Johanson: já chápu tvůj pohled na realitu, ale každý si toto uvědomuje, a ví že něco získá, když něco obětuje. Pro mě je více získat něco po čem více toužím, co mě více uspokojuje, co mi více ladí s mojí osobností, a tím je muž. Ne žena. Samozřejmě, že dítě z toho nebude, a nejsem si ani jist, že bych byl v reálu dobrým otcem. Proč si myslíš, že každý má mít roli přivádět na tento svět (podivný svět) potomka? Nemají třeba homosexuálové jinou úlohu? A co ti na nich vadí. Já bych se mohl klidně charakterizovat jako bisexuál, u kterého však zcela převažuje homosexualita, bylo by to vůči té ženě férové? A vůči dítěti? Nebylo, dávám něčemu přednost, protože to něco zcela převažuje. Mým úkolem, či úlohou na tomto světě asi nebylo mýt ženu a dítě, a potom se tě ptám, kdo si to takto přál? Proč to bůh provádí? Řekneš, že on to nedělá, že?
Každopádně je jasné, že pro tebe je to prostě genetická chyba, se kterou se nesmí vyjít na světlo světa, je třeba zůstat schovaný pěkně ve tmě. A mlčet. Poslouchat a přizpůsobovat se.
Nejsme žádní mi, jsem já, lidé se od sebe odlišují, není žádný jeden typ homosexuála, jsou různé charaktery, a to i takové, se kterými bych nechtěl mít společného vůbec nic. Vše je o lidech. Já zde nebojuji za práva těch, kteří něčeho chtějí zneužít, zviditelnit se, spíše za ty, kteří mají problém jako já-vše tají, trápí se tím, neumí se najít, identifikovat (to je velmi těžké) a hlavně neumí je pochopit vlastní rodina, a třeba je i zavrhne.
Vím že hodně lidí má problémy, a od čeho tady jsme? Abychom si vzájemně pomáhali. To že lide jsou sobci jde mimo mě. Já takový být nechci, vlastně mě do toho celý život žene jen společnost.
Žádnou škodu jsem nezpůsobil, jen píšu i něčem co existuje, a co velmi dlouho cítím.
Víra je celoživotní hledání, a někdy je třeba dogma konfrontovat s jinými fakty, jinak je to jen slepá víra, až fanatismus, a to je nebezpečné.
