Dobro a zlo

Otázka, či existuje Boh nie je zmysluplne položená otázka. Je to vo svojej podstate ekvivalent otázky: Existuje existencia?

Keď sa pýtame či niečo existuje, tak tým sa pýtame, či v danom prostredí, ktoré je existenciou sa vyskytuje to niečo. Napríklad, keď sa pýtame či existuje jablko, tak sa to pýtame pre fyzikálne prostredie, môžeme odpovedať áno. Keď sa pýtame, či existuje pravouhlý trojuholník, tak čo odpovieme? Existuje v matematickom prostredí. Môžeme sa pýtať, či existuje dobroprajnosť. Kde sa vyskytuje dobroprajnosť? Alebo kde sa vyskytuje zelená farba? Zelená farba je VNEM, ktorý je vyvolaný svetlom určitej vlnovej dĺžky.

Pojem "existuje" je relatívny pojem, ktorý sa vzťahuje vždy k príslušnému prostrediu.

V akom prostredí by mal existovať Boh? V nijakom. Pretože Boh sám je prostredie, voči ktorému existuje všetko ostatné. Keď spoznávaš Boha, nespoznávaš určitý objekt v nejakom prostredí, spoznávaš to prostredie.

Správne by sme sa mali pýtať: To prostredie, v ktorom existuje fyzikálny svet, je Boh? To prostredie, v ktorom existujú matematické objekty je Boh? To prostredie, v ktorom existujú vnemy, je Boh? To prostredie, v ktorm existujú city, je Boh?

Takto položené otázky dávajú obraz o tom, na čo sa vlastne pýtame, keď sa pýtame na Boha....

anjelik, absolutní pravda znamená opak relativní pravdy.Absolutní pravdu, bych definoval jako absolutní poznání všeho, už není co k tomu do dat, tak bych to definoval.Absolutní poznání, či pravda je když bude otázka, existuje bůh?A přijde odpověď na základě nezpochybnitelného důkazu ano nebo ne.A je pro pro všechny stejně přijatelná.To to je důkaz absolutní pravdy.Ne přibližování se k pravdě.V opačném případě buď člověk nemá na to skutečně chápat svět a tedy poznat pravdu.Nebo je samotný vesmír-universum tak zvláštní, že je buď nepochopitelný, nebo se člověk spokojí s nesprávným vysvětlení, které je pro něj dostatečné a nebo jediné možné.

Kdo jsem já?Pokud se ta otázka vztahuje na mě samého, tak si na ní začnu odpovídat.A za co se považuji?Ale potom kdo jsi ty?A za co se považuješ?Už takové otázky vytvářejí problémy o kterých jsem psal.Vždyť už jen mé smysly jsou omezené k tomu, abych mohl vnímat kdo všechno jsem.Má mysl a mé smysl řeknou člověk, muž, živý organismus, soubor elementárních částic, atomů, molekul, buněk, tkání, orgánů.Narodil jsem se do nějaké doby,rodiny, chodil do nějakých škol, setkal se s nějakými lidmi teď komunikuji s někým ani nevím s kým?

Ne, to bude moře dalších otázek, odpovědí a zase otázek.Ty jsi anjelik-anděl, tak mi dej odpověď, alespoň na něco.

Moja otázka zostáva. Kto si? Za koho, respektíve, čo, sa považuješ?Od toho sa potom odvíja odpoveď. Priznám sa, netuším, čo je relativizmus, tak pravdepodobne ani nebudem jeho zástancom. :o))
Nechce sa mi preklikávať k druhej téme.Či sa dá poznať absolútna pravda? Vydefinuj, čo je podľa teba absolútna pravda. :o) Tam nájdeš aj odpoveď.

anjelik, už anděl je duchovní dokonalá bytost, světlá, dobrá bojující se zlem, ale byli i andělé kteří neposlechcli, zalíbili se jim pozemské ženy a splodili s nimi obry.Padlý andělé-démoni, představují temnotu a zlo.

Ty jsi nepochybně ten světlý anděl, navíc velmi chytrý respektive chytrá žena či dívka.

To, že kladu otázky, nemusí nutně znamenat , že nemám odpověďi, ale jen to že mě buď mé odpovědi neuspokojují, jejich příliš mnoho, nebo málo a nebo chci znát názory ostatních.Protože i já se mohu učit od ostatních.

Ty jsi evidentně zastánkyní relativismu, protože těch otázek proč je něco, je prostě nekonečný.Poznat příčiny všech skutků a jevů? Ale dříve lidé poslouchali jasné normy, pravidla, příkazy, zákyzy.Jejich porušení znamenalo-zlo a trest.K.J.Erben se tak přel s K:H:Máchou v básni Záhořovo lože-sbírka Kytice.My, žijeme v době relativismu, to je důsledek osvícenství a později socialismu. že se pojmy relativizovaly

Relativizovaly se proto, aby se zabránilo fanatismu.Už jsem napsal, že ve starém zákoně, to co bylo hříšné bylo zlo-následuje trat, krutý.Dnes jdeme opačnou cestou, ale co se stalo, lidé se zcela přestaly bát a rádi porušují veškerá pravidla.Ano, oni měli rozumem a citem dojít k tomu, aby neškodili druhým, nedošli.

Jak to, že dnešní církev uznává to co dříve bylo nemyslitelné?Proto že jde s dobou, evolvuje, ale tím se mění.A do kdy se bude možné měnit, než se zcela zřekne z toho , z čeho čerpá?Z bible.

Ta otázka by měla znít jinak a já to dám jako samostatné téma.Může člověk poznat absolutní pravdu?O čemkoliv.

Pokud by jsi měla na mě nějaké otázky, tak je napiš.

Já ty samotné dva pojmy vnímám také jako absolutní " veličiny ", ne jako relativní pojmy.Ale člověk, se skutečně ve svém životě pohybuje mezi těmito dvěma , krajními případy.Příběhy, se kterými se už v dětství setkáváme nám mohou ukazovat buď ony krajnosti, jasně vymezené, člověk je buď takový a nebo takový.A nebo jsou to příběhy, kde jsou vlastnosti relativizované.Například povídka R.L.Stevensona-Podivuhodný případ dr Jekylla a pana Hyda ukazuje dobrou a zlou stránku v jednom člověku.To je v podstatě rozštěp osobnosti, jedna stránka získává navrh nad tou druhou.Takové příběhy většinou končí odchodem hlavního hrdiny z tohoto světa.E.A.Poe má často takto rozdělené hrdiny, ale jeho postavy jsou silně analyticky myslící, postavy jenž se mstí za křivdy spáchané na nich-povídka Skokan, Sud vína amontilladského, Černý kocour, Zrádné srdce.

Ano dobro a zlo, jako by více byly duchovní pojmy, ze světa ideí atd.Souhlasím, že pokud rodiče neuplatní " spravedlivou " přísnost ze strachu z emocionální ztráty, může být výsledek katastrofální.

Spravedlnost, je určitě základním kritériem, ale jak být spravedlivý a zároveň nebýt krutým.Znamená spravedlivý trest to, co K.J.Erben popisuje ve v baladě Zlatý kolovrat.Předčtěte si ji!Nebo z bible příběh o Lotovi(Sodoma, Gomora), co by dnes na to řekla LGBT komunita?Někdy je malý prohřešek potrestán, alespoň malým zlem, důvod je výchovný, aby se to už neopakovalo.Jindy je trst fatální.

Takže já hlavně vidím spor mezi relativisty a absolutisty či idealisty.

Možná, že člověk by se měl chovat nějak uměřeně.Proč si lidé vybírají takové politiky jací jsou, pokud si je vůbec vybírají.Jsou pro ně čitelní, relativní ne absolutní.Ne dobří, ne zlí, ale, pochopitelní.

Nie je správne, keď sa tieto pojmy relativizujú, lebo sa to považuje za moderné. Stále by mali mať ten dávnoveký zmysel, ktorý začínal v raji hadom, ktorý bol prvým stelesnením zla.
Dobro a zlo pochádzajú z duchovného sveta, človek tieto morálne kategórie nevymyslel.
Nie je dobré byť za každú cenu dobrý, ani byť za každú cenu zlý. Jedno aj to druhé by boli príliš veľkým extrémom.
Treba sa snažiť byť spravodlivý, čo si vyžaduje aj istú dávku prísnosti. Nebyť prísny kvôli strachu z emocionálnej straty je veľmi krátkozraké, pričom je to syndróm, ktorým "trpia" mnohí rodičia.
Mne sa páči mystika v zmysle, že človek sa snaží byť rovnocenným partnerom tak jedným, ako aj tým druhým.
Človek sa má snažiť byť v prvom rade schopným sám a nespoliehať sa na tých hore. Nikomu by sa nepáčilo, keby ho niekto non-stop obťažoval s nejakými prosbami.
Do negatívneho duchovného sveta neradím zabŕdať nikomu. Skúsil som to párkrát sa sebe. Výsledky boli šialené a extrémne, ale najmä tou šialenosťou sa to neskôr aj prejavovalo.
Nikdy nerobte žiadne okultné rituály, lebo to je tak nebezpečné ako brať tvrdé drogy.
Uwaga!

Ak kladieš otázky, znamená to len jedno, že nemáš odpovede. :o)
Aby si vedel odpovedať na to, čo je dobro a zlo, musel by si rozšíriť svoje poznanie jednak po horizontále a jednak po vertikále..čiže, poznať príčiny a dôsledky všetkých skutkov a javov. Odpovede, ktoré sa ti dostávajú, sú adekvátne stupňu poznania tých, čo ich píšu..rovnako ako tvoje komentáre k nim.
Čo je dobré a čo je zlé..musíš mi povedať, pre koho, za čo alebo za koho sa pokladáš a ja ti potom môžem odpovedať..skôr nie. :o)

Na toto téma se dá dívat z různých úhlů a jinak se na něj podívá racionalista(vědecky materialisticky zaměřený člověk a jinak idealista věřící v idee nebo nábožensky založený člověk,

Zajímavé je, že racionalisti- vědci, by nejraději našli vše v genech-nevím jak?Ve struktuře a funkci mozku.Dnes přece existují teorie pro je někdo zrovna zlý nebo emotivní a vysvětluje se to v biochemických pojmech.Jinak se na to bude dívat psychologie a psychiatrie,Jinak kulturní antropologie, filosofie a teologie.A jinak evoluční biologie.

Vypadá, že velikou roli zde bude hrát ego každého jedince, čí je silnější, tím více problémů.Mám já silné nebo slabé ego?

lomnička, někdo více relativizuje a někdo absolutizuje.

lomnička, myslím, že mistrem takových ideálů dobra, byl H.CH.Andersen.Co příběh "pohádka", to ukázka dobrých i zlých vlastností.Ale ty jeho příběhy nejsou jenom o dobru i zlu, ale i o pocitu osamocení, nepochopení druhými.I toto může někdo chápat, jako křivdu od druhých vůči sobě.A ti lidé ani nemusí být zlí, ale mohou někomu uškodit už tím že ho nepochopí.Kolik bylo zneuznaných umělců, vědců, vynálezců?Nebo nešťastně zamilovaných?I o tom jsou Andersenovy příběhy. I o tom je život.Zajímavé je, že dítě se seznamuje s ideálem například z takových příběhů, ale většinou záhy pochopí, že život je o úplně něčem jiné.V rodině může být dítě zahrnuto láskou, ale ve společnosti se setká s nenávistí, ve školce, škole od druhých.A třeba začne jednou i samo nenávidět.Ochutná obojí "ovoce".Sladké i trpké.Potom už rozhoduje jen chladná hlava, pokud však emoce vítězí, bude jimi vždy rozum potlačován.Frankensteinovo monstrum také toužilo po lásce, jelikož se mu ji ale nedostalo, začalo se mstít, nenávidět.A nedostal ani jméno.

Pokud platí, že je míra empatie děděna a člověk se sní rodí, co se asi stane, když tito lidé začnou vymírat? Mají tito lidé motivaci dnes zakládat rodiny a mít děti? A nebo je spíše naučená schopnost? A jak to, že k někomu dokážu pociťovat a k jinému ne? Je mi už od pohledu nesympatický?Někdo pociťuje nesympatie i vůči někomu, kdo si to nezaslouží.

Z pohledu evolučních " chladných " teorií se dá vysvětlovat leccos.Ale, jsou jen teorie.Tyto teorie, mohou dávat ospravedlnění jednotlivcům a jejich " nepěkným " vlastnostem.

Samozřejmě, člověk je bytost složitá a záleží na situaci jak se zachová.