Bisexualita, homosexualita-můj problém

Vieš, ono je to niekedy všetko jednoduchšie ako sa na prvý pohľad zdá. Vidieť do všetkého a všetko dokázať prekuknúť nie je vždy až také rajcovné. Si predstav, že vidíš jeden strom, ale za ním je celý les vyrúbaný. Samozrejme, že si nepovieš, že pre jeden strom nevidíš celý les, to nie, ale ty ho tam ani nemôžeš vidieť. Keď sa v lese hýbu kríky, sú to iba medvedíky, to si tiež treba uvedomiť. Ono vo všetkom existuje istý kľúč, keď ho nájdeš, tak dokážeš potom robiť kadejaké cifrovačky a niekedy to nie je všetko až také komplikované ako sa na prvý pohľad zdá. Zase nechcem pokračovať, lebo sa nechcem vyžívať v akejkoľvek forme negativizmu, ku ktorej možno tiež trochu inklinujem, ale radšej sa jej vyhýbam, lebo mi je proti srsti. Iný chronotop, iný čas, iný priestor, možno aj správny čas, aj správny priestor, trochu prekvapivé, aj pre mňa samého.

MobyDicku, dnes som si chcela pozriet film, ktory sa mi pred dvoma rokmi dost zapacil, je natoceny podla skutocnosti, o to viac ma to cele fascinovalo, avsak v polovici filmu zistujem, ze si na nom vsimam celkom ine veci, nez som si vsimala pri prvom pozreti - vtedy som vnimala hlavne tu vylucnost a cistotu toho vztahu napriek odlisnosti tych dvoch...dnes mi to do dobrej polovice filmu pripadalo ako take gayporno. Divne, jak to clovek vnima inak, ked sa sustredi na ine aspekty deju....asi som si ten vztah nejak idealizovala, mozno to bolo i zamerom filmu, aby to vyzeralo ako taka osudova laska. Skoda, ze sa to medzitym nedockalo dabingu, mozno by som to vnimala opat inaksie, nez ked cita titulky, ktore mi vzdy tak nejak vadia a kazia celkovy zazitok, takze film musim zastavovat a pretacat naspat. www.csfd.cz

Ludia maju asi vo vseobecnosti dost podobne osudy....zrejme to okrem ineho suvisi aj s tym, ze ludia SU SI podobni aj fyzignomiou a su "ockovani" spolocnostou odkedy vstupia na tento obcas radostny a inokedy dost neuteseny svet. No a proc si skodime? Zavisi aj od toho, co si predstavujes pod "skodenim si"....sposobovat bolest a neprijemne pocity? Niekomu to moze robit dokonca dobre....vacsine ludom to podla mna do istej miery aj dobre robi, ci uz tym, ze sa za nieco potrestaju (pomoze im to odpustit si ci aspon si myslia, ze pomoze) alebo tym, ze tym niekoho uputuaju a dostanu od okolia davku pozornosti po ktorej prahnu a nevedia ju ziskat inym sposobom. Takze ja by som to rozdelila na na ublizovanie si v sukromi v tajnosti a ublizovanie si pred zrakmi druhych. Isteze je to o dost spletitejsie, no ak si svoje trapenie schovavas a nikdy neodhalis pred svetom, tak sa to takmer zakonite netyka konfrontacie s vonkajsim svetom na uputanie pozornosti od druhych za ucelom ich pomoci, ale len cisto teba sameho - cize si tym sam v sebe nieco riesis...moze to byt aj utek - utek do bolesti z inej bolesti. Niektori si svoje trapenia za tymto ucelom doslova hyckaju, no a niektori si ich hyckaju aj pre ine dovody. Asi je to pripad od pripad.

Ano, to som si vsimla, ze ludia sa lutuju a nedokazu si pomoct pricom ked vidia, ze si nedokaze pomoct ktosi druhy, sily sa v nich ako zazrakom zmobilizuju a tak druhemu pomoct sice chcu a vedia, no sami sebe uz nie. Ja to pripisujem egu, ktore si rado nieco dokazuje, ale moze to byt aj vec lasky k blizneho, asi zavisi od too aky vztah mas k tomu cloveku, ktoremu chces pomahat ci pomoct - ci ti na nom ozaj zalezi alebo je to viacmenej vec sebeckosti spojenej s tuzbou byt pre kohosi potrebnym....mozna je aj kombinacia oboch variant.

Tym sa netrap, kazdy svoje problemy povazuje za tie najvacsie....bez vynimky, preto sa trapenie ako take neoplati zlahcovat a ani porovnavat s "lahsim" trapenim, moze sa tomu cloveku iba pritizit. Iste, su aj horsie veci a vzdy moze byt este horsie, no i tak si myslim, ze kazdy si ten kalich trapenia musi vypit az do dna a sam bez ohladu na pomoc od ostatnych. Nechce sa mi velmi verit, ze jeden zanedbany osud cloveka moze mat dopad na mnozstvo osudov inych ludi, ktori su s nim spolocne na tejto planete a dokonca o jeho existencii nemusia ani tusit, no je to tak trochu mozne...ze vzdy, ked v komsi cosi umrie, zacne to postupne umierat aj v ludoch v ramci celeho ludstva a najviac v tych, ktori sa tomu iba necinne prizerali, pretoze vsetci sme de facto na jednej lodi. Ale to je len taka teoria, lebo kazdy ma dovod na svoje ciny, tak ako i na pasivitu. Tusim bol o comsi takom aj film, no nikdy som ho nevidela....jak kazdy jeden skutok jednotlivca, ovplyvni smer celeho ludstva. To mi pride az prilis velka zodpovednost, ktoru nemoze zvladnut snad skoro nikto, lebo vzdy sa cimsi kohosi dotkneme a nikdy sa nezavdacime vsetkym. Preto je dobre verit, ze sme pod zastitou Boha a straznych anjelov alebo minimalne pod vplyvom osudu, ktoreho sa nemozno zbavit. Taktiez su nad nami zakony a zakonitosti, ktore nas takmer s urcitostou chrania, ak ich dodrziavame a zbytocne neporusujeme.

Tak ono musis najprv dostat ci mat, aby si mal z coho dat, lenze medzitym sa zvykne udiat tolko roznych veci, ze uz clovek medzitym straca aj prehlad co kde dal a co kde vzal, az mu moze zivot pripadat ako jedno nespravodlive bojisko v ktorom si musi vsetko pracne vybojovat alebo uchmatnut, bo netusi, ze moze dostat aj "zadarmo".

Ano, ten zivot je ako taka pavucina roznych nitiek, ktore ta viazu k ludom, inym zivym tvorom ci udalostiam, az na to, ze ta "pavucina" ta moze drzat v bezpeci, tak ako ti vziat aj slobodu. Popravde si nemyslim, ze nas s danymi vecami a ludmi spaja zrovna laska....skor to budu strachy, obavy, lutosti a vobec hlavne negativne aspekty, ktorych sa vacsina nedokaze pustit ani za cenu oslobodenia sa....a preco? Lebo je to to jedine, co mame a odvodzujem od toho vlastnu identitu, aspon teda tak to vnimame. Preto moze byt dost namahave sa tych vplyvov zbavit, bo ten zazitok s tym spojeny sa moze rovnat skoro az smrti....asi aj preto sa tolko ludi vracia tam, kde uz davno byt nemuseli a kde im to viac ublizuje, nez by obohacovalo a vyzivovalo jak ich duse, tak i tela. Tiez velmi rychlo rezignujem a prvotne nadsenie mi velmi dlho nevydrzi. Asi by som sa tym riadit nemala, bo je to zavadejici, no tiez si v tom nepomozem, bo to tak citim. Jedna moznost by bola nekonat na zaklade toho, co clovek citi, no je to ozaj jeho citenie hoci ho povazuje za svoje? Ale co bude napokon z cloveka, ktory nebude konat tak ako citi, nestane sa z neho potom obycajny pokrytec, ktorych je tu uz i tak viac nez dost? Neviem.

lLily: dnes jsem měl zajímavý rozhovor, a myslím že mě to zase nakopne abych šel vpřed, ten život je opravdu někdy tvrdý. Každopádně si čím dál tím více uvědomuji, jak podobné osudy někteří máme, proč? Už slovo osud je podivný výraz, věříš v osud? Nebo spíše věříš v náhodu, co nás vlastně determinuje? Proč si zbytečně navzájem škodíme, nejde jen o lidi, ale my sami, proč to vlastně děláme? Je v nás něco destruktivního a sebe destruktivního. Já sám kolikrát říkám "ten život nemá smysl", nebo "nejraději bych nebyl". Je zajímavé, že když slyším, jak mně někdo něco podobného mluví, že by to to nejraději skončil, tak najednou mám tendenci toho člověka motivovat, přeji si aby žil, úplný opak toho, co někdy pociťuji. Asi všechny lidi co znám, a mají různé "osudy", občas zaznamenám, že mají nějaký ten problém, i když já asi až na výjimky trochu větší, ovšem snad se z toho všichni dostaneme. Jako přizpůsobení bych označil přijetí pravidel a jistého řádu světa a potom i těch lidských pravidel, to ovšem neznamená, že nebudu s lecčím bojovat, a je toho marasu ve společnosti opravdu hodně, to musíš uznat. Já mám určitou odpovědnost, ačkoliv někdy mám takové chmury, ale teď najednou cítím, že nejsem v tom sám, a že je šance něco měnit. Jak tvrdím, "mnoho lidí nebude nikdy dávat, jen berou, ale někteří i dávají, a lepší je pocit dávat a nic nečekat, být mile překvapen určitou vřelostí apod.", ale opravdu nečekat od všech tu zpětnou vazbu, na to někteří prostě nemají. Samozřejmě že i já mám dost silné ego, ono s ego nezdá, to moje ego jde dolů, když je v mé přítomnosti člověk, ke kterému něco cítím, vážím si ho, obdivuji ho, věřím mu apod.

On už život a hlavně život ve společnosti je pavučina-síť, a my se v ní často zachytíme a nemůžeme se hnout z místa, proč? Já takto ztratil nemálo let, je to škoda, ale něco mě opravdu dostalo-asi určitá upjatost na těch pár věcí, a když mi to hned nevyšlo, byla rezignace. To je chyba, je třeba jít dál. Vidím že o osudu píšeš neustále, tak vypadá že v něj nějakým způsobem i věříš?

Marosko-n: ale nejsou na vině, jsou jen citlivější, hlouběji vnímají problémy tam venku. Ten kdo drží hubu a krok se měl vždy nejlépe, ovšem toto nejsou skuteční hrdinové. Je třeba se dívat více kolem sebe, ne být jen do sebezahleděný sebestředný člověk-někdy je to reakce na chlad společnosti, respektive určitých lidí.

ipsik: ano, mnozí budou tvrdit že je nejlepší doba, ve které se západní civilizace nachází, ale zároveň mezi lidmi vládne napětí a nejistota, v mnoha případech i nenávist, proč asi? Chtíč, a honění se za mamonem, společnost zbavená vyšších hodnost. Zachraňují to výjimky, lidské výjimky.

Pasivita hraje obrovskou roli-negativní a zase to souvisí se ztrátou nějaké víry, v něco. Prostě lidé nemají a neuznávají nějaké vyšší hodnoty, je to paradox, protože je to doba, kdy lidé mají největší šanci se vzdělávat, hledat a sebe zdokonalovat se.

MobyDicku, ak by som to mala rozobrat, tak si to predstavujem tak, ze prisposobenie, tak ako aj zmierenie sa pokorne so situaciou nema s rezignaciou nic spolocneho, akurat mi to vzdy vychadza tak, nech sa na to pozeram ako pozeram, ze isty stupen rezignacie je k tomu nevyhnutny hlavne spociatku, pretoze clovek sa od situacie musi najprv odputat, aby sa od nej dokazala oslobit a prisposobit sa, tak ako i zmierit, no a te proces odputavania moze byt pretkany znacnou davkou rezignacie. Ak uz si odputany, tak si zmiereny a lahko sa prisposobis. Je to nieco ako privykanie si situacii, ktoru nemozno nijakym sposobom zmenit ani ked by sa clovek od snahy pretrhol. Takze sa vzda vsetkej snahy a zakonnite musi na cas rezignovat, kym to vsetko vstreba, utriedi sa to v nom a potom je to uz len vec prirodzene procesu...ziadne vzpieranie ani nariekanie, ziaden hnev ani smutok, iba cire prijatie situacie z ktorej nemozno von nijakym sposobom. Preto stale vravim, ze na(pri)vyknut sa da na vsetko i na sibenicu, bo ked uz raz presiahnes isty stupen znesitelnosti a naposledy cuvnes alebo vyrazis do predu, zakotvit v situacii v ktorej si cely cas bol a uz z nej nepotrebujes uniknut - uz je to ta najlepsia mozna volba aka sa mohla udiat - prijat si to a prislo zmierenie. Takze takto nejak mi to cele dava zmysel. Skratka k zmiereniu a prijatiu ci prisposobeniu sa treba dopracovat cez urcite mety, ktorym sa zda sa vyhnut neda uz len preto, ze clvoek ma Ego to sa rado vzpiera, bojuje.
Osud mi pride ako taka prevelikanska pavucina zakonitosti cez ktore sa neda len tak prekluckovat, ale musi sa nimi prejst, co mi pride trochu iritujuce, hlavne ked je vsetko predom dane - aspon teda tie klucove momenty ako narodenie a mozno aj smrt urcite. Celkove posobenie osudu skresluje cas, preto sa to moze zdat nezmysluplne, ak treba na volaco cakat...cakat na nieco, co neprichadza. Slobodne vole mame znacne obmedzene a deformovane aj minulostou, ktorej sa nikdy nezbavime a navzdy ostane nasou sucastou, aj ked skonci. Takze nase traumy, bolesti aj deziluzie, tak ako i nadeje a radosti nas budu sprevadzat asi stale a formovat i nas dalsi osud, ci uz si to uvedomujeme alebo nie. Mozno je to zlozitejsie ci jednoduchsie, nez si to predstavujem, ale prirovnala by som to k pocitacu, ked tiez po kazdej akcii (zadani cez tlacitka) ta caka nejaka odozva ci uz prijemna alebo neprijemna....pocitac sa pod mnozstvom ukonov moze zablokovat ci dokonca skratovat...treba cakat, kym sa ti otvoria stranky, ktore sa predtym musia nacitat, no a asi tak nejak funguje aj slobodna vola, ktora poslieha mnozstvom zakonitostiam cez ktore sa "nacitava" aj nas osud. Neviem nakolko je mozne sa od neho odklonit, no viem si predstavit, ze velmi, avsak len docasne, kym nas to opat nevhodi tam, kde mame byt a proti tomu je fatk kazdy bezmocny a nic s tym nenarobi, tak ako nic nenarobi ani s tym, ked mu vypadne si meska bus, pretoze to nezalezi len od nas....mozno len tretina slobodnej vole moze priniest ako - tak viditelny vysledok, ostatok je len bud prijatie alebo odmietnutie situacie, ktora nastala a nevybrali sme si ju celkom vedome.

Neprispôsobivý sú si sami na vine za svoj osud,
Nevedia si svoj život rozdeliť na súkromie a spoločnosť. Normálny ľudia to jednoducho tak robia, každý to má rozdelené.
Nik nevešia nikomu svoje súkromie, väčšinou si to nechajú pre seba.
A v spoločnosti, na pracovisku sa chovajú ako to spločnosť od nich vyžaduje a ako aj oni chcú aby sa ľudia chovali dôstojne a slušne. Tak ako treba dodržiavať dopravné predpisy aby sme sa nepozabijali. Na pracovisku, v divadle ,na vojne atď.
Ale súkromie má každý pre seba a každý si to stráži.
Preto neprispôsobivý sú si sami na vine za svoj skazený život !!

Iným názvom pre osud je vášeň. Tá dokáže človeka úplne ovládnuť. Ja poznám veľa ľudí, veľa osudov. Ale ako pomocť všetkým? Mám si rovno otvorit charitu? Stále hovoríme o tom, v akom vyspelom storočí žijeme. Ale v dnešnej dobe by už ľudia nemali hladovat, či? Teraz hovorím úplne seriózne. Neviem, či stojí za všetkým len pasivita. Ja neviem, čo si mám mysliet. Keď sa má niekto dobre, tak zvykne zabudnút na ostatných, aj na priatelov.

lLily: přizpůsobit se, znamená ne rezignovat na život, ale naopak začít ho žít jinak. Nepřizpůsobiví lidí nejvíce trpí, jsou na okraji společnosti a trpěli tím i mnozí umělci, jež nebyli za svého života náležitě uznáni. Máme omezenou volbu, a rozhodně ji nemáme v dětství, a tam se formuje osobnost, takže něco už máme determinováno, ale je to osud? To je otázka.

ipsik: že jsem se zacykli, to mi už psalo více lidí, máš pravdu, ale proč tomu tak je? Že se svět mění, to vím až moc dobře a lidé si mohou za to sami, je to důsledek jejich pasivity, dosebezahleděnosti, ignorance. Tak to za ně už dlouhou dobu řeší politici, podnikatelé apod. Budeme žít ve zvláštním světě.