Nepřipadá vám současný svět ( nepochybně i ten minulý), ale vůbec doba, jako nějaký labyrint, ve kterém jen člověk tápe a chybí mu pomyslná Ariadnina nit, jako ve známé řecké pověsti o Théseovi a díky které se hrdina vymotá ze tmy tohoto podzemí, obývaného hrozivým Minotaurem. Nenosíme náhodou ony brýle mámení a uzdu všetečnosti jako onen poutník v Komenského díle Labyrint světa a ráj srdce? Ale ten na rozdíl od nás některých vidí koutkem oka reálný svět, jelikož mu brýle nepřiléhají. Jinou představou labyrintu je knihovna ve slavném románu Umberta Eca- Jméno růže (Il nome della rosa), knihovna plná pro jiné zakázaného vědění, jejíž skryté tajemství, je třeba teprve odhalit. Abyste mohli takové tajemství odhalit, musíte nejprve získat indicie a s indiciemi správně pracovat, pokud budete mít štěstí, naleznete určitou strukturu a řád a tím i klíč k pochopení. Zdánlivá nejasnost a chaos labyrintu, se promění ve strukturu, která má jasná pravidla. A takový je možná i tento svět a lidská společnost. Internet je rovněž takovým labyrintem plným pravd, polopravd, nepravd, mámení, svádění, podvádění. Je místem, kde lidé na sebe berou různé podoby, nosí masky na tváři a připomínají tak herce- fantomy, protože jejich pravou identitu neznáme. Podobně herec na jevišti, na konci představení masku z tváře sundá a my vidíme jeho pravou vnější podobu, ne však tu vnitřní. Podobně na konci každého lidského života ona pomyslná maska padá z tváře, ale tato maska je ve skutečnosti život onoho člověka, život jaký žil. A my za ní můžeme vidět jen tvář obyčejného člověka, ať už byl během života čímkoliv.
Když jsem tady psal své předchozí příspěvky, tak mě někteří psali, že jich je zbytečně mnoho, že jsou si navzájem podobné, že je to jakési filozofování a že bych si měl založit jen jeden příspěvek, kde bych takové problémy řešil. Jedno ale měli společné, to společné bylo hledání. Hledání odpovědi, ale aby člověk nalezl odpověď, musí si nejprve položit dobrou otázku. Myslím, že toto je univerzální téma, zde je možné psát cokoliv.
Svět jako labyrint
lLily, díky.
no ano, castokrat nezbyva nic ineho, nez sa rozhodnut medzi vacsim a mensim ci lepsim alebo horsim zlom
tak zlom vaz .-)
lLily, někdy je to volba-plout mezi Charybdou a Skylla. Volím skyllu, když už nemám na výběr. Skylla je menší zlo, ta zničila jen šest životů, Charybda, by zničila všechny.
Takže existuje vždy menší a větší zlo a člověk musí vědět, co je to menší a větší. Zůstat je horší-větší zlo, protože ani to ponoření se sám do sebe, už dnes není možní, vždyť je tady neklid, velké město plné lidí, kteří jsou pro mně největšími rušiteli s celu svou hloupou aktivitou. A mohl bych psát, co je to za aktivitu. Jsem jiný.Odjezd a hledání, to je jediné v čem ještě mohu najít naději.
A co s tou laskou nenaplnenou, tu chces nechat v Cechach?
"Ono je to tak, že určití lidé se stále motají v kruhu. Něco chtějí, ale nejsou toho schopni dosáhnout. V literatuře existuje postava romantika, ten touží po cizí ženě, jen touží, kdyby ji dosáhl, přestala by být pro něj zajímavá. Nenaplněná láska."
porovnavania ako istej formy duality sa asi nikdy nezbavime, no zial vacsina ludi z toho odvodzuje vlastnu hodnotu a to, ze vacsina vztahov prebieha na urovni plytsiny skoro v kazdej krajine, pred tym tiez nikto neujde, nech uz pojde kamkolvek a co sa tyka statickosti a zmien, to su tiez len iluzie, pretoze v skutocnosti sa zrejme nic nemeni, tak ako ani neostava nemenne. V podstate mi v tomto pride cely zivot ako taký boj v ktorom sa clovek musi nejak vysporiadat s urcitymi vecami, ktore su mu proti srsti.
Ked clovek v takom svete nedokaze v pohode fungovat, tak voli bud utek do ustrania alebo utek do sveta-inej krajiny...v tomto zvacsa na vyber velmi nema, ci uz ostat alebo vypadnut...oboje musi nejak ustat, nech uz sa rozhodne pre akukolvek z tychto variant a kazda ma svoje "pre a proti". Ta, ktora ma viac "pre", pre tu sa rozhodne. Castokrat nas to moze tahat i tam, kde vlastne ani nepatrime a patrit nikdy nebudeme, no pokym tam nepojdeme, tak to nezistime.
lLily, já s nimi rozhodně výt nebudu. Jsem rebel, individualista už naturelem, jdu sám proti ostatním, jsem stále nespokojený a měním názory. Život je složitý a není možné zastávat stále jeden názor a už vůbec ne na lidi.
Jak je jinak nazvat, než živé mrtvoly, kreatury-oni za to ani nemohou, vždyť ta společnost degeneruje-alkohol, drogy, gamblerství, pomluvy, egoismus, bulvár, povrchnost. Vysoké umění upadá. Věda slouží jen aplikacím a lidé penězům. Lidé neznají historii, ale diskutují směle o národovectví, aniž by vůbec věděli, co je to národ-může být více definic.
Statickost, je nejhorší věc jak v životě jednoho člověka, tak i celé společnosti. Společnost je dynamická, ale v úpadku. Elita neexistuje. Neexistuje vzor ctnosti, vzdělanosti. Ale za to existuje vzor negativit. I já už jsem negativně ovlivněn, ale ještě stále přemýšlím a hledám.
Inak vies Dicku, ze i ti otupeli ludia, ktori idu cez mrtvoly a neuvedomuju si, ze skodia, vlastne akoby nekonaju z vlastneho presvedcenia a najskor im ta "otupelost" pomaha prezit na mieste, kde zijes aj ty....preto mas okolo seba take kreatury.... nieco ako kto chce s vlkmi zit, musi s nimi vyt, no ty sa uz posuvas dalej - nechces s nimi vyt a ani s nimi dalej zit. Zakladny krok, ktory ta caka je teda vyhrat boj so sebou samym ci pomyslnym Minotaurem?
inak zvlastne jak sa ludia desia statickosti-nemennosti a statia na jednom miesto.... a spajaju si to skoro az so smrtou....ja si so smrtou spajam skoro kazdu zmen do ktorej sa musim nutit. Ale ked to tam tak nenavidis, tak sa ti k tej zmene bude pristupovat lahsie, lebo ta pohana frustracia-nespokojnost, to je vlastne tiez jeden z hlavnych motorov napredovania.
lLily, pro mně je největší problém se přizpůsobovat něčemu, co nechci. Mým problémem není to, že žiji ve světě, ve kterém se musí člověk vyrovnat s vlastní smrtelností (i když co víme....), spíše ale s tím , že se musí vyrovnat, že určití lidé jsou tak omezení, že ani nechápou, že prostě škodí. Buď jsou tak duševně otupělý, bez emocí, nebo jen jdou, jak se říká přes mrtvoly.
Ne, politický systém nezmění lid k lepšímu, ať je "sebelepší", protože to zdánlivě nejlepší je vždy utopie. My, se musíme snažit žít v jakémkoliv systému a přežít v něm, co možná s "nejčistším štítem".A to není tak jednoduché, už já udělal tolik chyb, taká jsem neměl "dokonalý život" a nemám, ale mám touhu, stále to ve mně nezemřelo.
No právě, trápit se pro něco, co mít nemůže, ale co to je, co mít nemůže? Některé věci jsou možné více, některé méně. Možná že každý "toužící" člověk, se nechá lehce odradit. Já jsem už v dětství i později v mládí vyzkoušel několik věcí, které jsem chtěl později i dělat-práce. Realita je taková, že mně natolik odradilo, se o ně později pokoušet znovu-když se mi nedařilo jejich naplnění (tužeb), že jsem ty věci odložil úplně, a teď to na mně přišlo, ale nejenom u mně. Teď už chci změnu provést, ale stále jsem neudělal ani základní krok. Musím se donutit. A má změna bude opuštění místa, ve kterém jsem celý život žil, a čím dále více to tu nenávidí, lid jsou mi cizí a nemám je rád, mnohé přímo nesnáším, je to tak, je to frustrace.
Plnění závazků, které rodiče kladou na dítě je další věc. Někteří dají dětem peníze, cit už ne. Jiní jdou dítěti špatným příkladem, alkoholismus, násilí, nevěra- prostě patologie. A toto všechno může vyrábět další zfrustrovance. A je to velký problém a škoda, mohli to být i talentovaní jedinci, všechno přijde nazmar. Útěk k drogám a alkoholu, byl už za mého dětství, a jak jsem psal, někteří se z toho ani dnes nedostali. Někdo potřebuje od života dostat "po puse", někoho to nakopne vzpruží-ideální případ pro změnu.
Já si myslím, že je to tím, že stále něco chceme, toužíme, porovnáváme se s okolím a tomu nás přece učili jak doma, tak ve škole. Už systém známkování je vlastně porovnávání a selekce. Dobří a špatní. Chytří a hloupí. A mohl bych pokračovat jmenováním ve všech těch "lepší a horší". A jak píšeš, to působí tlak na osobnost, která to mnohdy nevydrží a následuje pád, třeba až ten kriminál. Vše je vlastně v genech a v prostředí a toto vše se spojuje, a splétá složitou síť, která se nazývá "lidský život ve společnosti"
Někdy se člověk těch obětí bojí, ale musí je udělat, jinak by byl statický a vlastně už ani nežil.
stat se sam sebou, Dicku? ty uz sam sebou si (odjakziva), kazdy je....takze dovolit si byt sam sebou (aspon pre sebou samym, ked uz to tak celkom nejde pred druhymi) aj napriek tomu, ze sa musime chtiac-nechtiac i obmedzovat...musime musime, skor by som to nazvala chceme, pretoze ono sa de facto nemusi nic. Ano, chces sa zvazovat, lebo potrebujes plnit iste zavazky, je to sice ista nutnost, ale tak vsetko nieco stoji, ci inak povedane - za vsetko sa plati.
Tuzit po niecom vzdialenom, pokym je to dostatocne vzdialenem, pretoze ked sa to priblizi a ziskame to, tak prideme o iluziu dokonalosti tej veci ci cloveka? Ano, to je taka typicka ludska marnivost, ked clovek v sebe nema dostatok pokory a tym padom si nevie vazit to, co ma a radsej sa trapi pre nieco, co mat nemoze. Inak, to podla mna suvisi tiez s tym, ze ako deti sme si si toho vela museli odopierat alebo nam to odopierali rodicia a my sme sa to snazili nejak spracovat a zmierit sa s tym. Potom mozeme prepadnut takymto patologickym tuzbam a nachadzame viac potesenia v trapeni sa nez v samotnej radosti.
Ludia, co sa uz stali rodicmi toto nemaju kapacitu pochopit, ked im to vysvetlujes, ak maju nanic vztah, pretoze oni by asi v zivote nestravili ten fakt, ze tym ublizuju svojmu dietatu, takze voci tomu ostavaju celkom slepi. Dokonca sa budu citit urazeni, ze ako vobec mozes spochybnovat ich rolu rodica, ze kolko toho obetovali atd. No kto ich nutil obety, kto nepremyslal predtym, nez to dieta vobec priviedol na svet. To su vsetko vztahy kde jeden druheho len zneuzivaju pre vlastny sebeobraz, pritom je im viacmenej jedno aky dopad to ma na druheho - kazdy chrani len sam seba...hlavne, ze ma manzela, ktory maka na zivobytie a decko, ktore poslucha a sprava sa podla predstav rodicov a ak nesprava, tak trest ho neminie. Potom sa divi, ze dieta utieka do snov, z domu ci k drogam - pretoze to su castokrat jedine veci (uniky), ktore mu davaju aspon cast zo slobody o ktoru sa ho snazia pripravit jeho rodicia nasilnym sabotovanim jeho vrodenej osobnosti.
To ja neviem Dicku, jak v tom najst spravnu mieru, ked ta miera je do cloveka odjakziva vtlkana ci uz rodicmi alebo spolocnostou a neustale na cloveka tlaci, pokym tomu nepodlahne. Co potom ma chciet ten clovek? Tak asi chce v prvom rade klud, tak sa prisposobi aspon naoko, no je len otazkou casu kedy sa voci tomu vzburi a nemalo krat sa moze stat aj realnou hrozbou pre spolocnsot, ktora ho k tomu dotlacila, ak komplet poprel sam seba. Preto aj znasilnenia, vrazdy, samovrazdy a bude to este horsie, pokym sa to v ludoch bude takto neustale zivit - predkladat im predstavy o akomsi spravnom fungovani, ktore im je proti srsti a ocakavat, ze to budu splnat.
Kazdy sa v istom zmysle obetujeme pre nieco na com nam zalezi, no ta obeta by nam mala davat viac nez brat, inak sa budeme citit zbytocne ukrivdene.
Mesačný princ, tak asi ako prvé by si mal pochopiť, čo to to *vyžarovanie* je. Môže sa to nazvať aura, fyzikálny magnetizmus. Alebo aj duša. No a ľudská duša je odvislá od toho, ako uvažuješ, aké predstavy a aké myšlienky dominantne v sebe máš, Potom sa aj mení zafarbenie aury.. To ale vidia tí, čo majú na to nejaké to nadanie a vnímanie. Kľúčové ale je, že ako uvažuješ, tak sa prejavuješ. Potom sa k tebe *hlásia* tí, ktoým je tvoja duša príjemná, môže byť pre nich podporná práve podobnosťou. Aj keď ty sám o sebe si myslíš, že ja predsa takýto nie som. :o) Ďalšia vec, ktorá rozhoduje o tom, či k nám ľudia prichádzajú, je to, či sme im otvorení...potom môžu do nášho sveta vstúpiť naozaj aj podivné tvory, priam potvory, občas. :o)
Je potom len na tvojej sile, ako sa s tým dokážeš vysporiadať. Ale osobne som toho názoru, že každý človek, ktorý vstupuje do nášho života, so sebou prináša niečo, čo nás v konečnom dôsledku obohatí..o nejaké to poznaie a v lepšom prípade aj pochopenie, Preto nezatracuj druhých a cvič sa v trpezlivosti a tolerancii a láske k nim. :o)
netreba: vychadzat s druhymi nie je nevyhnutnou podmienkou, mozno sa ma naucit stanovit si hranice za ktore ich pustat nebude a tym ich jednoducho odradi a odkracaju z jeho zivota
odlud: u homoparov je vacsia pravdepodobnsot, ze dieta bolo vytuzene
narozdiel od heteroparov, ktori mi v tomto pridu cim dalej zaostalejsi - hlavne zeny, ktore si myslia, ze to utuzi ich vztah a udrzia si tym aj toho muza
