Dělali jste někdy nějaké testy IQ přímo u psychologa, nebo jen na internetu.A jak velký rozdíl je mezi nimi?Poprvé jsem si jeden zkoušel dělat před více léty když mi bylo 17let, měl jsem IQ 97,bylo to z knihy nějakého, tuším německého psychologa.Jaká je to podle vás hodnota?Po více letech jsem si je poprvé zkoušel udělat i na internetu-já vím jsou možná nepřesné, ale byli to různé matice, číselné řady, písmena, symboly atd.Vyzkoušel jsem jich hodně, první výsledky byli IQ 95-108, později jsem u některých dosahoval i více až 130(140)-uváďet ještě vyšší hodnoty už asi nemá smysl, protože to jsou určitě nepřesné testy a ty hodnoty jsou nadsazené.Otázka tedy je kolik bych asi měl u psycholožky, pokud by mě testovala, asi mezi IQ 90-105, to si myslím já, ale nevím to.Máte s tím někdo zkušenosti?
Měří testy IQ skutečně inteligenci?Kolik potřebujete na studium Vš, maturitu jsem zvládnul.Mě samozřejmě znalost toho čísla neovlivní, ale může ukázat některé slabiny.Díky za odpovědi.
Inteligence a IQ
lomnička:když už nemohou mít vysoké EQ či SQ všichni muži, kéž by ho měli alespoň všechny ženy.
Zajímavé bude když IQ a EQ je buď v rovnováze či se naopak od sebe diametrálně liší(u konkrétní osoby).
Další problém je, že IQ se měří pomocí tzv IQ testů více či méně přesně, ale EQ?Vždyť ty testy nejsou vůbec reálná situace, emoce vznikají při určité situaci.V testu můžu odpovídat i jinak než cítím, tedy jak bych se doopravdy zachoval, třeba ani nevím, jak bych se zachoval.
Ale i to IQ může v praxi selhat, třeba pod vlivem emocí, najednou ztratím soustředěnost a dosáhnu nízkého skóre.
Asi jen skutečný život, každodenost ukazuje, jaký člověk doopravdy je a ne testy.
lomnička:děkuji za příspěvek i radu.
Děkuji za doporučenou přednášku, shlédnul jsem ji a musel jsem souhlasit.Sir Ken Robinson opravdu strhujícím a zároveň vtipným způsobem hovoří o tom jak je lidská kreativita už v dětském věku potlačována, já bych řekl až ničena.Jelikož jsem zažil předlistopadové školství (před rokem 1989), tak vím o čem mluvím.Vím, čím jsme měli všichni být a některá děcka už byla tehdy označena jako aucajdři.A tak se na ně i nahlíželo.Nejhorší na tom je, že to vede i k patologii člověka v krajních případech.Každý se neumí smířit s tím, že nemohl dělat co chtěl.Jen málokdo, koho znám dělá něco, co by ho naplňovalo.Na Slovensku i v Česku jsou stejné problémy a nejhorší je, že ty země navíc opouštějí ti, kterým se podařilo dobře rozvinout svůj talent. Jdou za lepším.Já jsem vždy věděl, že tady byli špatné školy, ale nejenom tady, je to vývoj.Nakonec ve Velké Británii byli také mnohé nepěkné věci, jako třeba eugenika a dnes se to snaží někteří měnit, že chtějí dát šanci všem.Ale budou tady tací, kteří tomu budou bránit.Je otázka, jestli tomu může jednotlivec odolat a jít skutečně vlastní cestou, za tím co ho táhne a naplňuje.Dnešní svět je složitý, ale nikdy nebyl jednoduchý.
Ano pamatuji se, že skutečně na prvním místě byla matematika( nemám nic proti tomu, ale učit ji neuměli, mě vždy zajímalo proč to tak je?A oni to neuměli vysvětlit.Pokud měl někdo štěstí na dobré učitele, tak ať je rád.Já neměl.), potom rodný jazyk( příšerné a hloupé diktáty), pak už to bylo víceméně vyrovnané, nejníže stála hudební a výtvarná výchova a tělocvik, jak hovořil v té přednášce Ken Robinson, tak je to i dnes.Proč, to je jasné matematika se proměňuje ve vědu, ta zase v techniku a to znamená peníze.Kdo vytváří ty materiální hodnoty?Ale zapomíná se na to, že jsou tady i jiné důležité věci, ty spadají do sféry humanitních věd a umění, někdo se realizuje v pohybových aktivitách.Špatně vzdělaný člověk, bude určitě daleko náchylnější k různé manipulaci.Nejenom špatně vzdělaný, ale hlavně špatně myslící, ale i cítící.Ještě bych očekával přednášku na téma emoce(patologie atd), protože pro někoho bude škola vzpomínkou i na různá traumata atd.
A poslední část rozdávání titulů kvůli pracovnímu trhu.Ano továrny na výrobu již předem daného výrobku např. inženýra v tom a v tom, než rozvoj všeobecný.Dotace na studenty, potom z toho dané vysoké školy žijí.Vypadá to, že hodně je toho špatně a člověk si bude muset nakonec poradit téměř sám.
Nízke EQ v podstate znamená že človek si nerozumie a nevie sa ovládať alebo má slabé sociálne schopnosti v interakcii s druhými. Teda ide o vzťah k sebe a vzťah k druhým. To sa však dá vylepšovať práve tým o čom píšem v predošlom príspevku. Máš však ludí ktorí sa od prírody nedokážu dobre ovládať a výsledkom je že sú napríklad impulzívny alebo majú velmi níkzku prípadne žiadnu empatiu alebo sú príliš emotívny alebo reagujú nejakym neprimeraným spôsobom v nejakych situáciach atd atd. To sú často rôzne poruchy osobnosti ale nemusia to byť len tieto poruchy. Totiž nie je to tak že niekto poruchu bud má alebo nemá a ked ju nemá tak je normálny, ono to má skôr tú podobu že sa každý človek nachádza kdesi na tej škále a tí z nás ktorí sú na niektorom z tých koncov čiže sú príliš vyhranení sa potom prejavujú nejak extrémne a označujeme ich správanie za narušené, ergo že majú poruchu. Lebo aj miera empatie môže byť vrodená, aj miera emotivity, atd atd atd. Každý sa narodíme s určitými predispozíciami a to s akými je individuálne. V našich mozgoch máme rôzne oblasti ktoré sú zodpovedné za rôzne prejavy toho ako prežívame, reagujeme, správame sa voči sebe a druhým. A plus obrovský vplyv má to v akom prostredí vyrastáme, ako nás vychovávajú. Vždy je to súhra oboch týchto faktorov, čiže vrodeného a naučeného. Vždy a nikdy separé, akurát že jedno z toho môže mať výraznejší vplyv než to druhé, ale aj to je u každého individuálne. Niektorí ludia sú poškodení nezvratne alebo sú ich možnosti rozvíjať sa v tejto oblasti velmi obmedzené. Môže to byť aj v prípadoch nejakeho vyššieho stupňa slabomyselnosti napríklad.
Každopádne pokial sa človek v tej škále nachádza na nejakej ešte prijatelnej úrovni tak má dostatok možností svoje EQ (alebo aj SQ ako sociálna inteligencia) rozvíjať.
A k tomu ovládaniu emocií tolkoto. Porozumieť emociam alebo tomu čo je za nimi poskytuje človeku väčšiu slobodu v tom ako zareaguje. Kdežto ked svojim emociam nerozumie a nevie čo je za nimi tak ho tie emocie ovládajú a on nemá slobodu výberu. Ked je nimi príliš chytený tak ho ovládajú. To platí pri všetkých možných situáciach čiže ked sa bojíme, ked sa hneváme, ked sa chceme povyšovať alebo byť arogantní proste v rôznych prípadoch. A ked to človek dlhodobo praktikuje tak je pokojnejší a menej bazíruje na svojich očakávaniach ohladne toho čo a ako by malo v jeho živote prebiehať. Môže byť tak uvolnenejší slobodnejší teda aj pokojnejší a radostnejší.
A nie je za tým žiadny sebaklam práve naopak ide o to neklamať sám sebe. Klamať si je škodlivé. Ide o to sledovať svoje emočné reakcie pri rôznych životných aj každodenných situáciach najmä však pri takých ktoré nám robia ťažkosti. Lebo to čo nás žerie sa väčšinou snažíme potlačiť a niekedy sa to aj podarí ale niekedy to vypláva v nejakej ešte škaredšej podobe.
Asi chceš hlavne praktickú radu o tom aké máš šance na výške. To či a ako v živote prípadne v škole uspeješ nie je dané len výškou tvojej inteligencie ale aj tým či oblasť v ktorej chceš uspieť ti vyhovuje alebo nie a plus tvojim odhodlaním. Je jedno či ide o školu alebo niečo iné. Preto je velmi dôležité aby človek obvzlášť mladý zisťoval čo ho baví čo chce aby sa v budúcnosti netlačil do niečoho čo mu je cudzie.
Ale nedá mi nespomenúť že trochu nás do toho tlačí aj spoločnosť či systém v ktorom žijeme. Dám ti video s českými titulkami pretože myslím že si typ ktorý by si to mohol pozrieť kde je krásne popísané ako sa vzdelávanie, školy (nie iba tie naše slovenské alebo české) príliš zameriavajú na určitý typ nadania a ostatné najmä tie ktoré súvisia s humanitnými vedami sú potláčané. O tom ako vzdelávanie zabíja rôznorodosť a kreativitu ale aj kriticke myslenie.
www.ted.com
Ešte kritickejší voči súčasnému vzdelávaniu je rakúšan Konrad Paul Liessmann vo svojej knihe Teorie nevzdělanosti
www.databazeknih.cz
kde pravdivo píše ako sa školy stali inštitúciami na rozdávanie diplomov kvoli pracovnému trhu.
Niekto tvrdí, že dokáže ovládať ako svoju myseľ, tak aj svoje emócie ale podľa mňa sa to nedá. A ak sa to dá, tak ja osobne to nedokážem.
No dá sa myšlienky a emócie pochopiť, spracovať to všetko v sebe, prijať to a oklamať to pri ďalších podobných situáciách. Možno to je to ovládanie ale ako emóciu, tak myšlienku dokážem oklamať tak, ako ja chcem. nie síce vždy ale dá sa to.
Ještě by mě zajímalo, co to znamená porozumět vlastním emocím, protože pokud je to o ovládání emocí, tak mám osobně problém.
Emoce se člověk může naučit i hrát, já to ale nepotřebuji, protože mám ty skutečné.Co tedy znamená přesně nízké EQ?Je to nějaká emoční labilita?Nebo naopak bez emočnost?Nebo kombinace obojího?Jinak jsme se asi všichni shodli, že testy měří inteligenci matematicko-logickou, verbální a gramatickou, vizuálně-prostorovou, výsledkem je IQ.Toto asi nejvíce odpovídá Wechslerovu testu, Ravenův test, to jsou jen matrice, žádná čísla , žadná písmena.Dokonalé však nejsou, žádné testy, ale co je.
Dick, teraz už rozumiem aj vidím... Reagovala som len na tému. A s Tvojím názorom sa zhodujem.
0vecka medzi ludmi a nie sedenim za netom.