Sice jsem psal, že už tady nebudu psát, ale změnil jsem to. Úvahy už nechci, ani ta stará témata, které jsem řešil stále dokola.
Dost dlouho jsem se hledal, přemýšlel o sobě, jsem dost hloubavý, ale nikterak zvlášť chytrý. Dokonce mi dělala problém i škola, nebyl jsem moc dobrý žák ani a na základní škole ani na střední. Na univerzitě se mi nedařilo, rychle jsem ji opustil, a pochybuji, že se tam někdy vrátím. Snad umím trochu psát, tak to dělá dojem, že jsem něco více než ve zkutečnosti jsem.
Psal jsem tady o IQ, protože jsem měl potřebu se svěřit, a případně získat informace od někoho povolanějšího ohledně významu této veličiny.
Někde ve věku 17 let, jsem si ho zkoušel dělat, a vyšlo mi IQ 95-97, slabší průměr, takže žádný zázrak, Až teď později, jsem si dělal testy na internetu, dosahoval jsem IQ 95-108, do byly první pokusy, potom jsem zkoušel dělat i jiné testy, a měl jsem i podstatně vyšší hodnoty, ale ty první pokusy byly takové, jak jsem napsal, nemá smysl si namlouvat, že když jsem v nějakém testu měl 125, nebo 130, nebo 148, tak je to mé IQ, není. Takže nejsem tak chytrý, jak si někteří myslí, možná že v něčem umím přemýšlet, k něčemu mám předpoklady. Vždyť i na prvních testech na univerzitu, jsem měl tak malý percentil, jen necelé 4, byly to testy obecných studijních předpokladů. Maturitu jsem udělal s určitými komplikacemi, ale spíše jsem zmatkoval při přípravě, měl jsem strach, že to nestihnu, zkouška už tak těžký nebyla, ale v dřívějších dobách bych na ni mohl zapomenout, šel bych na učňák. V některých předmětech jsem se sice dost zlepšil. ale to by zvládl každý, mě to bavilo. Možná jsem byl i trochu více zasněné, senzitivní a citlivější dítě, ale byl jsem i vzpurný a emotivní, co jsem dělat nechtěl, s tím jsem brzy skončil. Prostě jsem byl problémový.
Proč mě to vlastně zajímá? Protože hledám příčiny, proč jsem byl neschopný ve škole, proč mi tak dlouho všechno trvá, a to i v životě, proč jsem nerozhodný?
Toužil jsem po studiu, ale asi nemám k němu předpoklady. Jsem snad trochu kreativní, snad trochu umím psát, mohl jsme něco dělat s hudbou, kreslit. Ale možná, že by pro mě byla ideální více praktická činnost, že bych byl šťastnější. Protože jsem na sebe navalil velký náklad snů a tužeb, a asi nejsem schopen je naplnit.
Takže jsem uvažoval, i když mám maturitu, ale jen na soukromém gymnáziu, to klasické bych nezvládl, a už vůbec bych se tam nedostal, já se nepodceňuji, já to vím, byl jsem takový už ve škole, ne nejhorší, ale zdaleka ne nejlepší. Uvažoval jsem zvolit něco praktického, nějaké řemeslo. Otázka je, čemu všemu bych se dokázal naučit, v čem bych se uplatnil? Čeho je dnes nedostatek? Uvažoval jsem o odjezdu do ciziny, to stále platí, ale nejprve musím něco zvládnout tady. Stejně jsem v české republice vykořeněný, jsem taková genetická směs.
Opravdu se nechci vyjadřovat ke svým původním příspěvkům, řeším jen tento problém a to u sebe, vhodné uplatnění pro mě. Vhodnou práci a také místo k životu, možná je to pro mě důležitější, než nějaká kariéra, o které jsem původně snil, už nejsem dávno dítě, ačkoliv tak můžu někomu připadat.
Díky za radu a pochopení.
