Sexuální orientace

Moireal: dělat humanitní vědy je složité, za prvé by člověk neměl podléhat ideologii, a psát tak pravdivě, jak to jen jde, a toto mnozí nedělají, to je i problém historie, za druhé, jsem o tom ani neuvažoval, ale je mi to blízké proto, protože pokud chce člověk psát, taky by měl nejenom znát dost věcí z humanitních věd, včetně historie, ale i z mytologie, náboženství, to vše bych já osobně využil. není nic krásnějšího než psát alegoricky, a takové mají být i filmy, ten futuristický svět už mě dávno nezajímá, daleko více ten minulý, vždyť minulost do detailu nikdo nezná, mě např. zajímá odkud odevšad přišli mí předci, no to se asi nedozvím.

Tvořit klasiku, a přitom neskládat tak, aby se to nedalo poslouchat je velmi těžké, a potom člověk nesmí opisovat, jen se inspirovat. Krásná hudba se složit dá, ale nikoliv originální co do techniky, to už dávno udělali velcí mistři. Dnešní třeba filmoví skladatelé z toho už jen těží, a nejbohatší je hudba italská, a pro mě i nejkrásnější. Jsem velkým milovníkem opery, sice ze všech možných zemí (ono jich je dost málo), především však velké italské opery Bellini, Donizetti, Rossini, Verdi, Puccini, Leoncavallo).

Já si zatím netroufám na nic, chtěl jsem dělat zpěv, ale někdo jiný to nechtěl, a tam se vše u mě zhatilo, jestli se k tomu někdy dostanu, tak jen zázrakem, a v jiné zemi. Ale jako láska mi zůstane hudba do konce mého pozemského bytí. Psaní je lehčí, a také více lidí to dělá, malování velmi těžké, a patlanice dnešní doby, nebo moderní design, to je pro mě utrpení.

Víš, mě strašně zlobí, že v třeba v obchodech vyhrávají stanice a ta hudba je pro mě mnohdy neposlouchatelná, ale ti lidé by asi zešíleli, kdyby jim začali pouštět třeba klasiku. Já nikomu nevnucuji určitý žánr, sám jsem proto, aby byla hudba co nejbohatší, a je mi jedno že jsem v naprosté menšině (já jsme menšina prostě ve všem, to je můj osud, to není náhoda!). Beru věci velmi vážně, ale chyba je v tom, že člověk který chce uspět, musí dělat, a hodně obětovat, to já neudělal, vzdal jsem to, a potom si člověk říká, no jo, někdo má lepší podmínky, nebo konexe, to sice pravda je, ale někdo má zase více talentu, a ten, kdo ho má, to o sobě ví. Pak už je na něm, aby to zkusil, Pokud to nepůjde, nesmí se sesypat a zkoušet to dál, anebo uznat, že tak dobrý asi není. Pokud to duševně přežije, jde dál, a hledá něco jiného.

Ale snad tak hrozně zabedněný zase nejsem, i když někdy asi věci řeknu příliš rychle, a nezvažuji to. Např. můj podivný vztah k České republice, ale to se už nezmění.

MobiDick, ty tu riešiš to, že čo je komerčné a čo nie je komerčné, ale o to podľa mňa vôbec neide:-) Ide o to, či to je niečo nové pod Slnkom alebo to nie. O to ide v prvom rade. Experimentovanie. Harmónia plus disharmónia, mixovanie, to je moderné. Metallica ako hrá si zober, však to už je za hranicou ľudského chápania a ešte do toho spievať?:-) Vždy prerazilo to, čo bolo experimentom a nie štandardom. Takže asi tak. Tak sa drž a rob muziku, rád si ju vypočujem.

Ahoj Mobydick, k tebe by sa velmi hodila sociologia. Stale totiz pises o spolocnosti, ci uz minulej alebo terajsej.
S tou hudbou ti nik nebrani tvorit. Avsak tvorit klasiku je privelke susto,ak si trufas,tak klobuk dole ale ako si sam povedal, tych velkych umelcov bolo malo.
Podla mna nespravodlivo a zabednene sudis hudbu. Iste, komercna hudba z radii a televizie hudbou nieje, ale je tolko zanrov, je toho tolko. Hudba je taka bohata. Je to vazne skoda, ze nikdy nebudeme schopni obsiahnut vsetku krasu hudby.
Poznala som tiez jedneho, bol to moj ex a mal tiez trochu ohraniceny nazor na hudbu. Ale niekedy sa mu vedeli take otrasne komercnosti pacit, ze som nechapala. Iste, kazdemu sa paci, co sa mu paci, ale nemam rada takuto zabednenost. Ja mam svoj nazor a dost. A bodka. Inak proti tebe nic nemam, len toto ma kus irituje. :-)

Ipsik: já píšu rád právě o těch negativních věcech, protože se jich tak částečně zbavuji, stávám se tím více otevřený, ale ne všechno napíšu, a ani nemohu.

Že velká hudba umírá, to už vím dávno, ale vážná hudba měla vždy omezený počet posluchačů, to se měří na jednotky procent, a znalců je naprosté minimum. Alespoň ještě ta filmová hudba, ale těch skladatelů je pět a půl, kteří za něco stojí ,a rovněž jsou to lidé minulosti, třeba velký Ennio Morricone.

Že mám raději psát? Ale lidé nečtou, a pokud, tak to, co mě vůbec nezajímá. V hudbě vidím šanci, ale je pravda, že bohužel už asi v jiné hudbě, komerční. Ale člověk může udělat něco pro záchranu, jde o charismatické osobnosti, které mají světu co říci, mají energii, a umí přednášet, kolik je takových lidí? Minimum.

Doba, je na nic, povrchnost vítězí, stejně jako komerce, prostě vše se musí přepočítat na penízky, jinak z toho nic nebude.

Pro mě to hlavně znamená vypadnout ze země, která takovou pomalou smrt představuje.

Čo sa týka hudby, tak ja to vidím tak, že niekto vytvorí niečo nové a potom to každý kopíruje. Niekedy boli pásky, to sa nedalo len tak ľahko okopírovať. Teraz si pôjdeš na nejaké stránky a máš čo chceš, myslím hudbu (mp3). Radšej asi píš tie básne alebo romány, to sa ti asi neskôr viac oplatí. A čo sa týka toho ostatného, tak to si nechám pre seba, aj som pomohol, aj mne pomohli, dobre som sa zabavil, nemôžem sa sťažovať. O negatívnych veciach tu nechcem písať, že čo a ako, už na ne nemám náladu. Life goes on.

Ipsik: s první větou souhlasím, ale zároveň nemůžeš popřít, že sexualita a tedy i ta orientace hraje u člověka velikou roli, a pokud se to splní s určitým typem osobnosti, může to nadělat v životě hodně dobra, ale i zla. Proto by se lidem nemělo v tomto bránit, ale jen je varovat, a zvláště mladé, velmi mladé, ne mně.

Pro mě má rozvoj ducha i těla veliký smysl, jako v antice, a vůbec ve starém světě. Já se o svoji fyzickou podstatu nemusím moc zajímat, mám přirozené fyzické dispozice, ale musím chodit ven, procházky a výlety, tam čerpám energii, a také cvičit, to teď začnu dělat naplno. Kdysi ze mně chtěli mít sportovce, ale můj duch s tím neladil, i když jsem se dostal kdysi dávno na výběrovou školu-atletika, ve skutečnosti mojí velkou láskou byla je hudba. A to především klasická, v té vidím dokonalost, i když většina volí tu lehčí, srozumitelnější moderní hudbu. Já jsem otevřen každému stylu, ale poklady hledám jen u skutečných mistrů.

O sportovcích my ani nepiš, to jsou tak samolibá individua, a už v té atletice jsem to cítil, ti lidé nemluvili o ničem jiném, než o sobě, dnes to hodnotím jako ztrátu času, mojí velkou chybu, měl jsem se zaměřit pořádně jen na pár věcí, jednu ne, to nemusí vyjít, takto to byly jen sny.

Zneuznaní umělci, a to někdy i velcí umělci, a potom šílenství, a konec. Ale to není pravidlo, spíše musí člověk toto přijmout jako daň, kterou musí platit, protože chce dělat netuctovou věc. Všude je selekce, zůstávají jen pro mě nudná místa, nudná práce, a s nudnými lidmi, kterých se děsím. Nedej bože, že bych nějakým buranům ještě mluvil o svých osobních problémech, nebo orientaci, tak v tomto jsou chápavější ženy, a to podstatně více.

Já beru věci velice vážně, to co má pro mě smysl, to nemusí mít smysl pro druhé, ale cítím, že teď přichází doba, kdy některé věci budou mít šanci, jen je prosadit, a hlavně potkat ty správné lidi.

Za celý život jsme nikoho takového nepotkal, a v Ostravě v životě nepotkám, to je primitivní místo, proto musím zmizet, dokud to ještě jde.

Nechci tady stále opakovat svůj původ, ale už jen geneticky a genealogicky jsem světoobčan, rád bych znal původ všech svých předků, a bude to hodně daleko i mimo Evropu, protože mám v sobě něco z mnoha etnik a národů, možná i proto jsem takový, osobitý. Rodiče mé mámy přišli ze Slovenska Maďaři (převažují maďarská příjmení a s určitým podílem srbských, polských, určitě i slovenských předků, a u jednoho prarodičů to jde až k rumunské hranici), ze strany otce, v jedné linii původ Karpaty, tedy Rumuni, potom Poláci, Slezané, v druhé linii Češi promíchání s Němci, prostě to je asi většina Čechů, ale i další vlivy, a určitě velmi zajímavé, nepochybuji že mnozí předci půjdou mimo Evropu.

Tak toto ze mě dělá člověka, který mám rád snad všechny národy, nechápe rasismus, nenávidí eugeniku, ale který má své chyby, a také někdy mluvil nepěkně o některých, ale to vše jednou vynahradím, bohatě, to vím. Líbí se mi snad všechna etnika, a krásní lidé jsou všude, i to dobří a zajímaví.

Já se nenazývám Čechem, a vadí mi, když mě tak někdo nazve, já to nechci, jen proto že jsem se zde narodil? Já to cítím jinak, a mám více předků, měl bych umět mnoho jazyků, jsem nezařaditelný. Nejsem jediný, ale asi jsem jeden z mála co to píše.

Psal jsi že jsi určitá menšina, mohl by jsi to více rozepsat?

MobiDick, ono úspech nemožno automaticky spájať s orientáciou. Ak si budeš niečo stále opakovať a presviedčať sa o tom, že tomu tak je, tak sám seba presvedčíš o tom, že tomu tak je a vlastne si vymyješ mozog. Dá to aj dosť námahy, aby si človek sám sebe vymyl mozog, len neviem, či ten výsledok stojí za to, teraz ti to nehovorím s negatívnym podtónom, aby si ma chápal. Úspech je o práci na sebe, či už o rozvíjaní tela alebo o rozvoji ducha, to už si každý vyberie podľa toho, ako to chce. Napr. hokejisti zarábajú veľmi dobre alebo tenisti a čo má s ich sex. orientáciou? Podľa mňa nič. Buď máš chuť niečo robiť alebo nerobíš nič (poznám aj takých).
S tou kreatívnou mániou alias pološialenstvom ti dávam za pravdu, je tomu tak a každý kto sa venuje aspoň trochu umeniu, tak to isto pozná, či už maľovanie, komponovanie etc., to je jedno:-) Lepšie je sa niečomu venovať, čo má zmysel ako len tak dumať a dumať a trápiť sa.

Ipsik: ale já jsem napsal "Mesačnému princi", že existují skutečně vážné choroby ve smyslu, že tyto choroby už ničí osobnost i tělo člověka, ale jsou nebezpečné i okolí, třeba schizofrenie, nebo paranoia, toto už není možné ignorovat. Ale třeba maniodeprese, to je typická nemoc některých kreativců, ty stavy šílené tvorby, a potom třeba měsíce úplné pasivity.

Orientaci mám skutečně takovou jakou mám, a vše tomu nasvědčovalo už od dětství, teď už jsem si to zcela připustil. Mám v sobě určitou dávku slabosti, citlivosti, ale i veliké síly. Např. typický hlas gaye je jaký, afektovaný, zženštilý, tak se prezentují, samozřejmě i ti zcela normálně mužsky mluvící a já? Miluji operu, zpěv, můj hlas naprosto dozrál, a moje bývalá učitelka zpěvu by to asi nepochopila, z lyrické barytonu, či basbarytonu, ze kterého chtěli jistí nejmenovaní učitelé na jisté konzervatoři na kterou jsem se naštěstí nedostal, se stal mohutný a černý, kovově zabarvený profondní bas s velikým rozsahem do výšky, i hloubky, bez problému zazpívám velké C, i hlouběji, pokud jsou hlasivky v ideálním stavu. Takže není gay jako gay, já měřím 197 cm, a vážím nad 105 kg, mám hluboký a velmi silný hlas, a zároveň i určitou jemnost, propadám melancholii, ale dokážu se vydráždit i ke vzteku, a potom ten řev stál zato.

Jsem složitý, a odtud plyne i můj vztah k lidem, jsem více ten citový typ, ne racionální a chladně kalkulující, ačkoliv rozum mám.

A nerad se dívám na ty sebestředné a hloupé gaye, zajímají mě skutečné osobnosti od nejstarších dob, které za sebou zanechali duchovní poklady. Ty obdivuji. Kdybych jednou chtěl s někým žít, tak jedině opravdu s někým, koho budu obdivovat, a cítit k němu velice moc, takže pro mě ty jejich povrchní a perverzní putyky nejsou, ani jejich komunita, leda že by se tam nalézala i podobně smýšlející komunita. Tedy lidé se zájmem o umění, myšlení, vědu, turistiku apod. Vznešené věci, proto obdivuji antiku.

Já fakt nevím, za co mě Johanson považoval, on viděl ve své představě někoho i těch trapných Pride pochodů, toto mě nezajímá, ale nevadí mi to. Chápu trans lidi, protože asi nejeden gay má v sobě něco i z ženy, ale já na rozdíl od nich mám hlas, který by s tímto opravdu neladil.

Kéž bych se k tomu dostal to je jediný můj smysl života, ostatní jde mimo mě, hudba, to je emocionální náboj, které žádné jiné umění v sobě nemá, psaní, to je věc jak rozumu, citů, i emocí, a kresba a malba to vše dohromady.

Rozhodně jsem zde nic nepropagoval, aby si druzí nemysleli, že jsem podlehl tomu současnému coming outovému šílenství, a navíc, nevím neví, jestli si tak někteří nedělají jen reklamu. Rovněž nepodporuji žádné gendery, ani za nikoho nebojuji, spíše ukazuji, že je naprostá odlišnost mezi homosexuáli, a že i mezi nimi existují výjimky, kteří žijí více duchem, než svým fyzickým zevnějškem a určitými aktivitami. Přesto cítí jako homosexuálové.

Vieš, MobiDick, to je tak, že máš niečo, vojdeš dnu a keď vyjdeš, tak si na tom horšie než pred vstupom dnu (vlastná skúsenosť). A potom sa každý čuduje tomu človeku, že ale však je aj inteligentný, aj tak, aj prácu si robí dobre, ale je.e mu teda riadne na gebuľu.
Áno, máš pravdu v tom ohľade, že duša by sa nemala liečiť za každú cenu. Mesačný princ to dobre povedal, že existujú len odlišnosti, ale nie choroby. Za socíku by bolo nepredstaviteľné, aby toľko ľudí chodilo na psychiatriu. Zdravý, odvedený a dovi, dopi! Stačilo ukázať v.áka a podľa sa to zisťovalo:-) Neviem, čo za tajnú metódu to používali na určenie duševného rozpoloženia, ale to už bolo.
Tak píš básne a komponuj, ak ťa to baví. Tú orientáciu už nechaj tak. To je tvoja vec.
www.youtube.com

klik: jednu dobu jsem vymýšlel i vlastní citáty, není nad vlastní originalitu, podporuje to kreativitu. Zase to vyzkouším, hlavně se chci dostat ke psaní básní, a později i k něčemu vážnějšímu, nápady už mám, jen to rozvinout, ale to neznamená, že s tím člověk uspěje. Dnes je jiná doba, a já mám rád bohužel hlavně staré věci.