Sexuální orientace

mobydick dik a keby si si mal vybrat ist na kavu pokecat s kamaratom alebo kamaratkou, koho by si si vybral?

Ipsik: vliv internetu a médií vůbec na děti, je obrovský, a doslova a do písmene podprahový. V mém dětství toto nebylo, tak proto jsem byl jiný, u mě to vše dospívalo velmi pomalu. Dnes je to úplně naopak, a je to dobře? Právem mají lidé a rodiče především obavy, ono sice možná že něco směřuje k větší toleranci, ale také zároveň v případě mnoha lidí i k větší manipulaci. A zdánlivý boj za zájem nějaké skupiny může mít úplně jiný účel, to já dobře vím. A také vím, o čem se mnohdy děcka na ulici baví, slyším to, a ta posedlost vlastním zjevem.

Je třeba si zachovat jasnou hlavu, a to není dnes jednoduché, na nás se valí "tsunami" informací", a je třeba velmi dobře z nich vybírat.

otazky: já ho neznám nikdo ho neznáme, takže nevíme proč uvažuje jak uvažuje? Máš pravdu, rodiče většinou hledají kde udělali chybu, u mě to ví jen jeden rodič, ten druhý, ten by to neuznal, a určitě i zatratil, ale je mi to jedno. A prarodiče, ti by to nepochopili, ačkoliv mě měli velice rádi, až moc. Prostě jsem to nemohl říci. Na Slovensku, nebo v Polsku je to v tomto tvrdší (mám předky jak ze Slovenska tak z Polska, ale i odjinud, jsem "mišmaš").

On to ještě napsal relativně slušně, byť k mladším by to bylo velmi necitelné, ale já si pamatuji i na velmi tvrdé a posměvačné řeči, a přiznám se že když jsme někdy dostal takový dotaz, tak jsem se málem propadl do země, a musel jsem klamat.

Je to jinakost, a dokud nebudu přesně znát původ této odlišnosti, nemá smysl to nazývat tak, nebo tak, a potom, není to jedno? Zlé lidi najdeme ve všech řadách, já si naopak myslím, že je chyba, že někdo někoho někde zařazuje, a ten člověk si potom připadá jako psanec. Mezi lidmi jsou veliké rozdíly, takže i mezi homosexuály.

A aký je trebárs vplyv internetu na deti? Tiež len taký bezvýznamný. O tom nechce akosi nikto hovoriť, že? Nikoho to ani nenapadlo? Ešte že existuje parents control. Koľko rodičov to má? Aký majú vplyv normálni rodičia na deti? Kde je výskum, čísla, štatistiky, osudy detí? Aké že ctiť si otca a matku, keď sa to nedá? Každý ma len chuť si pekne ponadávať a dovi. Vyberte si to, čo je k veci. To, o čom tu točíte, sme už počuli minimálne 1000 krát. Už to akosi ani nikoho nezaujíma. Pravdepodobne sa však mýlim. Už všetci začíname byť akosi geneticky modifikovaní.

klik: tak já také jsem se vlastně pohyboval celý život mezi muži, ale to je možná jen náhoda, že vlastně mám kamarády, a ne kamarádky, protože s ženami jsem normálně schopen hovořit, jen pro mě nebudou představovat předmět zájmu jako je to u mých kamarádů, a bylo to vidět už v pubertě, já si s nimi o tom promluvím. Já to uměl tak dokonale zakrýt, že si toho nikdo nevšiml, ale kdyby mě pozoroval někdo velmi dobře,a ženy jsou mnohem lepší pozorovatelky, tak by něco poznal. Jak se totiž pozná gay? No jen tak, že na sebe upozorňuje, z tváře to obvykle nevyčteš, a pokud nedělá nějaká gesta, nebo se nějak specificky nechová, neobléká, nemá šanci to někdo poznat. V jedné věci se to ale pozná, je mnohem chladnější v hovorech na "ženská témata", a toto jsme byl já. Naopak, k ženám jsme měl asi vždy větší cit, a porozumění, protože pro mě nebyli nějakým "předmětem". Takže jsme neměl rád ty "chlapské" sprosté kecy, a hlavně v mládí, a ještě velmi dlouho jsme vůbec nemluvil vulgárně, teď se to dosti změnilo, protože se v mém životě vyskytli problémy, ale snad se to zase vrátí do normálu.

Ty afektované typy podle mě nemají šanci zapadnout do normálního chlapského kolektivu, proto se potom cítí dobře buď mezi svými, nebo mezi ženami. Ale já mluvím ze svých zkušeností, tady jsme si mohl dovolit být upřímný, ale tam kde vycítím nenávist (ona má svůj důvod), tam asi tak upřímný nebudu.

Takže ano, vždy jsem měl kamarády muže.

tak sme sa tesili, ze nie je v tejto teme ziadny vyryvac a musel prist johanson

dick, nie preto som sa pytala, to by bolo davno vidiet, keby si bol typ nejakeho preafektovaneho kadernika
pytala som sa len tak, ja sa napriklad rada rozpravam s urcitym typom a vzdy zistim, ze su tejto orientacie
ale oni povacsinou vyhladavaju aj na kamaratstvo chlapov

Johanson, niekto sa verejne prizná, že "geneticky postihnutý" alias inak sexuálne orientovaný, niekto sa prizná ku svojej manželke, niekto sa prizná, že nemá obe nohy a žiadnu protézu, niekto sa prizná, že má Downov syndróm. Ako si pri ňom vysvetľuješ "Kvôli pohoršeniu by ste mali žiť tak aby o Vás nik nevedel ,že ste postihnutí." Ako si pri nich predstavuješ to nepriznávanie sa ku svojmu postihnutiu?

A ty si sa verejne priznal ku svojmu obmedzenému a úzkoprsému náhľadu na život a ľudí odlišných od teba.
A preto sa priznám aj k niečomu. Ak náhodou existuje nebo a peklo, tak radšej skončím v peklo. Pretože predstava, že v nebe stretnem niekoho ako si ty...

P.S.: Ak niekto nesúhlasí s tvojim názorom, automaticky to neznamená, že je "geneticky postihnutý" alias inak sexuálne orientovaný. Ja so napríklad hetero.

Apropo. Kde sa v tvojich vyjadreniach stratila láska ku blížnemu svojmu.
MobyDick, on nežartuje. Žiaľ. A preto pre homosexualitu používa termín genetické postihnutie. Len on si akosi vo svojej obmedzenosti neuvedomuje, že vďaka ako on v spoločnosti existuje šikana, odsudzovanie. Kvôli nemu ako on si musia rodičia homosexuálnych detí myslieť, že spravili chybu. A pritom homosexualita dieťaťa nie je chyba, za ktorú by mali hanbiť. Skôr by sa mali hanbiť za to, že sa hanbia.

"Ak by mal v budúcich pokoleniach niekto z tvojho potomstva nejakú telesnú chybu, ten sa nesmie priblížiť, aby predložil chlieb svojho Boha. Nesmie sa priblížiť nik, kto má telesnú chybu: nik slepý, krivý, zohyzdený na tvári, alebo kto má niektorý úd dlhší, alebo so zlomenou nohou či rukou, alebo hrbatý, suchotinársky, s beľmom na oku, ani kto má prašivosť alebo lišaj, ani vykleštenec."
"Len cez oponu nesmie prejsť a pristúpiť k oltáru, lebo má telesnú chybu, aby nepoškvrnil moju svätyňu. Ja som Pán, ktorý ich posväcujem!"
"Nevezmi na seba odev utkaný z dvojakej látky!"

Johanson: smiř se s tím, že svět je složitější než si myslíš ty. Záleží na člověku jaký je, jak se chová, jak myslí, ne na tom, jestli cítí více ke stejnému, nebo k opačnému, ne? Jinak vím kde jsou hranice, tabu, to uznávám, ale toto do tabu nepatří.

Messje: mám obavu, že odmítají především sami sebe, to byl můj problém. To zavrhnutí rodiči, ale i společností je velmi bolestivé. Já to naštěstí nezažil. Ale kdybych se o tom zmínil v minulosti (to bych nedokázal), tak by to komplikované bylo, ale pokud rodina své dítě (člena rodiny) miluje, nikdy nezavrhne, a to je můj případ. I přesto jsem se styděl, byl zmatený, myšlenkově bisexuální, a to už od puberty.

otazky: není to vada, a on to velmi dobře ví, je to jinakost. A jinakostí je více. Pojem vada je totiž zavádějící, a závisí to podle stupně kultury, respektive jak to určitá kultura vnímá, je to poplatné době. Kdyby to bylo nakažlivé, tak prosím, že by ideologicky, někteří tomu věří? Netvrdím že mnozí tohoto nezneužívají.

Ano, i já jsem s tím měl v minulosti problémy, nelíbilo se mi to, měl jsem na sebou "ty oči", ale to zmizelo, jak dlouho se ještě mají lidé trápit?

Já nechci společnost manipulace, ale toto je jen zneužití něčeho, co je již dáno.

Píšu to tobě, ale měl bych to spíše adresovat "Johansonovi".