klik: tak působí to na mě velmi bizarně, ale nic s tím neudělám, když je to pro ně rozkoš. Alespoň vidíme, jak je člověk složitý tvor.
Tak to jsem ještě z mého pohledu na tom vlastně dobře, protože homosexualita je už v podstatě akceptovaná, ale vše se může rázem změnit. My žijeme v době, kdy socialisté svými ideologiemi ovládají svět, já nejsem socialista, a za toto jim ani nejsem vděčný. Socialismus má velký podíl, na rozbití tradiční rodiny, a vůbec lidských vazeb. lidé se totiž spoléhají na to, že stát za ně vše vyřídí. Na druhé straně, nejsem obdivovatelem brutálního kapitalismu s opravdu sobeckými a tupými podnikateli, kteří nechápou například mecenášství. Kapitalismus může být jen takový, jací jsou lidé, jinak je to jen soutěž, a rozhodně nevyhrávají jen ti "lepší", nebo co nabízejí kvalitní služby a výrobky, bohužel kdokoliv, kdo je schopen uspět, a to i za cenu podrazů, podvodů a zločinu. Je těžké mít dnes nějakou naději.
Takže ta sexuální orientace, to není zdaleka největší problém dnešní doby, a mnozí si na "genderu" dělají jen svůj business, a bojují za nějakou ideologii.
Přiznám se že v pochodu hrdosti bych asi nešel, ale ještě jsem tu komunitu ani nepoznal, co člověk, to jiná osobnost. Ale stejně chci někoho mít, a nejlépe někoho z mé blízké jazykové skupiny. I když kdo to nakonec bude, to neví nikdo.
Já jsem tady v tom příspěvku chtěl řešit jenom homosexualitu, souvisí to se mnou, a k těm ostatním mě už asi těžko pochopitelným a problematicky akceptovatelným nejsem kompetentní se vyjadřovat. Pokud ti lidé nikomu neškodí, ať si cítí co chtějí, ale nemohou počítat s tím, že to bude akceptovatelné, to prostě nejde. I když, včera jsem si četl krátký článek o spartských vojácích, tam byla homosexualita běžná, a dokonce i důležitá, a byl tam běžně vztah, i mezi věkově velmi rozdílnými muži.
Čistě za mě, mě jsou nejbližší muži mého věku, mladí, tedy pod dvacet let, se mi vůbec nelíbí, možná je to paradox, ale u mě je krása muže někde v trochu vyšším věku, pokud je fyzicky mladý a zdatný, tak asi v těch letech, kde jsem já. Někdo je krásný jen v mládí (někdo nikdy), a jiný klidně i ve zralém věku, a třeba i po padesátce, jak kdo. A hlavně ta osobnost, to je ten největší, a nejtěžší výběr, či osudové setkání. Už jen proto musím zmizet z místa kde žiji, ale už se to blíží, za nedlouho budu podnikat první kroky. Zajímavé bude mé setkání s lidmi které znám, protože každý z nich se o mě dozví to co tady píši, jejich reakce asi budou různé, a já je chci vidět, dva už to ví, ti to přijali lehce.