lLily: Ostrava-Poruba, ta se ti určitě bude zdát jako nejlepší z toho co , zde je. Dětství jsem hodně času trávil i v Ostravě-Zábřehu, také jedna z těch hezčích lokalit. Ale jak píši, Ostrava je Ostrava. Nebudu ti zde démonizovat každého člověka, to ne, samozřejmě že zde žijí normální běžní lidé, kteří si také nevybrali svůj osud. Já mám jen tu smůlu, že jsem natrefil i na takové, které jsem nikdy neměl potkat, a bohužel je to i v mém okolí, už jsem ti o tom psal, zvědavé drbny, ale i různí pomatenci, a v minulosti zde byl i nejeden alkoholik, člověk je bral takové, jací byli, zvykl, ovšem dnes se na to dívám jinak. Ale nemá smysl tady vypisovat nějaké konkrétně věci, už jsme se o tom bavili, prostě přibývá lidí, kteří jsou nadopováni různými farmaky a já nevím, co se jim v hlavě motá, potom je možná výsledkem i určitý chaos v hlavě, a s tím spojené i jejich nenormální chování, ovšem dnes musíš být tolerantní, jak se všude mluví. Tak pěkně děkuji s takovou tolerancí. Já už dlouhodobě cítím, že s člověkem se něco děje, ta společnost onemocněla, otupila a to je znakem, že asi povede k postupnému úpadku. Ti lidé to podvědomě vycítí, i když tomu nerozumí prč se to děje a začnou se chovat nenormálně. Toto se netýká všech, ale určitých lidí, ovšem nemůžeš popřít, že těch s duševními problémy je dost. Ti neškodní mi nevadí, ale ti potenciálně škodní ano. A bohužel, oni vyhledávají společnost druhých lidí, potom dělají chaos. Je zajímavé, že často se mluví o různých psychopatech, ale vlastně nic s tím nejsou schopni dělat, dokud se něco nestane. Jedním z faktorů je nepochybně vysoká koncentrace absolutně různorodých lidí žijící na jednom místě, prostě lidé žijí ve městě, namačkaní, bez vlastní půdy a zcela závislý na druhých, moc představují jen peníze, a každý má jiné prostředky, jak těch peněz dosáhnout. Pro mě je to vlastně patologie. Nic nového pod sluncem, to tu je stále, co člověk chodí po této planetě, ale myslím, že dnes to jde všechno více vidět. Vydrží to vůbec lidský mozek, tu zátěž, ten proud informací, ty ostatní lidi?
Netvrdím, nutně, že z toho bude Detroit, ale minimálně to město velice stárne, a je jasné, že mnoho lidí bude odjíždět, oni budou s největší pravděpodobností zaplňovat volná místa s někým z východu. Určitě ti je známo, kolik Ukrajinců se nalézá na území České republiky, a teď budou mít bezvízový styk, a nepochybně jich zde znovu hodně přibude. Už to není ta Česká republika jako dříve, není to Československo, ve kterém jsem se narodil já, a se kterým bych se asi více identifikoval, bude to beztvará směs, a pojem národ, už tak neměl velký smysl, dnes, už je to naprosto nelogické slovo. V nejhorším (a stejně je to možná můj osud), se z této země odstěhuji.
Já přírodu naopak potřebuji, a naštěstí to daleko do ní nemám, potřebuji les, louky, řeku apod, uklidňuje to, ta samota, jsou stále místa, kde moc lidí nepotkáš a je to fajn. Zasněženou krajinu miluji, ale to už nejsou zimy, co bývaly v mém dětství.
Svůj život beru jako zvláštní, asi má daleko do dokonalosti, ale jsem člověk který se každý den směje, ale občas na něj přijde i melancholie, hlavně vztek, a někdy velký, naštěstí to umím tlumit. Prostě se s tím peru.
Vykořeněnost je dána tím, že by asi pro mě bylo více ideální nesedět na jednom místě, odhodlat se a různě se pohybovat po světě, a to proto, abych vytěsnil z hlavy ty všemožné debily, které jsem za život potkal. Prostě je nahradím novými událostmi a lidmi, takže musím co nejdříve začít, a vyberu si něco takového ,co mi to umožní.Jiná možnost není. Vykořeněnost je dána i tím, že ti nevyhovuje určitá mentalita lidí dané země, a v České republice je to pasivita, či smíření se s osudem, podívej se sama, za těch 27 let vzrostla nějak zásadně životní úroveň? Jistě, přibily nové věci, technologie, ale to není zásluha Čechů, oni to jen přijali. Prostě mnozí lidé žijí na dluh, máme svět virtuálních peněz, a většina lidí nemá na to, po čem tak slepě touží, žije na dluh, a někteří samozřejmě si pomáhají podvody a zločiny, o tom nejsou pochybnosti. Města se mění jen zdánlivě. Je to velmi pomalý proces a já ani nemohu poslouchat ty nesmyslné kecy o nějakém dynamicky rostoucím a měnícím se městě. Každý to vidíme jinak. Mnozí lidé prostě přehlížejí to, co já přehlížet neumím. "Píšeš doma je doma", to možná u mě platilo dříve, teď už to můj domov není, to už jsem z hlavy vytěsnil, a mám lid být upřímný, tak doufám, že mám v osudu už konečně něco lepšího, protože proč jsem potom vůbec žil? Jen proto, že si to někdo přál? Samozřejmě, že chladne odpovím, jen a jen proto.
Já jsem kamarádky snad měl jen v dětství v rámci školy, a hlavně do byly kamarádi, a lidi co znám, to jsou vlastně bývalí spolužáci, ale až z druhého stupně základní školy-oni nás různě dělili, a tak se ten kolektiv asi třikrát za těch devět let (já už měl i devátou třídu, tenkrát byla možnost výběru, a někdo šel už z osmé třídy) změnil. Nemyslím, že bych se cítil mezi vrstevníky nějak nesvůj ve smyslu, že bych po nic nějak skrytě toužil, protože mám li být upřímný, ono je to u mě velice proměnlivé, a já nevím, proč to tak je, proto ti to píši. Opravdu už jsem si myslel, že se to nějak ustálilo, a já budu jen tak, nebo tak orientovaný. V mém případě tomu tak bohužel není, a ve mně se něco bije, nebo je to prostě má součást. Toho hermafrodita jsem zmínil s nadsázkou. Ne, opravdu jsem bisexuál, protože pokud čistého homosexuála nikdy ženy nepřitahovali, nikdy se na ně nepodívá, na žádný typ, tak u mě toto neplatí, a přichází to nějak samo, když je pro mě přitažlivý muž, zaujme mě, když je to žena, také mě zaujme, co to bude nakonec, nevím, Myslel jsem si, že poměr je ve prospěch mužů? Třeba je, ale nevím co mám v osudu. Ale potom nemá smysl, se nazývat jen homosexuálem, to by bylo nepřesné, a stejně, je to jedno, jsou to jen slova, tady jde o nějaký, co člověk chce, ptala jsi se na potenciální rodinu, děti apod. To teď nemusím řešit. Svět je složitý. Někdo píše, že bisexualita neexistuje, někdo zase, že je velmi vzácná, teď jsem zase četl nějaký článek o velkém vzrůstu fenoménu bisexuality, proč? Vše se motá jen kolem sexuality, nikoliv kolem společného soužití, a společnost je dost patologická, mnozí se ve svém sexuálním životě takto možná i zbavují přebytečného stresu a agresivity. Ale jednu věc ti napíšu, nikdy jsem neměl nějak v lásce týmové sporty, spíše ty více individuální, nějak mi připadaly ti agresivní floutci co se ženou bezhlavě za míčem, tak trochu hloupí. Ovšem normálně jsem se s druhým rval (v rámci pravidel-zápas, na pěsti jsem nikdy nešel, to jsem neuznával), takže ten muž ve mně normálně je, navíc měřím světe div se 196,5 cm, a vážím nad 105 kg.
Křehkost se týká na jedné straně tělesné konstituce, na druhé straně křehkosti duše, ovšem někdo může vybuchnout, i když na první pohled vypadá křehce, to se nevylučuje, a může být dominantní. V reálném životě neposuzuji člověk podle toho, zdali mě přitahuje, či ne, to je věcí nějaké vášně, takže křehká dívka-žena může být milá, i ten muž, ale pokud jde o přitažlivost, tam mi imponují více určité typy, a to jak v tělesné stránce, tak i v duševní. Za slabošství to nepovažuji, je to zkrátka osobnost a navíc, co já vím, kdo mě nakonec přitáhne? Za život jsem viděl několik typů které se mi líbily, ale jiná věc je je poznat a potom může být názor naprosto změněn.
Stále ale řeším jednu věc, pokud cítím tak i tak, je to nepochybně bisexualita, ale pokud nakonec člověk skončí s někým konkrétním, co to vlastně bude? Já přeci asi těžko budu moci říci, že jsem heterosexuál, když už objektivně u sebe vím, že dost mužů mě prostě přitahuje. Ale když jsou to i ty ženy? Nekončí nakonec takový člověk sám? To není teoretizování, jak tady někdo píše, ti lidé o mě nic neví, já tady nemohu vypisovat detaily, tak proto píšu obecně.
Já si myslím, že mám v sobě všechno, nějakým způsobem a v určitém poměru zastoupené, takže zase takový melancholik nejsem, a introvert asi ano, ale to proto, že potřebuji mít čas pro sebe. To se nevylučuje se setkáváním s druhými, jen těch lidí co za to stojí je prostě málo. Ano, takový člověk si bude potom vybírat specifické zájmy, umění, věda apod, a myslím že ta procházka krajinou je skvělá, uklidňující a inspirativní.
Jaký jsem byl spolužák? V prvních letech na základní škole velmi živý a oblíbený a asi k tomu přispěl i můj vzhled. Ale potom se ten kolektiv změnil, a myslím že vše se postupně začalo měnit, ne každý kolektiv mi sedl. Na střední škole už mi vůbec nesedl, a stejně jsem z té školy odešel, nebavila mě, a potom už jsem si dokončil tu maturitu, jak jsem psal. Asi mám určité schopnosti, ale nemám motivaci, takže věci nedokončím vidím různé možnosti, a hned vidím negativa, a už pro mě nepřijatelní lidé mě odrazují, to jsou asi chyby? Člověk to má brát jako výzvy, já to beru jako utrpení. Myslím že jsem až tak velké štěstí na lidi neměl, ne že by mě nechápali, ale chabí ty stejné zájmy, spíše je to jen takové povídání si. Ale beru, stejně bych byl raději více s rodinnými příslušníky, leč osud to nedovolil, a všichni se odcizili, mám na mysli ty vzdálenější příbuzné.
Chyby nevadí, je to hodně dlouhé a také je dělám, navíc když to píšeš pozdě, zcela to chápu. Je to hodně dlouhé, budu psát více výstižně a stručněji.
