Kycera: to víš že se chápeme, já většinou se snažím číst mezi řádky, ale někdy důležité detaily přehlédnu, nebo je prostě nechci vidět. A je pravda ,že pro staršího a zkušenějšího člověka jsme asi více čitelnější než se na první pohled zdá. A hlavně, kdyby mě někdo osobně poznal, mohl by sledovat můj život, nebo mé chování, takříkajíc z očí mi by asi leccos vyčetl. Takže jsem asi nevědomě něco o sobě už vypověděl, a v něčem asi i vědomě, už toho bylo na mě dost, poslední dobou jsem už cítil, že to musí jít ven, od méně závažných pochyb o sobě, až po toto, a to je ve skutečnosti to nejdůležitější, na tom asi stojí mé veškeré problémy.
1. Když jsem zde psal, tak jsem nějak podvědomě tušil, (respektive jsem si už četl nějaké jiné příspěvky), že velká část lidé je otevřená i k trochu více citlivým problémům. takže jsem asi tušil, že to přijmou, a ti kteří to nepřijmou, tak k tomu mají své důvody. Já to chápu, ale i oni by měli pochopit mě. U tebe jsem věřil tomu, že to nic nezmění, protože jsme se přece bavili o umění a literatuře, a tam je ta různorodost znatelná. Kdyby někdo nebyl schopen ani vyslovit jméno Wilde, či Andersen, potom bych věděl, že asi otevřený a vřelý ke mně nebude. A jsem rád, že lidi bereš takové, jací jsou. Vážím si toho, co píšeš o mně. Tento "test" už třeba nemohu provést na svých prarodičích, ti už nežijí, ale asi je to tak dobře, že jsem tenkrát mlčel, a jen tak snil, nejsem první ani poslední. Tady jsou i velmi sympatičtí lidé, na slovenské fórum mě to zatáhlo jednak proto, že mám k této zemi, resp. lidem vztah, a mojí dva prarodiče pocházejí z této země, jak jsem již psal. Má rád slovenštinu. Vím, že u mnohých zde jsou i více konzervativní názory, ale Slováky mám rád pro jejich otevřenost a upřímnost, nechci aby to znělo jako klišé, ale u mnohých tak tomu je.
2. Trvalo mi to hodně dlouho, více než dvacet let, ale bral jsme to skutečně jako takový svůj "kříž", i já jsme byl v dost brzkém dětství ovlivněn biblickými texty, a hlavně s tím "co by si o mně druzí řekli", toto se u nás dosti prosazovalo, a ačkoliv jsme to neměl rád, tak podvědomě se mi to dostalo do hlavy. Měl jsem potřebu to říci, a cítím větší klid. Ještě není můj život vyřešen, ale toto je první krok, a já budu velice opatrný, tím jsem si jist.
3. Já také, a to jsem si jednu dobu říkal, že sám jsme někdy k druhým necitlivý, opak je pravdou. Možná mě to pozitivně změní, a já se vrátím k tomu, jaký jsme býval jako dítě, k citu, ne jen chladný rozum, jak je vyžadováno. Jako v té "Sněhové královně" od Andersena, to je příběh plný kontrastu chladného rozumu, s naivním dětským citem plným odhodlání. A mě se "pohádky", kde je podstoupena určitá oběť, a to i velmi těžká, vždy líbily např. "Sedmero krkavců".
4. Samozřejmě, už toto o čem píšu možná mnohé pohoršilo, ale na druhé straně, čeho se stále ti lidé bojí? Já sám nejsem až tak obrovský liberál, v něčem jsem i dosti konzervativní, na tradice jim nesahám, ani na rodinu, naopak, jsme proti mnohým modernostem, ale o tom už jsem psal, když jsme kritizoval určitý "úpadek" (vývoj) kultury, umění. Na druhé straně člověk něco získá, něco ztratí, ale ten zisk bývá vždy cenný.
Já se na ty rozhovory rovněž podívám, není problém si je postupně vyhledat.
I já se asi budu musím zaměřit více na lidi které znám, a určitě se v mém životě budou objevovat i lidé noví-kéž bych měl štěstí na ty pravé (charakter). Děkuji ti za tvé přání mé osobě, a tobě také přeji vše nejlepší. Určitě se zde ještě budu pohybovat, a snad někomu i já poradím, párkrát jsem to už udělal. Toto je zatím mé poslední téma, ale určitě ještě budu mít jiné, ale už určitě jiného charakteru, ta stará témata, ta už opouštím, ale i v nich byly zajímavé rozhovory.
Díky za vše.
