Mám slevit ze svých nároků?

dickhead, máš smůlu, ale už mě to mezi čerty a démony v pekle moc nebavilo, takže jsem se přišel podívat na tento svět, mezi lidi.

Co se ti na tom nelíbí?

zas tu onanujes ty honibrk tahaj uz do certa

Mám problém se vyrovnat s tím, že jsem průměr, nadprůměr, nebo podprůměr?

A nebo si dávám "debilní" otázky?

Adi jsem se tak už narodil, a špatně reaguji na okolí, školu, lidi.

Navíc v okolí pár lidí, doslova nenávidím.

Jsem vykořeněný, psal jsem proč.

Co se týče té ciziny, ano, jen mě trochu otravuje ten typicky americký umělý úsměv, je to pokrytecké, naučené-cheese-sýr, a nádherný úsměv.

Ještě, že zatím jsem nic nenamaloval ,protože to by byl těžký surrealismus, spíše by to byla směs něčeho realistického+ surrealistického.

Já to musím napsat, můj problém je v tom, že umělecky netvořím, bohužel, patřím mezi ty, kteří když to nedělají, mají potom takové stavy, emoce, divné myšlenky.

Nehodím se do tohoto světa.

Musím uvést na pravou míru jen to, že právě naopak, chválený jsem byl až dost, a co se týče všeho, od rozumu až po fyzický vzhled.

Já sebe nechválím, já sebe tak vidím, druzí mě tak nevidí, já jsem nespokojen s tím, jaký jsem. U mě je vše nejisté, úplně vše. Ve všem tápu, ve všem jsem nerozhodný.

Vždyť já chtěl jednu dobu studovat, jednou biologii, jednou geologii, jednou fyziku, a vůbec jsem se nestaral, jestli jsem chytrý, či ne.

Jednou jsem si připadal že chytrý jsem, jindy zase ne, a potom jak v čem.

Myslím, že se všechno zdrbalo v dětství, a to školou, bylo to pro mě nepřirozené, chtěl jsem si věci dělat po svém, myslím že naopak, že jsem byl právě bystré dítě, ale ta pitomá soutěživost ve škole mě otravovala, ani na tu sportovní školu jsem nechtěl, a byla to v podstatě elitní škola.

Mám jen dvě možnosti, buď půjdu přes "mrtvoly", a za každou cenu budu dělat proto vše, abych mohl umělecky tvořit, a budu tvořit i to, co by se druhým líbilo, anebo se na to vykašlu, zrezignuji, a raději budu průměr až podprůměr, co se týče ambicí.

Jestli mám deprese? Asi ano. myslím, že i komplex méněcennosti, trochu ano. Ne, myslím, že to bylo kladenými požadavky z dětství, které jsem nesplnil, ale nic se z toho nedělalo, když čtu příspěvky jiných, tak ti zažívali peklo.

Kycera píše o bolavé duši, kdyby věděla, jak jsem divoký, dokážu být i velmi sprostý, jako dítě jsem byl velmi emotivní. Kultivovaný jsem tady, v projevu, ale za to může prostředí, já se narodil v drsné Ostravě plné debilů. Mám i předky ze Slovenska, už jsem o tom psal, Slováci a Maďaři, jsou emotivní, zaměřeni na krásu, furt o tom čtu, a bylo to i v rodině, jak kdo vypadá apod, jde o to, jaký kdo je, jak se chová, i o ten rozum.

Ale hlavně ta emocionalita, divokost, tak to je Slovensko, Maďarsko, Češi jsou chladní jak Němci, já mám různé předky, pochybuji, že tady v Čechách bude někdo takový "vořech".

Ke Slovensku něco cítím, a nejvíce mě štve, že jsem se nenarodil tam, že jsem se narodil v debilní Ostravě kterou nenávidí, tady je hodně potomků Slováků, ale ti totálně zdegenerovali, já je poznám podle vzhledu, Slováci jsou hezčí než Češi, to říkám upřímně, jsou drsnější, ale i citlivější, lépe se s nimi komunikuje, Slovenky jsou krásné, stejně jako Polky a Maďarky.

Takže ano, mám deprese, možná jsem autista a kdoví co všechno.

Moje terapie není psycholog, ale vážná hudba, už ani nečtu, filmy minimálně, protože jsem zamrzl v dětství, pohádky 70 a 80 let, už jako děcko jsem to prožíval, a hlavně hudbu.

To, že to tu píšu, (doma se o tom běžně bavím) je tím, že co se týče lidí které znám, tak jsem se o tom vlastně s nikým nebavil, oni tomu nerozumí. Celebrita facebookova mi správně napsala, že se až diví, jak může tak pěkně a moudře psát muž, tak je to asi tím, že nejsem případ toho tvrdého muže, i když nejsem tak zjemnělý v běžném životě, to si tady člověk nemůže dovolit.

Já nemůžu psát o všem, já bych nikdy tady nenapsal o všem, jak píšou někteří, ale mám jiné problémy. Jsem obrovská kritik společnosti, lidí, doslova nenávidím určité typy lidí, hnusí se mi.

Nakonec není až tak skvělé, že někteří z vás, museli, chtěli, a opustili Slovensko, protože tím se vlastně vše oslabuje, prostě socialisté mají své plány,a oni je udělají. Já nejsem podporovatel ani socialismu ani kapitalismu, chtěl bych lepší systém. Nemám potřebu obracet lidi na "víru", nebo je zbavovat víry, jak to rádi dělají Britové a Francouzi, pro mě největší rasisté v historii, daleko horší než Němci, protože na jejich eugenických myšlenkách se potom dělalo to, co se dělalo. Dnes jsou to velcí humanisté, a chtějí všem pomáhat, spíše jsou to kolonizátoři, a Muslimové jsou jim trnem v oku, tak je pěkně předěláme, abychom měli budoucí konzumenty západního kapitálu. Tak toto mě žere. Tím si kazím náladu. A potom tím, jací jsou lidé, jak jsou manipulativní. Podraz, podvod apod. Důvěra v oligarchy. Nevím co si myslíte o vašem prezidentu, k tomu, co sedí zde na hradě, se raději nebudu vyjadřovat, už stačí jen ten zjev.

Takže tím, a mnoha jinými věcmi, se užírám, vlastně mi moc nejde o to, jaké mám IQ, asi dost na to. abych chápal, že je něco v nepořádku, ale asi málo na to, abych se smířil s tím, že nemohu nic dělat, že nejsem bůh, abych to mohl změnit, že neumím být šťastný, i když se i často směji.

Tak co mám se sebou dělat, je to na psychologa, klášter, dřinu v továrně, nebo se má nechat pokřtít (všichni předci byli, ale tady se to v socialismu nedělalo, mám přijmout křesťanského (židovského boha), protože ezoteriku nemám rád-dnes populární. Nebo mám být milý a obětaví k ostatním, všechno jim odpouštět, odjet někde do třetího světa, a pomáhat tam?

Možná jsem namyšlený, arogantní? a ještě jedna věc, bohužel v místě, kde jsem žil, jsem poznal jen buď pro mě obyčejné kamarády, nebo drsné floutky, či namyšlené fifleny.

Pokud to někdo budete číst, napište mi, kde je můj problém.

Budu vám velmi vděčný.

klik, nevím jestli je to znak deprese. Pokud si člověk v depresi dává takové nemožné otázky, má potřebu se svěřovat, tak možná. Ale myslím, že deprese je trochu vážnější, ale je možné, že se u každého projevuje jinak, nejsem psychiatr.

V dětství jsem depresi mít nemohl, a také jsem byl nerozhodný, a takový jak jsem popsal, ale dítě nedokáže analyzovat své pocity, ono se projevuje emotivně.

"Protože hledám příčiny, proč jsem byl neschopný ve škole, proč mi tak dlouho všechno trvá, a to i v životě, proč jsem nerozhodný?"
Tiez sa ta nechcem dotknut, ale to su priznaky depresie ak sa nemylim. Nemoze ta brzdit prave depresia? Ale mozno je to len zhoda nahod a nemusi to tak byt. Do cudziny chod, inzeratov je vela aj tu, mozes ist opatrovat niekoho, robit spolocnika seniorovi, to aspon na zaciatok kvoli jazyku, ked sa uz nevies dokopat ist tam robit ine. Ber to ako jeden z napadov. Zmena je zivot.

Kycera, když jsem začínal psát, tak jsem dělal chyb mnohem více než dnes, v gramatice jsem nikdy nebyl moc dobrý, ale lepší se to. Takže mě moc tak na těch pravopisných chybách nesejde.

Ten vstup do reality, až se mi podaří, tak se o to podělím.

Já vím, "co mě nezabije, to mě posílí."

Dick, chyby robíme všetci. Sú však CHYBY a chyby. Tých prvých sa vyvaruj, tie druhé budeš robiť takmer denne. Mne sa pri opakovanom príspevku (prvý mi zmizol) podarili tri. Sú tam pravopisné, v druhej vete nesprávne použité slovo vedomie namiesto POZNANIE a nakoniec som vynechala nasledovné myšlienky za tretím odsekom :

"Musíš s plnou vážnosťou prebrať do svojich rúk kormidlo svojho života a riadiť ho správnym smerom. Je to Tvoj život, ROZHODNUTIA zaň sa musíš naučiť prijímať TY a tiež niesť za ne aj adekvátnu ZODPOVEDNOSŤ! Toto nik za Teba nespraví."

Keď náhodou spravíš chybu, tak nezúfaj. Chyby sú od toho, aby si sa z nich poučil a neopakoval ich. V konečnom dôsledku z toho výjdeš silnejší.
Každá jedna chyba aj naše omyly nás dokážu posúvať dopredu. Nastane deň, kedy pochopíme, čo sme v danom momente nechápali.
Dokonči, čo dokončiť máš a pusti sa do nových vecí.

Si inteligentný a ja verím, že sa Tvoje predsavzatia splnia. Poteší ma, ak sa podelíš so svojím "vstupom do reality".

Kycera, ahoj, ano, ještě se točím v kruhu, už jsem to měl mít dávno vyřešeno, nestalo se, ale brzy snad.

Jasně že musím slevit, protože vím kde by to vedlo.

Nerozhodný jsem celý život, někdy jsem se špatně rozhodl, jindy správně, tak teď už nechci udělat chybu.

Jsem jen zvědav, jak se to u mě vyvine, protože to bude dost velká změna po dlouhé době, vstup do reality.

Díky.

To máš tak, Ard1čka, každému sa dostáva naspäť to, čo vysiela. A perly sa sviniam nehádžu...
Vďaka.