Má smysl studovat v každém věku?

Príspevok v téme: Má smysl studovat v každém věku?
Dick

Člověk by se měl vzdělávat v každém věku, o tom nemůže být nejmenších pochyb. Měla by to být přirozenost každého, alespoň trochu přemýšlivého člověka. Snad každý má možnost vzdělávat se sám, tedy konat samostudium. To teď však nemám na mysli. Zajímá mě teď studium na vysoké škole. Dnes už není možné (nebo je to téměř nemožné) získat vzdělání ve všem, poznatků je už příliš mnoho, takže i ten nejvíce všestranný (či nejvíce vzdělání chtivý) člověk se musí pečlivě rozhodnout co studovat. Pro mě je volba docela jasná, stále mě zajímají ty klasické obory přírodních věd (fyzika, chemie, biologie, geologie) které jsou postavený na matematickém základu. I humanitní vědy u mě mají nezastupitelné místo, protože člověk žije ve společnosti, tvoří v ní, a interaguje s ostatními. A není to jen historie a filosofie, které jsou jako obory důležité, člověk je také umělecky tvořivý, a v dílech je mnohdy skrytá symbolika, kterou běžný člověk sotva zachytí, takže i teorie a dějiny umění tady mají své místo. Pro mě osobně však tu zásadní roli hrají právě ty přírodní vědy. Jsou náročné, některé více, jiné méně, je to dáno vysokou mírou abstrakce matematiky, ne každý ji tak dokonale zvládá, ale při troše práce se snad dá překonat vše.

Takže proč se nepustit do studia kdykoliv, tedy v jakémkoliv věku, nejenom v běžných 19 letech, jak to dělá většina. Mladý člověk asi právě proto, že má ještě méně předsudků, je více manipulovatelný, ale i tvárný, tak je i více preferovaný, a to nejenom vysokými školami, ale i zaměstnavateli. Možná že v mládí je člověk relativně bystřejší, méně kritický, dá se mu lehčím způsobem „vymýt mozek“ ať v pozitivním, či negativním slova smyslu. Starší člověk má obvykle více zkušeností, už ví, co si může dovolit, a co ne, obvykle tedy neriskuje, připravuje se na zkoušky systematicky, učí se tedy pravidelně.

Ale proč vlastně člověk má studovat? Ideálním důvodem je touha po poznání, a není to nic triviálního, a vůbec jednoduchého. Mnohdy člověk totiž musí sladit své přesvědčen se stavem poznání, a to není jednoduché. Mnohdy jsou pravdy, (byť relativní) nepříjemné, někdy se za pravdami skrývají jen další otázky, které vyvstávají, takže stav poznání vlastně není ukončen, na tento nárok na absolutní pravdu si nemůže nikdo kritický dělat ambice, protože jinak se stává fanatickým dogmatikem. Existují jasné meze poznání, dané už samotnou metodikou dané vědy, ať je to matematika, fyzika, chemie, biologie a geologie. Každá věda zkoumá jen určitou „hladinu“, např. fyzika je základní přírodní věda, zkoumá tedy ty nejjednodušší aspekty „reálného světa“, tedy látku a pole. Naproti tomu taková biologie je vysoce komplexní obor, který vychází z poznatků všech přírodních věd a matematiky, ale zároveň se na ně nemůže redukovat. Protože život je v mnoha aspektech natolik složitý a komplexní, že jsou to vlastně všemožné vědy a nauky, které ho studují, protože není takto redukovatelný, a to především lidský život. Není už toto důvod pro studium, poznávat to tajemství života, i když nebude nikdy zcela popsáno? A podle mě je to jen dobře.

Druhým více praktickým důvodem je studium z důvodů uplatnění se člověka ve společnosti, toto je důvod, který klade většinová společnost, podle mě to není ten správný důvod, ale většina chce, když na to platí, aby z toho něco bylo. To je si důvod, proč jsou mnohé obory velmi selektivní, paradoxně ne ty nejnáročnější, jako třeba matematiky a fyzika, protože ty chce studovat jen málokdo. Na prestižních světových univerzitách tomu tak není, tam jsou velice žádané i tyto obory, a dostat se na ně může jen člověk s mimořádným nadáním. A především vystudovat je, a být schopen v nich tvořit, to je to nejvíce cenné.

Třetím, a z mého pohledu nejméně podstatným, bohužel ve společnosti stále silně „znějícím argumentem“ je studovat z důvodu prestiže oboru. Toto je velmi zavádějící, protože mnohé obory si nezasluhují takovou vážnost, jakou mají, byť jsou značně ohodnoceny, nebo dokonce finančně přeceněny.

Shrnutí na závěr je následující, ano, smysl studovat má, ale neznamená to nutně, že budou splněny body dva a tři, člověk nemusí najít takové uplatnění, jaké očekával, nemusí být dostatečně oceněn, dokonce nemusí být ani tak talentovaný jako ostatní, ale přesto to smysl má, formuje ho to. Je docela dosti smutné vidět ty, kteří tak málo vědí a chápou, ale zároveň jsou neskutečně chtiví. Jeden z důvodů je právě ten, že si tak málo uvědomují, že život je složitý, je plný racionality, ale i emocí, s tím člověk nejvíce válčí, ale systematické studium by mělo člověku dát jakýsi racionálnější základ, a když ne zbavit ho zcela pochybností, tak alespoň ukázat mu cestu, kde jít může, a kde už ne.

Toto téma částečně souvisí s mým příspěvkem, a vlastně i s mou otázkou "Mám slevit ze svých nároků?". Pro mě je to aktuální životní rozhodnutí, částečně už jsem se rozhodl, to alespoň v těch základních věcech. Ještě stále jen trochu pochybuji o tom možném studiu, něco uvnitř cítím, jako touhu, ale nevím, jestli ta touha je opravdu to, co mě může uspokojit, asi je. Na druhé straně jsem psal, že si nejsem tak úplně jistý tím, jestli mohu uspět při studiu. Zvláště mě zajímali a zajímají docela náročné obory, psal jsem o nich výše. Zajímají mě vaše zkušenosti se studiem, pokud je máte. A zajímá mě, jestli jsem podle vás vhodný na nějaké studium, psal jsem už o svých nedostatcích, ale i možných přednostech. Rozhodně však studium neberu jako nějakou výmluvu proto, abych měnil cokoliv na tom, co jsem napsal. Důležitá je pro mě změna, prostředí, práce kde využiji alespoň to co mám, to řemeslo asi nebyl ten nejlepší nápad, to ale neznamená, že se nemohu živit i rukama, mohu, ale je lepší se naučit i jiným věcem.

Jaké vlastnosti by podle vás měl mít každý kdo chce studovat na univerzitě? A je vůbec dnes naděje, že v tom oboru naleznu práci, nebo uspěji? To samozřejmě ukáže čas, ale stejně mě to zajímá.

Já totiž stojím před volbou, ještě je čas, mohu odjet do zahraničí, tam se asi ke studiu už nedostanu, možná tak později, ale pochybuji, asi ale získám něco, co tu nikdy mít nebudu, to nejdůležitější, klid. Nebo jen opustím místo kde žiji (město), mohu se přesunout někde do zajímavější lokality v české republice, při práci lze i studovat, není to jednoduché, ale snad to jde, studium, to je však min.3 roky+ 2 roky dále, to je ten časový problém. Otázka jestli mi to studium potom dá, co opravdu chci, o titul asi nejde. Takže jsou zde 2 varianty, která je pro mě lepší, co myslíte, vhodnější? Je ho dně pro a proti.

Díky za odpovědi, a pro ty kterým se mé příspěvky nelíbí, ať je nečtou, a neodpovídají na ně. Ostatním díky za radu, možná že vám připadá že se stále motám v kruhu, ale už tomu tak není, jen se potřebuji rozhodnout, důležité že už chci něco dělat, protože původně tomu tak vůbec nebylo, ta změna je pro mě zásadní.

celebrita FB

Dick, ja si pod pojmom nudný dril predstavujem gymnázium dennou formou. A najmä ten systém skúšania tam. Že nikto od nikoho nič nevyžaduje aj štyri mesiace a potom zrazu na každý predmet naučiť sa, ale od slova do slova polovicu knihy. A učiť sa obrázky z fyziky. Toto svet nevidel, že naučiť sa nakresliť obrázok z fyziky naspamäť a dostať jednotku, hoci nemám šajnu, o čom to je. Od toho naučiť sa naspamäť nakresliť mikimauza alebo kuriatko kalimero, či nindža korytnačku, a podobne, to by zmysel malo, lebo by to aspoň vyčarilo úsmev na tvári nejakého dieťaťa, toho, ktorému to kreslíme. Ale učiť sa sprostý obrázok z fyziky a nemať šajnu, o čom je? Kde je motivácia učiť sa to? Keď sa ho naučím dostanem jednotku a keď sa ho nenaučím, dostanem štvorku, čo prakticky ešte neznamená prepadnutie, takže v tomto ponímaní chápem štvorku ako dobrú známku pre žiaka gymnázia, ktorý je šialene zaľúbený do dejepisu a chce sa stať archeológom a už od prvého ročníka je pevne rozhodnutý, že z dejepisu maturovať pôjde, ale z fyziky nie. Ja som si vybrala zemepis a biológiu na maturu, lebo sa mi dali akýmsi zázrakom ľahko naučiť a nikto tam nevyžadoval učiť sa naspamäť obrázky, vzorce a podobné kraviny. Proste stačilo niečo prečítať a vedela som. Dejepis bol tiež taký, ale som ho neznášala, lebo ma nebavil. A rovnako by to bolo u mňa aj s ekonómiou, keby som tam šla. Ale fakt medzi VŠ-odbormi nemám, alebo nemala by som na výber taký, ktorý by ma bavil. Lebo prvé kritérium je, aby človeka škola bavila a druhé, aby vedel, že je s tým aj uplatniteľnosť. Preto ja by som len v mojom prípade volila podľa uplatniteľnosti, lebo baviť by ma nebavilo aj tak nič. Nič spomedzi VŠ odborov. A keby sme vychádzali z toho, že na čo mám talent, tak mám talent tvoriť humor, satiru a písať satiristicky ladené básne, takých som už napísala celú kopu, ale nemala by som nervy robiť to "na úkol". Aby ma niekto posadil za stôl a povedal, že teraz musím napísať básničku. Také básničky si píšem viac-menej sama pre seba, ale len keď sa mi chce. Lebo keď sa mi chce, napíšem doslova za pár minút na A4 básničku a keď sa mi nechce, tak nepríde nápad a nenapíšem nič.

klik

Dick takisto vnimam cele studium ako nudne, ako nudny dril ako si to vystizne nazval. Dnes na dobrych skolach to je uz o trochu lepsie aj zabavnejsie. Ale ta skladba predmetov by mohla byt lepsia.
Lenze na tych skolach je malinke percento deti, ostatni maju stale nudny dril.

Dick

Iiiii, já také nebyl motivovaný ke studiu, neměl jsem vzory, cestu jsem si našel postupně zcela sám. Také jsem velmi vybíravý, co mě nebavilo, to jsem nejevil zájem, a ani mi to potom nešlo. Mě osobně by daleko více vyhovovalo domácí vzdělávání, které v té době nebylo, vlastní tempo studia. A rozvoj toho, v čem já mám talent, na to se moc ve škole nehledělo, je to tuctové vzdělávání. Základní škola byl nudný dril, nic jiného, a musím říci, natahovalo mě z toho.

klik

Investice do komplexního vzdělávání dětí a nás samotných je naší nejdůležitější investicí. Jaké jsou klíčové dovednosti zítřka? Které z nich učí škola? A co má společného J. A. Komenský a internet?
www.youtube.com

celebrita FB

...keby som išla študovať VŠ, bola by to ekonómia, ktorá ma nebaví. Ale mňa by vlastne spomedzi VŠ-odborov nebavilo vôbec nič. A s ekonómiou sú aspoň aké-také možnosti uplatniť sa a strčiť sa aspoň na staré kolená do kancelárie. Namiesto ťažkej a tvrdej driny. Tak asi preto by to bola ekonómia. No mojim cieľom je našetriť si na byt a za cieľom sa ide cez prekážky, väčšinou to tak býva. Ale bez cieľa by to bolo... život bez cieľa, to by už nebol život, ale asi umieranie, depresia, nechuť do všetkého...alebo ja neviem, ako sa vyjadriť. Mať cieľ-sen a pokúsiť sa splniť si ho: to ma robí šťastnou.
...na psychiatrii som bola naposledy v roku 2012. Odvtedy sa držím. Pod pojmom držím sa, mám namysli: potichu znášam nedobré správanie sa a provokáciu zo strany chorobne žiarlivých rakúskych nóbl paničiek, ale aj mojich rodičov bez toho, aby som sa nechala vyprovokovať až natoľko, že sa dám ako psychicky celkom zdravá na tú psychiatriu sama a dobrovoľne zavrieť z trucu, ako tomu bolo po každý krát. Som zvedavá, na aké šéfstvo natrafím najbližšie :):):(

Kycera

Dick,
najideálnejšie je, ak človek vyštuduje to, čo ho zaujíma, uplatní sa vo svojom odbore, práca sa stane aj jeho potešením a prinesie mu to aj adekvátne finančné ohodnotenie. Ale povedzme si úprimne, koľkí to tak majú? Preto sa musíme prispôsobavať okolnostiam, zľavovať vo svojich nárokoch a využiť každú PRÍLEŽITOSŤ, aby sme sa dostali tam, kam chceme. Vieš, príležitosť sa nestráca. Ak ju nevyužiješ Ty, využije ju niekto iný. Má to len jeden háčik, nemusí sa totiž o p a k o v a ť!

Čo sa týka Ostravy, máš môj obdiv, že tam dokážeš žiť. Trošku ju aj okolie poznám... : )
Niektorým ľuďom vadí všetko na tom druhom, aj nos medzi očami. Radi by boli tým druhým, mali ich vedomosti, povahu... Nemajú nato a takýmto prístupom ani mať nikdy nebudú! Bráni im v tom ich mentálna výbava. Bolo by lepšie, ak by si poriadne umyli ZRKADLO a nastavili ho najskôr SEBE!!! Je až nepochopiteľné, kam až sú schopní vo svojej zlobe zájsť. A keď dochádza rozum a slovná zásoba, prichádzajú na rad vulgarizmy.

Matiku som zbožňovala, fyziku neznášala, zemepis milovala, dejepis neznášala... Aj slovenčinu! Lenže priority sa v dospelosti zmenili a tak teraz reč svojej matere milujem. Je to najkrajšia reč na svete - mäkkučká, ľúbozvučná... : ) A snažím sa dodržiavať jej čistotu, lenže...
Lenže tu máš kopec ľudí - Slovákov, kt. tiež používajú túto reč, ale absolútne nechápu, o čom píšu. A tak občas pochybujem o tom, či hovoríme tou istou rečou.

Pozri, mám sestru, kt. aj keď 2x úspešne zložila skúšky na LF v Martine, neprijali ju. Už to chcela vzdať, ale ja aj ďalšie sestry sme do nej dlho hučali, aby sa nevzdávala a skúsila šťastie v Čechách. Tam ju prijali. Na tretíkrát. A dnes je z nej úspešná a vyhľadávaná lekárka. Takže moja rada, aj životné skúsenosti sú - nevzdávať sa za žiadnych okolností. Urobiť pre vec všetko, čo je v silách daného človeka. A to platí pre všetky oblasti života. Asi tak, Dick! Tak nech sa Ti zadarí! : )

Iiiii

No, zase nie každý je z rodu učenlivých:-) Moja svokra bola pol roka v USA a jediné slovo, ktoré si dokázala zapamätať, bolo SHOP - ha, ha.

michael067

Určité má, technológia a technologické postupy práce idu neuveriteľným tempom dopredu, preto celoživotné vzdelávanie je základ.
A navyše ak más dobru stravu a zdravý životný štýl bez alebo s malým množstvom stresu schopnosť učiť sa je veľmi dobrá aj vo vyšom veku 80-90 rokov viď: www.youtube.com

celebrita FB

...ja už mám tiež "starú hlavu" na to, aby som išla študovať a už tá pamäť neni taká dobrá, ako bola kedysi. Ísť na gympel bola podľa mňa chyba. Keby som mala ešte raz tie roky a tento rozum, tak by som si vybrala asi hotelovú akadémiu, alebo šoku kuchár-čašník, prípadne zdravotnú. To sú také, čo by ma jednak bavili, a jednak sa dá s nimi uplatniť. Gympel sám o sebe neznamená vôbec nič.

celebrita FB

Pred rokom sme si peknú večeru urobili 23. Lebo 24. som už musela makať v hoteli. Rakúšania väčšinou spájajú Vianoce s lyžovačkou, lebo vtedy majú deti prázdniny.
Nájsť si cestu k rodičom znamená podľa mňa tráviť s nimi len toľko času, aby nedošlo k nejakým hádkam a obmedzovaniu, opovrhovniu mojou osobou. To znamená v mojom prípade makať v hoteloch a domov prísť len občas na pár dní. Ale nie nonstop byť doma a s nimi bývať.

Najčítanejšie články