Požadovaná funkcia je prístupná iba pre administrátorov

Mám slevit ze svých nároků?

Príspevok v téme: Mám slevit ze svých nároků?
Dick

Sice jsem psal, že už tady nebudu psát, ale změnil jsem to. Úvahy už nechci, ani ta stará témata, které jsem řešil stále dokola.

Dost dlouho jsem se hledal, přemýšlel o sobě, jsem dost hloubavý, ale nikterak zvlášť chytrý. Dokonce mi dělala problém i škola, nebyl jsem moc dobrý žák ani a na základní škole ani na střední. Na univerzitě se mi nedařilo, rychle jsem ji opustil, a pochybuji, že se tam někdy vrátím. Snad umím trochu psát, tak to dělá dojem, že jsem něco více než ve zkutečnosti jsem.

Psal jsem tady o IQ, protože jsem měl potřebu se svěřit, a případně získat informace od někoho povolanějšího ohledně významu této veličiny.

Někde ve věku 17 let, jsem si ho zkoušel dělat, a vyšlo mi IQ 95-97, slabší průměr, takže žádný zázrak, Až teď později, jsem si dělal testy na internetu, dosahoval jsem IQ 95-108, do byly první pokusy, potom jsem zkoušel dělat i jiné testy, a měl jsem i podstatně vyšší hodnoty, ale ty první pokusy byly takové, jak jsem napsal, nemá smysl si namlouvat, že když jsem v nějakém testu měl 125, nebo 130, nebo 148, tak je to mé IQ, není. Takže nejsem tak chytrý, jak si někteří myslí, možná že v něčem umím přemýšlet, k něčemu mám předpoklady. Vždyť i na prvních testech na univerzitu, jsem měl tak malý percentil, jen necelé 4, byly to testy obecných studijních předpokladů. Maturitu jsem udělal s určitými komplikacemi, ale spíše jsem zmatkoval při přípravě, měl jsem strach, že to nestihnu, zkouška už tak těžký nebyla, ale v dřívějších dobách bych na ni mohl zapomenout, šel bych na učňák. V některých předmětech jsem se sice dost zlepšil. ale to by zvládl každý, mě to bavilo. Možná jsem byl i trochu více zasněné, senzitivní a citlivější dítě, ale byl jsem i vzpurný a emotivní, co jsem dělat nechtěl, s tím jsem brzy skončil. Prostě jsem byl problémový.

Proč mě to vlastně zajímá? Protože hledám příčiny, proč jsem byl neschopný ve škole, proč mi tak dlouho všechno trvá, a to i v životě, proč jsem nerozhodný?

Toužil jsem po studiu, ale asi nemám k němu předpoklady. Jsem snad trochu kreativní, snad trochu umím psát, mohl jsme něco dělat s hudbou, kreslit. Ale možná, že by pro mě byla ideální více praktická činnost, že bych byl šťastnější. Protože jsem na sebe navalil velký náklad snů a tužeb, a asi nejsem schopen je naplnit.

Takže jsem uvažoval, i když mám maturitu, ale jen na soukromém gymnáziu, to klasické bych nezvládl, a už vůbec bych se tam nedostal, já se nepodceňuji, já to vím, byl jsem takový už ve škole, ne nejhorší, ale zdaleka ne nejlepší. Uvažoval jsem zvolit něco praktického, nějaké řemeslo. Otázka je, čemu všemu bych se dokázal naučit, v čem bych se uplatnil? Čeho je dnes nedostatek? Uvažoval jsem o odjezdu do ciziny, to stále platí, ale nejprve musím něco zvládnout tady. Stejně jsem v české republice vykořeněný, jsem taková genetická směs.

Opravdu se nechci vyjadřovat ke svým původním příspěvkům, řeším jen tento problém a to u sebe, vhodné uplatnění pro mě. Vhodnou práci a také místo k životu, možná je to pro mě důležitější, než nějaká kariéra, o které jsem původně snil, už nejsem dávno dítě, ačkoliv tak můžu někomu připadat.

Díky za radu a pochopení.

Dick

0vecka, ty jsi praktický technický typ, vidíš, že jsem zcela někde jinde. Až to vyřeším, třeba se tomu budu jednou smát, v horším případě se někteří zblázní, to nechci.

Máš pravdu, myslíš to dobře, práce má smysl, ale pro mě má největší smysl seberealizace, bez ní nejsem nic, sám pro sebe. Mám tu potřebu, vnitřně to cítím.

klik

Suhlasim s Oveckou, to plati na kazdeho, nielen na Dicka. Ale niektori maju depresie a ktovieco, tak mozno preto sa nevedia pohnut z miesta.
Dick, ja tiez teraz trochu tapem, musim si dat do poriadku nejake veci, potom sa musim aj ja rozhodnut. A ty to mas ako s pracou?
Tie testy su dobre, nakopni sa a chod, potom nam sem napis, nieco nove sa dozvies. Nech maju aj oni pracu. :)

0vecka

ja ani nemusim hladat a hned je mi jasne preco sa ti nedari... treba drzat hubu a Makat a nie vypisovat litanie o Tom preco sa ti nedari a to ber ako radu a nie urazku..

Dick

klik, už mi nejenom zde bylo zděleno, že jsem případ pro psychologa či psychiatra, to asi kvůli těm neujasněným zkutečnostem, je to možné.

Takže to co jsi napsala o těch testech, asi bych měl jít. A možná, že bude třeba mluvit i o jiných věcech, ono to asi bude všechno spolu souviset.

Já nevím, proč jsem si na sebe naložil takový náklad-břemeno těch různých přání, která možná nejsou reálná. Ale budu muset udělat jednu šílenost, budu se muset přesvědčit o tom, jestli to dokážu, jestli na to mám, pak bych už nemusel řešit ty ostatní věci. Takže všechno z toho co jsem psal budu muset vyzkoušet, ono zase toho tolik není. Co myslíš?

A co ty, víš přesně co chceš dělat? Nebo už to děláš, pokud se smím zeptat?

Dick

klik, máš pravdu, hudba je těžká záležitost, veliká konkurence, konexe, lepší je psaní, ale i to není jednoduché, stále se někoho prosit. Talent asi jsem, jinak by to o mě netvrdili, mám přirozený hudební sluch, nemusím znát noty, velkou hudební paměť. Znám nazpaměť mnoho arií, úryvků z oper, poznám hlasy lidí i pěvců, naslepo, asi jsem trochu autista, nevím. Když mě tenkrát nevzali na konzervatoř, tak jsem to začal úplně nenávidět. Ale zneuznaných bylo vždy dost.

Ale možná bude pro mě lepší to tak nechat, věnovat se tomu jen pro sebe. Do budoucna se chci vrátit k hudebním nástrojům, zpěvu, kreslení-malování, naučit se tomu, k psaní, možná mi půjde i ta hlína, už jako dítě jsem měl velice rád plastelínu, děla jsem, tváře i dinosaury.

Jinak máš pravdu, je třeba se stále něčemu učit, ne jen přemýšlet, to dělám já. Raději číst, už jsem dlouho nic nečetl, budu muset. Na jazyky jsem se úplně vykašlal, dokonce jsem se kdysi učil chvíli i latinu. Budu rád za angličtinu ke které se vrátím, ještě italštinu, kvůli opeře. Slovanské jazyky jsou lehké.

klik

O certifikaty nejde, tych si vytlacis kolko chces. Skor nieco nove sa naucit. Ale chce to volu, ja uz vecer nie som schopna velmi vnimat a sustredit sa, ale mozno niekomu to nerobi az taky problem.
Pisal si o tej hudbe, pre svoj relax a pohodu a zdokonalovanie sa v hocicom je to urcite lepsie ako nejaka ina bezducha cinnost. Na nejake uplatnenie to ale asi nebude, pokial nie si velky talent, lebo aj ti to maju tazke. Dnes je vsetko dost divne. A kto chce vyniknut v hudbe, tak musi kazdy den trenovat plno hodin a vlastne tomu zasvatit zivot a najlepsie odmala. A neviem, ci to za to stoji.

Dick

klik, díky přečtu si to.

Jen jednu drobnost ti k tomu napíšu, už jsem byl na toto před více roky upozorněn, vím, že existují online kurzy, ten jejich certifikát sice nemá asi nějakou výpovědní hodnotu, ale motivace to je.

Víš, možná je to můj problém. Já jsem ještě produkt socialismu, to znamená že jsem chodil do školy v druhé polovině 80 let a v 90 letech. O emigraci něco vím, takže jsem proti západnímu světu nikdy nebyl, jako dítě jsem to obdivoval, kdo by ne. I ten největší bolševik, by to záviděl.

Jenže, jako starší vidím ty přeměny, ten jeden svět, který si oni tak strašně přejí, ta tolik preferovaná angličtina, kéž by to raději byla latina-jazyk na vysokých školách. Já už nepoznávám některé Čechy nebo Slováky, oni tak strašně chtějí být světoobčany. Je to dobře, či ne? Já vím, že jde o štěstí každého, vím, že ty přeměny nastanou, ale úplně mě to netěší. Prostě jsem se narodil v té nejpitomější době, v tom kdy měl ten socialistický sen skončit, a být nahrazen tím, co je dnes, to je jiná forma socialismu a kapitalismu, něco mezi.

Americké vysoké školy, to jsou pro mě takové malé "zednářské" líhně, kdo tam jednou vkročí, je chycen, hlavně ti mladí, prostě chtějí jiný svět, já se v něm moc nechytám.

Je to složité, nechci tady o tom psát.

Takže asi jsme tím divným "Čechem", který neví, jestli patří na západ, či na východ, nepatřím nikde.

Ale nic, s tímto se naučím žít, budu si tvořit sám pro sebe, a myslet si své. Rozhodnu se co a jak.

Dick

klik, víš, já si tady nedělám srandu, opravdu je pro mě rozhodování těžké, vždy bylo. To, co je pro někoho lehké, je pro druhého hrozně těžké.

Ale pravdu měli ti, že kdyby mě k tomu donutili okolnosti, musel zapomenout na vybírání, a dělat ne úplně cokoliv, ale téměř cokoliv.

Dick

klik, chci, a zároveň asi i budu muset.

Pokud jsi četla ten můj příspěvek, tak jsem tam psal o svých uměleckých zájmech a přáních. Ale já už jsem se jednou na konzervatoř nedostal, můžu chodit na hodiny zpěvu, můžu si o sobě myslet, že jsem nový Šaljapin nebo Ghiaurov (ruský a bulharský fenomenální basisté), ale to nepomůže.

Mám problém zvolit, já jsem s tím před mnoha roky sekl, a teď už nemám odvahu, i když mě to žere už mnoho let.

Co by jsi mi radila?

Mám dělat řemeslo, nebo zkoušet jak blázen, stejně při práci to umění, nebo dálkově studovat, i když možná z toho nic nebude, psal jsem o svých nedostatcích co se týče studia, četla jsi ten úvodní příspěvek?