VM: Na poznamku, ze podminky, v kterych byla vychovavana ona a ted i nas syn, se velice lisi od tech, v kterych musime vychovavat deti naseho civilizovaneho sveta, odpovedela nasledovne:
A: Jeste kdyz, jak se zda, bezmocne dite, je v lune sve matky, tim spise, kdyz se objevi na svete, tak jasaji vesmirne Svetle sily. Jasaaji v rozechvele nadeji, ze opet prisedsi, bezuhonny clovek, podobny Bohu, bude dobrym vladcem a zesili na Zwmi svetlo Lasky. Stvoritel prenho vsechno predpokladal. Vesmir pres broucka, strom, bylinku nebo zvire, navenek lite, je pripraveny mu byt dobrou chuvou. ......
Na svete neni nic silnejsiho nez Bozi nadseni. ALe je bytost, ktera se mu podoba svou silou a je s to postavit se mezi Bohem - neznejsim vychovavatelem, a andelu podobnym ditetem - clovekem.
VM: Kdopak to je, jak se jmenuje?
A: Tou bytosti je clovek - rodic.
VM: Co? Jakpak se tohle muze stat, aby rodice svemu diteti prali nestesti?
A: Vsichni preji stesti. Ale zapomneli cestu k nemu. A proto uslechtilymi zamery konaji nasili.
...Dobre kdyz se chces presvedcit, tak vzpomen si na obrazy ze sveho detstvi.
VM:Ale to je tezke. Ne kazdy si muze vzopemout na sve detstvi.
A: A proc? Zdalipak to neni tym, ze ve snaze setrit pocity, pamet odsekava to bezuspesne a prazdne a snazi se vymazat vstipenou beznadejnost? Snazi se vymazat to, jak ses v matcina lune trapil a citil pozemske stasti spusobene prozitky sve matky? Chce abych ti pomohla vzopimant dal?
VM: No pomoz. Co bylo dal a odeslo z me pamati?
A: A dal si nechces vzopemout na to, jak si ty, vladce vesmiru bezocne lezel v postylce. Pevne zabaleny, jakoby spoutanya misto tebe se s usmevem rozhodovali, kdy mas jist a kdy spat. Chtel si to promyslet, pochopit. Ale dost casto s vyskanim te hazeli ke stropu. Proc? nestihal jsi to pochopit. Trochu si vyrostl a uvidel kolem sebe mnozstvi veci, nemych, bezduchych, ale nebylo mozne na ne sahnout. Mohl ses dotknout pouze te, kterou ti dali. A smireny ses snazil pocopit, v cem tkvi dokonalost pouze te, kterou ti dali. V absolutnim primitivu nemohl jsi najist to, co ani nebylo a nemohlo v nem byt. Nevzdaval ses a pokracoval jsi vhledani sahal si na to rucickou a snazil ses do toho kousnout, ale marne. To vysvetleni si nenasel. A tehdy poprve ustoupil ten, kdo byl zrozeny byt vladcem vesmiru. Souhlasil s tym, ze nic nemuze resit. Byls zrazen temu, kdo te zrodili. a sam ses zradil take.