Dobro a zlo

lomnička, pohledy na některé fenomény dnešní doby se budou lišit podle země v jaké člověk žije, kultury té společnosti, náboženství té skupiny a každého jednotlivce jako lidské individuality.To znamená jiný bude pohled liberála nebo věřícího, ale bude záležet jakého věřícího a v co věřícího.Problém eutanazie, LGBT, gender, to bude velký problém, pro toho, kdo uznává Starý zákon, jako absolutní pravdu.A všechna náboženství, která z tohoto zákona vycházejí s tím budou mít rovněž problém.Pokud s tím někdo problém nemá a uznává kompletně celou byli, pak je v rozporu.Je katolická církev v rozporu?Ano, je může více zajímat nový zákon.Pro staré Egypťany by LGBT a gender problémy si také byli nepřijatelné.U hinduistů je to jinak. Antické Řecko, tam to vůbec nebyl problém, naopak.Eutanazie je stejně složitý problém.Souhlasím, že fanatismus je nebezpečný, ale zároveň víme, že ty problémy neporozumění si navzájem ještě zdaleka nekončí, jestli kdy vůbec skončí.

Ano, to jsem napsal, já nemám soucit s každým a vím proč.Někdo dokáže soucítit s každým, ale to vyžaduje opravdu hodně.Rozum vs emoce.Ale u některých lidí převažuje zlo u jiných dobro.Pokud by byl člověk odrazem jakéhokoliv boha, musel by i bůh být nositelem všech těchto vlastností kterými disponuje člověk.Otázka je, jak se s tím vyrovnává bůh a jak člověk.Jedno má být dokonalé, druhé ne.

Já jsem tím chtěl jen naznačit, že si nemyslím, že se empatie dědí, ve skutečnosti se jí lidé musí učit.od rodičů, pohádky, náboženství.Pokud se dítě dostane z empatického prostředí do neempatického-škola, co se stane.Nastane rozpor, pak záleží na osobnosti dítěte.Myslím, že je to kombinace, já opravdu nevím s čím vším se člověk rodí.Kdo to ví?

Jedna poznámka k tvůrci evoluční teorie.Charles Darwin, nebyl žádný rovnostář, nebudu tvrdit že to byl přímo rasista, ale byl eugenik stejně jako jeho bratranec Francis Galton, který tuto "vědu"- eugeniku, tak neblaze proslulou založil.A co tyto myšlenky nadělali v Angli, Francii, Americe a Německu to si každý může přečíst.A stále eugenika funguje, byť v jiné podobě na celém světě.Navíc Darwin byl inspirovaný svými předchůdci, kteří žili v tvrdém kapitalismu.A v kapitalismu přece mají přežít jen ti nej.A to přeci není pěkná představa, že.

anjelik, ne, není to nešťastně zvolený nick, alespoň mně to tak nepřipadá.Je sympatický nick.Ale je to i tím, že se mi slovenština líbí jako jazyk, je milá, jemná, čeština je tvrdší.Anjelik nebo andílek, co zní lépe.Ale já už jsem napsal předtím něco o andělech a předpokládám, že ty jsi ten dobrý, chytrý a moudrý a citlivý anděl.

Vibrace mysli, to zní až ezotericky?Co si představuješ pod pojmem vibrace mysli?Asi stavy mysli, že.

Ideální by bylo tělem vůbec nežít, ale žít jen myslí.Potom bych vnímal jen krásu duchovní.A zatím jsem velmi ovlivněn krásou fyzickou, už jsem o tom psal.Co si představuješ pod pojmem fyzická krása a duchovní krása?Pokud tě ovšem toto jako "anděla" vůbec zajímá.

Ve mně se projevuje se projevují tedy nízké vibrace, protože blaženosti jsem nedosáhl.Ano hněv, strach z nejistoty, odpor k některým lidem a klidně mohu říci pohrdavost jimi až nenávist, kombinace smutku i radosti.

Stavy mysli na vyšších vibracích, ano představy krásné, ušlechtilé, ale i zlé, pokud někoho nenávidím.

Znáš surrealismus?To by byli obrazy, kdybych dal na plátno co vidím.Ale jsem už inspirovaný druhými umělci a to už od dětství.Hold některé věci nemá člověk vidět příliš brzy, anebo právě ano?Krásné věci vidí člověk když je ve stavu rovnováhy, klidu,blaženosti ošklivé až hrozivé když je v něm hněv, závist, nenávist.Někdy je to kombinace hněvu a smutku, zmaru i to má své obrazy v mysli.V jakém stavu se tedy nacházeli někteří umělci, kteří netvořili zrovna "krásné" věci.A jejich život tomu i odpovídal, alkohol, drogy a konečná byla někdy psychiatrie či ukončení života.takže trvale to není možné takto vydržet, ty stavy mysli-vibrace se musí měnit. Dosáhla si stavu duchovna?ten nick minimálně ukazuje na přání toho dosáhnout, to je těžké v takové společnosti, ne?Díky za odpovědi, ale ještě jsem ti dal pár otázek v textu.

Jsou lidé kteří touží po absolutní svobodě a nechtějí být nikým, ničí vedeni, ale učí se od druhých.A jsou lidé, kteří potřebují vědět, že je něco více než jen člověk, smrtelný člověk.Že život má hlubší smysl než jen evoluci druhů.Že existuje garant vyššího řádu, že garantem není člověk a jeho omezené zákony, jeho věčné chyby.A v neposlední řadě, že život nekončí smrtí na tomto světě.

Ako tu uz bolo spominane su to v podstate vymysli ludi aby bola schopnost daco skatulkovat/kategorizovat..
Pomerne dost nazorov tu uz bolo tak napisat daco zmysluplne a nove je trochenzie tahsie ;)
~99% dobra/zla v sebe "obsahuje" aj tu druhu stranku, napriklad take atomofky hirosima/nagasaki,, co sa tykalo tych dvoch mest je to pure evil ale co sa tyka sveta ukoncilo to 2. sv. vojnu a tiez odftedy zapadaju iba prachom, bo sa ludia "boja" ich znovu pouzit pre pravdepodobne katastrofalne nasledky..
Dalsi priklad no teraz asi pure evil par rokov dozadu kolovalo v spravach ze ocinko mal doma v kumbale par dekad zatvorene dcery na znasilnovanie o ktorych nikto nevedel,, tam sa dobra stranka uz dako najst neda, aspon pre mna..
Celkovo znasilnenie/tyranie sa da povazovat za cisto zle akty totiz je tam takmer miziva sanca, ze sa to prekluje na pozitivum niekedy v buducnosti, ci u aktera alebo obete..
Co sa tyka spominanej genetiky, tu ja chapem nieco ako zdrojovy kod, ako sa s tym nalozi uz je ina vec.. je to iba potencial,, ktorou stranou sa clovek vyberie uz urcuje jeho zivot, okolie, pristup k tym informaciam, skusenostiam a nakoniec "vyber"..
dalsi problem dobra/zla je v tom, ze velmi vela jednej ci druhej stranky aj tak posere zivot,, ak ma niekto cely zivot v bavlnke a pozna iba dobro z vysokou pravdepodobnostou potom ked narazi na zlo ztroskota..
potrebujeme obe, aby sme sa naucili "inteligentne" rozlisovat a aj "vybrat" si potom ktorym smerom sa sami ubereme..
..su tri typy ludi, ti co sa naucia na chybach ostatnych (rozpravky/knihy), ti co sa naucia na chybach vlastnych (skusenosti) a ti co sa nenaucia ani v jednom zo zpominanych (asi male IQ ;)) ..
Dalsia vec to vzdelanie/vedomosti z cim ocividne problem nemas stale neznamena, ze to clovek chape a "zmudrie" z toho.. je pomerne dost ludi co ma X vedomosti a su "sprosty"..
potom este vecicka a.k.a point of no return sa pouziva v niektorych filmoch napriklad.. ide tam o to, ze ked sa uz daky akt vykona tak to cloveka uz zmeni bez moznosti napravy vacsinou su to vrazda, znasilnenie, podvod (sexualny) ...
Zle skusenosti napriklad dokazu vytvorit strach a bloky, ktore potom mozu cloveka aj na cely zivot brzdit/poznacit..

A o ak je viac ľudskejší ako si ľudia predstavujú? Čo ak sme pre boha len akýsi experiment. Možno je to obyčajný egoistický pomstychtivý parchant. A možno kladný obraz o sebe vytvára jednoduchou manipuláciou.
Je zaujímavé, že sa veriaci človek práve všimol tú chybu boha. A druhý rozmer, dobrotivosť a súcit, akosi prehliadol :D

Písal si aj iné veci.
„Pokud platí, že je míra empatie děděna a člověk se sní rodí, co se asi stane, když tito lidé začnou vymírat?“
V prírode existujú mechanizmy ktoré vedú k určitej rovnováhe kvôli prežitiu druhu. Takže nemusí to skončiť vymieraním ľudí schopných emočnej empatie. Aj u iných živočíchov je v nejakej miere pozorovateľná. My ľudia sme len v tomto smere vyvinutejší. Takže to že táto schopnosť v prírode existuje uchovala sa a uplatňuje sa má svoj význam. To znamená má v prírode svoje miesto. My aj vďaka nej celkom dobre prežívame. Tým ti zároveň odpovedám na tvoje obavy -
„Tyto teorie, mohou dávat ospravedlnění jednotlivcům a jejich " nepěkným " vlastnostem.“ - jedine jednotlivci neinformovaní, ignorantskí si z evolučnej teórie vezmú niečo čo by ospravedlňovalo ich nekalé činy. Ale takí ľudia k tomu nepotrebujú evolučnú teóriu ani žiadne iné vedecké. A napokon veda nemá slúžiť k nejakému ospravedlňovaniu ľudských činov. Veda slúži k poznávaniu, už prirodzený jazyk napovedá, Veda od slova vedieť, poznať, poznávanie...

„někdo více relativizuje a někdo absolutizuje“
Dick áno, ale neexistuje človek absolútne dobrý, alebo absolútne zlý, tak isto mnohé životné situácie nie sú absolútne dobré ani absolútne zlé, väčšinou sa nachádzajú niekde medzi, respektíve záleží z koho pohľadu. Život je komplexnejší než ako by si ho chcel zjednodušene vidieť ty. Alebo ešte inak, sú mnohé životné otázky ktoré nie sú redukovateľné na nejaké ideologické stanoviská, ja neviem napríklad eutanázia, gej manželstvá, potraty, každý nech si doplní. My máme imperatív pýtať sa, počúvať ostatných, zvažovať to čo vravia a na základe toho sa zachovať a to je to morálne rozhodnutie. Nie je to taká striktná dichotómia, dobro vs zlo. Sú to paralelné prejavy. Takže pozor aj na nejaké striktné definície dobra a zla, lebo taká ta striktná polarizácia nás zvedie na chodníčky ideologických sporov kde proste zohráme ten svoj part, podržíme svoje zástavy za svojimi názormi. Tu môžem zároveň plynule premostiť alebo nadviazať aj na tvoju tému absolútna pravda. Za svoju veľkú pravdu alebo dobro už ludia zviedli veľa bojov a tak trpelo veľa ľudí. To môže byť nebezpečné, pozor na absolútne pravdy.
Tento spor ohľadne morálky nie je akademický, ani teoretický, ten spor každý deň my všetci v konkrétnych každodenných banálnejších aj vážnejších situáciách oživujeme, vstupujeme do neho, nejakým spôsobom ho zdieľame a prispievame k jeho posúvaniu. Ale je to spor ktorý nemá riešenie ako stav, v zmysle, že pohľad na to ako majú veci vyzerať, aký svet má byť, to nie je pohľad na konci ktorého je nejaký stav ako dokončený obraz. Je to proces, procesuálna záležitosť, má to procesuálny charakter.

Nie sme však stratení. Máme v sebe, v našich mozgoch ten morálny inštinkt, ten ktorý nás vedie k súcitu, k láske, svedomiu. Lenže my sa musíme naučiť kedy a ako ho použiť, lebo napríklad pozor s kým súcitíš. K tomu slúži tá racionálna nadstavba. Takže súhra oboch je dôležitá. Sťažuje nám to akurát tá komplexnosť života, jeho nejednoznačnosť, či možno skôr mnohoznačnosť rôznych životných situácií. Je to nekonečný proces, také večné preťahovanie, poznávanie. My môžme skúsenosťou a pozorovaním identifikovať dobré skutky a ne ašpirovať, my si to morálne vedomie môžme cibriť, klásť na seba nároky, ale nikdy to nebude také absolútne, lebo už z podstaty život nie je čiernobiely a neexistuje človek absolútne dobrý.

A Boh, náboženstvo. Ja nemám dôkaz či boh existuje. Náboženstvo teda pre mňa nie je základom morálky. Podľa mňa teda náboženstvo je skôr akýmsi depozitárom morálky. To znamená, že to čo spravilo náboženstvo je, že kodifikovalo isté tie morálne princípy, zásady ktoré vychádzajú z nás ľudí, z našeho morálneho inštinktu. A to je pre mňa osobne oveľa pozitívnejšia správa. Morálny život môže byť oddelený od náboženstva, nemusí byť podmienený nadpozemským princípom. A ten morálny inštinkt je univerzálny, aj keď nie u všetkých v rovnakej miere.

A copak to je pravda o sobě?Je to kritika sebe sama?Nebo názor druhých vůči mé osobě?Nebo nějaká psychodiagnostika?Já jsem tady napsal několik příspěvků a řekly vlastně něco o mě?Něco možná, ale ne vše.

Bavit se o bohu, nebo nějakém řádu či něčem co nám už předurčilo život to je další záplava otázek a paradoxů.

Ti kteří v nic nevěří(ve skutečnosti všichni v něco věří) to mají jednodušší, protože buď mají jasný, striktní názor na věc.Ti pochybovační hledají, jsou někde mezi těmito dvěma hlavními proudy.

Záleží jaký bůh?Protože, různé kultury mají různé bohy a ti se liší i svým jednáním.My se bavíme o tom, kterého přijali evropané, ale ne všichni.

Otázka je koho by měl člověk vinit za své problémy?Boha, druhé lidi nebo sebe?A to už souvisí s tím, jestli mám už osud předurčen a nebo mám volbu?Jak tohle, ale budete vysvětlovat někomu, kdo se narodí s nějakou těžkou nemocí, do chudoby, do nefunkční rodiny, někomu kdo ztratí záhy rodiče, dítě ke komu osud prostě nebyl nakloněn.Záleží na člověku, ale víra tady dává větší naději, než chladná evoluce.

Dobro a zlo. S obidvomi mám dobré a korektné vzťahy. Oni majú svoju filozofiu. Ja mám tiež svoju. Podľa mňa si možno pokecať s kýmkoľvek. Ja nie som tak prúderne prepnutý ako poniektorí. Však sú to všetko inteligentné bytosti. Tak prečo nie? Nikdy som od nich nič nechcel. A keď tak maximálne pre seba.
A už len na margo. Ak mi chcel niekto ublížiť, tak to bol vždy len nejaký človek, ale nikdy nie duchovná bytosť. Oni si ma vážia.
Ľuďom sa nedá veriť.

Dick, no pomerne nešťastne zvolený nick. :o)) Tak nech teda neumrieš sprostý, keď sa pýtaš, kto si, čo je dobro, čo je zlo. A kto som ja.
Či ty, či ja, či Filip, každý z nás je formou života, prejavujúcou sa mysľou, pričom prejav je adekvátny hĺbke pochopenia, a to pochopenie je odvislé od vývoja. Hodnotenie toho, čo je dobré a čo zlé, je potom odvislé od stupňa vibrácie tvojej mysle.
Na najprimitívnejšej úrovni môžeš samého seba považovať za telo a potom to, čo je dobré pre telo, fyzickú existenciu, všetko, súvisiace so zmyslovým vnímaním sveta, je pre teba to dobré a to, čo ohrozuje telo, vyhodnotíš ako zlé, Všetko, čo vedie k ohrozeniu fyzického bytia, čo znefunkčňuje telo..choroby napr., zabitie, hlad, smäd, nedostatok vzduchu a podobne.
Ak sa ale nepovažuješ za telo, ale naopak, pripúšťaš, že telo iba používaš a ty sám si forma života, život, prejavujúci sa pomocou fyzickej schránky, tela...tak opäť hodnotenie toho, čo je dobré a čo zlé záleží na tom, na akom stupni vývoja sa myseľ, ty, nachádza.
Ak sa myseľ prejavuje na najnižších vibráciach..sú to vibrácie duše. Duševné prejavy, nálady, emócie, city, vášne..na stupnici od najvyšších, predstavujúcich blaženosť až po najnižšie, reprezentované strachom..medzi tým sú také chuťovky ako úzkosť, zloba, hnev, nenávisť, závisť, smútok, žiarlivosť, ale aj radosť. Potom je opäť jasné, čo je dobré a čo zlé..vyhodnocuješ to pocitovo, kedy sa cítiš dobre a kedy zle.
Myseľ na vyšších vibráciách je už myseľ zamýšľajúca sa, spravidla raz o tom, raz o inom..to robíš ty....to je už mentálna úroveň..prezentovaná prácou mysle a tvorením myšlienok, predstáv, túžob, snov. Potom krásne predstavy sú to dobré a tie hnusné..tým zlým.
Myseľ na najvyšších vibráciách reprezentuje duchovno...myseľ už pracuje s informáciami, vyskladáva ich do odpovedí a tvorí pochopenie, lásku a súcit. Pochopiť niečo..to nie je ani dobré, ani zlé..je to stav čistoty, hĺbky, gravitácie. :o)
Stačí ako odpoveď?

K úvahám o Bohu..tam by som navrhovala smerovať svoje uvažovanie k tomu, kto vlastne Boha potrebuje, prečo je nutné, aby ľudia žili v obavách, očakávaní blaženosti, poprípade trestu..že sa jedná o prejavy mysle na najnižších, duševných vibráciách. tie nikdy nevedú k pochopeniu, vzdelávaniu, vývoju..ale naopak, robia z ľudí otrokov a neslobodné bytosti, neschopné sa zamýšľať..keďže, ako píše Filip..všetko, čo je, vymyslel Boh, je prejavom Boha, nemožno to zmeniť a ani pochopiť...k tomu nie je ozaj čo dodať..to už ani tragédiou nejde nazvať. :o) Nad tým sa treba len zamyslieť a možno vyvstane tá správna odpoveď.

lombardo - rozumies, ked je to BOH, tak veci nemozu skoncit tak, ze Boh si trepe hlavu o stenu, ze nieco dopadlo inak, ako chcel.