Přinutit se něco dělat

MobyDicku, ale Amerika je sama o sebe zmesica roznych narodnosti a ti ludia asi vedia, preco ich to tam taha, preco tam a idu a ziju. Je tazke byt nieicim neovplyvneny, ked je svet takto pospajany a cim dalej tym viac.....ci ty si myslis, ze napriklad Japonec v Amerike uz nema pravo drzat sa svojej tradicie, ak sa jej ozat drzat aj chce, ci myslis, ze to sa celkom vylucuje z jeho odchodom tam? Alebo ze by mu Americania nedovolili, aby s ctil svoje tradicie?
Ludia velakrak so svojimi tradiciami v uzkom vztahu ani nevyrastaju a nikto ich k tomu neviedol, pretoze sa postupne vsetko akoby stavalo vecou medii a zisku...tak ako i tie Vianoce a ine sviatky. Tak preco sa nepoamerictit ci nepoeuropstit, ked cloveku jeho vlastna zem v ktorej vvyrastal nema co dat? Akoze ja verim, ze by to nasiel, ak by hladal - prave taki ludia ako ty k tomu maju tendenicu a zvacsa sa im aj podari vratit ku svojim korenom a tradiciam, ale ostatnym to nic hovorit nemusi, ked su od toho takto odrthnuti a cely zivot je im ukazovane nieco celkom ineho.
Ty by si v kazdej krajine najradsej videl jej vlastnu autonomiu? Mozno by stacilo v tej v ktorej chces aj zit a tam by si tieto svoje schopnosti mohol aj naplno vyuzit - vratit sa k tomu povodnemu a zit to. Sak niektori ludia zbieraju stare veci a obklopuju sa nimi, dokonca sa z th stava aj ich konicek a povolanie v jednom. Preco by si nemohol aj ty? Zatoze svet zahlti umenie, ktore prekryje to povodne, to este neznaci, ze sa to povodne celkom zmaze a uz neni sanca sa k tomu dostat.
Ak je "kami" meca nieco ako "duch ci dusa" meca, tak asi ano....., ale tazko oslobodis nejaku krajinu od vplyvu inych krajin dokonca velmoci - rozhoduju sa vzdy konkretni jedinci a ked to dovolili oni ci uz chtiac alebo nechtiac, tak to ma svoj dopad, no to este nestaci, ze to celkom zmizlo.
Mne je americky styl zmyslania dost blizky...dokonca i tie rozpravky - kym neprisli disneyovky, tak som nikdy tak humorne rozpravky nevidela. Cize i rozpravky od Grimmovcov sa mi najviac pacia v americkom podani, nemusi byt nutne nemecka. Ten zaklad tam je a nemusi byt zas tak drasticky, aby som ho vedela ocenit, vlastne naco tam vnasat este vacsiu temnotu. Podla mna je dobre, ze tie povodne verzie akoby "zanikli", ci pretvorili sa v stravitelnejsie verzie - tie povodne mi pridu dost o nicom: ci tebe sa to viac zamlouva, ked sa v rozpravkach deju nechutnosti alebo za kazdnu cenu musis mat ten povodny original, nech to stoji co to stoji aj ked ten povodny nestoji za vela?

,,Než ze sebe uvolnit něco pro mě podřadného, to raději nevytvořím nic.,,

To, ako keby si povedal, že nebudeš maľovať obyčajné obrazy a rovno namaľuješ Výkrik od Muncha alebo Mona Lisu od Davinciho :D

Alebo, že nebudeš spievať obyčajné piesne, ale rovno vydáš platinový album, či zaspievaš áriu :D

Vieš, možno aj to nič je niečo, pri čom sa učíš, ako ten tvoj sen naplniť. Možno to nejde hneď, ale postupne sa k tomu prepracuješ.

Aj to ,,podradné,, ťa učí a naučí ťa veľmi veľa :) Nikto sa nenarodí dokonalý a dokonalým sa nikdy ani nestane. No na základe rôznych skutočností dokáže možno niečo iné, čo iní ľudia. Bude sa nejakou drobnosťou, či schopnosťou odlišovať a už len to bude výhra :)
Teda aspoň ja to tak vnímam :)

Mesačný princ: ještě k tomu umění, nechme to, ty stejně nevíš, co si pod pojmem umění já představuji, já mám dosti náročné představy a požadavky jak na druhé, tak především na sebe. Než ze sebe uvolnit něco pro mě podřadného, to raději nevytvořím nic. A je mi jedno, že svět se dnes kochá kýčem a konzumem, jsou to lidé kdo rozhodují, ne kritici. Lidé jsou ti, kdo určí, co nakonec zapadne do zatracení.

Ne, už jsem tady napsal těch sebepodceňujících se nesmyslů dost, ale zbavuji se tak své pýchy, takže to zkus pochopit.

Já nevím, co mě čeká, ale to už brzy uvidím, možná jsem některé texty neměl takto psát, nakonec v nich diskutuji o jiných věcech. Je nesmysl o sobě psát jako o průměrném, či nadprůměrném, já nevím jaký jsem a jak v čem jsem, spíše to ukáže čas, zatím to byla jen pasivita, nic víc.

Mesačný princ: to je trochu málo ne? Tedy pokud by to byla měsíční mzda.

Podívej, se mnou je to mnohem složitější, asi jsem příliš vybíravý, a hlavně co se týče lidí. Měl jsem nějaké ambice, ale vždy to ztroskotalo a většinou právě něčím nepříjemným, co mi do života vniklo. Dvakrát jsem kvůli tomu musel skončit se studiem na univerzitě, to nebylo kvůli mé neschopnosti, to si jen tak já zdůvodňuji, a vlastně už bych s tím měl přestat, problém je úplně jinde, je ve mně, a v mém vztahu k druhým. Vzdávám se, nedokončuji věci, ztrácím motivaci, a vždy jsem chtěl toho dělat více, a to obvykle nejde. Musím zažít znovu. Já potřebuji daleko vyšší mzdu, s tímto bych ani nevyžil. A navíc, asi toho budu muset vyzkoušet mnohem více. Nejsem ani první, ani poslední. A můj problém je i v tom, že prostě nesdílím ani zájmy, a ani názory s valnou většinou populace, mám rád snad všechno staré, už to je nevýhoda. ovšem je to už jen otázka několika dnů, a vše se změní, takže toto už řešit nebudu muset, ale já potřebuji něco, co mě bude naplňovat, a v tomto mi nemůže pomoci nikdo, to musím dokázat jen a jen já sám!

Jak vidíš, na fórum moc nepíši. Stejně, pochybuji, že by to bylo navždy, vše jednou končí. Ale třeba všechno mělo nějaký smysl, a i má účast zde, o tom absolutně nepochybuji.

MobyDick - takže ty v podstate nič nerobíš, len píšeš na toto fórum?

Robil by si tak ako ja za 180 eur, alebo je ti to málo? Ako som ti napísal, kľudne príď a uvidíš, ako to funguje a čo je ozajstná práca :)

Len aby si poznal rôzne umelecké povolania. Nevolám ťa len tak :)

Mesačný princ: díky, o tom co se tam píše vím, ještě se k tomu později vyjádřím a už jsem zde vedl v jiných příspěvcích na toto téma rozhovory.

lLily: a to je to dobré, dát si na chvíli pauzu, klidně i na několik týdnů, měsíců, a potom se k tomu vrátit, člověk potom objeví další věci, a prožije si tu emocionální sílu znovu, a možná stejně intenzivně, jako na začátku.

Mohou to být jakékoliv pohádky, já měl doma i mongolské, mám i kazašské, jakékoliv. Já spíše vycházel z pohádek bratří Grimmů a Perraulta. Mesačný princ tam dal odkaz, a pohádky v původním znění jsou skutečně více temné, drastické co se týče trestů, a drastické jsou i předlohy pro ně, dány skutečnou historií, nějakou postavou, viz. Modrovous. Ruské pohádky mám také doma, a líbí se mi.

Andersen, či později Wilde, to jsou moderní pohádky se sociálním podtextem, silně alegorické. Sněhová královna, kterou jsi zmínila je nejznámější a asi nejkrásnější Andersenova pohádka, vedle Malé mořské víly a Slavíka. Sněhová královna je metaforou chladného rozumu, vypočítavosti, a překonat ji může jen čistá lidská láska (v tomto případě dvou dětí), v reálu se má jednat o cestu Andersena do světa. Malá mořská víla a Slavík, tam už Andersen mluví o jiné lásce, v jednom případě nešťastné, a jak víš, vše naznačuje, že Andersen byl homosexuál, stejně, jako Wilde.

Tolkiena mám doma, takže dílo docela znám, ještě se chci k tomu vrátit, ve filmu najdeš minimu z toho, co je ve knihách, a ještě je to tam jinak. To mě zlobí.

Kami, tak to je součást právě japonské "duchovní" tradice, a "Kami" je všude, v každé věci, je to "Duch". A teď si představ, jak je Američané ponížili, samurajové-japonští feudálové jim museli po válce odevzdat své meče, a to pro ně znamenalo velmi hodně, každý meč má své "Kami". Já v tom vidím akt poníženosti, a ty dvě bomby udělali své. Od této doby se Japonsko mění, a už dávno není své, nasává vše ze západu, technicky se dostalo daleko, ale něco v nich už možná zemřelo. Ty píšeš o transformaci, já nevím, mě to nasávání cizího moc dobré nepřipadá, rád odděluji světy, vidím kontrasty v kulturách, ta jednota mi není blízká. Poslechni si někdy Japonskou hudbu, nebo hudbu jejich filmových skladatelů, kde je ta tradiční hudba? já ji tam už neslyším.

Ne, americké vůbec neschvaluji, kdysi jsem to nekriticky obdivoval, teď už ne. Cítím, jak ze západu přichází na místo cenných věcí ty bezcenné a plytké, je to snaha spojit svět, je to ideologie! K tomu má docházet jinak, v tomto cítím více sociální inženýrství, jakési donucení, dělejte to tak, jak to děláme my. V tom to jsem asi více staromódní, ale já ve straších věcech prostě vidím větší krásu, nejsem modernista. Japonci už si nechali vzít a to dávno, podívej se, jak se chtějí Američanům, či Evropanům podobat, vždyť i ty plastické operace (to platí i pro Číňany apod.) o tom hovoří, je to normální? Proč to dělají? Je to stále snaha někomu se podobat, někomu se zavděčit, a někoho napodobovat. A proto je nejvíce trnem oku současného západního světa ani ne tak východní Evropa, ta to už na sebe vše nabaluje, je to především "starý člověk", někde ze středního či blízkého východu. Tak ho prostě musí to Evropané a Američané změnit. V tomto jsem trochu více tradicionalista. Ovšem, svět jde jinou cestou a vše je vykoupeni lidskými životy.

Nechci tady tahat politiku, ale trochu jsem se toho dotkl.

Bavíte sa o rozprávkach, tak sem niečo hodím :D
Už som to sem niekde do niektorej témy dával, ale sem sa mi to hodí

snazorem.cz

blog.martinus.sk

Ano MobyDicku, plati to zda sa na vsetko, bo to vyvolava iste emocie a kazda emocia ma nejake stupne a vrchol, ktory ked dosiahne, tak sa tomu zmysly prisposobia a skludnia - akoby to tie zmysly podrazdilo, no pri dalsom silnejsom impulze si na to privyknu, bo sa tomu prisposobia. Tyka sa to jak prijemnych pocitov,tak i bolesti a dalsich neprijemnych.

Smutne mi pride, ked clovek skrz vsetky tie impulzy straca akoby citelnejsi kontakt s danou vecou a zacne ju brat ako samozrejmost, ci prestava za nu citit vdaku...v najhorosm pripade ju uz ani nedokaze ocenit, ale dobre je, ze akonahle s tou vecou prerusi kontakt, opat to skor ci neskor bude moct prezivat nanovo akoby odzaciatku, len nie vzdy uz s takou intenzitou ako ked s nou prisiel do kontaktou uplne prvy raz. Zmysly su skratka dost obmedzene, ale tak to neni ziadna novinka, len obcas je to skoda, ze to prezivanie je take ake je a ine byt snad ani nemoze.
Nieco ako ked sa hladny dobre naje, smadny napije a na pr sekund zazije stav akehosi blaha, ktore v tej chvili uz dokonalejsie byt ani nemoze a pochvili to zacne opat odoznievat, ale tak ista spokojnost moze nadalej pretrvat.

Pohadky a zaklad v historii? Ako vsimla som si, ze v nich funguju iste zakonitosti, ktore by sa dali vztiahnut aj na realny svet, len je to prestavovane v akoby krajsom sate a zvacsa to teda konci dobre-pekne bez ohladu na celkovy priebeh, ktory nemusi byt najprijemnejsi.
Preco prave europske a nemecke? Mne sa paci aj dajem tomu takovej Mrazik - co je ruska...Popelka neviem v ktorej krajine ma svoje korene...volajak som to nikdy nezistovala, tak pravdupovediac netusim, ale paci sa mi myslienka, ze to moze mat korene v historii, lebo moj najoblubenejsi zaner su prave knihy a filmy podla skutocnych udalosti - na tych dobre vidno jak ma vsetko svoj zmysel.

Neviem co vsetko napisal Andersen ale tusim aj o Kaiovi a Gerde ci aj o Ladovej kralovnej?....tie sa mi pacili , prislo mi to tak fajn psychologicky rozpracovane - postavy aj celkovy dej.
hmm sintoizmus a Kami, to pocujem prvy raz...ked citam tak zlozite nazvy, neviem ci by som to bola schopna aj pochopit, obcas ma to dokaze riadne zabrzdit...napriklad aj take filmy ako Pan prstenov, ktore su v podstate pre deti....tie zlozite mena mi znemoznovali sustredit sa riadne na dej, ale zrejme i ten dej bol na mna az prilis spletity.

Ano, chlad byva zvacsa spajany s istou hrdosti a v tomto svete je aj dobre, ked sa tomu ludia ucia od detstva....ale tak snad v blizsich vztahoch takovi nejsou - rodicia k detom napriklad. Emocie je dobre vediet ovladat v zmysle nenechat sa nimi obrat o pevnu podu pod nohami a okrem toho, vela ludi emocie vyslovene zneuziva a manipuluje skrz ne ostatnych, takze im ozaj netreba prikladat az privelky vyznam - to sa vztahuje vlastne aj na to o com pisem v uvode. Mozu byt sice smerodajne, no netreba sa nimi nechat oslepit ci stat sa ich otrokom - zit len pre ne.
No vidis, ja sa zas tak velmi nedivim, ak obdivuju vse americke, bo i ja som tak nejak nastavena a to asi hlavne pre to, ze nam je to servirovane uz v podstate odmalicka. Ty "to americke" teda velmi neschvalujes? Trosku mi pride smutna ta myslienka, ze sa kvoli tomu cosi povodneho z tej zeme straca, no mozno sa to tak celkom nestraca, len sa to transformuje. Snad by si nedali vziat cosi skutocne cenneho kvoli Amerike. Ked mas takyto vztah k tradiciam a povodnym veciam a starsim, mas vztah dajem tomu aj k tradiciam tovjej krajiny? Bo ja nie a obcas uvazujem, ze mi to dost chyba - ta prepojenost s krajinou skrz urcite tradicie, ktorymi je nasa krajina typicka. Mozno by to bolo vcelku pekne vyrastat v comsi takom, kde sa tie tradicie zachovavaju v povodnom zmysle....ako naprikald take Vianoce a Velka noc, ci ine sviatky pri ktorych si clvoek zvacsa ten prapovodny zmysel ani neuvedomuje a berie ich len ako taku samozrejmost a v horsom pripade ako nutne zlo. Ano, istu dobu som o tom dost uvazovala.

lLily: s tou krásou barev, to jako s poslechem nějaké mě velmi působivé, či krásné hudby. ten první poslech vyvolá nejsilnější emoce, ty další ještě stále velmi silné, ale později to začíná mizet, a je třeba hledat nějakou novou inspiraci v jiném díle. Vše se začíná postupně stávat více či méně okoukaným, ohraným, až stereotypním. Naštěstí velké dílo má sílu takovou, že člověk se k němu stále vrací, jen si musí dát na čas od něj pauzu. Tak je to i s jinými věcmi. Možná to někdy platí i v mezilidských vztazích. Toho, koho nevidíme často, ale máme ho rádi, ten je pro nás vzácný, těšíme se na něj.

Časem by bylo dobré si sehnat, a v klidu prostudovat všechny možné "klasické" evropské pohádky, zejména Německé a francouzské. Ty příběhy mají většinou nějaký základ v historii. Já už od dětství měl velmi rád i mýtus-pověsti, ale je velmi žádoucí znát i jednotlivá náboženství, a jejich základní texty, protože celé evropské umění je poznamenané křesťanstvím, i antikou. A těm symbolům, je třeba rozumět. Snad se k tomu jednou dostanu.

Co se týče pohádek, chtěl jsem už před více roky přečíst celého přeloženého Andersena (jeho pohádky), leč jsem se k němu nedostal.

Japonci vyznávají budhismus a šintoismus, mám doma jednu starší knihu o Japonsku, mají i zajímavou mytologii spojenou s jejich krásnou přírodou (hory a lesy). Ten chlad je spojen s jistou hrdostí, podle mě je to zakazování ukázat svoji slabost, citlivost, a učí se tomu od dětství. Vzpomeň si, na jejich hrdé samuraje, i nindže. Japonsko ze pozápadštilo, Oni obdivují vše americké, a nesmíš zapomenout, že byli pokořeni po druhé světové válce (i během ni). Jsou o tom dokumenty. Pokud mladý jedinec u nich neusměje, tak to nese asi ještě mnohem hůře, než u nás. Je to dáno silným důrazem na rodinu, a rodiče to potom berou jako své selhání. Bohužel, ale tím, jak se věci přebírají jen ze západu, zejména z Ameriky, něco původního se z těch zemí vytrácí, a mám obavu, že to vnímá čím dál tím méně lidí. Nedochází jim, o co mohou přijít.