Bisexualita, homosexualita-můj problém

lLily: dnes jsem měl zajímavý rozhovor, a myslím že mě to zase nakopne abych šel vpřed, ten život je opravdu někdy tvrdý. Každopádně si čím dál tím více uvědomuji, jak podobné osudy někteří máme, proč? Už slovo osud je podivný výraz, věříš v osud? Nebo spíše věříš v náhodu, co nás vlastně determinuje? Proč si zbytečně navzájem škodíme, nejde jen o lidi, ale my sami, proč to vlastně děláme? Je v nás něco destruktivního a sebe destruktivního. Já sám kolikrát říkám "ten život nemá smysl", nebo "nejraději bych nebyl". Je zajímavé, že když slyším, jak mně někdo něco podobného mluví, že by to to nejraději skončil, tak najednou mám tendenci toho člověka motivovat, přeji si aby žil, úplný opak toho, co někdy pociťuji. Asi všechny lidi co znám, a mají různé "osudy", občas zaznamenám, že mají nějaký ten problém, i když já asi až na výjimky trochu větší, ovšem snad se z toho všichni dostaneme. Jako přizpůsobení bych označil přijetí pravidel a jistého řádu světa a potom i těch lidských pravidel, to ovšem neznamená, že nebudu s lecčím bojovat, a je toho marasu ve společnosti opravdu hodně, to musíš uznat. Já mám určitou odpovědnost, ačkoliv někdy mám takové chmury, ale teď najednou cítím, že nejsem v tom sám, a že je šance něco měnit. Jak tvrdím, "mnoho lidí nebude nikdy dávat, jen berou, ale někteří i dávají, a lepší je pocit dávat a nic nečekat, být mile překvapen určitou vřelostí apod.", ale opravdu nečekat od všech tu zpětnou vazbu, na to někteří prostě nemají. Samozřejmě že i já mám dost silné ego, ono s ego nezdá, to moje ego jde dolů, když je v mé přítomnosti člověk, ke kterému něco cítím, vážím si ho, obdivuji ho, věřím mu apod.

On už život a hlavně život ve společnosti je pavučina-síť, a my se v ní často zachytíme a nemůžeme se hnout z místa, proč? Já takto ztratil nemálo let, je to škoda, ale něco mě opravdu dostalo-asi určitá upjatost na těch pár věcí, a když mi to hned nevyšlo, byla rezignace. To je chyba, je třeba jít dál. Vidím že o osudu píšeš neustále, tak vypadá že v něj nějakým způsobem i věříš?

Marosko-n: ale nejsou na vině, jsou jen citlivější, hlouběji vnímají problémy tam venku. Ten kdo drží hubu a krok se měl vždy nejlépe, ovšem toto nejsou skuteční hrdinové. Je třeba se dívat více kolem sebe, ne být jen do sebezahleděný sebestředný člověk-někdy je to reakce na chlad společnosti, respektive určitých lidí.

ipsik: ano, mnozí budou tvrdit že je nejlepší doba, ve které se západní civilizace nachází, ale zároveň mezi lidmi vládne napětí a nejistota, v mnoha případech i nenávist, proč asi? Chtíč, a honění se za mamonem, společnost zbavená vyšších hodnost. Zachraňují to výjimky, lidské výjimky.

Pasivita hraje obrovskou roli-negativní a zase to souvisí se ztrátou nějaké víry, v něco. Prostě lidé nemají a neuznávají nějaké vyšší hodnoty, je to paradox, protože je to doba, kdy lidé mají největší šanci se vzdělávat, hledat a sebe zdokonalovat se.

MobyDicku, ak by som to mala rozobrat, tak si to predstavujem tak, ze prisposobenie, tak ako aj zmierenie sa pokorne so situaciou nema s rezignaciou nic spolocneho, akurat mi to vzdy vychadza tak, nech sa na to pozeram ako pozeram, ze isty stupen rezignacie je k tomu nevyhnutny hlavne spociatku, pretoze clovek sa od situacie musi najprv odputat, aby sa od nej dokazala oslobit a prisposobit sa, tak ako i zmierit, no a te proces odputavania moze byt pretkany znacnou davkou rezignacie. Ak uz si odputany, tak si zmiereny a lahko sa prisposobis. Je to nieco ako privykanie si situacii, ktoru nemozno nijakym sposobom zmenit ani ked by sa clovek od snahy pretrhol. Takze sa vzda vsetkej snahy a zakonnite musi na cas rezignovat, kym to vsetko vstreba, utriedi sa to v nom a potom je to uz len vec prirodzene procesu...ziadne vzpieranie ani nariekanie, ziaden hnev ani smutok, iba cire prijatie situacie z ktorej nemozno von nijakym sposobom. Preto stale vravim, ze na(pri)vyknut sa da na vsetko i na sibenicu, bo ked uz raz presiahnes isty stupen znesitelnosti a naposledy cuvnes alebo vyrazis do predu, zakotvit v situacii v ktorej si cely cas bol a uz z nej nepotrebujes uniknut - uz je to ta najlepsia mozna volba aka sa mohla udiat - prijat si to a prislo zmierenie. Takze takto nejak mi to cele dava zmysel. Skratka k zmiereniu a prijatiu ci prisposobeniu sa treba dopracovat cez urcite mety, ktorym sa zda sa vyhnut neda uz len preto, ze clvoek ma Ego to sa rado vzpiera, bojuje.
Osud mi pride ako taka prevelikanska pavucina zakonitosti cez ktore sa neda len tak prekluckovat, ale musi sa nimi prejst, co mi pride trochu iritujuce, hlavne ked je vsetko predom dane - aspon teda tie klucove momenty ako narodenie a mozno aj smrt urcite. Celkove posobenie osudu skresluje cas, preto sa to moze zdat nezmysluplne, ak treba na volaco cakat...cakat na nieco, co neprichadza. Slobodne vole mame znacne obmedzene a deformovane aj minulostou, ktorej sa nikdy nezbavime a navzdy ostane nasou sucastou, aj ked skonci. Takze nase traumy, bolesti aj deziluzie, tak ako i nadeje a radosti nas budu sprevadzat asi stale a formovat i nas dalsi osud, ci uz si to uvedomujeme alebo nie. Mozno je to zlozitejsie ci jednoduchsie, nez si to predstavujem, ale prirovnala by som to k pocitacu, ked tiez po kazdej akcii (zadani cez tlacitka) ta caka nejaka odozva ci uz prijemna alebo neprijemna....pocitac sa pod mnozstvom ukonov moze zablokovat ci dokonca skratovat...treba cakat, kym sa ti otvoria stranky, ktore sa predtym musia nacitat, no a asi tak nejak funguje aj slobodna vola, ktora poslieha mnozstvom zakonitostiam cez ktore sa "nacitava" aj nas osud. Neviem nakolko je mozne sa od neho odklonit, no viem si predstavit, ze velmi, avsak len docasne, kym nas to opat nevhodi tam, kde mame byt a proti tomu je fatk kazdy bezmocny a nic s tym nenarobi, tak ako nic nenarobi ani s tym, ked mu vypadne si meska bus, pretoze to nezalezi len od nas....mozno len tretina slobodnej vole moze priniest ako - tak viditelny vysledok, ostatok je len bud prijatie alebo odmietnutie situacie, ktora nastala a nevybrali sme si ju celkom vedome.

Neprispôsobivý sú si sami na vine za svoj osud,
Nevedia si svoj život rozdeliť na súkromie a spoločnosť. Normálny ľudia to jednoducho tak robia, každý to má rozdelené.
Nik nevešia nikomu svoje súkromie, väčšinou si to nechajú pre seba.
A v spoločnosti, na pracovisku sa chovajú ako to spločnosť od nich vyžaduje a ako aj oni chcú aby sa ľudia chovali dôstojne a slušne. Tak ako treba dodržiavať dopravné predpisy aby sme sa nepozabijali. Na pracovisku, v divadle ,na vojne atď.
Ale súkromie má každý pre seba a každý si to stráži.
Preto neprispôsobivý sú si sami na vine za svoj skazený život !!

Iným názvom pre osud je vášeň. Tá dokáže človeka úplne ovládnuť. Ja poznám veľa ľudí, veľa osudov. Ale ako pomocť všetkým? Mám si rovno otvorit charitu? Stále hovoríme o tom, v akom vyspelom storočí žijeme. Ale v dnešnej dobe by už ľudia nemali hladovat, či? Teraz hovorím úplne seriózne. Neviem, či stojí za všetkým len pasivita. Ja neviem, čo si mám mysliet. Keď sa má niekto dobre, tak zvykne zabudnút na ostatných, aj na priatelov.

lLily: přizpůsobit se, znamená ne rezignovat na život, ale naopak začít ho žít jinak. Nepřizpůsobiví lidí nejvíce trpí, jsou na okraji společnosti a trpěli tím i mnozí umělci, jež nebyli za svého života náležitě uznáni. Máme omezenou volbu, a rozhodně ji nemáme v dětství, a tam se formuje osobnost, takže něco už máme determinováno, ale je to osud? To je otázka.

ipsik: že jsem se zacykli, to mi už psalo více lidí, máš pravdu, ale proč tomu tak je? Že se svět mění, to vím až moc dobře a lidé si mohou za to sami, je to důsledek jejich pasivity, dosebezahleděnosti, ignorance. Tak to za ně už dlouhou dobu řeší politici, podnikatelé apod. Budeme žít ve zvláštním světě.

riadkal: už jsem odpověděl předchozímu, že asi těžko mohu změnit něco, co už je ve mně, já nemohu ignorovat mnohé věci které s dějí, naopak, dává mi to motivaci abych jednou něco tvořil, je to vlastně inspirace. Přestávku od uvažování si dám tehdy, když poslouchám hudbu. Ani v lese kolikrát nevnímám přírodu, ale jsme zahloubán, ovšem naposled jsem na chvíli vypnul a vnímal přírodu, bylo to skvělé. O tom věku už tady nebudu psát, už jsem to tu zmiňoval mnohokrát, nejsem už dávno náctiletý, to není hledání se, to co jsem chtěl jsem asi nedostal když jsem to potřeboval a teď už je pozdě. Já nebudu říkat kdo s mi více líbí, nebo ne, to je otázka typu člověka, stejně je to jedno, jsou důležitější věci, a o těch jsem už psal.

Marosko-n: právě proto není život jednoduchý, on nemůže existovat bez komplikací, každý jsme jiný, nerozumíme si navzájem, nebo jen v omezené míře. To co píše je sice pěkné, ale naprosto nevhodné pro mě, já už takový jsem a to od dětství, neumím se nezajímat, mě to dává hlubší smysl. Ano, chtěl bych být některých problémů ušetřen leč nestalo se.