Inteligence a IQ

lLily, když ty emoce člověk má, když to prožívá, právě tehdy je jimi stržen, takže si je sice může na chvíli uvědomovat, al většinou až když to vše vyprchá. Je to uvědomování si a o sebeovládání.

Spíše je zajímavý ten kontrast-vysoké IQ a nízké EQ, v případě vysoce inteligentních lidí bych těžko mluvil o hysterii, spíše o citovém chladu.

IQ už je asi překonané, i když se stále používá, když nic lepšího nemají.

Pises, ze:"Já totiž stále hledám odpověď na to, co to znamená rozumět svým emocím?"

Rozumiet svojim emociam pochopitelne nezarucuje stastie, tak ako ani rozumiet vsetkemu okolo seba....zarucuje to len akysi pocit istoty a zakotvenia v sebe sama z toho moze plynut aj nalsedny pocit pokojnosti, stastia vsak zrejme nikoliv.
No a co to asi tak znamena? Asi som to uz niekde pisala, no rozumiet svojim emociam v prvom rade znaci uvedomovat si svoju radost, ked sa clovek raduje (nie predstieranu, ale autenticku samozrejme), svoj hnev, ked sa hneva, svoj smutok, a v neposlednom rade i vlastne vycitky a stud, ak su pritomne.
Castokrat si ludia tychto veci vedomi tak celkom nie su a potom ich premietaju do inych ludi ci snazia sa druhyh vydrazdit, aby ich vyjadrovali za nich....potom mohou ukazovat prstem na druheho a obvinovat ho z toho, co im vadi na sebe samom. To je ta ludska nevedomost, ktora castokrat moze navodit mnozstvo nedorozumeni a konfliktov z nich vyvierajucich.
Ked svoje emocie chapes, tak s nimi zvacsa pojdes v sulade a nepojdes sam proti sebe bez ohladu na to, ci ich navonok vyjadrujes alebo si ich nechavas pre seba, ale zakladom toho celeho je, ze ich prijimas a vnitrne odzivas, spracuvas a uvolnujes. Nebojujes sam so sebou ci fiktivnym nepriatelom pred sebou do ktoreho sa premietas.

lLily, ano buď platí to co píšeš, a potom ohledně té emocionální roviny jde o to, že buď svým emocím nerozumí, nebo je neumí prožívat-tady ale myslím nezáleží až tak na IQ, spíše bych řekl, že jsou více chladní, ale i to je klišé, jsou géniové, a chladní nejsou. Jsou racionální. ale o tom by asi více napsal ten, kdo s tím má přímo zkušenost.

Já totiž stále hledám odpověď na to, co to znamená rozumět svým emocím?

Lidé s vysokým IQ mohou mít stejně šťastné nebo nešťastné životy jako každý jiný.

Jen nesouhlasím s tím, že by se tito lidé více trápili světem, těch trápících je mnohem více, na to nemusí mýt člověk vysoké IQ.

"ale dělají chyby, a to fatální, právě často kvůli nerozumu, a bývají to jinak "chytří" lidé."

podla toho co povazujes za fatalnu chybu....zeby nieco, s cim clovek nie je v sulade alebo nieco, co uz nejde zmenit? ludia su omylni, to je fakt a ti najinteligentnejsi mozu dosahovat sice dobre vysledky v urcitych rozumovych cinnostiach, no v emociach mozu mat riadne medzery....takze prac. oblast (kde sa kladie doraz na intelekt) moze . byt sice na jednicku, no v oblasti vztahov (kde hraju prim emocie) moze riadne pokrivkavat.

anicka89, a copak je relativní, a co naopak ne?

Toto je relatívne

Iiiii, to už je ale téma o podstatě učení se. Jak se správně učit, a co se učit. Jestli existují meze poznání, či ne?

A potom, co je vůbec inteligence, a jestli je determinovaná?

Je to nakonec stejně jedno, protože lidé si žijí své životy, ale dělají chyby, a to fatální, právě často kvůli nerozumu, a bývají to jinak "chytří" lidé.

Prečo chceš byť zrovna holub?

V prvom rade by sme mali vedieť to, čo CHCEME.
In erster Linie wir sollten wissen, was wir WOLLEN.
First of all we should KNOW what we want.
Nemôže tomu byť tak, že keď máme 3 roky, tak sa to naučíme, aby sme to v 18-tich zabudli. To nemá zmysel.

Iiiii, o principu duality už jsem psal, patří to k mému poněkud idealistickému pohledu na svět. Ale ne vždy má dualistický přístup své místo, mnohdy raději relativizujeme, a právem. Ale emoce, to je vždy dualita, ten člověk je zlý, nebo dobrý, hezký, ošklivý atd. Jen cítíme, neuvažujeme v tu chvíli, a můžeme i škodit, často i sami sobě.