Studium Vš nebo raději řemeslo?

Kýčera:Krátkou dobu jsem studoval biologii-semestr, musel jsem toho zanechat z osobních důvodů.Chemie nebo biologie mi nedělali problémy a bavily mě stejně jako jazyk český-gramatika moc ne, ale literatura ano.V dětství jsem měl rád H.Ch.Andersena, Ch Perraulta, později E.A.Poa, R.L.Stevensona, O.Wildea.Nejsou to moc " veselý " autoři, ale mě jejich dílo přitahovalo.pohádky jsem měl rád i ty smutné, temné až děsivé-nemusí všechno končit jen dobře, takový je život.Možná že dokážu analyzovat druhé i sebe, ale mám problémy s uskutečňováním vlastních " cílů ".Za normálních okolností jsem kultivovaný, ale dokážu neskutečně " vzkypět ", když se setkám s někým, kdo je mi z duše protivný, nebo prostě škodí.Tam, jako bych se neuměl chovat-vítězí emoce, vztek a nenávist.Tam už jemný nejsem.Myslím, že mi to trochu připomíná E.A.Poa.
A teď k té hudbě:Tak hudba mě, učarovala už v dětství, mám hudební sluch, přirozený, nemusím se učit noty a hudební paměť k tomu.Litoval jsem, že jsem se neučil na klavír nebo varhany-snad to doženu.Nástroje-zobcová flétna měl jsem hrát na klarinet, později žestě. tuba, pozoun, trubka, chvíli smyčce-kontrabas.Zpěv jsem na LŠU dělal nejdéle, ale myslím že jsem se tam nějak zásadně nenaučil technice.ve školách se mnohdy kazí hlasy, nebo se dostatečně nerozvíjejí.Tenkrát, bylo mi asi 15-17 let jsem měl asi baryton.Ale u muže hlas " dozrává " později takže dnes bych se hodnotil jako bas, případně basbaryton, ale s velkým rozsahem do výšky i do hloubky.Odpovídá to mé tělesné stavbě, jsem hodně vysoký.Mám hluboký tmavý asi dost barevný hlas, silný.
Ano příspěvky jsem psal pozdě, protože jsem ponocoval, zrovna jsem měl návrat z vycházky do přírody.Takže, proto ta noční hodina.Problémy se spánkem nemám.
Hledání spřízněné duše je opravdu těžké, pochybuji že mě ti, které znám chápou.Jsou to praktičtí lidé, převážně.Má to své výhody, ale některým věcem rozumět nebudou.Já jsem se právě od nich odlišoval, protože jsem v mládí poslouchal vážnou hudbu, oni disco, techno atd...,kdo chce dělat vážnou hudbu, musí rozumět i lidové písni.
Myslím, že jsem měl dost vysoké cíle, ale zalekl jsem se jich, po určitých neúspěších.Teď přišel čas to napravit, do této doby jsem jen nadával.

Kycera, pekne si mu zhrnula jeho sily a pozitiva. Inteligencny test by to lepsie nedokazal. :D
Dick, tak vidis, to ze ti uz ta situacia tak lezie hore krkom, je dobra vec, nepohodlie dava vzniknut cinom a ci uz ma clovek strach, situacia ho nakoniec premoze a je to. Aj u mna take nieco prislo. Bala som sa, no situacia ma vyburcovala a momentalne sa nebojim, naco aj. Problemy treba riesit v tom danom momente, nie vtedy, ked este ziadne niesu.
Tiez som nemala bohvieake podmienky v zivote ale niektore veci ano a tie si cenim, hoci ich az tak vela nieje. Tvoj problem by som riesila pracou, o ktorej si myslis,zeby si ju zvladol a mohol sa osamostatnit a platit si nejaku umelecku skolu, pripadne si platil sukromne doucko, predsalen ked sa niekto venuje len tebe, je to ine. Ako Kycera vystihla, vies sa kultivovane vyjadrovat. To sa da vyuzit vselijak. Mozes skusit prispievat do miestnych novin, pripadne zacni pisat blog alebo ak by si sa pisanim chcel zivit, existuje okrem spisovatela aj textar, seo pracovnik, ktory pise reklamne texty alebo nieco ako human relations, kde tiez vyhladavas o tom, co sa ti paci a sprostredkuvas to zamestnavatelovi. Aspon tak priblizne mi bolo vysvetlene, ze to funguje. A su aj tie portaly na internete, kde ponuknes co vies urobit za nejaku sumu. Tak si vytvaras meno. Ak by ti niekto povedal, ze nejaky tvoj sen nemusis robit, alebo ze je v poriadku to nechat tak a ty by si trebars pocitil ulavu, potom to nieje naozaj to co chces. Ak by si naopak pocitil hnev, ze sa toho skratka nevies vzdat, je to tvoj ciel a na ten sa zameraj. Teoretici to maju na tomto svete hold tazke. V mojom okoli je taky clovek, ktory ma vysoku skolu, je velmi scitany ale v zivote je strasne neprakticky. A maloco sa mu podari. Preto si aj ja vravim, co z takych vedomosti, ked sa nedaju uplatnit v praxi. Zivot je prax a nie reci. No aj tie sa daju pretavit do praxe, len si musi clovek ujasnit ciel a byt velmi konkretny v tom co chce. Staci jeden a pomalymi krokmi sa k nemu dopracovavat.

Dick, a teraz k tomu, čo si tu uviedol. Keď Boh dá, aj motyka vystrelí a občas sa aj Kýčere zadarí... : ) Trafil si, je to mojimi životnými skúsenosťami, mám viac krížikov na chrbte ako Ty.
Nechce sa mi veriť, že Ty tú VŠ nemáš! Ak sa mýlim, potom si neobyčajne inteligentný muž... Tu nejde o titul, ale o vzdelanie ako také, kultivovanie človeka, rozširovanie jeho obzorov... Za Teba hovoria jemné a vyberané spôsoby, kultivovaný prejav, fluidum... Človek by sa mal neustále vzdelávať, pracovať na sebe. Preto prišiel na svet. Vždy je čo vylepšovať, nik z nás nie je dokonalý. Je úplne jedno, či je remeselník, právnik, psychológ, ak chce byť vo svojom povolaní "dobrý" musí sledovať trendy, nové technológie, zákony, výskumy, štúdie, inak zakrnie. Dať do svojej práce všetok svoj um a poctivosť. A musí pracovať aj sebe ako človeku. Ak pracuje manuálne, relaxovať musí duševne a naopak.
A aj práca takého psychológa je veľmi zaujímavá, aj keď dá poriadne zabrať. : ) Môžeš robiť remeselníka - terapeuta, majstra - vyučovať ju, mať živnosť - byť sám sebe pánom, zachovať si slobodu, nájsť si čas na koníčky, aj na tú operu. A propos, majiteľom ktorého hlasu si? Venovať sa môžeš odbornej činnosti - výskumu, vytvárať testy, publikovať, stať sa uznávanou kapacitou. Všetko môže byť, záleží len na Tebe. A písať môžeš aj tie rozprávočky...Verím, že ich dokážeš aj sám ilustrovať. Stačí aj jednoduchšia, ako v Malom princovi. Takto skĺbiš príjemné s užitočným.
Máš dar. Dar jazyka a písma. A ovládaš aj umenie rétoriky. Vieš komunikovať s ľuďmi, usmerniť diskusiu, dokážeš čítať ľudí... Nedá sa nepostrehnúť, že to tu žije. A čože ponocuješ? Nočná práca, či problémy so spánkom?
Čo sa ľudí týka, v dave je nás veľa. Umením je v tom dave nájsť človeka, kt. nás bude posúvať ďalej, inšpirovať, priať, rozumieť... Niekoho, kto je aj po duševnej stránke na našej vlnovej dĺžke, našu spriaznenú dušu. Je úplne jedno, či to bude muž, žena, na farbe pleti nezáleží, ani na národnosti, veku, vierovyznaní, spoločenskom postavení, výzore... Aj to je cesta. Cesta plná hľadania, nachádzania, omylov. Niekoho mi veľmi pripomínaš, niekoho z fóra. Ak to nájdem, dám tu link.
A čo sa týka cieľov, treba sa naučiť rozlišovať medzi reálnymi cieľmi a nedosiahnuteľnými snami. Aj nepatný cieľ je cieľ. Pre niekoho malý, pre iného veľký. A za každých okolností zostať človekom. Áno, život je dualita. Súhlasím s Tebou a nielen v tomto. Musíme poznať tmu, chlad, zlo, aby sme dokázali vnímať svetlo, teplo, dobro a rozpoznať ich. Sú ľudia, kt. už v detskom veku vedia, čím a kým chcú byť. Napriek nepriazni osudu svoj cieľ dosiahnu, ale nie je im dopriate vykonávať svoje povolanie. Život ich odveje niekam inam. Zas na druhú stranu sa im splnia iné sny a predstavy z detstva. A po rokoch si nájdu cestičku, ako sa realizovať aj v tom svojom povolaní. Aj tak kráčajú životom spokojní, šťastní...
Dick, nepáli mi to, nestíham... V tej druhej téme som ešte nebola. Včera mi vypadlo slovo "meditácia", v prírode. Ak máš psíka, zober ho so sebou. Hlavu tam vypni, daj zelenú zmyslom, nájdi rovnováhu a pokoj v duši boľavej...

Moireal:z tvého příspěvku je patrné, že osud si každý vytváří sám a člověk sebe jen oklamává, že něco nejde, že už je něco předurčeno.předurčení trpět, vím o co jde a také často nadávám, kde jsem se to narodil a proč mí předci udělali takovou a takovou chybu, proč jsem chodil do tak pitomých škol a setkal jsem se s lidmi, se kterými jsem se nikdy setkat neměl.Ze zkušenosti druhých vidím, co je to zůstat na místě a degradovat.A žiju ve městě, kde to bylo vždycky patrné a je.Ženy mají mnohdy daleko větší odvahu než muži a to zasluhuje obdiv.Pravdou je, že přenášení negací druhých na mě může u mě způsobit rezignaci a nebo mě to naopak vyprovokuje k činu.

Mesačný princ:Jak jsem napsal ve svém příspěvku Kýčere:Svět je duální, plný protikladů:Krásy i ošklivosti, lásky i nenávisti, přejícnosti i závisti:toto je obsaženo snad v každém člověku, ale u některých se více nebo méně projevuje vždy jeden z protikladů:jak napsala správně Moireal:Člověk(ne ale všichni) má sebedestruktivní chování, toto může zničit jeho i ostatní.Ano samotné dosáhnutí jednoho cíle nemůže člověka uspokojit, proto jich může mít, ale nemusí mít více.pokud je život pojat jako cesta, která vede k cíli, ale ten si stanovil člověk sám.Třeba neexistuje žádný cíl a život nemá žádný smysl a třeba je všechno jinak.Tady se budou lišit názory těch kteří v něco věří-ve skutečnosti věří všichni, ale otázka je v co?lidé jsou ovlivnění kulturou, tradicí, rodinou, školou a dobou.Je člověk předem determinovaný a nebo si skutečně cestu volí sám.existuje jeho osud a nebo je to jen jeho výmluva k nedělání nic.pokud někdo bude věřit v reinkarnaci tak ta cesta je prostě nekonečná.Křesťanská tradice naopak vypěstovala v člověku bázeň a pokoru(ne ve všech lidech), ale zároveň naději, že se dočká lepšího světa a života v něm a to nekonečného.Volnomyšlenkářství je spojování všeho do jednoho, vybírání si z toho co se mi líbí.Pro mě je život a vesmír otazník, neznámá, já jsem jen ovlivněn jak jsem psal-tady se snažíme uspokojovat své rodiče , aby z nás měli radost, aby se námi mohli chlubit a to ne vždy vede ke štěstí.já netvrdím, že hledám nějaký klid, stabilitu, jen vím , že tady kde se teď nálezám, je to už pro mě odporné-proto tužba po té změně.pozor Nežiju na Slovensku, ale v České republice.Ano ta cesta je důležitá a při dosažení cíle se může objevit v životě člověka prázdné místo a proto je ho třeba něčím novým zaplnit.A radost, nebo neradost z té životní cesty, toho boje s osudem či iluzí, to je úděl člověka, který si ho buď zvolil a nebo byl k němu předurčen.Pokud je toto iluze, co je potom realita?Pro mě je svět dualita.a jestli se všichni mohou cítit tady šťastní-nemohou, protože to neumějí-tady má být štěstí materiální zaopatření, peníze, rodina, zdraví.Toto se však může kdykoliv rozpadnout.ale vím jednu věc, jaké to je, když člověk po dlouhém výletě přijde unavený a má co jíst a pít-tehdy opravdu nemyslím nato, že by svět byl iluze.a vím co to je, když ve velkém parnu, dojde člověku voda a je mnoho kilometrů od domova, potom ocením i návrat do místa, které jindy nenávidím.

A ja si naopak myslim, ze kazdy dostane co chce. To, o com je presvedceny, ze dostane. Drviva vacsina ludi ma v sebe destrukcne programy, hlavne sebatrestania. Podla mna to je najcastejsia pricina, preco sa ludom nedari. Povies si: "toto chcem". Ale su to len prazdne slova, v skutocnosti si myslis: "take si nezasluzim, ba zasluzim si nehorazne trpiet." A tak to potom vyzera. Aj keby sa cloveku nepodarilo dosiahnut svoj ciel, vzdy sa oplati sa snazit, vzdy. A hlavne, ak ma clovek z hocicoho strach, mal by priam skocit do toho, coho sa boji, toto tak posiluje cloveka ako nic. Ziadne, ze povedali mi, ze na to nemam. To oni na to nemaju. Podla svojho presvedcenia. :)

*S remeslom

Ak dosiahneš cieľ, tak čo sa stane potom? Celý život sa budeš hľadať písať po fórach a blúdiť bez duše prírodou so sluchátkami na ušiach???
Neblázni chlapče! Tá cesta ktorou ideš je dôležitá, nie ten cieľ, nie to remeslo, nie inteligencia ale ty ako samostatná jednotka. Ty musíš byť len takým, akým chceš byť. Ak je ti lepšie byť šťastným, tak takým bude, ak sa budeš lepšie cítiť v úlohe nešťastníka, tak na tom nič nezmeníš. Je to tvoja voľba, tvoj život a na tomto svete existuje rovnováha. Nemôžu byť predsa všetci šťastní, nemôžu mať všetci všetko, po čom túžia...Vieš si vôbec predstaviť čo by nastalo?

Z remeslom nezájdeš nikam pokiaľ si do vienka nedostal to, čomu sa hovorí priebojnosť (ísť cez mŕtvoly, naučiť sa klamať, robiť podrazy......) atď. Pokiaľ nemáš aspoň nejakú štartovaciu čiaru v podobe (kontaktov alebo peňazí), tak sa nikam nepohneš a pokiaľ ešte cez to všetko nemáš v poriadku nejaký druh zdravia, tak to tiež nie je žiadna výhra.
Kedy si naposledy od niekoho počul aký je šťastný a že mu nič nechýba? No povedz, počul si niečo podobné?
Remeslo má zlaté dno, lenže na SK si remeselníkov nevážia a tobôž nie umeleckých. teda neviem či sa moja práca dá považovať za remeslo. Ale sme krajina automobilov, tak vyskúšaj niečo v tomto smere. Snáď táto krajina nedopadne ako voľakedy Detroit.

Ľudia si ešte neuvedomujú, že toto sa stále deje

...keď bude vzatý posledný strom, otrávená posledná rieka, keď chytíš poslednú rybu z oceánu, potom môžeš jesť svoje peniaze !

Je jedno čo budeš študovať a či pôjdeš na VŠ. Dôležitejšie je pre akú cestu si sa rozhodol a na aký cieľ vlastne máš.
V mojom odbore sa remeslo dá študovať aj na VŠ, takže sa to nevylučuje.

Prečítaj si príbeh o Hore, možno ti niečo dá

Hora

Vyšla z lesa, až keď slnko. Na úpätí hory bolo veľmi príjemne. Na lúke sa v slnečných lúčoch trblietala ranná rosa, všade poletovali motýle a spievali vtáky. Kiežby si mohla sadnúť niekam k potôčiku na kameň a pozorovať, ako pramienky vody poskakujú po balvanoch. Čakala však na ňu hora, na odpočinok nemala čas. ,,V pohybe je život!,, povedala si a vzhliadla nahor, kam bude stúpať. Povzdychla si a vydala sa k hore.
Sizyfos už bol na mieste, sedel vedľa svojho kameňa a žmúril do slnka, očividne si užíval vzácnu chvíľu odpočinku. ,,Pozdravujem ťa, priateľka,, zavolal na ňu. ,,Však je krásne ráno?,, ,,Ráno ako má byť,, súhlasila a zamierila ku kameňu. ,,Úžasné ráno. Najradšej by som sa v ňom rozplynula.,, ,,Tak sa rozplyň,, energicky jej navrhol Sizyfos. ,,Buď časťou toho všetkého.... vetríkom, lúčom, kvetinou. Čo môže byť krajšie?,, ,,Nemôžem. Musím ísť hore.,, ,,Počuj, už dávno som sa ťa chcel spýtať...Prečo vlastne lezieš na horu? Ja na ňu leziem preto, lebo je to môj zaslúžený trest od bohov. Svojho času som toho navyvádzal viac než dosť! Aspoň viem, za čo trpím. Ty to však robíš dobrovoľne, každý deň...Za čo sa trestáš?,, ,,Netrestám sa,, zamračila sa. ,,Treba to, tak leziem.,, ,,Komu to treba?,, čudoval sa Sizyfos. ,,Len nevrav, že tebe. Nechce sa mi veriť, že také krásne mladé dievča by odsúdilo samo seba k nekonečnému, nezmyselnému a nemilostivému výstupu na horu.,,
,,Neodsúdila som sa, rozhodla som sa,, vysvetlila mu. ,,Musím dosiahnuť určitú výšku, dôjsť až na vrchol. Rozumieš?,, ,,Kto to potrebuje?,, stále nechápal Sizyfos. ,,Všetci. A najväčšmi ja,, odvetila prísne dievčina. Sizyfos s povzdychom vstal, popľul si do dlaní a zdvihol svoj kameň. ,,Ideme teda na to?,, spýtal sa a začal váľať kameň nahor. Dievčina šla vedľa neho. Keď začali stúpať, pocítila takú ťažobu, ani keby aj ona tlačila nejaký neviditeľný kameň. ,,Ako to ide?,, pozrel na ňu Sizyfos. ,,Zatiaľ dobre,, precedila pomedzi zuby dievčina. V skutočnosti sa cítila hrozne. A tak to bolo vždy - sotva začala stúpať. Zmáhal ju strach a úzkosť, zmocňovala sa jej beznádej...ona však do toho vždy vložila všetky svoje sily a vytrvalo sa škriabala nahor. Tú horu musí za každú cenu pokoriť.
Čoskoro bolo stúpanie ešte strmšie. Sizyfos s funením váľal svoj kameň pred sebou. Dievčina šla za ním a rátala kroky. ,,Deväťstoštyridsaťosem...Deväťstoštyridsaťdeväť... Deväťstopäťdesiat...,, ,,Pauza,, vyhlásil Sizyfos a zastavil sa. ,,Tak čo, ide to dnes lepšie?,, ,,Nie,, odvetila stroho dievčina. Sizyfos jej bol blízky, pred ním sa nemusela pretvarovať, tváriť sa, že je všetko v poriadku, a liezť, akoby jej na tom nezáležalo. ,,Si nejaká bledá,, Sizyfos si znepokojene prezeral jej tvár. ,,Nevyzeráš dobre, si akási skleslá. Nechceš to pre dnešok nechať?,, ,,Idem ďalej,, vyhlásila tvrdohlavo dievčina. ,,Musím vyliezť aspoň o kúsok vyššie než včera, inak by bol celý deň zbytočný. Chcem mať radosť zo života.,, ,,Máš zvláštne predstavy o radosti zo života,, poznamenal nesúhlasne Sizyfos, ale nehádal sa s ňou. ,,Tak teda ideme?,,
Hora sa teraz na ňu doslova valila, dusila ju a zvierala. Samozrejme, len sa jej to zdalo, bola to iba hra predstavivosti, no aj tak jej bolo zle. Lapala po dychu a hrdlo sa jej zvieralo naozaj. V jej vnútri rástla panická hrôza z hory, ktorá ani keby ju chcela zavaliť, pohltiť a pochovať pod lavínou kameňov. Prečo ma tak desíš, hora? spýtala sa ticho, bez toho, aby otvorila ústa. Aby si sem nechodila, zaburácal jej v hlave hlas hory. Si hlúpa, netreba, aby si sem chodila. Musím , ohradila sa neoblomne. Leziem hore, a to znamená, že jej to potrebné. Prečo? zašumela hora. Všetci lezú, tak musím aj ja, odsekla unavene dievčina a hora zmĺkla. ,,Dáme si prestávku?,, spýtal sa Sizyfos a podoprel si kameň plecom. ,,Si v poriadku? Teraz to bude ešte strmšie.,,
,,Je to dobré, žijem,, usmiala sa kyslo. ,,Ak sa to vôbec dá nazvať životom,, ,,Tiež si myslím,, chytil ju za slovo Sizyfos. ,,Čo všetko sa dá nazvať životom? Každý to má predsa zariadené inak. Odyseus napríklad venoval celý svoj život putovaniu a bol šťastný. Penelopa naňho celý život čakala a aj ona bola šťastná, píšu sa o nej legendy. Keď sa na to človek pozrie zvrchu, musí sa zamyslieť nad tým, čo je to za šťastie žiť ako vdova a mať živého muža. No ona sa tak rozhodla...Ja som zasa provokoval bohov, bol som šťastný, keď som si ich omotal okolo prsta. Pritom som vedel, že skôr či neskôr mi to spočítajú, ale aj tak som sa toho potešenia nedokázal zriecť. No nič neľutujem. A čo ty? V čom je tvoje šťastie? Driapať sa na horu krivolakou cestou?,, ,,Šťastie je v prekonávaní,, odvetila po chvíľke zamyslenia dievčina. ,,Vyškriabať sa hore...dosiahnuť..pokoriť vrchol. Tam hore určite čaká šťastie.,,
Ale kdeže,, pochyboval Sizyfos. ,,Mýliš sa. Hore bude víťazná chvíľa. Ako dlho však bude trvať? Sekundu či dve? A potom čo? Budeš stáť na vrchole celý život? Budeš musieť zliezť a hľadať iné vrcholy, chodiť po iných horách. A to si vyžaduje čas. Vravím ti, ak ťa neuspokojuje samotná cesta, načo ti je vrchol? Medzi víťazstvami uplynie veľa času. Kde je radosť zo života?,, ,,Čo už ty môžeš vedieť o radosti zo života,, neodpustila si štipľavú poznámku. ,,Viem,, oponoval okamžite Sizyfos, ,,keby som nečerpal radosť zo života, zo všetkého, čo ma obklopuje, myslíš, že by som dokázal tlačiť tento kameň až do skonania vekov?,,
,,Kedy sa cítiš šťastný? keď vylezieš na vrchol, alebo keď odpočívaš na úpätí?,, ,,Cítim sa šťastný stále,, široko sa usmial Sizyfos. ,,Je to taká moja pomsta bohom. Mysleli si, že so mnou raz a navždy vybabrali, ale figu borovú! Vyliezť na horu je maličkosť. Keď sa však kameň kotúľa nadol, idem pomaly za ním, kochám sa krajinou, dýcham horský vzduch...všade je ticho a ja sa cítim voľný. A potom, keď sa na úpätí pripravujem na ďalší výstup, sadnem si, zavriem oči, uvoľním sa a je mi dobre. Sú to síce len okamihy, ale sú moje. Bohovia si mysleli, že je to trest. pre toho, kto má rád život vo všetkých jeho prejavoch, však nijaký trest neexistuje.,, ,,Krásne to rozprávaš,, vzdychla si. ,,Až ti závidím,, ,,Ó, bohovia, plačte! Sizyfovi niekto závidí!,, zakričal. ,,Tak dobre, už je čas. Ideš?,, ,,Idem,, natiahla si opuchnuté nohy.
Liezla nahor a načúvala svojmu vnútru, no radosť zo života necítila. Ani šťastie. Dokonca ani obyčajné nadšenie. prečo leziem hore? spýtala sa sama seba. Prečo? Veď by som mohla vyjsť dva kilometre pohodlne lanovkou a o pätnásť minút by som bola na vrchole. Alebo by som mohla ísť autobusom po kľukatej ceste. Ja si však z ktovieakého dôvodu znovu a znovu vyberám túto dlhý a neradostnú cestu. Prečo? Hľadať jednoduchú cestu dokáže každý. To nie je tvoj štýl, ozval sa neznámy hlas v jej vnútri. Musíš všetkým dokázať, že na to máš, zašepkal iný hlas. Úctu si musíš zaslúžiť, pridal sa tretí. Ťažko na cvičisku, ľahko na bojisku! zachichotal sa štvrtý.
My sme sa šplhali na horu, aj ty sa šplhaj, poučovali ju hlasy jeden cez druhý. O pokoji sa nám môže iba snívať. Odpočinieme si až na druhom svete. Čo by si chcela? Treba to, treba to, musíš! Okamžite všetci zmĺknite! Už vás nechcem počúvať! prikázala v duchu dievčina a zo všetkých síl liezla čoraz vyššie. Hlasy sa zľakli a stíchli. Zato jej srdce sa prudko rozbúšilo, cítila ho až v spánkoch, no iba sklonila hlavu a s vypätím všetkých síl sa škriabala na vrchol.
,,A sme tu! Vrchol!,, nadšene zvolal Sizyfos a zastavil sa. ,,Akože vrchol?,, začudovala sa dievčina. ,,Ja som vyšla až hore?,, ,,Teš sa, dosiahla si vrchol a bielym plášťom si zmietla zvyšky svojich pochybností,, zanôtil Sizyfos pateticky a zdvihol ruky. Kameň sa s rachotom kotúľal dolu, cestou sa naň nabaľovalo množstvo malých kamienkov. ,,Prečo si ho pustil?,, vykríkla. ,,Veď tam dolu niekoho zrazí.,, ,,Je to jeho osud,, odvetil pokojným hlasom Sizyfos a s prižmúrenými očami sa díval na oblohu. ,,Ale...Vari si ani sekundu netúžil vychutnať si pocit, že kameň je na vrchole hory?,, ,,A aký by to malo zmysel?,, pokrčil filozoficky plecami Sizyfos. ,,Už bol na vrchole nespočetne ráz. A nespočetne veľa ráz ešte bude... Užíval som si kamienky, ktoré som cítil pod sandálmi, krátke prestávky na odpočinok, spoločnosť krásnej dievčiny, ktorú sem bohovia poslali, aby ma sprevádzala na mojej ceste, a naše zaujímavé rozhovory. No kameň...Čo je to vlastne za kameň? Existuje len v mojej fantázii. Ako trest za moje...ehm...zakázané rozkoše, ktoré som si v živote rád doprial.,,
,,A môj kameň? Ten, ktorý sa na mňa navalil, desí ma a bráni mi v pohybe? Ten čo ma napĺňa smútkom a berie mi nádej? Aj ten je iba výplod mojej fantázie?,, spýtala sa. ,,Samozrejme,, prikývol Sizyfos. ,,Celý svet existuje iba v našej fantázii. Ako si to predstavíme, tak existujeme.,,
Dievčina sa konečne pozrela nadol. Naozaj stála na vrchole. Bol odtiaľto nádherný výhľad na všetky strany. Videla údolia, osady, stužky riek. ,,Ako sa ti páči?,, zaujímal sa Sizyfos. ,,Je to v podstate krásne,, zahundrala kyslo dievčina. ,,No...Stojím na vrchu a vravím si: no a čo? Vyšplhala som sa až hore, všetko som prekonala, ale že by som z toho mala nejakú mimoriadnu radosť, to sa nedá povedať. je to skôr úľava, že je to za mnou, trochu hrdosť, že som to zvládla. Nič viac.,, ,,Vravel som ti to,, odkašlal si Sizyfos. ,,Keď nemáš radosť zo samotného procesu, cieľ ti ju prinesie len ťažko. Tak to, skrátka je.,,
,,Ale prečo? spýtala sa so slzami na krajíčku. ,,Prečo ty, bohmi odsúdený na nezmyselné váľanie kameňa, si šťastný a blahorečíš svoju cestu, a ja nie?,, pretože ja som si tú cestu zvolil. Chápeš?,, povedal ticho Sizyfos. ,,Nech je, ako chce, je to moja cesta. No zdá sa, že ty nejdeš svojou cestou.,, ,,A ktorá je tá moja?,, smutne zovrela pery dievčina. ,,Preto sú chvíle ticha, keď všetky myšlienky vypustíš z hlavy, ste iba dvaja - ty a vesmír. V tej chvíli môžeš začuť sama seba... Tu na vrchole sa dobre počúva ticho. Skús to!,,
Dievčina sa vystrela, zavrela oči, stála bez pohnutia a počúvala zvonivé horské ticho, ktoré ju naplnilo od končekov prstov až po korienky vlasov. Možno kvôli tomuto si sa tak dlho usilovala vyliezť na vrchol, pomyslel si Sizyfos. Aby si tu, na vrchole hory, len sama so sebou, konečne prišla na to, kam ťa v skutočnosti ťahá tvoje srdce. A kde je tvoja skutočná cesta.

,,Skvelý ťažký kameň skalnatého pôvodu, ktorý údajne patril samotnému Sizyfovi. Vždy vám pripomenie, že šťastie nenájdete v cieli, ale na ceste k nemu.,,

(Irina Semina - Obchod so šťastím )

Kýčera:Skutečně jsi poznala můj problém a navíc se musím přiznat, že jsem vždy trpěl a trpím problémem, že odkládám věci do kterých se mi moc nechce, nechávám se odradit už při prvním neůspěchu, toto vše už jsem zažil.Ale píši o tom až teď.Vlastně o tom budu mluvit i s lidmi které znám a dřív jsem to neudělal.Byl jsem v sobě uzavřený.Ano budu muset opustit místo kde žiji, měl jsem to už udělat dávno, ale neudělal jsem to.Do přírody-lesa chodím rád, ale je pravda, že kolikrát, ani nevnímám co se kolem děje, co kde roste, nebo běhá, jsem prostě zamyšlen.Myšlenky bývají někdy pozitivní, ale i negativní.Pobyt o samotě by mi asi opravdu prospěl.Jaké myšlenky z toho vzejdou, to bude zajímavé.Já sám jsem totiž velmi neklidný člověk, nevím jestli mě hudba uklidňuje, nebo naopak ve mě vytváří silné emoce,Ale to je její poslání.Pro mě je život a svět dualita .A myslím, že mnoho lidí ani cíle nedosáhnou, pouze se k němu přibližují.To je podle mě život.Záleží ovšem jaký je to cíl.I zdánlivě malé věci mohou být ve skutečnosti veliké.Díky za tvůj příspěvek a rady v něm.

Moireal:Vím, že uměním se živit může být nejenom těžké a ještě špatně ohodnocené.Může to být i vyčerpávající, vysoké nároky kladené na člověka, hlavně v případě té hudby.Dokážu si představit osobní zášť a možná i závist až nenávist, když se soupeří o výběr rolí v divadlech, koho obrazy se nakoupí do galerií, čí knihy se vydají-tam budou různé důvody proč je nevydat nebo vydat atd.Někteří velmi talentovaní mohou být za svého života zneuznaní a nepochopení a doceňují je až další generace.Tak tady se hodně bojím.Co vlastně budou chtít ty budoucí generace?U dnešních filmů vymizeli smysluplné dialogy na úkor akce.Moderní efekty nenahradí hluboké téma, které ty dnešní filmy mnohdy postrádají.Hudba dneška, to je kapitola sama pro sebe.Mě na vážné hudbě fascinuje, jak už relativně dlouho přežívá a vždy si najde své posluchače, byť jich není mnoho.Filmová hudba jsou tam velice dobří až geniální jako skladatelé:Morricone, Barry, Poledouris, Doyle.Ano píšeš dobře, že na počátku budu muset něco obětovat.Vím, že porovnávání se s druhými není dobré, můžu jen některé obdivovat, ty kteří za to opravdu stojí.Malování, to je kapitola sama pro sebe, ani bych nevěděl co dříve v hlavě mám takové obrazy neustále, ale některé obrazy nemusí být snesitelné pro všechny-takový surrealismus to je přeci kapitola sama pro sebe.Ještě bych chtěl zmínit psaní, na začátek alespoň povídek.S tím zbytkem tvého příspěvku také souhlasím. Díky za rady a tvůj citlivý a zároveň realistický pohled na můj problém.