Přinutit se něco dělat

MobyDicku, co sa ti vlastne na kresleni libi? Ten proces sebavzjadrenia sa?
Ja si asi tak pred rokom ci dvoma kupila yopar detskych omalovaniek (viem, ze existuju aj pre dospelych, no tie mi prisli vojakaje nudne a zbytocne abstraktne)...bolo to priblizne v tej dobe, ked som si kupovala aj detske knizky, no zatial sa k vacsine z nich nedostala a dokonca ich ani neotvorila. Volajak ma lakala ta predstava vymalovavania....najlepsie podla predlohy, aby som nemusela velmi premyslat aku farby zvolit a mohla si to rovno "uzivat", avsak nevedela som sa rozhodnut, ci zvolit pastelky, klasicke farebne ceruzky ci fixky, tak som si kupila vsetko /okrem vodoviek, s tymi sa mi nechcelo babrat/.
V destvi si maloval pravek? tomu nejak nerozumiem...akoze praludi jak si ich predstavoval alebo podla nejakej predlohy? A dnes teda co mystickeho....cosi abstraktneho? ja tzm abstraktnzm obrayom velmi nerozumiem, asi ide hlavne o farby, ktore maju zaposobit, nez celkovy "dej obrazu", ale ja galerie nenavstevujem, mozno by som obcas mohla, no stresuje ma ten fakt, aby som tam stihal pozriet vsetko, ked uz som za to zaplatila, ibaze potom sa neviem na nic riadne sustredit a zahlbit do obrazu - mat z toho ten zazitok v pravom slova zmysle, ked je tam toho tolko a tolko na pozeranie.
Neviem ako vyzera tvoja predstava o realistickej kresbe.... nieco suroveho a nasilneho ci....ludia alebo krajiny? Tak nemusis sa upinat na jeden zaner, ale zvacsa ta to predpokladam tiahne k comusi konkretnemu viac, ci ani velmi nie?
Tak som teda zacala s klasickymi ceruzkami a obcas presla na pastelky, no volajak ma z toho zacala boliet ruka, bo som to chcela vymalovat co najdokonalejsie a najdoslednejsie, aby sa to rovnalo skoro predlohe ci dokonca bolo este krajsia. To ma vycerpalo natolko, ze som s tym prestala a omalovanky odlozila na cas, ked sa na to budem citit. Paci sa mi ta predstava vymalovavania, no mozno by som mala zvolit fixky, ibaze neviem neviem. Mozno sa k tomu niekedy vratim (sak by to mal byt hlavne relax), no netusim kedy. Existuju aj ceruzky do ktorych sa dycha a vraj to pekne vyfarbuje, no to clvoek musi vycerpat uz duplom, ked do niecoho neustale dycha vzduch....v tomto ma napada hranie na trubku, ze velmi nechapem jak niekto moze hrat na trubke ci saxofone bez toho, aby neskolaboval....tak mi je jasne, ze ten dych musi nejak regulovat, aby ho mal dostatok v plucach a nezatocila sa mu hlava, no i tak . pride mi to narocne a namahave mi to pride aj vtedz, ked vidim, upotenych saxofonistov jak sa snazia z celych sil do toho nastroja fukat.
Ked pises o skladani hudbz pres programz na pocitaci, tak neni to trach trochu "umele"? Nemalo by tam ist aj o to, aby clovek prisiel do kontaktu aj s tym hudobnym nastrojom? Ale priznam sa, ze v podstate aj mne vzdy slo hlavne o melodiu a pocut ju moze kazdy vo svojej hlave aj bez toho, aby ju vyjadroval hudobnym nastrojom, bo melodia je to gro od ktoreho sa vsetko odvvija.....pesnicka s nanic textom sice moze celkovy zazitok zospatit, ale melodia je najviac zo vsetkeho, co tvori pesnicku pesnickou, inak by to bola nanajvys basen.
My sme inak pred takymi 20 a viac rokmi mali aj jednu staru gitaru, na ktorej sme si obcas brnkali, ale ucit sa to nechcelo nikomu z nas....raz nam rodicia kupili na Vianoce i syntetizator...ja bola v tej dobe zalubena do jedneho spevaka, ktory na nom hral, tak ma to jaksi motivovalo, ze skusim i ja...aj sme mali nejaku predlohu podla ktorej sa na tom dalo hrat, ale ja a noty....to proste nejde do kopy, takze mi robilo velikansky problem v tom zotrvat. Najviac sa na tom naucil brat, bo jemu noty sli, no tiez s tym velmi skoro skoncil, bo on k hudbe nemal nejak velmi vztah a zaoberal sa skor knizkami....teraz uz asi ma, ale tiez na nic nehra. On je skor filozof-logik, zamerany skor na cisla, matiku a fyziku, cize v tomto moj pravy opak. Mozno ten syntetizator este mame...nespominam, ze by sme ho vyhodili ci komusi darovali, asi je zasity kdeti u brata v izbe v skrini ci na skrine, neviem. Tiez som mala trochu vycitky, ale ja sa take veci ako samouk ucit neviem, volajak mi k tomu chyba to nadsenie a usmernenie, ktore moze clovek dostat od ucitela, ale ono mi na tom nikdy az tak nezalezalo, ze by som nejakeho hladala si vyhladala.

Mne ako noty nikdy nic nehovorili, ale mam cit pre rytmus, cize ked by mi ktosi cosi zahral ci zaspieval tak to viem v tom istom rytme zopakovat - to mi v podstate nerobi ziaden vacsi problem alebo napodobenie ci zopakovenie urcitej toniny, i ked zahrat to samozrejme, ze nie, bo neovladam ziaden hudobny nastroj. Aky vztah mas vlastne k tancu? Ja absolutne ziaden....aspon teda minimalne dost rozporuplny ak nie priam negativny o to negativnejsi, ked sa jedna o tanec na verejnosti - to mi je uplne proti srsti, preto som nikdy nechodila ani na diskoteky, hoci zo 2-krat v zivote (kratko po 20-tke) som tam bola, ale v podstate som cely cas len sedela a utvrdzovala sa, ze uz nikdy v zivote tam nepojdem.
A o com zvyknes v ramci pisania pisat? Nejake uvahy nad svetom alebo si vytvaras postavicky a k nim dej? Nemusis to konkretizovat uplne, len tak z hruba by ma to zaujimalo o aky styl ide, ci romanticke pribehy, rozpravky, krimi alebo dramu.

Kynie: tady bych chtěl uvést, že co se týče hudby, to není nějaký rozmar, ta mě provází životem od nejútlejšího dětství, vždy jsem zpíval, nebo na něco hrál, klavír, tam není o čem diskutovat, ten nejenom chci, ale naučím se na to i hrát, já totiž potřebuji nástroj kde hraji s doprovodem (akordy), proto klavír, můj sen jsou ve skutečnosti varhany, samozřejmě ty píšťalové si asi s kostelem v současnosti jen těžko koupím, a ani ty digitální bych asi jen těžko umístil kde žiji, ale to nevadí ,to se nějak vyřešit dá, přes programy, a ty pedály se dají pořídit. Takže varhany, ale digitální piáno pro začátek stačí. Já se učil hrát na různé dechové nástroje, začalo to zobcovou flétnou a skončilo to trubkou. Kytara je doma, leč nástroj nepochybně fascinující, mě strunné nástroje většinou moc nefascinovali, pokud jde o vlastní hru, i když já miluji každý nástroj, ale vybráno už mám dávno.

Pokud jde o kresbu a malbu, tak nepočítám li, že jsem v dětství rád kreslil a něco stále mám doma uchovaného (tenkrát to byl pravěk, co mě fascinovalo), dnes bych dělal zcela jiné věci, asi pro mnohé těžko stravitelné, a dosti surrealistické, či mystické.

Znám lidi, kteří se učili na něco hrát, nebo to i vystudovali, a přesto i oni s tím skončili, teď mohou jen litovat.

Nečítal som to všetko, ale pokiaľ chceš písať, kresliť, maľovať, hrať na hudobný nástroj...začni teraz - kreslenie nie je nejako finančne náročné a o písaní ani nehovorím...čo sa týka klavíru, skús nájsť nejakého kamaráta, kamarátku čo ho vlastní, nech sa s tým zoznámiš trochu a zistíš, či ťa to baví...pokiaľ je to gitara alebo niečo lacnejšie, taktiež nevidím problém začať trénovať. Neviem ako to je u teba, ja keď som niekedy niečo veľmi chcel, myslel som si, že ma to bude baviť, tak keď som to konečne vyskúšal, nejako to zo mňa opadlo, preto vravím, že radšej si to skúsiť...taktiež je veľmi dôležité zamyslieť sa nad tým, či vlastne týmto všetkým nehľadáš pozornosť, pretože potom sú tu aj iné spôsoby ako ju dosiahnuť a možno by ti sedeli viacej. A ešte taký malý dodatok - už nefilozofuj nad tým, že si mohol začať skôr, situácia je taká aká je, začni teraz

lLily: on tam ten blok je. Já vždy něco chtěl a chtěl to co nejrychleji a ono je to vše o trpělivosti a někdy i velkém odříkání, a dokonce i odmítnutí a kdo se s tímto neumí vyrovnat, vždy bude vidět problém. Mě mrzí, že jsem nebyl v té hudbě vytrvalý, a že jsem se na ty hudební nástroje nenaučil hrát, že jsem to vzdal a že stále něco vymýšlel. Já vůbec neměl v té době ambice něco tvořit, šlo spíše o emocionální uspokojení a to mi rozhodně prospěje i dnes, takže nakonec se stejně na ty nástroje naučím hrát (mám přirozený talent a hudební sluch, takže to půjde), kde se s tím dostanu, to už není tak podstatné. Takže si v blízké době budu muset pořídit nějaké digitální piáno, a pak se uvidí. Prostě jsem to odkládal a nakonec jde vidět, že stále potom toužím, že se to vrací, je to ve mně. Další ambice je psaní, to je lehčí a tam už nějaké nápady mám, nejde o to, co nakonec z toho bude, že já si myslím že je to dobré ještě nic neznamená. Pokud jde o kreslení a malování, to je bohužel ze všeho nejtěžší, protože mě zajímá styl, který je hodně podobný realistické kresbě a malbě, to je velmi těžké, náročné na čas a techniku. Ovšem ve skutečnosti mě zajímají všemožné styly, prostě má představa je, neupínat se jen na jeden žánr, či styl, prostě si hrát. A proč to vlastně všechno už dávno nedělám? Odkládání a ne moc vhodné podmínky a spousta jiných starostí, je pravda, že jsem mohl začít už tehdy (a dokonce měl), když ty problémy nebyly, dnes už jsem mohl něco tvořit, protože ta technika bude chybět. Stejně si myslím, že pokud člověk nežije nějakým ideálem, snem, tak žije dosti prázdný život, ať už je v čemkoliv úspěšný, prostě já tam potřebuji něco vlastního a osobitého a neznám lepší činnost, než něco kreativního, třeba právě umění.

samozrejme MobyDicku, ze je to mnohem zlozitejsi...mne to tam vyskakovalo asi hlavne preto, ze dost casto spominas, ze si s nicim este nezacal, lebo chces, aby to bolo na istej urovni dokonale a zaposobilo to podla tvojich predstav - toto ocakavanie (zvnutra na von) sa neda obchadzat ci ignorovat az na to, ze to v tom tvorivom procese neni to "gro", ale len akasi ceresnicka na torte (zasluha po dobre vykonanej praci), no a kedze mi to pripadalo, ze si tym ten tvorivy proce ku ktoremu sa akosi nevies rozhybat blokujes, tak prave to gro- ta radost z tvorenia by ti v tom mohlo napomoct, pretoze v konecnom dosledku, ked sa na to pozrieme z vyssej perspektivy, tak predsa len to oslovenie druhych by ti bolo viacmenej k nicomu, ked by ta samotny proces tvorby ani nenaplnal.
Preco si teda nemalujes ci neskladas hudbu? myslela som, ze to mas v sebe jaksi zablokovane, ked sa na to neustlae iba chystas a hladas spravne techniky a nastroje akymi to vyjadrit. To, ze tym chces aj neico dosiahnut by malo byt azda az tym poslednym clankom z celeho procesu, nevravim, ze nedolezitym ci zanedbatelnym, ale predsa len poslednym ci jednym z poslednych - aspon teda z mojho pohladu. Vestko su to predsa motivacie (jak ta radsot z tvorenia, tak ta radsot so zdielania so svetom), no a motivicia by ta mala pohanat, nie blokovat ci brzdit.

ak potrebujes zaposobit, tak v tom bude asi cosi silove, co potrebujes takou formou sprostredkovat bez ohladu na to jak to zaposobi, ale ked sa cloveku nedari ci darit prestane, tak nakoniec mu i tak neostane ine, nez ten smirlivy pristup, co vsak neznaci, ze v nom musi aj zostat, hlavne ak sa mu zacne zdat, ze ho to uspava. Trpezlivost a smirlivost sa vzdy vyplati, no je fakt, ze niekedy to moze tvorit aj prekazku vo forme brzdenia, hlavne v comsi, kde ma prevladat aktivita nad pasivitou ci akcnost nad kludom.

lLily: už před dvěma dny jsem se na to podíval. Více méně je to klasický a smířlivý přístup ke světu a k člověku, to já jsem mnohem divočejší typ, přeci jen jsem muž. Ale jinak jsou to i docela praktické rady, ovšem nic nového pod sluncem. Víš co na tom všem je ale nakonec to nejvíce podstatné? To je to, že nikdo tě vlastně nechce od něčeho odrazovat, je to dobrovolné rozhodnutí a každý riskuje, že se nakonec nedočká toho, co očekával, a i když autorka říká "jděte za hlasem svého srdce, a více méně po druhých ani mnoho nežádejte, protože oni nejsou povinni vás tahat z nějakých problémů" tak nakonec si každý sám určí tu vlastní cestu, a víme ze zkušenosti, že to prostě většina vzdá! Takový je život, prostě se ani nepokusí. Jinak mé představy o tvorbě se asi budou vymykat normálu, protože chci zapůsobit a to právě na jiné, takže ano, ten proces a radost z vlastní tvorby by měl být důležitý, ale nejvíce ten dotyčný právě čeká na to, že zapůsobí na druhé, vůbec nejde o to, jestli se to bude líbit , nebo ne. V umění nevznikají jen krásné a líbivé věci ,ale i ten pravý opak, protože i syrovost patří je světu. Toto je ovšem můj konkrétní postoj, jinak jako motivace je to v pořádku, ovšem vše je mnohem složitější a byly geniální mistři a dočkali se zneuznání, někteří měli hořký osud.

MobyDicku, mozno neskor este napisemviac, ale k tej tvojej tvorbe a osloveniu okolia mi vyskakuje toto videjko, tak si ho v klude pozri, ked budes mat cas, bo by ti to mohlo co-to ozrejmit:

www.youtube.com

vveronicka: a často musí člověk v sobě i něco popřít, jinak nemá šanci.

lLily: mnoho lidí to v sobě zapře, a vystupuje více méně jako neutrál, bez názoru, tak toto nesnáším nejvíce. Raději nám najevo, jak se věci mají, a právě toto se mnohým nelíbí, proč bych měl být ke všemu tolerantní a vše jen pasivně přijímat? A nežijeme v takovém světě, kde za nás už druzí z moci svého úřadu rozhodují? Třeba politici.

Umělec může tvořit jak chce, jde o to, jestli osloví, o nic jiného. Nejdůležitější je ta samotná tvorba, ta je nejvíce zajímavá, a potom už jen to čekání, jestli oslovil, a jak oslovil. To, jaké k tomu používá prostředky už je jiná věc, a my nežijeme ve světě, kde je možné vše prezentovat, ale někde sám pro sebe si člověk může tvořit co chce.

Ano, říká se tomu "františek" a voní mi to, ovšem musí to být větší prostor a kostel má zvláštní atmosféru, je téměř zázrak, že to ještě vůbec přežilo. Ale mám nejraději vůni lesa, a vůbec krajinu, ne město, město je mi dost cizí, ale ani vesnice mi nejsou blízké.

treba najst v sebe silu a motivaciu