Nepřipadá vám současný svět ( nepochybně i ten minulý), ale vůbec doba, jako nějaký labyrint, ve kterém jen člověk tápe a chybí mu pomyslná Ariadnina nit, jako ve známé řecké pověsti o Théseovi a díky které se hrdina vymotá ze tmy tohoto podzemí, obývaného hrozivým Minotaurem. Nenosíme náhodou ony brýle mámení a uzdu všetečnosti jako onen poutník v Komenského díle Labyrint světa a ráj srdce? Ale ten na rozdíl od nás některých vidí koutkem oka reálný svět, jelikož mu brýle nepřiléhají. Jinou představou labyrintu je knihovna ve slavném románu Umberta Eca- Jméno růže (Il nome della rosa), knihovna plná pro jiné zakázaného vědění, jejíž skryté tajemství, je třeba teprve odhalit. Abyste mohli takové tajemství odhalit, musíte nejprve získat indicie a s indiciemi správně pracovat, pokud budete mít štěstí, naleznete určitou strukturu a řád a tím i klíč k pochopení. Zdánlivá nejasnost a chaos labyrintu, se promění ve strukturu, která má jasná pravidla. A takový je možná i tento svět a lidská společnost. Internet je rovněž takovým labyrintem plným pravd, polopravd, nepravd, mámení, svádění, podvádění. Je místem, kde lidé na sebe berou různé podoby, nosí masky na tváři a připomínají tak herce- fantomy, protože jejich pravou identitu neznáme. Podobně herec na jevišti, na konci představení masku z tváře sundá a my vidíme jeho pravou vnější podobu, ne však tu vnitřní. Podobně na konci každého lidského života ona pomyslná maska padá z tváře, ale tato maska je ve skutečnosti život onoho člověka, život jaký žil. A my za ní můžeme vidět jen tvář obyčejného člověka, ať už byl během života čímkoliv.
Když jsem tady psal své předchozí příspěvky, tak mě někteří psali, že jich je zbytečně mnoho, že jsou si navzájem podobné, že je to jakési filozofování a že bych si měl založit jen jeden příspěvek, kde bych takové problémy řešil. Jedno ale měli společné, to společné bylo hledání. Hledání odpovědi, ale aby člověk nalezl odpověď, musí si nejprve položit dobrou otázku. Myslím, že toto je univerzální téma, zde je možné psát cokoliv.
Svět jako labyrint
Už jenom problém rozhodnout se v čemkoliv může dělat člověku problém, protože každým novým rozhodnutím mohu něco získat, ale i ztratit.
Mladý člověk se rozhoduje, jakou školu by měl studovat, někteří v tom mají jasno, ti prakticky zaměření. Ale co když mě zajímá více věcí a všechny chci, vždy budu muset něco obětovat, něco získám něco ztratím, navíc času je tak málo, alespoň si to myslím.
Řešil jsem tady zda ještě studovat, či už je pozdě, samozřejmě že chtění, touha i rozum mi říkají, že studiu se nemůže nic vyrovnat, nějaké řemeslo zajistí možná přísun peněz, ale duši neobohatí, umělecká činnost ještě obohatí či uspokojí emoce, to ano.
Dostal jsem tady rady, na co bych se podle někoho hodil, ale já chtěl vlastně úplně něco jiného, humanitní vědy jsem nikdy nechtěl studovat, neuspokojily by mne. Naopak ty "chladné" přírodní vědy jako chemie, biologie či fyzika ano, vždyť jsem z toho maturoval. Problém je v tom, že studium může být krásné, ale s postupem věku začíná člověk ztrácet ideály, protože zjišťuje, že reálný svět je o něčem jiném než si původně myslel, dnešní doma tomu moc nepomáhá a původně to vypadalo že bude!
Takže schopnost dobře volit, to je ten základ každého úspěchu, umět obětovat, a zároveň nelitovat ztráty něčeho, když vím, že získám daleko více. Ale život nejsou šachy! Tady nevíme, jestli nakonec více získáme či ztratíme, proto je tady ještě důležitá odolnost vůči frustraci.
Kdyby lidé řešili podstatné věci na místo těch nepodstatných, byli by mnohem dále v tom pozitivním slova smyslu, nic ale nenasvědčuje, že se tak bude dít!
Mesačný princ, to že se pro mnohé může jevit svět jednoduchý, je dané tím, že si vůbec mnoho otázek nepoloží, raději. Pokud řeší každodenní problémy, není pro ně jednoduchý život, ale pro koho je?
Tady nejde vůbec o úhel pohledu jednotlivého člověka, to je zase ten relativizmus. Předpokládejme, že si v danou chvíli všichni lidé položí otázku, jak vznikl vesmír. Jejich jednotlivé otázky a odpovědi se budou odvíjet nejenom od jejich schopnosti myslet, ale i od znalostí, kultury, náboženství atd. Fyzik bude uvažovat jinak než filozof, či teolog.
Takže ve skutečnosti svět (vesmír) se nemůže nikomu jevit jako jednoduchý, protože jeho zkoumání není na konci. A asi nikdy nebude! Tedy samotné zkoumání končí koncem člověka!
Jsou opravdu věci složité a lidé se je přesto pokouší řešit a potom je mnoho věcí jednoduchých, řešitelných a přesto lidem dělají problémy, obvykle to nesouvisí s jejich inteligencí, ale spíše emocemi atd.
Kýčera, mohu podat niť jako Ariadna, nebo také mohu být Minotaurem, možná nechtěně, ale těch Minotaurů je na každém fóru několik. Nakonec ani sám Minotaurus si svůj osud nevybral, nemohl za něj. Myslím že se snažím dělat v problémech jasno, byť někdy můžou být mé příspěvky trochu složitější, ale svět je složitý a na tomto fóru se občas také objeví nějaké vážnější otázky velmi aktuální i dnes. Takže jsem si toto téma založil pro případ, že bych tady nějaké témata dále rozebíral, taková která souvisí i s tímto příspěvkem. Uvidíme.
Dick, : )
Nielen svet, ale aj život každého z nás, je labyritom. Ľahko sa v ňom môžeme stratiť a zablúdiť. Pre každého Thésea je dôležité nájsť svoju Ariadnu, ktorá mu podá klbko nite. To správne klbko.
I tá Tvoja téma je pre nás labyrintom, a tak bude závisieť aj od Teba, či nám podáš niť, aby sme našli správny smer a zbytočne neblúdili.
Tak ako je to v básnickom diele Premeny od Ovidia.
HelgaJ, kdo by neznal sv. Františka z Assisi ( Giovanni Battista Bernardone) ,člověk ne silný tělem, ale o to silnější duchem. skutečná postava, ale v mnoha příbězích příliš legendární, mám rád příběh o Vlku z Gubbia. problém je v tom, že člověk by musel o těchto, ale především současných tzv. svatých pečlivě zkoumat, jestli si ten přívlastek svatý skutečně zaslouží, ale není pochyb o tom, že člověk může dělat mnoho dobrých věcí, dokonce i když hodně sám zakusil, ale někdo to nedokáže, je pyšný, tvrdohlavý a bojuje s vlastními emocemi, nebo je dokonce jimi ovládán, co potom?
Vlk byl sám ve středověké, ale i pozdější literatuře, (ale ne v každé kultuře či etniku) zobrazován, jako ďábelské stvoření, dravá, silná, mstivá, tajemná šelma. František z Assisi takového hrozivého vlka zkrotí, krásná legenda. Existují i příběhy o kletbě, při které se rytíř mění ve vlkodlaka ( pověst o bisclaveretovi).
anjelik *, ano, už jsi vysvětlovala, proč anjelik a ta hvězdička, to je jasné, protože jsou prostě nicky, které napadne více lidí. Ten můj, jak jsi napsala ne moc šťastně vybraný a přitom úplně náhodný, napadla by mě spousta jiných jmen, ale nevím, jestli si zvolit jiný. Anjelik, je opravdu dobře zvolený, protože je to milé oslovení, navíc to vypadá hodně ezotericky, vlastně tak vystupuješ i ty, přitom taková vůbec být nemusíš. Nikdo neví, kdo sedí za počítačem. Dokonce nemusí být lehce poznatelné, jestli je to muž, či žena, ale to už jsou rizika internetu, o tom jsem už psal.
No vidíš, když se zmiňuješ o seriálech-já ty současné, moderní nesleduji, stále můžeme vidět, jak jsou stále atraktivní stará známá témata (zlo, dobro, biblické motivy, peklo, andělé a démoni atd). Tady už se lidé asi dále neposunou, to nejzajímavější už bylo dávno nalezeno, vytvořeno, dnes to jen dostává novou podobu. Fantasy literatura navazuje na mýtus, různé eposy a středověkou literaturu atd. Mnoho z dnešního světa, moderní doby se dá zakrýt do "šatů" či "roucha" alegorie, kde jinde se dá alegorie použít, než ve fantasy a snění? Andělé a démoni jsou takovými bytostmi, které mohou představovat jednotlivé lidské typy, nebo celkovou osobnost člověka. Něco je na člověku andělského i démonického zároveň. U některých lidí bych takový příměr nepoužil, jsou tak "obyčejní".
V USA, ale nejenom tam, existuje mnoho lidí, kteří do slova a písmene věří v peklo, ďábla a tedy anděly a démony. Když se podívám na různá středověká, ale i novověká vyobrazení pekla-na obrazech, vždy myslím na alegorii, jak by asi dnes bylo takové peklo a bytosti v něm zobrazeny? A jak by bylo zobrazeno samotné nebe, či ráj? Člověk esoteriky to vše smíchá dohromady a vytvoří z toho směs, která může být pro někoho stravitelná v dnešní době, v době když už člověk moc nechce poslouchat křesťanské autority, toto je volnost, ale zase zde chybí hloubka.
Pro mě osobně to jsou alegorie, příběhy o univerzálních vlastnostech a dualitě světa. O tom by jsme mohli diskutovat velmi dlouho, čím více bych toho věděl, tím více bych psal. Tady je navíc místo i pro vlastní kreativitu.
Ahoj.
Nie som ziadna fanaticka, ale Bibliu , hlavne Novy Zakon som citala.
Do kostola nechodim, nemyslim, ze to je podstatne, ale niekedy mam pocit, ze by som mala zajst.
Viem, ze ti najvyssi Archanjely /Michael, Gabriel, Rafael a Uriel/ su nam k dispozicii vzdy vsade a vsetkym. Staci poprosit o ochranu a mozu byt stale k dispozicii vsetkym a kedykolvek. Michael je najmocnejsi, svojim mecom pretina vsetko zle a broji proti najhorsiemu zlu.
Pototom su tu anjely, ktori su pre kazdeho jednotlivca minimalne dvaja.
A potom su dalsie zastupy anjelov, ktori pomahaju Archanjelom.
Nemaju tela, ani pohlavie a malokto ich vidi. Ja tiez zial nie. A urcite nevyzeraju ako ludia, takze take zjavenie ani necakaj.
A potom su tu udajne nanebovzani majstri, tam su ludia, ktori si svojim zivotom na zemi vysluzili taketo "miesto". Su vysvateni cirkvov, ale to podla mna nehra az taku rolu. Mamka Tereza, Jan Pavol II, Frantisek z Asisi, pater Pio a mnohi ini.
Vidiet ich nemozes, ale ak si ich zavolas, tak s tebou budu. Treba ich prosit o ochranu v mene Jezisa Krista a podakovat.
Ja som evanjelicka. Do kostola nechodim, stale sa len chystam a evanjelici z nejakeho dovodu Pannu Mariu, matku Boziu neoslavuju ako svatu.
Ale ja, ked som male to najvacsie trapenie na svete a prosila som Ju, tak mi pomohla.
A mysli si co chces.
Keď som písala prvý príspevok na net, bolo to na stránku, čo sa volala *spovedelnica* či tak nejak. Nick vtedy mal evokovať pomoc druhým, rovnako ako milé oslovenie. Hviezdička pribudla ako rozlíšenie od iných anjelikov. :o)
Asi ťa sklamem, ale ja ani len netuším, ako sa volajú anjelici. Viem, že sú anjelské karty, celé hnutia, venujúce sa tejto oblasti..ale naozaj to nie je môj prípad...ja na to neverím, verím na osobnú zodpovednosť každého za svoje činy a skutky..a svoju dušičku si chránim sama. :o)
Ale mám rada napr. seriál Lucifer, kde ma privádzal do úžasu fakt, že v 21. storočí si ľudia stále myslia, že anjeli majú krídla a z peria. To isté bolo aj v seriáli Constantine. Také podarené a detské mi to príde. :o))
