Johanson: opravdu zvláštní anketu zde vytváříš, to by bylo na samostatný příspěvek, ale budiž. problém je v tom, že já často přehodnocuji, a píšu pod vlivem různých emocí, ty chceš něco, co nebude tímto zatíženo. Není to tak lehké, a především pro člověka jako jsem já, a v tomto stavu.
1- rozum, či inteligence je pro mě schopnost řešit problémy jak abstraktní, tak především ty z reálného života. Rozum, má mít schopnost rozeznat pravdu od nepravdy, a to není vždy jednoduché. Rozum, jde proti citům, proti emocím, takže chladný a přísně analytický typ člověka se nenechá jen tak něčím podvést, nebo rozházet, odtud spojení "řešit problémy s chladnou hlavou". Výborné je spojení rozumu s citem, protože jen chladně kalkulovat, to lze někde v matematice, ale ne v reálném životě. Kolik lidí jedná chladně, přesně, dokáže druhé podvádět, lhát jim, škodit jim, nebo je i zahubit, a to za pomocí chladného rozumu-inteligence, chybí jim však cit. Bez rozumu by se lidé nikdy nepovznesli nad svůj prapočátek, "nevylezli by z jeskyně", nebyli by schopni spolu komunikovat, a to na žádné úrovni, ale také by asi nebyli schopni vést sofistikované války, vynalézt zbraně, jaké v minulosti nemají obdoby. Celá naše civilizace je postavena na vědě, technice, myšlení a filosofii, ale i náboženství, a všude tam proniká rozum. V umělecké sféře, která se zdá na první pohled vysloveně intuitivní záležitostí, je rozum nenahraditelný, protože aby dílo bylo dílem, je třeba ho korigovat.
2- popisovat sexualitu je pro mě naprosto intimní záležitost, takže neočekávej, že ti zde vyjevím věci, které by byly nevhodné. Budeš ode mě chtít slyšet že primárně sexualita slouží k rozmnožovacímu procesu. Ano, a je tomu tak u všech živých tvorů, člověk není výjimkou, ale u člověka má sexualita ještě více účelů, respektive dá se na ní takto nahlížet. Že v živočišné říši jsou různé způsoby rozmnožování včetně hermafroditismu, to teď nechám stranou. Láska, tedy to, co je na sexualitě hlubší (budu řešit jen lidi, ne primáty) není nezbytně nutná k tomu, aby se spolu spojil muž a žena, ale je naprosto nutná k tomu, aby ti dva byli spolu schopni kvalitně žít, založili rodinu a měli případně děti, toto je asi pro tebe ideál, a vše pochází od boha, že? Bohužel pro tebe, je zde vada na kráse, a já nevím kdo ji zavinil, evoluce, hra genů, rodiče, prostředí, hormony? Ta vada na kráse jsou jisté odlišnosti od normálu, a jedna taková odlišnost se nazývá homosexualita. Je to náklonnost, přitažlivost k stejnému pohlaví. A to na úrovní fyzické, i duševní. Prostě mě více přitahují muži, než ženy, toť vše, co ti na tom připadá nepochopitelného?
3- ano, ego, tak často skloňované slovo, ale vymyšlené, jako všechno. Ukaž mi na světě jediného člověka, který někdy v průběhu života nemyslel na sebe, či jen na své bližní? Obětovat se, a to pro kohokoliv, je téměř nemožné. Ale jsou okolnosti, za kterých by to člověk dokázal. Já mám silné ego, přeci stále píšu o sobě, o svých problémech, ignoruji větší problémy druhých lidí, ale to neznamená, že se tím netrápím, já bych chtěl, aby svět byl lepší, ale nevěřím v to, a proto si někdy přeji i jeho destrukci, v podstatě apokalypsu, nikoliv způsobenou člověkem, ten na to nemá právo. Ego souvisí i se soupeřením člověka ve společenství jiných lidí, já jsem lepší, chytřejší, krásnější, silnější, bohatší, nadanější, to všechno jsou jeho projevy, nemocné ego je vlastně pocit méněcennosti. A z toho plyne i neštěstí a závist dotyčného, protože se bojí přiznat, že v něčem může být někdo více. Já se to nebojím přiznat, ale to neznamená, že nemohu závidět, dříve jsem si myslel že ne, teď vím, že ano.
4- o citu jsem psal v souvislosti s rozumem, jde proti němu, je to opak chladného kalkulu, a často je jeho znakem i oběť. Věcí citu je někomu jen tak bez nároků na náhradu pomoci, neubližovat nikomu, a to i když někdo ublížil nám. A ublížit se dá na těle, i na duši. Egoismus je někdy i maskovaný pocit méněcennost z toho že mám cit, ale je neopětován druhými. Zdánlivě mají více citu ženy než muži, ale jsou výjimky, a která matka bez citu je dobrá?
5,6,7- pojem duch je zvláštní kategorie, a do světa materialismu nepatří, mě nevadí, protože oduševnělý jsem dost, alespoň si to o sobě myslím. Duch ve mně, to je to co mě vede cestou životem, na morální úrovni, v prociťování věcí, a to jak světa a jeho materiální podstaty, tak projevům lidského ducha. A těch projevů je mnoho, všechna slavná myslitelská díla, umění, to vše je produktem lidského ducha, já opravdu nebudu psát božského, protože co je bůh, na to ti odpověď nedám. Pro mě jedno dogma není zárukou pravdy, a náboženství je celá řada. Pro mě je projevem ducha, když si teď sednu a napíšu báseň, nebo se zaposlouchám do nějaké melodie či zvuků, a mám inspiraci k vlastní tvorbě, nebo mě něco myšlenkově zajímavého posune dál. Ale projevem lidského ducha jsou rovněž věci které člověka někde posouvají, které ho naopak sráží k zemi. Člověk může vzlétnout, i klesnout. Myšlením je člověk v danou chvíli mimo tělo, ale cítěním, či sexuálním chtíčem je naopak v něm, a dokonce ho i jiné tělo může přitahovat. Člověk je kombinací mnoha těchto faktorů, a z toho plyne i odlišnost jedince od druhého jedince, a zároveň z toho plynoucí pestrost, ovšem i mnohá štěstí a neštěstí.
