Požadovaná funkcia je prístupná iba pre administrátorov

Přinutit se něco dělat

Príspevok v téme: Přinutit se něco dělat
MobyDick

Mám problém, má původní stavba se úplně sesypala. Měl jsem sny a iluze, ovšem realita je jiná, a mě nezbude nic jiného, než ji akceptovat. Celé roky, jsem si nalhával, že mám v některých věcech větší schopnosti, než druzí, ale pravda to není. Snil jsem o tom, že vyprodukuji nějaké dílko, ale zatím nevzniklo (ani literární, ani hudební, ani žádné) a teď si vlastně uvědomuji, jestli to nebyl jen takový únik od reality, schovávající se za nějakou tužbu, dávno nesplněnou v dětství?

Nic mi nevyšlo, ani škola (důvodem je má neschopnost studovat a dlouhodobě se k něčemu upnout), před více lety jsem se chtěl věnovat hudbě, ale asi už to nebude možné, svět jde jinou cestou a já už se v tom novém světě asi nechytnu, prostě mě zajímají věci staré, a kultura, jež nazývám vysokou, ovšem ta je na ústupu.

Připadám si nedostatečně přizpůsobivý i inteligentní na to, abych se mohl vrhnout na věci, které dnes jednou, a mě prostě IT nezajímá, a pochybuji, že by mi to šlo. Samozřejmě že nešlo, protože matematika není asi mojí silnou stránkou. Navíc mám zcela jiné zájmy, a svět (trh) není o zájmech, trh je o poptávce.

Realita je tedy taková, že mě bude čekat práce, která mě vzhledem k mému nedokončenému vzdělání (nějaké soukromé gymnázium nikoho nezajímá) asi těžko může naplnit. Leč, rozhodl jsem se, že něco dělat budu muset. Mohu být dělník, mohu pracovat někde v obchodě, ve skladě, v nějakém restauračním či hotelovém zařízení, nebo někde na recepci. Lepší to nebude, to je jasné. A já navíc nemám. V tuto chvíli ne. Musím z něčeho žít a rovněž se chci něčemu specifickému věnovat a k tomu jsou třeba peníze. Zahraničí (odjezd) nevím, zatím mi nepřišlo v ničem výhodnější, když jsem zvážil všechna plus a mínus. Evropa už je všude stejná, stejný program, už neexistuje nic barevného, jen stejnost, a k tomu směřují i východní země.

Je podle vás pro mě lepší přijmout svojí průměrnost, či podprůměrnost, než se živit nadějemi, které asi nemohu naplnit, prostě to není v mých silách. Jediné, co teď v blízké době udělám, že jdu něco smysluplného dělat, respektive se jedná o práci. Já jsem vlastně takový průměr, a to úplně ve všem (studijní schopnosti, IQ, znalosti apod.). Problém je v tom, že ambice jsem měl možná příliš vysoké a mám problém se v sobě vyznat, a řešil jsem zde už nejednu věc.

Je podle vás lepší přijmout určitou realitu, i za cenu popření něčeho původního, a to jen proto, aby vás to zachránilo před možnou zkázou?

MobyDick

lLily: že už na další studium nemám, to už jsem pochopil a v tomto už žádné ambice nemám. Ještě je zde sféra nějaké tvůrčí činnosti, ale nevím, jestli jsem v tomto schopen něco originálního přinést, možná to byly jen představy. Klam sebe samotného. To, že mi něco poskytuje radost je jedna věc, to, že mi to dává něco hlubšího k životu je druhá věc. Ale nevím, jestli se v tomto mohu nějak více sám realizovat, než jen v amatérské rovině.

Možná byla chyba, to gymnázium vůbec studovat, třeba jsem měl volit jinak, co z toho nakonec mám? Tenkrát to smysl mělo.

MobyDick

lLily: já bych řekl, že jsem se chtěl vyvázat z obyčejnosti života, proto ten únik. Vždy se mi líbila hudba, a mnohdy jsem se ani pořádně nesoustředil na výuku ve škole, takže mi potom hodně věcí unikalo, byl jsem asi nezdravě snivý a emocionálně trochu zvláštní. Ve škole to se mnou vypadalo asi na takový průměr, a později i horší, takže mě měl čekat učební obor-nějaké řemeslo, já ani nevěděl co mám pořádně dělat, studovat jsem nechtěl.

Přišla změna. a po roce 1989 byly větší možnosti, já šel na maturitní obor, ta škola mě nebavila, nešlo mi to, a až později jsem se rozhodl studovat školu kombinovaně (dálkově), bylo to gymnázium, ale řekněme si na rovinu, soukromé, a určitě to nebyla žádná špička, takže jsem to nemusel dřít. Zatoužil jsem po vysoké škole, ale několikrát to nevyšlo, a ta představa mě delší dobu živila. Teď jsem pochopil, že to byl klam, protože studium není pro mě. A to z mnoha důvodů.

Takže jsem si dokázal ,že umím překonat určité překážky, ale narazil jsem na hranici, kterou už překonat nemohu.

lLily

mozno to bol unik z reality MobyDicku, mozno aj bol, to vsak nic nemeni na to, ze ta to naplna(lo), nie? niektore sny sa proste neplnia alebo plnia az velmi neskoro, no a dovtedy si ziju vlastnou realitou. Ako sa chces vzdat niecoho, co ti dava zmysel a silu? Mozes na to regiznovat kolko len chces, no ak to vsetko vychadza z tvojej podstaty, nikdy sa toho nezbavis a uz vzdy ta to bude sprevadzat, bo je to tovjou sucastou.

Chaba utecha? no take utechy proste byvaju, ale nahovarat si, ze nieco nema zmysel je tiez len asi ista forma uteku pred pravdou. Ci nema zmysel usilovat sa dalej o to? No mozno nema.
Aj teraz zijes realitu, pred realitou bohuzial neujdes, na to je zivot az prilis prefikany, aby nas nechal prilis dlho spat na vavrinoch.

Skor ma napada, preco ten utek k snom a precenovanie vlastnych schopnosti.

MobyDick

Mesačný princ: to já nevím, kdo co zde napíše. Ty jsi mi kdysi posílal nějaké příběhy, a obrázky, ovšem já z toho radost neměl. Ty to pojímáš jako nějaký příběh, ale toto je věc praktických rad, které já potřebuji, takže nic podobného mi neposílej!

Víš, ony příběhy mají jednu vadu, neodpovídají realitě, a to jsou jak pohádkové příběhy, tak biblické a podobné náboženské a duchovní texty. V nich se totiž zračí idealizace složitých lidských vazeb a problémů, tužeb a nadějí. Svět ve kterém žijeme, to nejsou příběhy, a má vada možná byla, že já ty pohádky měl až moc rád, a s lecčím jsem se ztotožnil. To je chyba, a kromě obohacení z toho prakticky nic nemám. Všechno to slouží jen k úniku od námi vnímané reality.

ty nemůžeš s jistotou tvrdit, že vytrvalost je zárukou dosaženého cíle, je jen zárukou toho, že jsem pro danou věc udělal možné maximum. Ovšem toto je potom bráno jako jakási zkouška. A co ty, jsou také jen člověk teorie, nebo ti to vychází i v reálném světě? Mám obavu, že ty teorie a idealizace jsou našimi výmluvami na to, že nic nemá smysl, a je třeba vše přijat, ale já s tímto nesouhlasím.

Mesačný princ

Som veľmi zvedavý, kto ti sem čo napíše :)

Existuje jeden taký obrázok na ktorom je baník. Vykopal už veľmi dlhý tunel s nádejou, že nájde aspoň kúsok zlata ale žiaľbohu sa mu ani po mesiacoch nič nájsť nepodarilo. Baník sa zbalí a odchádza zhumpľovaný a chudobný preč. No na priereze, ako je ten obrázok kreslený je vidieť, že keby kopal ešte pár minút, tak by nemusel do konca života nič robiť. Za troškou horniny sa totiž nachádzalo obrovské nálezisko zlata.