Nepřipadá vám současný svět ( nepochybně i ten minulý), ale vůbec doba, jako nějaký labyrint, ve kterém jen člověk tápe a chybí mu pomyslná Ariadnina nit, jako ve známé řecké pověsti o Théseovi a díky které se hrdina vymotá ze tmy tohoto podzemí, obývaného hrozivým Minotaurem. Nenosíme náhodou ony brýle mámení a uzdu všetečnosti jako onen poutník v Komenského díle Labyrint světa a ráj srdce? Ale ten na rozdíl od nás některých vidí koutkem oka reálný svět, jelikož mu brýle nepřiléhají. Jinou představou labyrintu je knihovna ve slavném románu Umberta Eca- Jméno růže (Il nome della rosa), knihovna plná pro jiné zakázaného vědění, jejíž skryté tajemství, je třeba teprve odhalit. Abyste mohli takové tajemství odhalit, musíte nejprve získat indicie a s indiciemi správně pracovat, pokud budete mít štěstí, naleznete určitou strukturu a řád a tím i klíč k pochopení. Zdánlivá nejasnost a chaos labyrintu, se promění ve strukturu, která má jasná pravidla. A takový je možná i tento svět a lidská společnost. Internet je rovněž takovým labyrintem plným pravd, polopravd, nepravd, mámení, svádění, podvádění. Je místem, kde lidé na sebe berou různé podoby, nosí masky na tváři a připomínají tak herce- fantomy, protože jejich pravou identitu neznáme. Podobně herec na jevišti, na konci představení masku z tváře sundá a my vidíme jeho pravou vnější podobu, ne však tu vnitřní. Podobně na konci každého lidského života ona pomyslná maska padá z tváře, ale tato maska je ve skutečnosti život onoho člověka, život jaký žil. A my za ní můžeme vidět jen tvář obyčejného člověka, ať už byl během života čímkoliv.
Když jsem tady psal své předchozí příspěvky, tak mě někteří psali, že jich je zbytečně mnoho, že jsou si navzájem podobné, že je to jakési filozofování a že bych si měl založit jen jeden příspěvek, kde bych takové problémy řešil. Jedno ale měli společné, to společné bylo hledání. Hledání odpovědi, ale aby člověk nalezl odpověď, musí si nejprve položit dobrou otázku. Myslím, že toto je univerzální téma, zde je možné psát cokoliv.
Svět jako labyrint
MP, až pokým sa s nimi nenaučíš vychádzať, zvládať ich, tak dovtedy ich budeš stretávať.
Využijem túto tému pretože mám otázku. Existuje niekto, kto sa zaberá príťažlivosťou?
Myslím tým niekoho, kto by dokázal určiť, prečo priťahujem stále podobné typy ľudí? Vždy je to o vyžarovaní, ale veľmi ma zaujíma, prečo je to tak...už by som sa veľmi rád ,,toho môjho,, vyžarovania zbavil alebo by som ho veľmi rád pochopil.
ILyli podľa toho ako to tu čítam tie kľúčové slová ktoré hľadáte sú "hľadanie vlastnej identity".
k tým homosexuálom. myslím si že čo hrá rolu pri výchove dieťaťa je radosť z dieťaťa, či rodič vie naplniť potreby dieťaťa, či mu vie dať citovú istotu a životné perspektívy. a to môže aj homosexuálny rodič.
lLily, ten citát je dobrý, ale trochu ho upravím, já se nemohu vymlouvat jen na systém, ve kterém žiji, tvrdit že mně naopak omezuje, já musím nalézt smysl i v něm. Většinu člověk sám sebe svazuje, protože chce plnit nějaké závazky, kvůli svým rodičům, společnosti. Ano, stát se sám sebou, a to nezávisle na systému a době. Nalézt v ní smysl. Netoužit po změnách, které buď nebudou-jsou jen utopiemi, vnímat realitu. Fantazii a snění si nechat do říše umění, hudby, četby, filmů.
Ano, omezení vytváří bezpečí, a většina lidí ho potřebuje, jen někteří jdou proti davu-rebelové. Rebelové společenští, političtí, umělečtí, vědečtí a vynálezci.
Ono je to tak, že určití lidé se stále motají v kruhu. Něco chtějí, ale nejsou toho schopni dosáhnout. V literatuře existuje postava romantika, ten touží po cizí ženě, jen touží, kdyby ji dosáhl, přestala by být pro něj zajímavá. Nenaplněná láska. Mnoho lidí nejsou romantiky, ale přesto touží, pragmatik zase říká co je pro a co proti a nakonec se rozhodne, že třeba zůstane sám, a žádnou rodinu nezaloží, protože výhoda je vyvažována nevýhodou.
Většina lidí takto neuvažuje, rozhodne se, udělá to a buď to vyjde, nebo ne, ani se na nic neohlížejí. Je to dobře? Jsou svobodní ve svém konání. Dokonce nepociťují žádnou odpovědnost vůči dítěti. Pokud se vztah rozpadne, život jde dál a dítě ať si zvyká. Ale potom se mohou u dítěte dostavit problémy ve škole a to je teprve začátek problémů. Dobře si pamatuji už za svých dob, konec 80 a počátek 90 let, už děcka utíkala z domu, záškolactví a drogy. A mohu potvrdit, že ačkoliv je některým z nich už hodně pře 30 a některým i více, nevyhrabali se z toho. Někteří časem pochopí a naleznou správnou cestu. Ale to se musí objevit lidé v jejich životě, kteří je vyvedou, tady nelze spoléhat na stát-systém. To přirovnání s bájným ptákem Fénixem, je trefné.
Od tradičních svátků, narozenin atd, jsem téměř upustil. Ale mají něco do sebe. V dětství jsem to měl rád. Otázka jaký bych byl, kdyby se některé věci nestaly? Co je to být sám sebou? To znamená být spokojen rozumem i duší-emocemi. Ale zároveň to znamená neustále se sebou bojovat, ten život je boj a víra je , že jednou dosáhnu toho stavu, a nebo je to jen chybné přání? Možná že by byl život nudný, kdyby byl příliš lehký, ale mi chceme dělat často někomu radost, třeba rodičům, nechceme je rmoutit, mnoho lidí se i obětuje pro druhé a to je naplňuje.
Lidé už si začínají zvykat na změny, takže ty LGBT páry nebudou za chvíli problém. V zájmu většího klidu je třeba to nechat tak. Čas ukáže.
Já mám toho hodně, co musím u sebe vyřešit, možná potom naleznu klid. Zatím jsem nespokojen.
to, o com pisem by som zhrnula do citatu od Goetheho:
"V omezení poznáme mistra. A jen zákon nám dává svobodu." i ked citaty velmi nemusim, ale takto to vidim konkretne i ja, lebo iste obmedzenie vytvara i pocit bezpecia a v bezpeci sa clvoek moze oddat i slobode.
Zaroven vsak, jak dalej pises:"Já vím, že se lidé zmítají, mezi touhou mít to, nebo tamto, ale zapomínají právě, na ty děcka a jaké následky to může mít. Lidé nejsou stejní a to co u jednoho vyvolá jen menší problém, u jiného způsobí trauma či katastrofu.Ty děcka to nebudou mít jednoduché, ale tak se to může jevit z mého, dnešního pohledu."
ak to berem z mojho pohladu, tak ak tam zakladna rodinna stabilita (vzajomna laska rodicov) nie je ci nebola, tak to budu mat ozaj tazke, i ked jedneho to moze posilnit, druheho zruinovat....castokrat vsak oboje. Nemalo krat to byva tak, ze ked uz si taky clovek mysli, ze vzlietol jak ten Fenix z popola, opat sa do toho popola vrati zas a znova. Mozno prikladam rodine az prehnany vyraz, ale jedna vec je ista - je to uplne prve prostredie a uplne prvi ludia, ktori cloveka od jeho narodenia formuju a ked mu neposkytnu ten zakladny pocit stability a dovery s tym spojenou, najskor to bude hladat inde a v to castokrat dost nestabilnym veciach, tak ako i zavislostiach rozneho druhu.
Inak ani ja k tejto krajine (SR) nemam ziadne vacsie puto, ale zeby som to tu zrovna nenavidela nemozem povedat. Paci sa mi predstava tradicii, ale tych skutocnych, ktore som vsak nikdy nezazila...nieco ako Vianoce, Velka noc a podobne, to vzdy boli len akesi nutne zvyklosti. Skoda, ze to nikdy nepochopim tak riadne do hlbky - uctu k tradicii, ktora by mala cloveka skor posilnovat a objavoval jej caro, nez stresovat jak vacsina "nutnych" sviatkov. No a co sa tyka tej vyzralosti, tak ta podla mna tiez uzko suvisi i s tou povodnou rodinou do ktorej sa clovek narodil....ale mozno to len potrebujem na nieco ci niekoho zvalit, neviem. Mozno to nie je az tak dolezite jak mi to cim dalej tym viac pripada.
Za opravdovy problem povazujem, ked sa clovek odkloni sam od seba - neostane verny sam sebe....to sa mu bude tazko zvladat i ten existencny problem ako nedostatok jedla, vody ci strata byvania - taky clovek je povedala by som strateny uz davno predtym, nez o toto vsetko este len pride.
Deti homosexualov je osobita kapitola, ale ja za zaklad rodiny povazujem prave to puto ich rodicov, pretoze ta atmosfera vplyva aj na tie deti, cize nanic alebo plytky vztah rodicov sposobi v ich dietatu znacne rozpory, cez ktore sa ono bude nasledne ucit nejak prezit a ustat cely ten svoj zivot. Zit v takych rozporoch je vysilujuce pre vsetkych clenov rodiny a balancovat to musi kazdy sam v sebe, co je na tom v konecnom dosledku najsmutnejsie, pretoze tam nie je a nema ani sancu byt ziadne blizsie zdielanie. Vlastne je v takej rodine akoby kazdy sam za seba v horsich pripadoch, jeden proti druhemu. Casom sa to isteze moze zmenit, no rany budu hlboke a jazvy nezmiznu ani po zahojeni ran.
Neviem co vsetko potrebujes u seba zmenit, ale mozno by stacila ta jedna zakladna vec a to prijatie sam seba - z toho vychadzaju aj nasledne ciny, ktore zvolis....to, ze je to castokrat opat ovplyvnene i rodinou v ktorej si, ci bol si azda nemusim ani zmienovat, cize sme opat skoncili tam, kde sme aj zacali.
lLily, samozřejmě, že to vnímají jako omezení, pokud něco dříve člověka omezovalo, pokud vůbec takto uvažoval-protože byl "produktem" tradic. To slovo produkt ber jen jako přirovnání. Tradice, víra, to člověka zavazuje, stejně jako příslušnost k určitému etniku, ale teď, jako by to začalo ochabovat, já jsem ještě generace, která má něco z toho "staršího světa", ale zároveň už i z "nového světa" , někteří to nazývají-ztracená generace. Naopak mladí lidé, kterým je dnes řekněme kolem 15-25, to je už zcela jiná generace. To neznamená, že někteří z nich nemají zájem o minulost, ale jsou liberální a to téměř všichni. Tabu témata mizí. Experimentují. To, neznamená, že všichni podlehnou té větší volnosti dnešní doby, ale právě u nich, už pojem tradiční rodina může úplně vymizet. Nechtějí se zavazovat, hledají se. Naopak v případě starších ročníků nebo mé generace narozených v 70 a 80 letech, bych často viděl právě tu "patologickou" rodinu, nefunkční, takovou, v jaké sami vyrostli, ale toto není pravidlo, jen říkám, že to číslo není malé. Rozvodovost je velká a byla velká. Dříve tomu zabraňovali sociální nejistoty, dnes se mnoho lidí upíná na stát, cítí jeho pomoc, takové ženy se rozvedou. Případě jsou emancipované, partner jim nevyhovuje, rozvedou se. Případně, většinou muž, objeví svou-poněkud odlišnou orientaci, no on ji neobjevil, on to už dávno věděl. Tak toto, je všechno problém. to je ta neodpovědnost.
Já vím, že se lidé zmítají, mezi touhou mít to, nebo tamto, ale zapomínají právě, na ty děcka a jaké následky to může mít. Lidé nejsou stejní a to co u jednoho vyvolá jen menší problém, u jiného způsobí trauma či katastrofu.
Ženy jsou k homosexuálům mnohem tolerantnější, takže ta podpora jde od nich. jsou věci, kterým už nikdo nezabrání, čas ukáže, jestli to bude lepší či ne. V určitých rodinách určitě ano, protože ty homosexuální páry bývají dobře situované. Za mých časů toto vše bylo tabu, o tom se ani nehovořilo a podívejme se, co se dnes děje. Mnoho lidí je proti, někteří pro. Ty děcka to nebudou mít jednoduché, ale tak se to může jevit z mého, dnešního pohledu.
Já také pochybuji o mnoha věcech, cítím rozpor. Zlobí mně to, protože jsem byl, jako by vychováván pro jiný svět, jiná škola-hloupá, jiná rodina, jiná doba, omezený výběr školy, žádné ideály a oni je teď mají. Možná, že se časem ukážou některé věci úplně nepodstatné a lidé budou muset řešit opravdové problémy, jako nedostatek vody. Takže té migraci, se nepodaří zabránit. Já také psal o uchovávání tradic, zachování původního obyvatelstva, přitom i já sám chci opustit nejenom město ve kterém žiji, protože kdybych v něm zůstal, tak mně to zabije, zadupe, já sám budu chtít odjet někde pryč. Takže i já mám rozpor.
Patologická rodina, jak píšeš, nechtěné těhotenství, nesprávně vybraný životní partner-když se lidé řídí především fyzickou podobou, a je to lidské, tak se to stane, nebo se prostě navzájem dostatečně nepoznají, nebo jeden z partnerů dostatečně nepozná druhého. Nebo nejsou vyzrálí, to je dnešní problém, dříve lidé v některých věcech dozrávali dříve, jak v čem.Nebo naopak, dost lidí chce zůstat samo, nebudou mít děti, nechtějí děti, nemůžou mít z nějakého důvodu. Ale toto je stále lepší, než ta vadná rodina-hlavně, pro to budoucí děcko, které by stejně trpělo. Dá se o tom polemizovat, každý se na to může podívat jinak. V tomto, je člověk dost svobodný, ale měl by být odpovědný.
Někdy je pravda něco, co se jeví na první pohled jako šílenost, nemožnost. Ale pokud jsi to myslela jinak, tak bych ještě napsal, že internet je plný paradoxů, pravd, polopravd i nepravd. Nejčastější je dnes polopravda. Už poznat člověka je těžké, jsou stále různá tabu. Charakter každého se nejlépe pozná tehdy, kdy bychom to nejméně od toho člověka očekávali. A jak víme, tehdy se přátelé stávají nepřáteli a naopak, takže nechme se překvapit.
Jinak můj postoj k lidem je zvláštní, mám mnoho špatných zkušeností, takže si tak lehce někoho k sobě nepřipustím, možná že časem to padne, ale musím toho hodně u sebe změnit.
inak Dicku, ked som ti sem pred par mesiacmi napisala prispevok:
"pripada, mily Dick....hlavne, ked cakam na signaly, ktore nechodia a ked pridu, tak ich automaticky spochybnim hm." a ty mi na to odpisal:
"lLily, slovní konfrontace a zpochybňování, je zcela normální, pokud je co zpochybňovat, protože určitá míra nejistoty je vždy! Rozhovory a fóra jsou od toho, aby se vedl (někdy) i spor, ale v pozitivním slova smyslu."
tak som samozrejme nemala na mysli slovnu vymenu nazorov na fore, ale pocity-zivot-svet-labyrint....to len tak pre objasnenie, i ked to je uz vlastne 2 mesiace dozadu. Za najhorise povazujem signaly, ktore sa rovnaju skoro az paranoje, hoci casom sa ukazuje, ze castokrat triafam do cierneho, ale stoji ma to extremne mnoho sil a nervozity k tomu.
"Největší zlo, je ale patologická rodina, prostředí, protože to může zničit dítě, a tedy i budoucího dospělého člověka. tak to vidím já."
no o tom presne pisem, akakolvek rodina, ktora spolu musi zotrvavat z isteho donutenia sa stava patalogickou jak sama pre seba, tak i pre celu spolocnost.
Taka rodina castokrat zacina (nechcenym) tehotenstvom onej zeny vyustenim do svadby. Dost casty destruktivny vzor, ktory sa traduje cele desatrocia a podla mna je to cele zle, len s tym rozdielom, ze teraz sa partneri brat nezvyknu, ale nic sa na tom nezmenilo, celkom nic.
pises, ze: "Pokud chce mít někdo více vztahů, chce být volný, zkoušet, je to jeho věc, ale potom pozor pokud chci mít dítě, mám odpovědnost."
da sa vobec sklbit zodpovednost s tym, ze chce byt niekto volny? Pises to tak oddelene a zda sa, ze vela ludi to tak aj vnima - ako iste obmedzenie....akoby isty zavazok a povinnost vylucovali moznost byt volny, tak ako vernost.
Vernost ako taku vnimam skor ako prirodzene rozhodnutie srdca, nez rozumom ci dokonca vycitkami vybudovane zabrany,.... to znaci, ze vernost by nemala cloveka dusit, lebo prave toto zenie ludi aj do nevier a k inym druhom uteku. Co raz zacalo utekom do vztahu, bude utekom pravdepodobne aj pokracovat a utekom aj skonci.
Proti zmiesanym partnerstvam (homosexualnym) nemam samozrejme nic, skor sa mi zda, ze maju sancu nadobnut zaklady, ktore sa mnohym heteroparom nikdy nepodari, ale mozno je to len akysi predsudok, bo do toho prilis nevidim a homopary mi tym padom pridu akesi cistejsie a slobodnejsie, kedze su zbavene zastaralych a castokrat iritujucich muzsko-zenskych vzorov s ktorymi zapasia ci zapasime my heteraci.
