Bisexualita, homosexualita-můj problém

lLily: takové ty sousedské nenávisti jsou docela časté, já to nenávidím, ale bohužel to někdy člověka dostane. Nejlépe je s nimi nežít, a žít někde bokem, nejlépe je na vycházce někde v lese. Ale ač si člověk o těch lidech myslí své, tak jsem vlastně celý život žil ve městě, ačkoliv mi byl blízký i venkov, či maloměsto, ale to jsem zažil na Slovensku, a měl jsem to tam rád, musím se tam podívat. Je dobré mluvit na rovinu, leč někteří to nemají rádi, jsou mistry přetvářky, nebo ti lžou do očí, nebo lžou a o tobě, či tě pomlouvají, dříve bych to ignoroval, ale pohár trpělivosti časem přeteče.

V dětství jsme byli učeni různým věcem, a já některé lehce nepřijímal, a moc druhým nedůvěřoval, a konvence-nic pro mě, koho nechci zdravit, nezdravím, a je mi jedno, jestli je to neslušnost. rád vybočím z řady, dříve jsem nechtěl, dnes klidně.

Vztahy v rodině jsou různé, k určitým příbuzným i nedobré, ale doma je dobré mám, koho jiného bych na tomto světě ještě měl, když ne vlastní? Není lehké najít člověka ke kterému něco pocítím, komu mohu věřit. City mám opravdu pro ty nejbližší, anebo ty, kteří si to zaslouží a to já bezpečně poznám.

Podívej on ty bratry a sestry myslí z biblického hlediska, a z jisté humanity, já to vidím složitěji, prostě existují degenerovaní zmetci a to nejsou mě blízcí lidé, někteří jsou zlý jen z vlastního neštěstí, ale podlost nesnesu. Hlučnost je hlavně výsledkem prázdnoty a nízkého sebevědomí daného člověka, on prostě potřebuje na sebe upozornit, tak ruší, a je to věc i ignorance.

Myslím že v rodině sad s výjimkou jedné osoby není nějaký vztah ke starým věcem, ale já to mám v sobě, ale obklopený tím vůbec nežiji, právě proto po tom toužím, protože to nemám. ale líbí se mi to. Snad časem. Ještě k tomu napíšu, dnes už jsem unaven.

MobyDicku....aha, tak to musi byt divne mat takych susedov. Ja si susedov-drbny spajam skor s vesnicema, bo tam ludia ziju jaksi viac vztahovejsie...kazdy o kazdom vie, nic sa tam neutaji, kadeco sa prekruti a siri k dalsim zvedavym usiam, no v uz dost prekrutenej verzii, ktora je od sktuocnostni znacne pozmenena. Takuto skusenost v ramci susedstva nastastie priamo nemam, ale stary rodicia z maminej strany byvali cely zivot na dedine-vesnici, no a mali tam jednu susedku s ktoru sa jej rodicia kazdu chvilu hadali, robili si naprieky - ja ako mala castorkat nevedela co z toho je myslene zo srandy, ale pripadalo mi to, ze sa ozaj neznasali a robili si naprieky....tusims a to vygradovalo aj tym, ze ta suseda raz chceal otravit ci priotravila ich macku alebo kohosi z rodiny...cosi takeho s ami mari, ale nie som si ista.
No a trochu priamejsie som prisla do styku asi len s drbnami v ramci prace alebo vo virtualite, inak ani velmi nie...skolku a skolu neratam - tam to bolo skoro na dennom poriadku. Nemalokrat k drbom prispievam i ja a to tak, ze zvacsa nastinim rozne uhly danej situacie ake ma v danej chvili napadnu a ktosi sa chyti len jedneho uhlu, pricom to zacne sirit dalej jak hotovu vec. Preto sa vzdy snazim hovorit v rovine "mozno", lebo ani ja si nemozem byt ista hodnovernostou verzie, ktora sa ku mne dostane, hlavne teda ak i kazdy tvrdi cosi ineho - potom pemyslam kto co a jak ASI myslel, lebo nie vzdy je to tak proste ako si podaktori myslia. Tak moze vzniknut velmi lahko nedorozumenie, ktore ktosi neprajny moze zneuzit vo svoj prospech a aby druhemu skodil.

Ak je niekto bez rozumu a bez citu, tak ten rozum a cit musel najskro pre cosi odlozit - mozno to odlozil v prospech nejakeho vztahu, ktory si chcel udrzat a s rozumom i citom by v tom nepochodil, ibaze k comu takovej vztah...no nieco mu to musi davat, akurat nevidi, ze mu to aj vela bere, alebo to nepovazuje za dolezite, tazko povedat presne, je to pripad od pripadu. Ludia su schopni vzdat sa vela veci v prospech cohosi, no za najvacsiu tragediu povazujem, ak sa ktosi vzda sameho seba - to nemoze pomoct vobec nicomu.....akurat sa bude hladat v samych prchavych veciach, ktorymi sa bude snazit vykomenzovat to, ze musi ist sam proti sebe. Moze byt takemu cloveku este vobec nieco svate, ked prisiel o seba, len aby ziskal nieco, co tiez v zapati strati? Ucili nas tak uz v detsvte s vierou, ze nam tym zabezpecia miesto vo svete, ucili nas ako sa mame spravat aj za cenu vlastneho sebazapretia, len aby sme sa mali dobre....no dobre nas ucili? to mala byt akoze skromnost a obeta, slusne spravaniae a ucta? dost pochybujem, skor to bolo cele len o ich strachu, ktory sa snazili implantovat aj nam, aby sme nahodou nevybocili z rady a zbytocne na seba neupozornovali.

Ja nemam ziaden citovy k tejto rodine a asi som ani nikdy nemala, iba k babke....no ta je uz davno mrtva. Este je teda moznost, ze mam....ale len maximalne vlazny, akoze v pohode, sak iny vztah k rodine som ani nezazila, tak to berem ako normalku, to len v tych americkych serialoch a rodinach asi maju inak - take zivsie, skutocnejsie, asi to suvisi aj s tym, ze su tam ludia spokojnejsi a ziju svoje hodnoty, ktorym veria, neviem....mozno je to len moja iluzia, ale co tam po tom, i tak si myslim, ze by sa tak zit malo, aj ked tato rodina v ktorej zijem, tak nezije.

ja vlastne ani velmi dobre neviem mily MobyDicku, ako si myslel tuto stat:"Jeden kamarád říká bratři a sestry, ale proboha toto já k ním necítím, i kdybych si to sebevíce přál, už jen v mém okolí žijí tak odporní lidé (pro mě), že by se mi zle dělalo, je takto nazývat! Nevím jestli to pochopíš." Myslel si to tak, ze vas nazyva :"Sestry a brachove." a tebe to vadi, bo ich nemas rad, ci pride ti to nevystizne? Ja neviem co konkretne sa tam u vas stalo.....mozem si podtym predstavovat cokolvek, od kradezi cez drogy a prostituciu, opilstvo, podvody, nasilie a tak dalej....no a teda este tie v uvode spomenute drby, hm. Kiezby si tam casom nasiel svoj vytuzeny klid, no urcite nie za cenu pohrbenych prani a snu....skor v tom zmysle, ze takovi neprijemni lide by od tebe bocili a neotravovali ta.
Ta hlucna zabava je ozaj o nicom, ja nemozem ist ani na nejaky koncert nazivo, bo ked som zopar krat (asi zo 2krat) skusila, mna ten hluk strasne stresoval a ubijal... akoby ma udieral priamo do hrude, bolo to ozaj nechutne a ostatni ludia si to uzivali a bavili sa pri tom, zato zo sluchatiek to mozem kludne pocuvat v najhlasnejsom volume.

Velmi sa do architektury a dizajnerstva nevyznam, ale mne sa lubia ti rodinne domy ci vily z americkych rodinnych filmov a serialov, cize ak je toto viktoriansky dom, tak sa mi aj paci: img.mediacentrum.sk
A tvoja rodina tiez oblubuje starozitnosti? to by vysvetlovalo, ze mas k tomu prirodzeny vztah i ty, ak si tym obklopeny od detstva....moze sa ti to tym padom zdat zname, bezpecne. Mne sa volakedy nepacili ani stare pesnicky, prisli mi akoby z nich hovoril duch minulosti a boal som rada, ze ja ako mala take pocuvat nemusela jak moji rodicia, ked boli mali....ale seldne roky v nich nachadzam vcelku potesenie a asi sa mi zacali pacit uz v puberet, ked podkatore pop-rockove kapely do svojich piesni davali take prvky tonov zo 60-tych rokov, bo mi prisli take divne-nezname - trosku ma znervoznovali, no zaroven cimsi pritahovali....psobili na mna tak akoby posmrtne z hlbin zeme.

Já bych chtěl být taky takový kecálek a né jako natvrdlý Bača.:-)

One love, one life... Hlavne ze je vsetko v poriadku, zemiaky v riadku. Na jesen ta pozvem na zber, ale rataj, ze nejake po tebe aj hodim, ale neboj, gebula je tvrda vec:D

Lisit sa lisime, ale ja inych neriesim. Vychova je silna vec a neda sa obabrat. Je to proste tak a nijak inak. Nedokazem to nijako prekonat, ani nic podobne, aj ked mi tiez chyba laska. Musim si vystacit s inymi formami lasky. Je to aj trochu smutne. Co uz...

ipsik: já ani nějak neočekávám že mi v tomto někdo pomůže, to ani nemohu žádat, spíše se ptám na možné příčiny, anebo prostě o tom rád diskutuji. Ale je to zvláštní ne, jak se lišíme?

lLily: ti sousedé v té negativní roli, buď jako vlezlí, nebo jako rušitelé, otravové, pomlouvači-drbny, apod. Já to také v dětství neřešil, dítě je jiné, ale uvědomoval jsem si to, a neměl jsem to rád, teď mi to velice vadí. Asi budu muset odsud vypadnout, a mnohokrát už jsem o tom mluvil, jinak se toho nezbavím. Samozřejmě, že to hlavní se odehrává v rodině, tam vznikají ty hlavní problémy, pokud jsou, a potom ještě přibude škola.

Minulost vůbec nebyla tak skvělá, jen nám taková připadá, je to nostalgie. Spíše mnozí vzpomínáme na dětství, na to dobré, i zlé. Ovšem bezstarostné to rozhodně nebylo, to není pravda, a kdo ho měl, tak to mlže napsat.

Jsou lidé, kteří mají svůj názor, originální, mohou být idealisté, relativisté, to je je jedno. Ovšem pokud ti někdo jen přitakává, co si o takovém člověku myslíš? Má vůbec nějaký názor? Nebo se mi bojí odporovat? Naopak s jedním člověkem často nesouhlasím a on nesouhlasí se mnou, je to otázka jiného pohledu na věc, a svět je složitý, jde o ten úhel pohledu. Takže když já popisuji svůj problém, on jej nechápe, protože to nezažil, anebo by ten problém řešil jinak, v tom se lišíme, ale kdo má nakonec pravdu? A spolužáky jsme si už vůbec nemohli vybrat. Povrchnost je hrůza, a já když takové lidi slyším, či vidím, já mám tendenci prchat, já je bohužel nesnáším a nechápu jak se něco takového vůbec může vyskytovat, to nechápu. Připadají mi bez rozumu, i bez citu, a to je tragédie. I já jsem se stal během života obětí lží-manipulací, a musel jsem na čas opustit lidi, které jsem znal, a udělalo to dobře. Mohl jsem se více věnovat sobě. Já vlastně v citové rovině mám vztah jen k rodině. Já k některým lidem co znám něco cítím, ale to není láska v tom lidském pojetí. Spíše je to jakási spřízněnost a podobný osud, ale jsou tam lidé, ke kterým asi cítím více, a myslím, že se ještě časem uvidí, co z toho bude, ono seznamovat se v určitých letech už není tak snadné a já moc lidem nedůvěřuji, a můj vztah je k nim opravdu divný. Doma jsem klidně veselý, i vzteklý, prostě emoce, ale tam venku, jak živá mrtvola, tak se nedobře cítím, mezi druhými. Jeden kamarád říká bratři a sestry, ale proboha toto já k ním necítím, i kdybych si to sebevíce přál, už jen v mém okolí žijí tak odporní lidé (pro mě), že by se mi zle dělalo, je takto nazývat! Nevím jestli to pochopíš, nechci na tebe přenášet nějaké negace, ale myslím že jsi silná osobnost.

Jak to sama popisuješ ohledně toho sobectví, závidění apod, a nejhorší na tomto je, že se člověk nakonec úplně zkazí a zatrpkne, a přitom stačilo tak málo, ovšem my jsem nepoučitelní. Mě je úplně jedno, jestli má jeden více, nebo méně, já chci mít jen klid a ani to jsem neměl. A je toho hodně, co si lidé závidí.

Já tu Ameriku chápu, ale jak jsem psal, je to až příliš odlišná země, bylo by skvělé tam začít už s nějakým kapitálem, či jistým místem, ale jen tak z nuly, to nejde, a zvláště ne dnes. Ten zmatek myšlenek, vzorců chování, emocí, ty obrovské rozdíly. Ale proč to nezkusit, klidně. Jak píšeš, šedivé Slovensko, já napíšu šedivá Česká republika, a zvláště Ostrava. Jenže já nejsem zvědavý na typ zábavy, jakou si představují lidé dnešní doby-většina, hluk, pro mě podivná moderní hudba, ne že bych ji nesnesl, ale chybí mi tam složitost, ovšem mám rád vynalézavost, nemůže končit dílem Bacha, musí to jít dál, ale musí to být dílo! Ne masová zábava, a to se týká i filmu, ne jen efekty a kyber budoucnost, daleko více se zaměřovat na emoce, těch se člověk nezbaví nikdy.

Ve všech post totalitních zemích se zametá pod koberec, a nebýt těch, kteří to s tím pomyslným koštětem zase pěkně vymetou, aby se ten bordel viděl (a je to záměr), tak se vlastně nic neděje. A nakonec, zeptej se většiny, jim je to jedno!

Starožitnosti a vlastně vše staré, to mě láká už od dětství, ty staré domy, nábytek, obrazy, hudební nástroje, krb, kamna, tapety, vázy a zahrada, působí to na mě tajemně, je v tom něco až duchařského, znáš takové ty viktoriánské domy, a potom ty příběhy do té doby zasazené. Tak toto se mi líbí, otázka proč? Možná nerad přijímám nové, nebo se toho bojím, těch změn.

Já jsem emotivní člověk, ale venku to moc nedávám najevo, spíše naopak. Neboj se, já se dost směji, ale dokážu se i vynervovat. Jak počasí, chvíli tak, a potom zase jinak.

Nuz, my ti s tvojou orientaciou nijako nepomozeme. To je tvoja vec. Ja si zijem sam, idem si svoje a je takmer vylucene, aby som este mal niekedy vztah. V dobrom aj v zlom, nielen v dobrom. Ja si nemozem povedat, ze sluby sa slubuju a tak dalej. V nejakej banalite ano, ale nie vo vaznej veci a uz ked, tak na to na beton doplatim. To viem uz teraz.

MobyDicku.....ty si to dotiahol skoro az k dokonalosti hihi....mna by teda nenapadlo, ze aj susedia v tom mohou hrat nejakou roli, asi preto, ze ja so susedmi ziadne vztahy nemam, takze necitim ani ziaden ich vplyv. Za nadolezitejsie teda povazujem vzajomny vztah tych rodicov, bo ten tvori "zazemie".... niektori ludia povazuju za zazemie dom ci byt, ale v prvom rade to zazemie vytvaraju ludia, ktori dany priestor obyvaju a vzdychuju mu zivot...tam panuje atmosfera, ktora vplyva na vsetkych, ktory tam neskor vstupia, cize hlavne na tie deti a deti sa tym vplyvom spociatku branit nemozu, mozu to len prijimat, ine nevedia, bo su nastavene na prijimanie.

Tiez si nemyslim, ze bolo volakedy lepsie ci horsie. Ludia radi spominaju na minulost, bo ta sa uz neda zmenit a je ista - nicim ich uz neohrozuje, takze je pre nich bezpecna a tak mozu s notalgiou spominat na stare dobre casy, ktore vsak istotne neboli az tak dobre jak radi na to spomaninaju.
Tak na mna sa tiez dokazu nalepit take jednoduchsie individua, ktore neviem nijak odohnat ci nestoji mi to za tu namahu odhanania, hoci viem, ze so mnou nie su kompatibilni, ale ze by som ich pustila ci dokonca pozyvala aj do mojho sukromia, to teda nehrozi, i ked oni mna nemalo krat aj ano, ale poviem si, ze naco....ci to vobec mam zapotreby. Nemam. ja v takych povrchnych vztahoch proste od istej doby co som s nimi clekom skoncovalal uz proste nedokazem ani vstupit a ked by som sa v tom nahoodu ocitla, tak v tom neznesiem existovat a musim co najskor odist. Ja viem, clovek by sa mohol uspokojit aj s malom, respektive s povrchnym zaujmom, bo v podstate nam kazdy moze "nieco" dat, ale ja to prote neznesiem a ked by som v comsi takom musela pobyvat, tak mi je z toho fyzicky aj psychicky nevolno.
Ano, tot i moja vecna dilema - kto mi klame, kto hovori pravdu a kto len bezostysne manipuluje. Toto ja teda nemam zapotreby riesit a velmi nerada nadtym tapam, bo vzajomna dovera by mala byt uplne automaticka, ibaze koho to zaujima? Tych ludi v povrchnom svete s plytkym nastavenim, kde sa kazdy stara hlavne o to jak druheho oblbnut, oklamat a jak ho vyzdimat vo svoj vlastny prospech? Tam kde vladne kvantita nad kvalitou ci zisk nad prajnostou? Naco sa niecim takym vobec zaoberat. Aby sme neostali sami? Noaco, tak ostaneme, sak sami v konecnom dosledku i tak aj sme a koho to zaujima? No nas by malo, nikoho ineho nemusi a ani nebude, bo kazdy pozera len do sovjho taniera a ak pozera aj do taniera toho druheho, tak len preto, aby mu cosi vzal a nazral sa zadarmo, kradezou ci podvodom - toto sa tyka hlavne citovych rovin, kde sa deju tie najvacsie zlodejstva a nikto to nevidi a ani vidiet nechce, bo inak by v tom nikto nepokracoval a musel byt sam.
Aj preto sa mi paci znakova rec pre nepocujucich, bo si to predstavujem tak, ze ti hluchonemi ludia sa spajaju hlavne telepaticky na hlbsich urovniach svojich mysli aj dusi a slova vyuzivaju HLAVNE na dorozumievanie a pochopenie - nie na zneuzivanie formou manipulacie jak ludia, ktori vsetko obkecaju, no pravdy sa nedopatras - klamstva robia z celkom slusnych dialogov iba povrchne karikatury slov, kde ludom ani nejde o to, aby si skutocne porozumeli a pochopili sa ako skor o to, aby si len nieco jeden pred druhym dokazovali za ucelom vlastneho zisku a sebaobohatenia - nie zdielania s tym druhym, ani skutocnym zaujmom o toho druheho.
Kazdy se umi pristpusobit ci navyknut si......no a dieta ma tiez svoj svet v ktorom moze hladat utociste a silu zvlast pred vecami, ktore nie je schopne zmenit a to castokrat prave z dovodu, bo zanho rozhodnu rodicia. Pre mna to boli moje platonicke lasky, par z nich prave z Ameriky, cize mojim utociskom bola kvazi Amerika, nie toto sedive Slovensko, ktore mi nikdy nic moc nehovorilo a nikdy som si nevedela predstavit, ze tu budem zit aj v dospelosti, ale uz mi to nejak velmi nevadi, nie tak jak volakedy. Clovek si proste musi zvyknut, aby to nejak psychicky prezil, inak by sa z toho mohol slusne zblaznit.

Ale no, Slovaci su tie vcelku slusni zametaci pod koberce....jakto, ze nemate aktivistov? Myslela som, ze vsade su nejaki. Mozno ich nepotrebujete, nechce sa mi verit, ze by sa u vas len tutlalo a nikoho to nepoburovalo.
Do moderneho umeni sa asi nevyznam, tak neviem, ci sa mi libi, ale ak by som mala na vyber zit kdesi v luxuse ci obklopena starozitnostamii, tak urcite by som volila luxus (i ked nejaka izba cisto zo starozitnsotami by mi nevadil - ak by som malal chut, tak by som do nej sla, no nemusela by som v nej furt prebyvat), to jednoznacne, no zaroven by som chcela, aby to vyzeralo teplo domacky, nie nejak chladne ako v nejakej firme ci z katalogu. Ale ja sa do akych veci nevyznam, nevedela by som zariadit byt, nemam na to asi to spravne zmyslanie a predstavivost...za domacu farbu povazujem svetlo aj tmavoh-nedu, bo som tu obklopena vyse 30 rocnym nabytkom, ktory bol v tej dobe moderny, ale za starozitnost ho nepovazujem, to by musel byt ovela starsi. mam tu sice aj par novych kusov nadbytku, no ten zaklad su tie stavane skrine a to tu mali rodicia od doby, co sa sem nastahovali. Momentalne mi tu chyba koberec a tak trochu ma stve, ze nasi pred niekolkymi rokmi vynovili kupelnu, zrusili vanu a namiesto nej dali zmontovat sprchovy kut, ktory ma podla mna ovela viac negativ nez pozitiv.
Tym si nejsom ista, ci druhi z tvojho textu poznaju emocie....mozno pri tych vikricnikoch ano, inak podla mna velmi nie....sak uz neraz ti tu niekto napisal, aby si sa trosku "usmial", ale ja som rada, ked je to bez emotikonov, bo posledne roky som bola emociami az presytena....aspon teda tymi, ktore sa umocnovali aj tym, ze som ich davala najavo, ale radsej som v klude, ked si ich prezivam len tak nenutene bez potreby davat ich nejak velmi najavo, bo ja viem prezivat az prilis a potom ma to v konecnom dosledku len vycerpava, nic nedava.

lLily: souhlasím, to rozpoložení může hrát velkou roli, jak při početí, tak i v dalším vývoji. A také jde o to, kdo v tvém sousedství žije. Jenže to nikoho nezajímá, může se to jen konstatovat, ale těžko s tím někdo něco udělá. No vidíš, a já bohužel dovolil, aby určití lidé v mém životě takové místo zaujali, jsou ti rušivé elementy mého života, a byli i v minulosti, ovšem kdo nepoznal, jen těžko pochopí. Proto vím, že ani dnešní doba není nějaké nejlepší, jak někteří tvrdí, ona je jen jinak složitá, než byla ta před mnoha léty do minulosti.

Jde o to, že možná při setkání se mnou, oni ze mě něco získají, ale já až tolik ne. A navíc, pro mě život nebo to setkání není zábava, na to bohužel beru život někdy vážně, ovšem i já se umím od srdce zasmát, takový suchar nejsem. Spíše jde o to, že vlastně většinu lidí co znám, až na výjimky jsou lidé, kteří žijí životem "sami pro sebe", více méně jsem takový i já, ale co s těmi lidmi je zase možné podnikat společně? A potom, oni neřeší věci, které řeším já. Bližší je mi rodina, ti nejbližší.

Jinak nemám rád jen typické přitakávače, mám rád i jiné názory-konfrontace, ale trochu mě zase překvapuje, když je někdo v jisté věci proti předsudkům, ale v jiných je má. Ono jde o to zaujmout určitý názor na svět, na základě informací-ty nejsou úplné, a tak si věci domýšlíme, a potom různě zaujmeme názor, a lišíme se v tom. Já v zemi kde žiji pociťuji něco, co mi není blízké, jakousi apatii, smíření se, povrchní spokojenost až podlézavost. Já se nepovažuji ani za Čecha a to jsem nejednou řekl a napsal, a vlastně je to i pravda. Mentalitou ani omylem, i když je to asi tím, že už tak, jsem zcela individualisticky smýšlející, asi s každým bych se v něčem hádal, a v něčem se třeba shodl, ale s některými bych se vůbec nebavil. Vědět tak, co je zjevná pravda a co lež a manipulace, bylo by to lehčí. A mám obavu, že vlastně většina hovorů kterou jsem s druhými vedl nakonec sklouzne k něčemu povrchnímu, a to mě mrzí a nakonec vyčerpá, škoda, protože vážných věcí je hodně. Nakonec je potom chyba ve mně, prostě mě to vadí a druhému ne. Ale ono je to složitější.

Nemyslím si, že bych měl nějakou specificky oblíbenou techniku, ale spíše kombinace realistické kresby-malby, ovšem s mysteriózními až surrealistickými motivy. Cílem je pro mě emocionálně silně zapůsobit, o to jde, a promluvit i k době, ovšem skrze alegorie, a toto bych uplatňoval i v psaném projevu-uměleckém, tedy v povídce, románu, ale i ve filmu či hudbě. Kdo to dnes dělá? Kolik takových filmů vzniká? kolik obrazů se takto namaluje? Místo toho jde tvorba jiným směrem, pro mě naprosto povrchním, či nezajímavým, teď mám na mysli hlavně film, moderní vizuální umění nemá pro mě sílu, já potřebuji něco tajemného, mysteriózního až děsivého, to asi každý nesnese. Sám jsem inspirovaný, a potom už ten mozek generuje něco nového. Nebo to odněkud tahá, někde z "Platónského světa idejí"? Nevím.

Každý máme někoho v rodině, kdo je nám více, či méně blízký, já byl pod určitým vlivem a to mě ovlivnilo, o tom není pochyb. Zajímavé je, jestli jsou peníze opravdu tou svobodou, jak si ji mnozí představují? Ano, dávají pocit jistoty, ovšem lidé se často stávají jejich otroky-milují je nade vše. Vlastně je mi většina lidí cizích, naprosto, ani nevím, jak jsem mohl vydržet ty školy, ale dítě se umí a musí umět přizpůsobit, jinak by to byl konec.

Na těch lidech mi vadí tolik věcí, že to nechci na tebe přenášet, a psát tady o nějakých konkrétnostech nechci. Mohu to jen naznačit, že mě negativně ovlivnili, a poněkud zdeformovali mé emoce, prostě mě mnozí dohnali až k zuřivosti. Pochopil jsem, jak je jednoduché nenávidět! Bohužel. A myslím, že v této době bude nenávisti jen a jen přibývat, neboť frustrace poroste. Proto jsem stále psal o odjezdu, ale já musím nejprve něco vyřešit, a potom se uvidí. Ovšem dokonale se u mě vyvinula jedna věc-já nic necítím k zemi, ve které žiji, nic! Mě tady nic nepoutá, k nikomu nic nepřitahuje, Češi mi připadají nemastní, neslaní, jacísi smíření až spokojení, a navíc s minulostí dokonale zametenou pod koberec, a toto je problém většiny postkomunistických zemí. Na Slovensku a V Polsku se alespoň o tom mluví, existují i aktivisté, ať si o nich myslím co chci, ale něco se děje, tady se uspává. Podívej, kolik Slováků do České republiky jede studovat, nebo odjíždějí pryč ze země, nevrací se, v České republice se to už stalo. Na jedné straně svoboda, ovšem já už hodně přehodnotil svůj vztah k některým zemím, a to jak na západě, tak na východě. V tuto chvíli se cítím, že nepatřím nikde, a vlastně ten západ u mě padl.

Líbí se mi staré věci, a proto nemám příliš v lásce ty, kteří je ničí! Jak ten pyšný západoevropan, si myslí, že ten jeho liberalismus je to nejlepší, a jediné možné k fungování jeho podivné demokracie, o tom pochybuji. Četl jsem si mnohé diskuze jiných, a už vím, že většina zastává názor "bořit" a vytvářet nové, ale to nepůjde do nekonečna, a rozhodně nebudou všichni sdílet tento názor a proud dnešní doby. Líbí se ti moderní umění či design? Tak s tímto mám velké problémy, co se týče přijetí. A jak píšeš o tom "strachu" ze starého, mě se to naopak líbí, to tajemno, staré domy, staré obrazy, nábytek apod.

S tím ráčkováním je to jak píšeš, já si to nejprve musel uvědomit v čem dělám chybu, a potom už to šlo automaticky, jde to, je to jako se učit hrát na hudební nástroj, třeba klavír, zprvu je to nepřirozené, ale po čase to jde automaticky, je to otázka cviku.

Já nevím, jestli je to s těmi rukami jak se obecně píše, třeba hudebník-varhaník, musí mít obratné obě ruce a dokonce i nohy, to je záběr pro mysl-mozek, ale jde to.

Do písma se samozřejmě dají dát emoce, třeba v básni, v divadelní hře, ale ty popisuješ víceméně ty novodobé znaky, já to vůbec nepoužívám, spíše můj text je sám o sobě emotivní, a druzí to poznají.