Bisexualita, homosexualita-můj problém

Jake casti Ostravy, MobyDicku? Mne sa zda, ze na fotkach su mesta ci miesta krajsie a cistejsie, ak teda nevidim nejake doslova schatrane a zdevastovne budovy jak v tom Detroite ci ciganskej stvrti. To co som videla mi priapdalo vcelku normalne, no mozno som sa na to nepozerala zo spravneho uhla, neviem, ja sa do toho velmi nevyznam (jak do architektury, tak do dizajnu)....proste cesty a budovy, ktore mozu byt kdekolvek jak v Cechach, tak na Slovensku.
Ja zas prirodu velmi nemusim, teda prirodu v podobe lesov a stromov. Ked pozriem z okna, tak je to tu skoro jak v lese, pricom som na sidlisku. Paci sa mi asi len vtedy, ked je v zime zasnezena alebo z velmi velkej vysky na urovni skal. Najkrajsia je podla mna obloha s oblacikmi a mozno este aj oceany a moria.

No vidis, nebyt setkani tvych rodicu, tak by si sa mozno nenarodil. Ja by sa zas nenarodila, ak by moja mama bola s Cechom s ktorym si dopisovala a nespoznala by otca. Medzi fotkami mame doma i jeho 2 fotky...na jednej je sam (s venovanim mojej mame) a na druhej uz so svojou manzelkou ci priatelkou, hm. Ale tak ktovie jak to cele bolo. Mozno sa ani nikdy nestretli a len si pisali rucne dopisy, neviem.

Pre mna je akosi nepredstavitelne, ze clovek moze citit odcudzenie, ked bol doma ci je zahrnovany laskou...jedine, ze by to laska nebola. Patrit kamsi vo svete akoze naco tolke prehnane ambicie....sak clvoek patri do svojej rodiny a moze si vytvorit este krajsiu, nez mal povodnu. Ja ako chapem, ze sa potrebujes realizovat, no toto citenie vykorenenosti mi jaksi nezapada do konceptu tvojej milujucej rodiny. Davalo by mi zmysel, ze ked sa clvoek citil ci citi vykorenene vo svojej rodine, tak sabude citit takto i vo svete. Ja neviem prepac, myslela som si, ze sot o uz pochopila a opat mi to nedava zmysel....tolke stotoznovaie sa s ludstvom (celkom cudzimi ludmi) a osudom vlastnej krajiny. Ja ako viem, ze je to aj na zaklade tvojich skusenosti, co si zazil, ale doma je proste doma a tam si clvoek nema preco takto pripadat, ak je to ozaj milujuci domov. Skot mi to evokuje niekoho, kto je adoptovany ci jeho rodicia sa rozviedli ci inou osobnou tragediou....ked sa uz clovek nemoze citit bezpecne a dobre ani vo vlastnej krajine. Z tych fotiek na nete ja nepocitim, co si zazil a jak to na zaklade toho vnimas - mozem to hodnotit len z vizualneho hladiska, vies a to je asi velmi malo na skutocne pochopenie a spravenie si nazoru na Ostravu.

Cim myslis specifickost tvojej osobnosti v ramci vykorenenia? Taka osobnost neexistuje, tu vytvara spolocnost ci nejaka rana osudu....respektive kazda osobnost je cimsi specificka - ma svoje silne stranky, tak ako aj slabiny, no a tie slabe byvaju castorkat potlacenim tych silnych.... nie vzdy, no velakrat.

Ja mam tak trochu tragikomicke umiestnenie domu, bo pred domom (teda az za tymi stromami a parkoviskom) je vlakova trat a pri dome je zas cesta po ktorej chodia auta a hned pri nej hrbitov...cize z okna vidim jak na vlaky, tak na hrbitov - samovrah by sa tomu mozno i potesil. V madarsku som bola este ako mala pri Balatone a vcelku sa mi tam pacilo - prvy krat v zivote som tam jedla nugetu i Lunchmeat....no ked sme tam sli o 10 ci viac rokov neskor, boli sme ubytovani v dost nepeknej ubytovni pri vysielaci, ze mi to jaksi pokazilo zazitok z celeho Madarska. Ale to boli samo o sebe take divne roky koncom 90-tych rokov a prve roku 3-tieho tisicrocia....mozno by sa mi tam nepacilo tak ci tak, ale ta ubytovna bola fakt bieda - viacmenej len na prespanie, takze Madarsko defacto ani nepoznam, no to ani Slovensko vlastne az na par vstycnych bodov, pricom momentalne ma nenapada ani jeden.

No asi si sa v detstve tolko nepozoroval, tak si si mohol pripadat iny...mozno ani ja, no dost skoro som sa zacala, takze to bezstarostne detstvo netrvalo moc dlho.

No hej, mas to take rozporuplne, ale tak za tych skoro 40 rokov co si na svete sa predsa da trosku odhadnut, ze s kym si prirodzene prichadzal do blizsieho kontaktu - jak v destve, tak v puberte a dospelosti...i ked, ak si to v sebe potlacal, tak sa pre teba muzi mohli stat pritazlivejsi uz aj z toho faktu, ze si si to zakazoval, ale neviem nakolko to rozhoduje o prirodzenych tuzbach. Gayova vraj citia pri muzoch napatie, bo je tam to sexualne pnutie a vaic si rozumeju so zenami, bo su pri nich uvolnenenejsi a neriesia pri zenach svoj chtic, ktory je prirodzene smerovany na inych muzov....cize so zenami by boli v pohode kamosi, no s muzmi by im to ciste kamaratsvo robilo asi problem, bo by chceli cosi viac. Neviem presne jak je to s hermaforditom, ktory ma jak muzske, tak zenske pohlavne organy....podla mna vyzera vzdy viac bud ako zena alebo ako muz a predstavujem si, ze je zamerany heterosexualne....cize zena harmaforditka podje po chlapoch a muz hermaofrodit po zenach. tento hermafrodit mi pripada skor jak muz a ako muz aj po vacsinu zivota zil(a)...ale to je bulvar, cele je to akesi divne...sak po zlej skusensoti sso zenou sa nezmeni clovek nezmeni na zenu: www.blesk.cz

sexualnu orietaciu tazko zistit rozumom, bo je to viacmenej ak nie cisto pudova vec....cize jedine vasen, ziadne tradicie a ocakavanie od okolia. Tazke to maju aj ludia, ktori su od destva presvedceni, ze ziju v inom tele, bo dievca sa citi jak chlapec, no musi zit v zenskom tele. Takovej clovek ale asi nemusi byt gayom, no castokrat ho to asi tiahne prave k muzom....ak sa narodil s dusou zeny v muzskom tele. O tomto som videla film "Danska divka" a ten chlap normalen zil so zenou, kym si jedneho dna neuvoedmil, ze tuzi po zenskom obleceni a aj po zenskom tele. neni to trochu divne? aj dvaja reziseri - bratia Wachovski, sa dali preoperovat na zeny a zmenili si mena na zenske.

No ja si az tak nemyslim, ze by ti dominancia druheho az tak velmi vyhovovala, i ked ta dominantne zeny i muzi v comsi pritahuju...o takych muzov co si myslim? tak v prvom rade ma napadne, ze v nom prevladaju zenske kvality (sak je i kopa takych muzov a nemusia byt gayovia), no a spojenie s kymsi dominantnym im pomaha spojit sa s dominancou, ktoru maju aj sami v sebe, len k nej nevedia najst cestu zatial inak, tak k tomu potrebuju dominantneho cloveka. Sak nemalo krat sa stava, ze clovek mal dominanteho partnera a ked uz sa spojil s touto kvalitou aj u seba, zacal ho pritahovat submisivnejsi....napadaju ma k tomu aj zeny, ktore sa v mladosti vydali za starsieho svetaznaleho zreleho muza a po rozvode si nasli ovela mladsieho.

A ako ty vlastne vnimas krehkost a jemnost u muza ci u zeny? ako nieco totalne nepritazlive ci dokonca slabosske?

Sak to, ty si nenechas od druhych skakat po hlave a vies sa aj sam seba zastat, cize vyslovene pasivny nebudes. Ja mozno tiez nie, i ked mi to zaroven vyhovuje, bo ako muz by som mala byt aktivnejsia a takto zatoze som zena, nemusim. Takze to bude skor taka pasivita, ktora skor prameni zo strachu z neznama a neskusenostou.

Tak bez pochopenia je kazdy vztah o nicom a zrejme kazdy tuzi po komsi silnejsom, kto sa hned nezruti....len ty v sebe asi mas skor potrebu byt ochranovany, nez chranit, ked ti tak vadi, ak by ten clovek bol pod tebou, no a s nadleheldeoms a da divat na veci, pokym sa snimi clvoek prilsi nestotoznujes, co je asi dsot tazke, ked mu na coci zalezi...zvlast v blizkych vztahoch mozu byt ci byvaju ludia este viac vztahovacni nez takto bezne, cize ten nadhled moze byt tazke si udrzat, ked uz v tom hraju role aj emocie a pritazlivost, ktore clvoek a stiahnu skor k zemi, nez by mu dovoli vnimat veci stale z te"vtacej perspektviny" - mozu sa vnom zacat vyvolavat nespracovane emocie z blizkej ci vzdialenejsej minulosti, dokonca z destva, z toho mozu vzniknut rozne krizy....tam sa neda ocakavat, ze vzdy ten clovek bude enad tebou drzat ochrannu ruku a nikdy sa neocitne pod tebou. tak skutocne silnych ludi asi vlemi vela neni a ti, co su, zvacsa ostavaju sami, bo su sebestacni...ale to je len moj tychly odhad, moze to byt aj inak.

Ja velmi na tie "typy osobnosti" neverim, bo je to take bud-alebo, ale tak....
mne prides ako introvert-melancholik, no ono je to rozdelene este i vseliak inak INFJ, INFP ci co....v tom sa uz trochu stracam. Ale tak kazdy ma v sebe aj tu extrovertnu stranku, ktora obcas moze prevazit. Hyperaktivne dieta si nebol? Takovym tiez dela problem sa na veci riadne sustredit, jsou roztekane a pri nicom moc dlho nevydrzia, neodkcnia....maju mnozstvo roznych zalub, nemalo krat umeleho smermu, castorkt i v ramci pohybovej aktivity...mozu mat talent aj na fotbal, hokej, beh....ale tak zvacsa to clvoeak taha bud k logike -vede a tehcniek alebo citu - umeniu, duchovnu.

Ja si tiez vybrala obor na vysokej skole...ale to bola skor taka z nudze cnost a nakoniec som nesla ani na prijimacky. Vzdy mi robilo problem ucenie i ked som nepatrila k najhorsim ziakom, ibaze som si nevedela prestavit to biflovanie na vysokej skole, ci by som sa vobec nieco naucila... na dialkvoe studium by som si uz vobec netrufla. Stredna skola mi tak trochu predurcila do akej oblasti sa moj zivot bude uberat, no skoro 2 roky po skonceni skoly sa mi tomuto osudu darilo vyhybat, bo som bola nezamestnana a volajak sa mi na tu "cestu" nechcelo ist, ale nic ine mi neostavalo, ak som chcela niekde zacat. Mne nejaky karierny postup ci ambicioznost nikdy nic nehovorili , takze kde som zacala a kde ma aj chceli, tam i zotrvavam.

Ked este pises o tej skole - ja chodila na SOU-obchodne s maturitou a volajak ma tam nebavili skoro ziadne predmety okrem anglictiny, ktorej soms a venovala najviac i vo volnom case, takze nikto zo spoluziakov to neovladal az tak dorbe apson co sa vyslovnosti tyka...v tom na mna nemal asi nikto a tak som bola oblubenkynou nasej anglictinarky
No hej, ja sa vacsinu veci biflovala, bo mi nedavali velmi zmysel....bud sa to so mnou ucila mama, ktora mi to vysvetlovala, no ja to i tak nejak velmi nevnimala, bo som sutredila na celkom ine veci....jej hlas a pacili sa mi tie plynule myslienky, hoci mi sli jednym uchom dnu a druhym von. Napokon sa mi to darilo uz len tak, ze som sa vsetko biflovala ped spanim a rano sa mi to akoby zapisalo do pamate....ale nie na dlho. Na strednej bolo vsetko take volnejsie, takze tam som sa ucit nemusela uz skoro vobec....tam boli celkom bezne tahaky na laviciach, dokonca sme sa mohli pozerat aj do zositov.
Inak, aky si bol spoluziakom? chodil si na skolske vylety ci so spoluziakmi kamsi? Ja ani velmi nie a na strednej vobec, hoci pocas vyucovania tam bola kopa srandy a vela som sa tam sa tam nasmiala, avsak volny cas som s nimi travit nechcela....mozno tak s ejdnou kamoskou, ale ta odisla v 2- rocniku a ja tam usela hnit este daslie 2 roky.

P.S.Prepac ak je tu nahodou viac preklepov, nez bezne, no volajak sa mi to teraz kontrolvoat uz nechce, bo to pisem dost dlho.

lLily: spíše se podívej na jednotlivé části Ostravy, a řekni mi, jestli se ti nějaká část, alespoň trochu líbí. Co se týče Slovenska, tak se mi líbí více věcí, ale příroda je tam krásná. Ale vím, problémy jsou všude, a Slováci-mnozí, také nejsou spokojeni se svým životem. Já tu Ostravu vnímám jako nějaký podivný osud, v mém životě, ale nebýt osudového odjezdu prarodičů a seznámení mých rodičů, nenarodil bych se. Ti lidé zde, ale dnes už asi kdekoliv, já prostě cítím odcizenost, a napomáhá tomu prostě můj specifický typ osobnosti. Ale nebudu si stěžovat, až už mám na život jakýkoliv názor. Možná že přeci jen, mě jednou ta cesta bude čekat, každopádně se musím podívat ještě pořádně na Slovensko a Maďarsko, prostě mě zajímá část mých předků. i ty země, kde žili a odkud přišli, ti lidé, protože tady mi to zevšednělo.

Vlaková trať u domu, to musí být též zajímavé, ale zvykla sis, já jsem se také podivoval tomu, jak může někdo mít blízko tratě či silnice dům, a v klidu tam žít, u prarodičů jsem slyšel večer z dálky i tramvaj, ale nevadilo mi to, ovšem v dětství mi nevadilo nic. Dítě je jiné, alespoň já byl v dětství jiný.

Vidíš, já jsem se pokusil několikrát zaškatulkovat i sebe, a nakonec to byla blbost, buď se vymykám normálu, anebo to vlastně nejde u nikoho, ale oni to na rozdíl ode mě neřeší. Ještě k té sexualitě, tam jsem se opravdu pod vlivem nějakého stavu, který jsem v té době cítil začal škatulkovat a zařazovat, prostě jsem chtěl být jedno, nebo druhé, bohužel nejsem! Buď na mě sedí nejvíce bisexualita, nebo pansexualita, toto už taková škatulka není, a více méně to odpovídá mé osobnosti. Někdy žertuji (teď už mohu), že jsem hermafrodit, ale toto je míněno s nadsázkou. Já prostě považuji za krásné jak muže, tak ženy, ale každého jinak. Jde opravdu o typ člověka, a já absolutně nevím, jak nakonec skončím, co je můj osud? Někdy se člověk musí rozhodnout rozumem, jindy hrají roli vášně a emoce, a rozhoduješ se víceméně srdcem. Já jen nechápu, proč to se mnou tak hází, proč jsou ve mně oba dva ty principy, nebo je to nějaký zmatek, způsobený podivným chemismem v mém těle? Hormonální zmatek? Někdo by řekl, že bisexualita je výhoda, ani omylem, je to vlastně až rozdvojenost, pokud chce člověk zachovávat tradice, dělá to jen potíže, pokud se někdo nechová vysloveně nezřízeně, jenže to já nechci, jedna věc je co člověk cítí a druhá, co by dělat měl. některé věci vůči druhým nejsou správné. Takže to ani není problém že v určitém období bych byl více přitahován ženami, a jindy zase muži, spíše jde o obecné přitahování danými typy, ale je pravda, že někdy přijdou chvíle, kdy zájem o jedno pohlaví ustupuje a potom se zase probouzí. Je to ve mně. Takže heterosexuál být nemohu, a čistý homosexuál také ne, nabízí se jen jedna varianta-bisexuál, nebo pansexuál (ovšem ta definice je trochu zvláštní, protože já samozřejmě vnímám ty rozdíly). Jinak co si myslíš o mužích, které přitahují silné typy žen? Samozřejmě nejenom duševně silné, tedy inteligentní, a někdy i dominantní, i když s tou dominancí je to ošemetné, ale také i fyzicky spíše silnější, než ty vysloveně "křehké ženy"? Ono to asi nemusí nutně být znakem homosexuality, protože takové ženy nejsou až tak úplně vzácné.

Jak si představuješ dominantního a submisivního jedince? I toto se mnou nějak divně hází, protože dokážu si i prosadit svojí, dokáži být i agresivní, ale dokážu být i jemný a velmi citlivě vnímám některé věci, nepravosti, křivdy, nespravedlnost. Vlastně si říkám, že by mi osobně možná více vyhovoval někdo, kdo má poněkud opačné vlastnosti než já, ale ne aby to bylo o nepochopení, naopak, musí to být harmonické. Ovšem nikdy ne někdo, kdo je pode mnou, to by mě vyčerpávalo. Mě láká někdo, kdo je více více inteligentní než já, kdo se dívá na věci s nadhledem a kdo mě dokáže uklidnit, prostě je emočně zralejší a klidnější a optimističtější, aby tu moji rebelii, která někdy je krotil.

S těmi emocemi je to tak, pokud nejsou nějaké vlivy z venčí, které je ve mně nevyvolají, je více méně klid, ovšem už permanentní dobu žiji v neklidu, takže emoce přicházejí a hlavně jsou to myšlenky, které mi produkují různé nepříliš dobré vize o světě a člověku, on je důvod se obávat. Nežijeme v ráji, a nikdy žít nebudeme. Jde o to, jak se kdo staví ke světu. Jaký typ osobnosti podle tebe jsem, jak by jsi mě hodnotila, protože já mám s tím docela problémy, a jak jsme řekli, to škatulkování není vždy dobré. Já jsem vlastně nikdy z psychologie nic nečetl, a proletěl víceméně jen internet, a některé věci mě zajímají. Možná je chyba, že se člověk v sobě hrabe.

Jednu dobu jsem si zkoušel dělat různé testy, a zajímaly mě různé vlastnosti, ovšem jen z internetu a to přesné není, jen přibližné. Dělal jsem si IQ testy a psal jsem zde o tom (co si o tom myslíš?), potom jaká profese by se na mě hodila, jak jsem na tom s emocemi. Výsledek je takový, jak jsem očekával, že jen těžko to může člověka někde dovést, protože stále jsou zde přání, nezávisle na schopnostech a možnostech. Například realita je taková, že jsem skončil s maturitou (dálkové studium na gymnáziu), a se školou jsem docela válčil, trvalo dost dlouho, než jsem ji nakonec udělal, věčně jsem to přerušoval a táhlo se to. To je v důsledku nějakého problému, protože já mám problém s dokončováním věcí, i když to dokážu, a proto jsem to drbal i s tou hudbou, stále vymýšlím a něco se mi nelíbí. A ve škole bylo totéž, co se mi nelíbilo, nebo mi nešlo, ignoroval jsem, a potom to tak i dopadlo. A na konci jsem měl logicky také zúžený výběr možnosti dalšího studia, takže jsem si měl vybírat nějaký učební obor, a jeden vybral, leč jsem naň nešel, a možná to byla chyba, protože bych se dostal k něčemu co mě vlastně fascinuje, ovšem já měl trochu jiné představy. Takže jsem šel na maturitní technický obor, a ten byl pro mě utrpení, a vůbec mě to nebavilo, a přirozeně jsem musel školu opustit, to už jsem stejně myslel jen na hudbu, ovšem konzervatoř-zkoušky, mi nevyšli, a já byl v tu chvíli bez školy, takže jsem začal pokukovat po dálkovém studiu a využil možnosti dálkově studovat gymnázium, nebylo to lehké, a v něčem jsem měl obrovské mezery, a první gympl mi nevyšel, až podruhé, na jiném gymnáziu, kde už jsem měl jiný přístup ke studiu, jsem to dokázal. Já vlastně stále si říkám, že nevím ,jestli pro mě to gymnázium mělo smysl, jako motivace ano. Řekněme si to na rovinu (a nakonec to i potvrdila jedna mladá profesorka), to gymnázium bylo soukromé a lehčí typ, já bych neměl na běžném gymnáziu šanci, prostě bych se tam nikdy nedostal, a musel bych dřít, abych prošel takovými předměty, jako matematika a cizí jazyk (angličtina), i na tom soukromém jsem neměl z matematiky lepší známku než za 3 (na konci 4) a to jsem ji dřel, angličtina se tam až tak moc neřešila, a já ji měl střídavě mezi 1-3. Na tom prvním gymnáziu, jsem měl s bídou z matematiky za 4 a z angličtiny totéž, ovšem tam jsem se neučil vůbec. Takže jsem to spíše vydřel, o když se vlastně některé věci učím docela rychle, ale stejně jsem mnohde pomalejší, než druzí. Asi jsem volil špatně, a měl jsem jít na učební obor a to něco spojeného s uměním. Nevím jak si byla na tom se školou ty. Takže jsem teď něco o sobě napsal. Někteří lidé, a zvláště na tom gymnáziu si mysleli, že nejsem bůhví jak chytrý, ale možná to bylo i tím, že mám dobrou paměť, ovšem věci se nebifluji, spíše si to přečtu a snažím se to pochopit, já se nemohu učit jen tak mechanicky bez porozumění. Jedna profesorka mě tam označila za premianta. tak to jsem rozhodně nebyl, třeba z matematiky ani náhodou, jiné předměty mi šly. Vlastně matematika mi od jisté doby na základní škole vůbec nešla, jako bych se na ni nebyl schopen soustředit, a byl jsem v ní dost pomalý. Otázka je proč?

Napsal jsem toho více, tak nevím jak na to vše odpovíš, ale díky, za případné odpovědi.

MobyDicku: ja kukam tak trosku (moc sa v tom nevyznam) cez google map na Hornopolni ulicu, a trochu mi to pripomina bratislavsku Petrzalku ci Dolne hony...nedaleko Stodolni (ta je proslula tusim dost zlou povestou) a potom hehe ze Porazkova ulice - jak priznacne a jeden starec na bicykli je tam odfoteny.

Ja by naprikald nechcela zit kdesi v meste ci starom meste primo pri silnici - to posobi cele tak U nas to tu tlmi aj travnik s mnozstvom stromov pred i za domom, hoci tiez pri ceste byvame. Travnik tu nesekaju zas tak casto, raz za par mesiacov a potom je nejaku dobu klud....zvacsa to stihnu aj za 1 den. Ale ty by si mozno ten klud nepocitoval ani tu....spominam jak tu, ked sme boli este mali bola moja sestetnica cez prazdniny, pricom sa vraj furt budila kvoli tomu vlaku, no ja tu zvacsa ziaden nepocujem ci nevnimam.

Nikto neni bud takovy alebo takovy, no to na sposobe, ze ho vnimame tak ci onak sa nic nezmeni....sak aj toho isteho cloveka mozeme vnimat vseliak, no vzdy prevazuje cosi ineho a to, co prevazuje, podla toho volime bud postoj voci nemu alebo svoj obrazok o nom. Popravde, niekedy je pohodlnejsie a aj lepsie si cloveka "zaskatulkovat" a viac ho neriesit, sak co tam po tom, ze to neni objektivne - nemusime byt zhovievavi k celemu svetu a hlavne nie vzdy ma clovek na zhovievavost i naladu. Ak je to ozaj dolezite, tak pravda sa vzdy skor ci neskor prevali.

Potlacovane emoce su akoby zdeformovane a od cistych emocii maju dost daleko, preto aj ti ludia na praskoch s potlacenymi emociami mozu zit sice kludnejsie, no uz nikdy nebudu moct byt sami sebou, iba ak za cenu obrovskeho utrpenia, bo kazda zavislost moze byt vykupena iba bolestou cez navrat sameho k sebe.
No bud si sa tam na niekoho priputal alebo si "zrastol" s tym miestom, inak by ti nerobil ziaden vacsi problem odital odist, ked by si tam nemal nic a nikoho.

lLily: bylo by to nadlouho, kdybych měl psát každý zážitek z dětství, ale myslím, že žiji v místě, kde to nebylo nic neběžného, každý zde něco zažil. Jak píšeš, šťastní lidé zde skutečně nežili, a mladých generací, které dnes vnímají svět poněkud jinýma očima se já neptám, ale i mezi nimi je nepochybně mnoho nespokojených, jinak by jich tolik nechtělo opouštět toto město, nebo dokonce zemi. Nakonec jich však nemalý počet vůbec nedokáže místo opustiti, smíří s es tím, to je hrozné slovo. Jak jsi psala, kdoví, kolik lidí dnes na něčem "jede", ať to jsou psychofarmaka, nebo dokonce i drogy. Je to paradox, prý žijeme v nejlepší době, ale přesto nám tolik toho chybí, vytvořili se zde totiž takové vzorce chování, které člověka té společnosti zcela odcizili. A přiznám se, o většinu lidí ani nestojím, proč také? Pomluvy, otravování druhých vlastními problémy, arogance, a mnoho dalších vlastností je výsledkem duševní prázdnoty, a nakonec ten člověk upadne do úplné povrchnosti. Ono sledování televize, a toho, co se v ní tak preferuje, určitě nikoho nerozvine, stejně jako čtení bulváru. Ty rušivé efekty, jako třeba hudba, to nejde ani tak z domu, to tu vlastně nikdo nedělá, to jde z venku, protože jsem blízko takového rušivého místa, ovšem je to jen otázka určitého období, potom to utichá, ono poslouchat takové sekačky na trávu (a jezdí s tím zde poměrně často), je rovněž nepříjemné. To místo se změnilo k nepoznání, já zde vyrostl a v dětství jsem vůči němu nepociťoval nějakou nenávist, možná jsem měl sny o jiném místě, ale tak silné to nebylo. Za prvé člověk zestárnul a přirozeně chce více klidu na svůj rozvoj (tak to zde není možné), za druhé, zde přicházejí noví jedinci, a kdoví odkud, mají své způsoby chování, a to neharmonizuje s tím mým. Ale to je jedno, ten svět se někde řítí, a jeho znakem je globalizace a tím i zmatek, ovšem výsledek může být nakonec zcela jiný. Jenže lidé jsou slepé ovce, řídí je politici, ideologové a podnikatelé, naprostá většina se musí jen přizpůsobit a někteří to dělají rádi.

Jak píšeš, strach je to co brzdí člověka, a jeho výsledkem je naprostá pasivita. Toto musí člověk překonat a je více způsobů. jak to udělat. V tomto musí člověk být silný.Pokud si budu dávat donekonečna existenciální otázky, ale budu si na ně odpovídat negativně, nemám šanci. Ovšem ty otázky mají hluboký smysl.

Víš jak někteří nenávidí to vymlouvání? já o tom několikrát psal , nebo i mluvil, a jak neradi někteří poslouchají, že to závisí na podmínkách, které měl člověk v dětství? Samozřejmě že závisí a to zcela, jenže oni to nechtějí slyšet, proč asi? Protože s tím sami nic dělat nemohou, nebo ani nechtějí, takový už j člověk. Není to výmluva, ale konstatování. Vždy tu řeknou, "druzí jsou na tom hůře, nebo snažili se a ty nic." To je zjednodušené. Určité apokalyptické myšlení je podle mě v každém období a u určitých jedinců vlastně stále přetrvává. Má to svůj smysl, většina takový být nemusí, a pro zachování celku ani být nemůže. Byl jsem jiný, a není to ještě tak dávno, všechno se pokazilo, teď musím začít znovu.

Svět je složitý, a v některých situacích se ten duální náhled na realitu nabízí jako vhodnější, než nějaký relativismus, ovšem jak už jsem se jinde bavil, dualita je více méně zesilující aspekt tam, kde je vhodné toto dělat, třeba v umění. Ty principy, ty protiklady, buď si takový anebo takový, nic mezi, ovšem v životě je tomu mnohdy jinak, a my ani nemůže takto přistupovat, anebo můžeme, ovšem skutečná pravda tím mnohdy uniká.

Samotné emoce jsou důležité, a vlastně jde spíše o problém potlačování emocí, a potom se mluví o negativních emocích, ty člověka žerou, jsou odrazem nějakého stavu "duše", a ten může být hodně rozkolísaný.

Jsou jisté věci, které zde nepíšu, protože by to stejně nic nevyřešilo, já znám stejně příčinu všech těch problémů a už to vrátit nemohu. Kdysi jsem chtěl cestovat, ten útěk, to souviselo s mládím s nespoutaností, ale vypadá to, že to budu muset v sobě znovu nalézt, protože co mě zde drží, kromě rodiny? Nic. Možná jsem se prostě na někoho moc připoutal, to je můj problém.

MobyDicku, tak to len dokazuje to, ze ti ludia tam nie su stastni, inak by sa neopijali a nesirili drby...patrne i ta "zabava" a hlucna hudba je len "utek" od reality v ktorej nechteji zit. Mozno by aj oni radi odisli, ibaze nic ineho neznaji...v podsate to tak ma kazdy clovek na istej urovni. Niekedy sa proste neudeje potrebny "zlom" v zivote cloveka a on na tom mieste proste zakrni...dost to suvisi aj s nastavenim rodicov, pretoze ked sa oni neodhodlali, dieta tiez velmi tazko podnikne potrebne kroky, kedze zije v atmosfere falosneho "smireni" se situaci pred ktorou vlastne iba "uteka" a nahovara si, ze je s tym zmiereny.
Kopa ludi takto uviazne na jednom mieste a odovodnuju si to rozne - jedni sa vyhvoaraju na to, ze sa musia starat o deti, ktore splodili, druhi sa vyhovaraju na to, ze nemozu opustit svojich znamych, treti sa vyhovaraju na to, ze sak ono to neni az tak hrozne....spolocnym menovatelom bude asi ich strach z neznama a "nitky" minulosti, ktore ich s danym miestom spajaju,hm.....asi da stat na jendom mieste aj cely zivot a pritom si to furt obkecavat....zije tak velmi vela ludi, ak nie prevazna vacsina. Druhy extrem su zas ti, ktori sa zas furt stahuju z miesta na miesto, bo na jednom mieste neznesou byt. Podla mna su to vsetko len marne "uteky" od reality tych ludi, ci uz zustanou alebo odejdou.

Ano, ja vcelu verim v osud a v urcite predispozicie s ktorymi sa clovek rodi, pricom zivotne situacie a okolie ho do velkej miery v totmo moze ovplyvnovat, to akoze fatk nikto nemoze mat na haku - hlavne, ked mal blby start do zivota s "blbymi" rodicmi, to bohuzial - z toho vplyvu sa tazko len tak dostane - mozno az za pomoci vacsej katastrofy, pretoze priaznive situacie z toho cloveka zvacsa nemaju silu dostat...mozno i preto pises, ze akoby si cakal na "apokalypsu", bo instinktinve citis, ze to by ta odtial "odtrhlo" sice drastickym, avsak vlemi doslednym a nezvratnym sposobom. Kazdy len na neico caka, zvacsa na lepsie casy, no tie lepsie casy clvoeka akusrat tak uspia, nez by ho kamsi posuvali. Ja som toho dost rozcarovana, bo neznesiem neustalu nepriazen osudu aj ked je asi potrebna, nikdy si ju neoblubim.

najsmesnejsie je, ze dualita je v skutocnosti pritomna vzdy a vsade.....v kazdom cloveku a v kazdej situacii, takze ak vidis vsetko dualne, tak to najskor vidis spravne. Ja tiez vzdy vsetko zvazujem, ale ono sa to v zviote velmi nevyplaca, no co narobime. Taketo neustale "zvazovanie", pendlovanie a oscilvoanie medzi dvoma ci milion moznostami moze clvoeku vlemi doreb posluzit v kritickych zivotnych situaciach, ale ked v tom clvoek porkacuje an nadalej, moze ho to dostat do krizy....respektive ostane stat na mieste, pretoze najviac energie mina na porovnavanie v pdstate idetntickych moznosti z opacneho spektra (negativum, pozitivim a vsetko medzi tym), cize na potrebny posun potom nema dostatok energie. To by vysvetlovalo, preco sa v konecnom doslekdu k nicomu neodhodla alebo to odklada a caka, kym bude mat viac energie a odhodlania.

V com ti tvoje emocie pridu problematicke? Emocie su take ake su, no a zvacsa zalezia od situacie v ktorej clovek je. Akurat obcas dokazu dost stazit zivot, preto ja sa neustale vraciam k ceste "neutralu", kde si emocie skusam zakazovat (hlavne pozitivne, bo mi castokra pridu zavadejici) a snazit sa vedome bez nich zit. Ty nie si tvoje emocie, takze sa s nimi velmi nestotoznuj - ony su len nastrojom, ktory ti pomaha dostavat sa s istymi vecami do kontaktu a zaroven tie veci vyjadrit. Podla mna sa emocii zbavit neda (to by cloveku museli spravit nejaky zasah do mozgu, kde maju emocie centrum) ani ked si ich clovek zakaze.....bo to vidim a citim na sebe, hlavne, ked je clovek v spolocenskom kontakte s druhymi ludmi. Mne sa dost hnusia tie "spolocenske" emocie, no vidim, ze na mna maju este stale svoj vplyv, ktoreho by som sa rada raz a navzdy zbavila, ale mozno postaci, ked budu miernejsie a nebudem vsetko tak velmi prezivat.

Ty mi MobiDicku nepises az tak kludove veci, aby som vedela posudit co by som na tvojom mieste urobila....ako vravis, vela veci tu pisat nechces a nebudes a mozno aj v nich je ten pes zakopany, neviem....mozno by som nebola o nic mudrejsia ani ked by si to napisal. Mne dava zmysel to, ze nechces byt tam, kde to nenavidis a ze odtial chces ist inam...mozno do krajin po linii tvojich predkov, predtym, nez skoncili v Ostrave. Mne to dava iba logicky zmysel, no to je velmi malo na celkove posudenie. Dost casto opakujes, ze robis velku chybu, ked ostavas v tej Ostrave, no ja tam nezijem a nikdy som tam ani nebola, takze to tazko budem citit a vidiet jak ty.

lLily: vše se odvíjí od naší osobnosti a vztahu k okolnímu světu. Mě zajímá, jaké všemožné faktory v tom hrají svojí roli? Bylo už předem určeno, že má osobnost bude taková, jaká je? Nebo v tom zahrály roli různé náhody (pokud vůbec náhody existují, ale to potom musíme buď mluvit o kauzalitě, či osudu), které se podepsaly na tom, kým dnes jsem? Nebo je problém v mém poněkud dualistickém vidění světa? Je pravda, že v mnoha věcech jsem tvrdohlavý, a zahleděný, nepřijímám mnohé novinky, a mám problémy s určitými názory, mám svoji pravdu, i když mi nedělá problém vyslechnout si druhého. Ale jedno vím jistě, mám asi veliký problém s emocemi, a jediný způsob jak to řešit, je podle mě je projevit jinak (psaní, kreslení, malování, hudba apod.), já se toho nechci zbavovat, potlačovat to, utlumovat to, stejně to nejde. To není problém pro nějakého psychologa či psychiatra, který stejně řekne jen to, co už dávno vím.

V čem je vlastně můj problém? Je to nesmíření se s minulostí, a tam je hodně věcí, o kterých zde nepíšu a ani nemohu psát. Psal jsem o bisexualitě, ale stejně jsem homosexuál, protože je to u mě naprosto dominantní, žena pro mě není ztělesněním síly-toho silného prvku, tím je muž, a to já asi potřebuji, to je u mě naopak, prostě převráceno, a myslím, že ten problém je zase vzniklý už v raném dětství, a později se to jen a jen zvětšovalo. Ta pansexualita, či bisexualita je jen taková hra mozku, jakýsi zmatek. Ale co s tím, toho se nezbavím? No nic, už jsem o tom napsal, takže jsem toto ze sebe uvolnil. Tak jsem prostě homosexuál.

Problém samozřejmě mám i s přijetím vývoje společnosti, a světa. To, že druzí, z mého pohledu jak slepé ovce přijímají to, co mě se jeví jako povrchní, a co stejně povede jen k rozpadu původní struktury, ovšem s nejistým koncem, to mi také klidu nepřidá. A proč se to vlastně děje? není to náhodou tím, že lidé už jsou dávno cyničtí, že život už nemá pro ně smysl, jako v minulosti míval? Jen zábava? Ovšem žádná odpovědnost, nic. Cokoliv co člověk v tomto světě udělá má svůj následek, platí princip kauzality. Ovšem míra kvality života a jeho pojetí se u každého jednotlivce liší. Někdo má celý život to, po čem druhý touží a přesto není šťasten. Na fórech se vyskytují lidé, kterým materiálně nic nechybí, mají klid, žijí si krásně ve svých domech, ale jsou nešťastní, proč? Jsou sami, pociťují šílenou samotu. Kdyby ještě k tomu měli zažívat onen neklid, který popisuji, nevím co by to s nimi udělalo?

Teď se ale zeptám tebe, co by jsi na mém místě udělala, co si myslíš, že je na mém životě a mém myšlení špatně? A napiš to prosím upřímně.

lLily: Ostrava mi zničila dětství a vlastně celý život, já nevím, proč se tady mí předci cpali? Jen kvůli zatraceným penězům, já to místo absolutně nenávidím! Těch podivných existencí tady bylo mnoho vždy, a souvisí to vše s rokem 1945 a dále, prostě příchod podivných existencí z různých částí východu, a mohu ti říci, negativně se to na ni podepsalo. Prý má svůj osobitý ráz. Mnozí si zde asi libuji v jakém si sociálním sadismu či masochismu. Mohu ti říci, v každém patře paneláku žil alkoholik, a v každém vchodě nějaký problematický člověk, otrava, drbny, na oko se tvářící přívětivý lidé, uvnitř závistivec, pomlouvač, pokrytec. Škola otřesná, to byla vojna, ne radost, to byl stres, hnus. Děcka byla vždy různá, taková, se kterými jsem měl lepší zkušenosti, ale i taková, se kterými jsem měl velmi špatné zkušenosti. Ale problém je asi ve mně, jsem asi příliš citlivý na toto, prostě sem nepatřím!

Cizince vidím i zde, a ptám se sám sebe, co tady vlastně pohledávají? To už není místo v jejich zemích? To nemají uplatnění u nich doma? To podléhají propagandě multikulti společnosti? Názory na toto mohou být různé. A jak to vlastně vše dopadne?

Ještě se k tomu vyjádřím později, teď tady není klid, a já jsme dosti rozladěn.

Ano MobyDicku, Ostrava asi nebude "to prave" mesto pre nikoho....tiez si ju nespajam s nicim lichotivym, ale mozno je to len jej castami mesta, kde prevladaju stratene existencie a v inych castiach Ostravy je to ine. Nechce sa mi verit, ze by tak velke mesto bolo cele "stratene", sak vsade platia nejake zakony, ktore sa nedaju len tak obist.
Tak ono by bolo asi najidealnejsie naucit sa zit tam, kde si a bez potreby stotoznovat sa s existenciami, ktore ti nic nehovoria, bo tych spravnych ludi nemusis najst ozaj nikde na svete a neviem ci existuje este nejake "ciste" miesto bez zmiesanosti s cudzincami, kedze svet je cim dalej tym viac prepojeny. Mne to sice aj vyhovuje a cudzinci mi nevadia, ale tak co narobis, ked to citis takto vyhrotene a vadi ti to. Asi fakt len cestovat a hladat to "svoje miestocko" v ktorom spocinut a zit si svoj zivot vacsmi podla svojich predstav. V comsi co ta tak frustruje nebudes stastny ani za tych najlepsich okolnosti ake mozes mat, bo proste budes tam, kde ta to vyslovene irituje a bude ti to narusat tvoj pocit spokojnosti.
Nie, nemyslim si, ze clovek moze mat rad niekoho ku komu citi hnus a ani si nemyslim, ze by sa mal cez to preniest. Ja neverim v to, ze na vztahoch sa ma pracovat, zvlast s takymi osobami, to uz vobec. Vztahy sa utvaraju svojvolne, ziadnou namahavou pracou. Bud si s tym clovekom prirodzene rozumies alebo sa mu len chces zavdacit. Nikde vsak neni zaruka, ze si budete rozumiet navzdy, hlavne ked sa vase pohlady a postoje zmenia, to akoze nikto nemoze cakat v tomto povrchnom svete povrchnych vztahov a nikto nemoze cakat ani tvoju ustretovost, ked si ju v podstate ani nezasluzi. Takze nie, clovek sa nemusi snazit, ked mu na niekom nezalezi a ani neciti, ze by druhemu zalezalo na nom, nemusi hnut ani prstom, proste nie. Premahat svoj odpor voci takemu cloveku nema absolutne ziaden vyznam, moze sa v tom len zbytocne zamotat. Ja som v tomto radikalista (vo vacsine veciach), takze viem co hovorim a viem, ze ziadne ustupky ani pretvarky ci snaha este nikdy nikomu v tomto nepomohla, skor naopak....moze to ten hnus a odpor este znasobit. Nikto neumi hodit len tak za hlavu nieco, co sa ho nejakym palcivym sposobom dotyka, to mi ver, NIKTO NA SVETE a kto to tvrdi, toho sa to bud az tak velmi nedotyka alebo klame sam seba ci druheho. Co sa na tom da akzoe prekonat? Mozes sa len odputat a pretrhat vsetky nitky, ktore ta k comusi viazali, nic ine nepomoze. Az potom mozes povedat, ze je ten clovek ci to miesto ozaj lahostajne a nema to na teba ziaden vplyv, dovtedy tazko.

Buducnost narozdiel od minulosti mozes tazko skumat - buducnost je viacmenej neista, nemozes o nej hladat informacie ani jej porozumiet skor, nez sa stane pritomnostou, kdezto o minulosti mozes neustlae cosi noveho odhalovat, bo nikdy ju tak celkom neodhalis. Minulost je ja jasna istota a bezpecie - nemenne, narozdiel od buducnosti, ktora je v tomto viacmenej pravym opakom. Ak nemas istotu v pritomnosti, tazko ju budes hladat v buducnosti, skor ta to bude tahat do minulosti, mam to podobne, takze viem. Akurat vela veci z minulosti, ktore sa udiali si nemozes "ohmatat", takze je dost mozne, ze skutocnej pravdy sa nedopatras, ale to nevadi, i tak je vsetko viacmenej relativne.

lLily: buď ráda, že to tak máš, ale myslím, že to byl můj osud, toto zažít, ta koncentrace idiotů tady byla vždy veliká, a těch drben co tu je a bylo a ještě bude. A vůbec, do budoucna není tady na co dobrého čekat, Ostrava stárne, a je jasné, že buď se to postupně vylidní, nebo to zaplní lidmi z východu (Ukrajina apod.) a na toto se já netěším a už se to děje, už to dávno je. Podívej se, kdo dnes žije v Praze, kdo tam vlastní pozemky a nemovitosti, kdo tam podniká. To už dávno není místo Čechů. Je to divná země, s podivnou mentalitou i historií, a mě prostě nevyhovuje. Jenže v cizině budu cizák navždy a možná ještě více vykořeněnější, možná, že nejlepší bude část roků žít na různých místech? Vyzkoušet, uvidím.

Já také vybuchnu, potom se rychle uklidním, ale u určitých lidí, to prostě nejde já je nemohu cítit! A toto bude všude.

Venkov, zvláště tady si vůbec neidealizuji, a mám své informace i zkušenosti, co ti lidé dokážou dělat a místo aby pomohli, ještě škodí, odporné. Takže rozhodně se tady nechystám žít v nějakém rodinném domku-nemám zájem a je to stejně drahé, a s místním "iditoty" opravdu nechci mít nic společného. Ale já si tu vlastní identitu vytvořím, a budu o tom mluvit i s lidmi, které znám, leč oni o sobě pořádně nic neví, ani je to nezajímá, já kolem sebe cítím tu prázdnotu, nestejné zájmy apod.

Víš, on si lidi neidealizuje, ale neměl tak špatné zkušenosti, nebo to prostě umí "hodit za hlavu" a s tímto já mám problém. Projevovat lásku k někomu ke komu cítím hnus a odpor je nemožné a navíc cítíš tu nenávist i od něj, já se přesvědčil, jak ke mně může mít někdo zášť, kdo mě zná od dětství, a to jen proto, že jsem s něčím nesouhlasil a proti něčemu bojoval, můžeš mít takové lidi ráda? Ano, člověk se má snažit, ale já si to sobě jen nalhávám, možná že časem to překonám, je to otázka věku.

Ve starých věcech cítím tu minulost, tajemno, a minulost je pro mě mnohem více fascinující, než budoucnost. Kdysi jsem se zajímal jak o paleontologii, tak kosmologii (samozřejmě že vesmír má svojí minulost, a potom tu velkou mezeru poznání, jak to všechno bylo, ale má i svoji budoucnost, ovšem mluvit o pojmu "čas", je už tak velmi problematické), jaký to paradox.

MobyDicku, ja nastastie nemusela nikdy reisit nejaky druh uteku z domu, ci uz kvoli rodicom, ktorych nemusim alebo susedov, ktori by ma mohli otravovat. Ja som pekne vo svojej izbicke-svojom hniezdocku a robim si tu, co si robit chcem, no a ked mi to niekto cimsi narusi, tak mu to dam patricne najavo....nevravim, ze vzdy, ale po istej dobe vybuchnu nervy aj mne a potom sa divim, ze ma cosi takeho este stale mohlo vytocit - ale asi zavisi aj od psychickej odolnosti v ramci zivotneho obdobia, nalady a unavy....plus ked su tieto roviny u mna nizke cize zle, moze ma vytocit aj kravina, kotrej by som za normalnych okolnosti nevenovala ani len kusticek svojej energie.
Zijem v panelaku a vyhovuje mi to viac nez v nejakom susedstve na venkove.....pred polrokom sa u nas robila rekonstrukcia bytu, tak sme skoro 2 mesiace zili na dedine v rodinnom dome po maminych rodicoch. Volajak mi nerobilo dobre to vedomie, ze su tam susedia....vlastne som ich za cely ten cas ani raz nevidela z blizka, vzdy len z dialky, radsej by som bola, ked by sme nemali spolocny dvor. V panelaku mi ta anonymita a izolovanost pride prirodzenejsia, bo ludia o sebe ozaj nevedia, dokym ktosi nezacne prerabat byt a robit hluk...inak si po vacisnu casu ani neuvedomujem, ze tu ktosi okrem nas zije.
No to je fakt, nechcem vsetkych upodozrievat, ale tak komu uz verit, ked nie vlastnej rodine, hm. Nech su moju rodicia aki su, v podstate sa vzdy snazili o ferovost, co si na nich cenim, hoci mi to nemalo krat prislo nespravodlive, i tak sa k tej ferovosti napokon vzdy vratili, nech uz sa od nej akokolvek odchylili. Tak ono ti asi ani neostava ine, nez im verit, bo vzdy budu tvojou sucastou, tak ako i ty ich - to iste samozrejme plati aj na mna a mojich rodicov. Ale to s tym zdravenim by som im vytkla, bo aj oni vo mne tymto prebudili tuto nechut, ked to po mne vyzadovali a co urobis, ked chces mat vytuzeny klud? no spolupracujes, nastastie o to menej musim zdravit tych, ktorych zdravit nechcem, bo odpor voci tejto pre mna uplne nezmyselnej formalite mi v tom dostatocne brani.

Aha, tak z biblickeho hladiska sa da na vsetkych ludi pozerat ako milujuce bytosti a bytosti, ktore si lasku zasluzia....ono je lahke takto k druhym pristupovat, kym ti nezacnou ukazovat ten hnus, ktory v nich kvasi. Bolo by pokrytecke prejavovat lasku k niekomu, ku komu citim hnus ci odpor, hoci podaktori mudrci to vedia zaobalit do "opaku lasky" vyvierajucom z lasky - ze nenavist je len druha strana lasky....ale houby s makom, nenavist je odjakziva nenavist, hnus je hnus a odpor bude navzdy odporom - s takou laskou sa moze utesovat len nejaku pokrytec alebo matka Tereza ci Jezis Kristus. Ten clovek chodi aj do kostola alebo sa ta takymi recami snazi len upokojit, aby si nahodou nevybuchol. Da sa to chapat rozne, mozno ani ja to tak celkom nepochopila, neviem.

Tak to je ozaj mile, ze mas k tym starozitnostiam takovej prirodzenej vztah....ono je pekne vidiet, ze si podkatori cenia nieco, co bud uz davno akoby neexistuje alebo je zasle prachom casu. hihi nemozem si pomoct, ale mne tie stare pesnicky pridu akoby boli nahravane v jaskyni, ze sa to tam tak zaujimavo ozyva a su tam pritomne take vseliake zvuky ako napriklad v tejto, ktora sa mi okrem inych velmi zapacila v zivotopisnom filme o skupine Beach Boys:
www.youtube.com

neviem, ci v tej dobe nevedeli spravne umiestnit ten zvuk v ramci hudby alebo to tak robili zamerne