoboda by byla možná, ale více by to "bolelo".
Vypadá to, že něco už v tom soudu máme, a s tím žijeme, a možnost si sám rozhodnout jak dále, v rámci těch omezujících pravidel dostáváme až v dospělosti, jenomže to už je naše osobnost vytvořena! Dítě si vůbec nemůže něco vybrat, a rodiče stále opakují ty stejné chyby, ono mít dítě je hlavně kromě radosti veliká odpovědnost vůči němu, a až potom vůči společnosti. Když potom nějaký člověk někomu uškodí, ptáme se, proč? Hledáme příčiny někde v dětství apod. Už je ale pozdě, a přitom by třeba stačilo něco v život změnit, aby se to nestalo, ale to jsou jen "teorie-kdyby". Platí kauzalita, a to nejenom ve vesmíru, v té základní hmotě, tak i ve složitém společenském uspořádání, v jakém žijeme. Samozřejmě, že ideální nic není a nikdy nebude, to si zde namlouvají mnozí lidé, mají to napsané jako logo mnohé univerzity, ale myslím, že toto není realistické, spíše budou vznikat problémy, které druzí vytvořili uměle. Ale když to ti lidé berou jako výzvu? Život je výzva, ale den co den, to člověk konfrontuje sám se sebou, vidí paradoxy, a potom jde zase dále.
Já vlastně asi nakonec budu muset udělat to, co jsem chtěl vždy dělat, ono se toho vzdát prostě v mém případě nedá. Takže nevím, jestli mám znovu začít studovat a navíc zkoušet dělat to, o čem tady dlouho píši. Problém je v tom, že například už jen studium na dnešních univerzitách je vlastně přizpůsobování se druhým a poslouchání názorů, se kterými tak nesouhlasím. O to ještě nejde, to je v pořádku, horší je, když ti něco zakážou publikovat, protože to není společensky příjemné. to neuznávám.
Takové ty základní eugenické tendence, jsou a pocházejí od Francise Galtona, tedy od Brita a v Británii se dosti ujali, stejně jako ve Francii a později i v Německu, ovšem všude na jiné úrovni. A USA (někteří její představitelé) zabouchla mnoha lidem dveře, když utíkali z Evropy, ten problém je mnohem vážnější! A představ si, v Británii stále existuje "Galtonův institut". Ono to stále žije, jenom se to ukrylo za různé cíle a zdánlivě humanistické názory. Pro mě jsou mnozí lidé prostě marní, oni budou pokoušet. Jaký máš názor na toto, a nezaujatý? Mnoho lidí to schvaluje, až jsem se divil, a psal jsem si s Čechy i se Slováky. Tak v tomto já mám jiné názory.
