Člověk by se měl vzdělávat v každém věku, o tom nemůže být nejmenších pochyb. Měla by to být přirozenost každého, alespoň trochu přemýšlivého člověka. Snad každý má možnost vzdělávat se sám, tedy konat samostudium. To teď však nemám na mysli. Zajímá mě teď studium na vysoké škole. Dnes už není možné (nebo je to téměř nemožné) získat vzdělání ve všem, poznatků je už příliš mnoho, takže i ten nejvíce všestranný (či nejvíce vzdělání chtivý) člověk se musí pečlivě rozhodnout co studovat. Pro mě je volba docela jasná, stále mě zajímají ty klasické obory přírodních věd (fyzika, chemie, biologie, geologie) které jsou postavený na matematickém základu. I humanitní vědy u mě mají nezastupitelné místo, protože člověk žije ve společnosti, tvoří v ní, a interaguje s ostatními. A není to jen historie a filosofie, které jsou jako obory důležité, člověk je také umělecky tvořivý, a v dílech je mnohdy skrytá symbolika, kterou běžný člověk sotva zachytí, takže i teorie a dějiny umění tady mají své místo. Pro mě osobně však tu zásadní roli hrají právě ty přírodní vědy. Jsou náročné, některé více, jiné méně, je to dáno vysokou mírou abstrakce matematiky, ne každý ji tak dokonale zvládá, ale při troše práce se snad dá překonat vše.
Takže proč se nepustit do studia kdykoliv, tedy v jakémkoliv věku, nejenom v běžných 19 letech, jak to dělá většina. Mladý člověk asi právě proto, že má ještě méně předsudků, je více manipulovatelný, ale i tvárný, tak je i více preferovaný, a to nejenom vysokými školami, ale i zaměstnavateli. Možná že v mládí je člověk relativně bystřejší, méně kritický, dá se mu lehčím způsobem „vymýt mozek“ ať v pozitivním, či negativním slova smyslu. Starší člověk má obvykle více zkušeností, už ví, co si může dovolit, a co ne, obvykle tedy neriskuje, připravuje se na zkoušky systematicky, učí se tedy pravidelně.
Ale proč vlastně člověk má studovat? Ideálním důvodem je touha po poznání, a není to nic triviálního, a vůbec jednoduchého. Mnohdy člověk totiž musí sladit své přesvědčen se stavem poznání, a to není jednoduché. Mnohdy jsou pravdy, (byť relativní) nepříjemné, někdy se za pravdami skrývají jen další otázky, které vyvstávají, takže stav poznání vlastně není ukončen, na tento nárok na absolutní pravdu si nemůže nikdo kritický dělat ambice, protože jinak se stává fanatickým dogmatikem. Existují jasné meze poznání, dané už samotnou metodikou dané vědy, ať je to matematika, fyzika, chemie, biologie a geologie. Každá věda zkoumá jen určitou „hladinu“, např. fyzika je základní přírodní věda, zkoumá tedy ty nejjednodušší aspekty „reálného světa“, tedy látku a pole. Naproti tomu taková biologie je vysoce komplexní obor, který vychází z poznatků všech přírodních věd a matematiky, ale zároveň se na ně nemůže redukovat. Protože život je v mnoha aspektech natolik složitý a komplexní, že jsou to vlastně všemožné vědy a nauky, které ho studují, protože není takto redukovatelný, a to především lidský život. Není už toto důvod pro studium, poznávat to tajemství života, i když nebude nikdy zcela popsáno? A podle mě je to jen dobře.
Druhým více praktickým důvodem je studium z důvodů uplatnění se člověka ve společnosti, toto je důvod, který klade většinová společnost, podle mě to není ten správný důvod, ale většina chce, když na to platí, aby z toho něco bylo. To je si důvod, proč jsou mnohé obory velmi selektivní, paradoxně ne ty nejnáročnější, jako třeba matematiky a fyzika, protože ty chce studovat jen málokdo. Na prestižních světových univerzitách tomu tak není, tam jsou velice žádané i tyto obory, a dostat se na ně může jen člověk s mimořádným nadáním. A především vystudovat je, a být schopen v nich tvořit, to je to nejvíce cenné.
Třetím, a z mého pohledu nejméně podstatným, bohužel ve společnosti stále silně „znějícím argumentem“ je studovat z důvodu prestiže oboru. Toto je velmi zavádějící, protože mnohé obory si nezasluhují takovou vážnost, jakou mají, byť jsou značně ohodnoceny, nebo dokonce finančně přeceněny.
Shrnutí na závěr je následující, ano, smysl studovat má, ale neznamená to nutně, že budou splněny body dva a tři, člověk nemusí najít takové uplatnění, jaké očekával, nemusí být dostatečně oceněn, dokonce nemusí být ani tak talentovaný jako ostatní, ale přesto to smysl má, formuje ho to. Je docela dosti smutné vidět ty, kteří tak málo vědí a chápou, ale zároveň jsou neskutečně chtiví. Jeden z důvodů je právě ten, že si tak málo uvědomují, že život je složitý, je plný racionality, ale i emocí, s tím člověk nejvíce válčí, ale systematické studium by mělo člověku dát jakýsi racionálnější základ, a když ne zbavit ho zcela pochybností, tak alespoň ukázat mu cestu, kde jít může, a kde už ne.
Toto téma částečně souvisí s mým příspěvkem, a vlastně i s mou otázkou "Mám slevit ze svých nároků?". Pro mě je to aktuální životní rozhodnutí, částečně už jsem se rozhodl, to alespoň v těch základních věcech. Ještě stále jen trochu pochybuji o tom možném studiu, něco uvnitř cítím, jako touhu, ale nevím, jestli ta touha je opravdu to, co mě může uspokojit, asi je. Na druhé straně jsem psal, že si nejsem tak úplně jistý tím, jestli mohu uspět při studiu. Zvláště mě zajímali a zajímají docela náročné obory, psal jsem o nich výše. Zajímají mě vaše zkušenosti se studiem, pokud je máte. A zajímá mě, jestli jsem podle vás vhodný na nějaké studium, psal jsem už o svých nedostatcích, ale i možných přednostech. Rozhodně však studium neberu jako nějakou výmluvu proto, abych měnil cokoliv na tom, co jsem napsal. Důležitá je pro mě změna, prostředí, práce kde využiji alespoň to co mám, to řemeslo asi nebyl ten nejlepší nápad, to ale neznamená, že se nemohu živit i rukama, mohu, ale je lepší se naučit i jiným věcem.
Jaké vlastnosti by podle vás měl mít každý kdo chce studovat na univerzitě? A je vůbec dnes naděje, že v tom oboru naleznu práci, nebo uspěji? To samozřejmě ukáže čas, ale stejně mě to zajímá.
Já totiž stojím před volbou, ještě je čas, mohu odjet do zahraničí, tam se asi ke studiu už nedostanu, možná tak později, ale pochybuji, asi ale získám něco, co tu nikdy mít nebudu, to nejdůležitější, klid. Nebo jen opustím místo kde žiji (město), mohu se přesunout někde do zajímavější lokality v české republice, při práci lze i studovat, není to jednoduché, ale snad to jde, studium, to je však min.3 roky+ 2 roky dále, to je ten časový problém. Otázka jestli mi to studium potom dá, co opravdu chci, o titul asi nejde. Takže jsou zde 2 varianty, která je pro mě lepší, co myslíte, vhodnější? Je ho dně pro a proti.
Díky za odpovědi, a pro ty kterým se mé příspěvky nelíbí, ať je nečtou, a neodpovídají na ně. Ostatním díky za radu, možná že vám připadá že se stále motám v kruhu, ale už tomu tak není, jen se potřebuji rozhodnout, důležité že už chci něco dělat, protože původně tomu tak vůbec nebylo, ta změna je pro mě zásadní.