Mám slevit ze svých nároků?

Príspevok v téme: Mám slevit ze svých nároků?
Dick

Sice jsem psal, že už tady nebudu psát, ale změnil jsem to. Úvahy už nechci, ani ta stará témata, které jsem řešil stále dokola.

Dost dlouho jsem se hledal, přemýšlel o sobě, jsem dost hloubavý, ale nikterak zvlášť chytrý. Dokonce mi dělala problém i škola, nebyl jsem moc dobrý žák ani a na základní škole ani na střední. Na univerzitě se mi nedařilo, rychle jsem ji opustil, a pochybuji, že se tam někdy vrátím. Snad umím trochu psát, tak to dělá dojem, že jsem něco více než ve zkutečnosti jsem.

Psal jsem tady o IQ, protože jsem měl potřebu se svěřit, a případně získat informace od někoho povolanějšího ohledně významu této veličiny.

Někde ve věku 17 let, jsem si ho zkoušel dělat, a vyšlo mi IQ 95-97, slabší průměr, takže žádný zázrak, Až teď později, jsem si dělal testy na internetu, dosahoval jsem IQ 95-108, do byly první pokusy, potom jsem zkoušel dělat i jiné testy, a měl jsem i podstatně vyšší hodnoty, ale ty první pokusy byly takové, jak jsem napsal, nemá smysl si namlouvat, že když jsem v nějakém testu měl 125, nebo 130, nebo 148, tak je to mé IQ, není. Takže nejsem tak chytrý, jak si někteří myslí, možná že v něčem umím přemýšlet, k něčemu mám předpoklady. Vždyť i na prvních testech na univerzitu, jsem měl tak malý percentil, jen necelé 4, byly to testy obecných studijních předpokladů. Maturitu jsem udělal s určitými komplikacemi, ale spíše jsem zmatkoval při přípravě, měl jsem strach, že to nestihnu, zkouška už tak těžký nebyla, ale v dřívějších dobách bych na ni mohl zapomenout, šel bych na učňák. V některých předmětech jsem se sice dost zlepšil. ale to by zvládl každý, mě to bavilo. Možná jsem byl i trochu více zasněné, senzitivní a citlivější dítě, ale byl jsem i vzpurný a emotivní, co jsem dělat nechtěl, s tím jsem brzy skončil. Prostě jsem byl problémový.

Proč mě to vlastně zajímá? Protože hledám příčiny, proč jsem byl neschopný ve škole, proč mi tak dlouho všechno trvá, a to i v životě, proč jsem nerozhodný?

Toužil jsem po studiu, ale asi nemám k němu předpoklady. Jsem snad trochu kreativní, snad trochu umím psát, mohl jsme něco dělat s hudbou, kreslit. Ale možná, že by pro mě byla ideální více praktická činnost, že bych byl šťastnější. Protože jsem na sebe navalil velký náklad snů a tužeb, a asi nejsem schopen je naplnit.

Takže jsem uvažoval, i když mám maturitu, ale jen na soukromém gymnáziu, to klasické bych nezvládl, a už vůbec bych se tam nedostal, já se nepodceňuji, já to vím, byl jsem takový už ve škole, ne nejhorší, ale zdaleka ne nejlepší. Uvažoval jsem zvolit něco praktického, nějaké řemeslo. Otázka je, čemu všemu bych se dokázal naučit, v čem bych se uplatnil? Čeho je dnes nedostatek? Uvažoval jsem o odjezdu do ciziny, to stále platí, ale nejprve musím něco zvládnout tady. Stejně jsem v české republice vykořeněný, jsem taková genetická směs.

Opravdu se nechci vyjadřovat ke svým původním příspěvkům, řeším jen tento problém a to u sebe, vhodné uplatnění pro mě. Vhodnou práci a také místo k životu, možná je to pro mě důležitější, než nějaká kariéra, o které jsem původně snil, už nejsem dávno dítě, ačkoliv tak můžu někomu připadat.

Díky za radu a pochopení.

Dick

kafe, děkuji za odpověď a mnoho praktických rad.

Ano, řeším sebe samého, dělal jsem to málo v minulosti, a byla to chyba, takže jsem usnul jak Šípková Růženka. Ty témata se trochu dotýkali mých zájmů, ale mě osobně moc nepomohli, a je pravda, že mi to dělalo i chaos v hlavě, je třeba vypnout.

Když jsem se rozhodoval co po základní škole, tak bylo u mě jasné že jdu na učební obor, nedobré výsledky ve škole. já ani nevěděl, co je to gymnázium, to bylo podle mě jen pro ty nej, Takže jsem měl jít na obor-varhanář, já bych raději byl varhaník, protože jsem hudbu miloval, učil jsem se hrát, ale na dechové nástroje, nic z toho nebylo, dělal jsem i zpěv, na konzervatoř nepřijat. Pro mě nudná a technická škola s maturitou byla na nic, nešlo mi to, nebavilo mě to, odešel jsem. Potom maturita na soukromém gymnáziu-dálkově, rok jsem měl ze státního, trochu těžšího gymnázia. Něco se učím více lehce, něco hůře, ale studijní typ nejsem, to vím.

Takže k těm řemeslům, tak to se uvidí, kuchař, cukrář, to bych zvládl, protože k vaření cit mám, něco bych se musel učit, ale talent na to mám, je to trochu i umění. Zedník, tak práce v docela tvrdém kolektivu, tam bych se asi cítil nevyužitý a nepochopený. Myslím že nějakého malíře pokojů bych také zvládl, snad. Dílnami jsem na původní škole prošel, nějak moc mě to nebavilo, dnes už je stejně vše jinak. Těch řemesel je mnoho, a já chci být i ohodnocen, samozřejmě, že podmínka je, umět to, ale já jsem snaživý, a udělám vše, abych se to naučil. Podívám se na seznam a vyzkouším co půjde a co ne. Dokonce jsem uvažoval o nějaké škole-pokud je možnost dálkově dělat učňák za kratší než standartní dobu, šel bych do toho.

Asi mi opravdu prospěje manuální práce, a možná i v takovém kolektivu, který by mě na první pohled odrazoval. Ten můj mozek je trochu zvláštní.

K tomu autismu, tak dnes, se diagnostikuje kdejaké dítě, já jsem určitě introvert, některé lidi nemám rád, jiné ano. trochu problém s emocemi mám. A možná mám určité schopnosti, jaké druzí nemají, třeba hudební, nebo vizuální paměť, to se ve škole nijak neoceňuje. Mám fakt divnou paměť, ale záleží jak na co. Možná trochu autista jsem. To by vysvětlovalo, že jsem upnutý na určité skutečnosti a stále je opakuji, ale dá se s tím žít. Možná to vysvětluje, že i když nemám vysoké IQ, některé takové lidi v myšlení trumfnu, ale jak v čem.

Ale máš pravdu, musím si vyčistit hlavu, poslouchat svou intuici.

Geniální skladatel Antonín Dvořák byl původně řezník, na přání otce se tomu vyučil, tak to chtít nechci, byl jsem 4 roky vegetarián, teď už nejsem, ale jím to jen střídmě. Někdy musí člověk něco obětovat, než dosáhne toho vytouženého.

kafe

no konečne riešiš niečo čo naozaj má význam. A v tvojom živote to vždy budeš len a len TY. Nie názory na život, vzdelávací systém, na druhých. Máš nájsť samého seba, svoje miesto v živote kde ti JE DOBRE (a to sa v priebehu života mení, to neni niečo statické) . Veľkou brzdou v tvojom prípade je premýšľanie, príliš veľa hĺbania škodí, zamotávaš sa do toho. Proste ži, nepremýšľaj o živote. Máš jedlo pred sebou tak ho máš zjesť, nie o ňom meditovať, aké asi je, či je to to pravé, čo máš dnes na obed zjesť a či iné by nebolo lepšie... z toho sa zcvokneš. Ti nebude chutiť, tak si ho už druhýkrát nevybereš a vybereš, navaríš niečo iné.

Remeslo je fajn. Aj tie praktické otázky - čoho je nedostatok. Ale čo by ťa bavilo? Vnímaj trochu svoje pocity (a prestaň jak blbý furt len rozmýšľať!!), k čomu ťa to ťahá? Obuvník, murár, cukrár, kováč, šitie historických kostýmov, CNC frézar.. to všetko sú profesie v ktorých človek môže excelovať a byť fantastický, vyhľadávaný, uznávaný (ak to robí s radosťou, nadšením, srdcom) alebo i priemerný a mizerný. PRESTAŇ ROZMÝŠĽAŤ! Vnímaj. Keď ťa niečo osloví, zaujme, ťahá ťa to nejakým smerom... neboj sa a choď. Ty tým svojím vadným a neustálym premýšľaním zneisťuješ VŠETKO a potom už ani sám nevieš či máš oči na hlave alebo hlavu na očiach, či sa ti niečo páči a chceš to alebo ťa mozog presvedčí o opaku. Ak sa rozhodneš, že teraz ťa zaujíma niečo, neznamená to, že to budeš robiť až do smrti. Môžeš ale nemusíš. Proste sa naučíš životom plynúť TAK, ako ti to vyhovuje a aby si bol ty spokojný. Prestane ťa to baviť, tak budeš robiť niečo iné, len tak pre peniaze, nie preto že by si sa v tom našiel ale preto lebo potrebuješ jesť.

Najlepší spôsob, ako zistiť konkrétnejšie čo v pracovnej sfére chceš, je zamestnať sa v tej najhoršej možnej fabrike, kde robíš ťažkú prácu na smeny, za mizerný plat... a to sa budeš diviť, ako mozog začne fungovať v tvoj prospech a dávať nápady, čo by si radšej chcel robiť, než túto otročinu. Metóda pokus omyl, je veľmi efektívna.
Vhodné úplatnenie pre teba neni o tom, že teraz to potrebujem zistiť, aby som to ďalších 40 rokov mohol spokojne robiť. Proste choď a rob NIEČO. Hocičo.

Možno by ti pomohol rozhovor s psychiatrom. On by ti mohol odpovedať, prečo si bol neschopný v škole, všetko ti dlho trvá, si nerozhodný. Aspergerov syndróm? Aj Einstein v škole prepadával.
Tož nájdi sa chlapče. A viac vnímaj.

Dick

neviem111111, jasně, ale to není zadarmo, příliš se mi to nechce platit, a stejně by mi asi řekli jen to, co už vím, a nebo to, co mu tu psali jiní, ale možná že bych to zkusit mohl, i když stejně mě čeká ta změna, o které jsem psal, ať práce, nebo ta cizina.

Dick

Messje, ahoj, ne nechci se stále na to zaměřovat, jen jsem uvedl věci na pravou míru. Kdysi se mě někteří lidé ptali na to, jakou mám inteligenci (IQ), asi si mysleli kdoví jakou, ale realita je jiná, já jsem oficiálně na žádných odborných, nebo pracovních testech nebyl, ale určitě se s tím časem setkám, ale nebojím se toho.

Že tě to překvapilo a nebudeš psát kolik, to nemusíš, ale určitě to bylo dost. Otázka je o jaký test jde, ale dobře o tom se teď nebavíme.

Samozřejmě, že nechci hledat výmluvy, a vše jsem mohl udělat už dávno, neudělal, má chyba. Napravím to, musím a chci.

Já měl vždy problémy si věřit a to v čemkoliv, měl jsem strach, že to pokazím, asi to zavinila škola, nedobré výsledky, a strach z toho.

Odvážní lidé to dokážou a to hned. Já jsem se zaobíral tisíce věcmi, řešil otázky které nemohu vyřešit ani změnit, spousta věcí se mi nelíbí,i v těch cizích zemích, ale něco za něco.

V tom všem co jsi psala, máš samozřejmě pravdu. A věci které nemohu změnit, už nezměním, ale svůj život ještě změnit mohu.

Díky za podporu. I inspirující obrázek.

neviem111111

riesit vysku IQ a pod je podla mna uplna strata casu. to ti nepomoze najst odpoved na otazku, preco sa nevies najst. niektori psychologovia robia aj specialne osobnostne, povahove testy, na zaklade ktorych vedia odporucit zameranie v zamestnani, tak ak si sam nevies poradit, mozes vyskusat aj takto.

Messje

Ahoj Dick
Mal by si prestat sa zameriavat stale na nejake IQ.Ja som musela robit test IQ tu v cudzine kde som ale len kvoli skole kvoli jazyku.Nebudem posat kolko mi vyslo ale dost ma to prekvapilo.Mna vobec nezaujimalo nikdy ake ho mam.
Ty sa odlep a chod si za tou cudzinou.So rozumny chlap.Nehladaj stale vyhovorky preco tam neist...ako aj teraz ze mas este tam nieco co musis dokončiť. ..ci ako si to napisal.Ak mas moznost proste sa zober a chod.Clovek si vela krat mysli,ze to nezvladne a bude horsie a ako to zvladne ale...ked sa uz na tu cesticku das,sama sa ti bude otvárať. Len nesmies mat strach.Ja mam z teba syale pocit ze ty si neveris,sam seba davas dole a stale si chces nieco dokazovat.Mozes,ale dokazes si vela veci az ked zacnes konat.Kasli na IQ.Jednemu ide to a druhemu iné. Niekto urobi universitu a za pana si nenajde pracu.Jeden skolu neurobi a ide hned do prace a tam sa najde aj bez toho ze bol dobry v skole.
Stale pises o cudzine.Chod.Neodkladaj to.Ziadne vyhovorky.Vzdy sa mozes vratit nazad.Ale vas uteka a ty povies potom...uz som stary na to...
A nic z toho nebude.
Znami s dvoma detmi predali byt a isli.Nemali pracu ziadnu vybavenu ano ubytovanie.Nic.Zacali uplne od nuly.A su stastni ze to urobili.
Neboj sa toho kroku