Johanson: já také nejsem nikterak šťastný v této době, ale otázka je, jestli bych byl vůbec kdy šťasten? Protože žádná dokonalá doba prostě nebyla, nikdy.
Ano, je zdánlivá volnost, absolutní svoboda však neexistuje, a tobě by se určitě ani nelíbila, protože by jsi nechtěl vidět lidi, čeho jsou v krajním případě schopni, a jsou schopni mnoha věcí. Určité sebezapření snad i musí existovat, ale ne za cenu zničení vlastního života a duše. Nikdo z nás neví, co je to nejlepší, co je to dokonalost, genialita, krása. My ovšem jen diskutujeme a teoretizujeme. Chováme se podle toho jak nás někdo naučil, a nezřídka jdeme proti proudu, proti tradicím, proti našim rodičům, a naše ideály jsou už jiné. Ale člověk je stále tím starým člověkem ve své podstatě, bojí se, má emoce, ale jelikož se vymanil ze značné závislosti na "přírodě", či "bohu", tak je zcela otupen, a myslí si že může vše. S tímto vším bych souhlasil, ale něco tu bylo již velmi dávno, a někdo to označil jako za něco velmi špatného a amorálního, protože se tak nechová většina, a jak se říká, bílá v rána mezi černými asi nemůže mít lehký život.
Dobře víme, že lidé podléhají době, kultuře a ideologii, a dnes to můžeme vidět navíc s masivním působením medií. Takže ano, v tomto se lidé začali ubírat řekněme ne ve všem správným směrem. Ale je to o volbě. Ano, skutečně muž a žena, je jediné možné a přirozené pokračování potomstva, ale jen pokud se takto rozhodnou žít spolu, a chtějí li mít děti. Budeš se muset zeptat lidí proč je třeba nechtějí mít, nebo nemohou? Budeš se muset zeptat každé ženy zvlášť, proč se chová jak se chová, proč není "dokonalou" matkou, proč když má dítě, tak na místo aby se mu věnovala, četla mu, zpívala mu, dávala mu cit, tak na místo toho posadí dítě před televizi. Proč jsou ženy tak emancipované, a to se ti možná také nelíbí? Ale ony by zase argumentovali, že mají právo na tu emancipaci, že muž nemůže být více ne žena. A role muže dnes? To je kapitola sama pro sebe.
Aby jsi mohl ovšem argumentovat, že se jedná o genetickou poruchu, musel by jsi to dokázat. Řekl bych, že gayové jsou schopni mít děti, v tom není problém, ale budou vždy hledat společnost mužů, a já takto žít nechci, nechci klamat ženu, a co se týče dětí, tak cit k dítěti může mít kdokoliv, ať je gay, nebo heterosexuál.
Jak heterosexualita, tak homosexualita jsou slova, která obsahují slovo "sexualita", jenže nejde jen o sex, jde o společný život, o partnera, přítele, milence, bratra-nazvi si to jak chceš. Já to cítím jinak. Sexu se nakonec člověk stejně přejí, a co potom když už nemůže, co zůstane? Duše. Ty lidi musí spolu něco spojovat, nějaký hlubší cíl, zájem apod. Není to jen o sexu, a povrchní lidé jdou mimo mě obecně, ať jsou heterosexuálové, či homosexuálové. Musíš vnímat ty rozdíly mezi lidmi.
Se svým výzorem každý můžeme něco udělat, když chceme, můžeme být krásní, ale ne na věky, je na duši, a nejlepší je se zamilovat do duše člověka. Vypadá to, že tu píši idealistické věty, ale je tomu tak.
Je možná pěkné, že takto cítíš zodpovědnost za lidské pokolení, ale kostky už jsou vrženy. Mě také zajímá pravda o tom, proč jsem takový jaký jsem ,proč mám takový život, ale jednu věc nemohu změnit, a to je to, co zde píši.
Popisuješ pozemské peklo, muka, bolest, ale to peklo v představách, tam bude trpět více duše, když už jsme u toho pojetí pekla, ale stejně, kdo tomu věří?
Já vlastně tvé argumenty chápu, a na rozdíl od některých cyniků nechci nikomu škodit, nemám důvod obracet svět na ruby, ačkoliv někdy mám ještě horší představy.
Jednu věc ti ale musím napsat, já nikdy nebudu milovat ženu jako partnerku, protože partnerku nechci, mohu mít rád kohokoliv jako člověka, mohu pomáhat, ale mám jen dvě volby: buď budu žít sám, a nebo najdu někoho, po kom toužím já, a kdo to je, to celou dobu zde píši, a z hlavy mi to nedostaneš. Ani ze srdce. Nemohu psát tady o intimnostech, tak proto píši takto obecně.
Ano, svět je zvláštní a paradoxní, a já o něm uvažuji, mám pochybnosti, nechci nikomu skočit na lep, nechci, aby za mě bojovali lidé, kteří toho využívají jen ke svému prospěchu (mnozí politikové apod.).
Vím že se ti to nelíbí, ale stejně s tím nic neuděláš, já to tak cítím už velmi dlouho. Nikdo nám v tomto světě neřekne co je absolutní pravda, máme jen víru.