Mám slevit ze svých nároků?

Príspevok v téme: Mám slevit ze svých nároků?
Dick

Sice jsem psal, že už tady nebudu psát, ale změnil jsem to. Úvahy už nechci, ani ta stará témata, které jsem řešil stále dokola.

Dost dlouho jsem se hledal, přemýšlel o sobě, jsem dost hloubavý, ale nikterak zvlášť chytrý. Dokonce mi dělala problém i škola, nebyl jsem moc dobrý žák ani a na základní škole ani na střední. Na univerzitě se mi nedařilo, rychle jsem ji opustil, a pochybuji, že se tam někdy vrátím. Snad umím trochu psát, tak to dělá dojem, že jsem něco více než ve zkutečnosti jsem.

Psal jsem tady o IQ, protože jsem měl potřebu se svěřit, a případně získat informace od někoho povolanějšího ohledně významu této veličiny.

Někde ve věku 17 let, jsem si ho zkoušel dělat, a vyšlo mi IQ 95-97, slabší průměr, takže žádný zázrak, Až teď později, jsem si dělal testy na internetu, dosahoval jsem IQ 95-108, do byly první pokusy, potom jsem zkoušel dělat i jiné testy, a měl jsem i podstatně vyšší hodnoty, ale ty první pokusy byly takové, jak jsem napsal, nemá smysl si namlouvat, že když jsem v nějakém testu měl 125, nebo 130, nebo 148, tak je to mé IQ, není. Takže nejsem tak chytrý, jak si někteří myslí, možná že v něčem umím přemýšlet, k něčemu mám předpoklady. Vždyť i na prvních testech na univerzitu, jsem měl tak malý percentil, jen necelé 4, byly to testy obecných studijních předpokladů. Maturitu jsem udělal s určitými komplikacemi, ale spíše jsem zmatkoval při přípravě, měl jsem strach, že to nestihnu, zkouška už tak těžký nebyla, ale v dřívějších dobách bych na ni mohl zapomenout, šel bych na učňák. V některých předmětech jsem se sice dost zlepšil. ale to by zvládl každý, mě to bavilo. Možná jsem byl i trochu více zasněné, senzitivní a citlivější dítě, ale byl jsem i vzpurný a emotivní, co jsem dělat nechtěl, s tím jsem brzy skončil. Prostě jsem byl problémový.

Proč mě to vlastně zajímá? Protože hledám příčiny, proč jsem byl neschopný ve škole, proč mi tak dlouho všechno trvá, a to i v životě, proč jsem nerozhodný?

Toužil jsem po studiu, ale asi nemám k němu předpoklady. Jsem snad trochu kreativní, snad trochu umím psát, mohl jsme něco dělat s hudbou, kreslit. Ale možná, že by pro mě byla ideální více praktická činnost, že bych byl šťastnější. Protože jsem na sebe navalil velký náklad snů a tužeb, a asi nejsem schopen je naplnit.

Takže jsem uvažoval, i když mám maturitu, ale jen na soukromém gymnáziu, to klasické bych nezvládl, a už vůbec bych se tam nedostal, já se nepodceňuji, já to vím, byl jsem takový už ve škole, ne nejhorší, ale zdaleka ne nejlepší. Uvažoval jsem zvolit něco praktického, nějaké řemeslo. Otázka je, čemu všemu bych se dokázal naučit, v čem bych se uplatnil? Čeho je dnes nedostatek? Uvažoval jsem o odjezdu do ciziny, to stále platí, ale nejprve musím něco zvládnout tady. Stejně jsem v české republice vykořeněný, jsem taková genetická směs.

Opravdu se nechci vyjadřovat ke svým původním příspěvkům, řeším jen tento problém a to u sebe, vhodné uplatnění pro mě. Vhodnou práci a také místo k životu, možná je to pro mě důležitější, než nějaká kariéra, o které jsem původně snil, už nejsem dávno dítě, ačkoliv tak můžu někomu připadat.

Díky za radu a pochopení.

Dick

klik, tak já se vždy spoléhal sám na sebe, učím se tedy sám, sám překonávám překážky, sám ty věci musím pochopit, a vždy se mi to dařilo. Takto je lepší se učit, protože má člověk vlastní originální postupy.

V některých sférách lidské činnosti však učitel-mistr být musí, již mnou zmiňovaná hudba, malířství, atd.

Já stojím před zásadní volbou, a to, jestli mám slevit, a uchránit se tak před určitým možným zklamáním, nebo lpěním na možných iluzích, ale hlavně před tím časem, který tak rychle běží, protože všechno to, co jsem chtěl dělat je na něm závislé, trvá to dlouho. Studium, náročné, nejisté. Umělecká činnost totéž, a ještě navíc zde platí jedno, konexe, odpradávna toto platilo, prostě spravedlnost neexistuje. Takže tomu jednou už chci udělat konec, a rozhodnout se. Potom ty věci u mě zůstanou jen snem, nebo se přesunou do amatérské roviny. Proto tady píši o praktické činnosti, kterou možná budu muset vykonávat, řemeslo, je to možné, ale třeba to tak vůbec nebude, a já skončím úplně s něčím jiným. Jestli by psycholog dokázal u mě vidět ten problém, a usměrnit mě, tak by mi to možná velmi pomohlo, ale vypadá, že je to stejně ve mě, já se budu muset sám přesvědčit o tom jestli to jde, či nejde, zkušenost, praxe ukáže.

Ale učit se budu celý život, nakonec co má člověk dělat, na tomto světě.

klik

Ahoj Dick, co vymyslas? Ja som nejaka primrznuta, s nicim som extra nepohla, snad sa to zlepsi.
S tym ucenim, ved skus aj sam, ci ti to pojde, ked sa chces v niecom zlepsit. Kebyze mam peniaze, tak dobre je aj doucovanie, to je myslim si este rychlejsia cesta.

Dick

Messje, vím o čem mluvíš, moji příbuzní ze Slovenska také odjeli do zahraničí a už se nevrátí. Respektive na Slovensko čas od času přijedou, žít tam už nebudou. Slovensko je krásná země, v dětství jsem tam jezdil, něco k tomu cítím, asi více než k Čechám, kde mám sice také kořeny, ale tady kde žiji já nenalézám nějaké vazby k ostatním, jen ty co znám, a to jsou opravdu ti, které znám již dlouho, ale stejně se moc nevidíme, až na výjimky, takže je to jen moje rodina, kde mám blízký vztah.

Pokud šlo o touhu někde odjet, tak tu už jsem měl ve dvaceti, asi to bylo tím, že jsem měl rád v dětství cokoliv s námořnickou tématikou, ty cesty, ty dálky. Ale vztah bych měl i k půdě, jen zakořenit, tady se mi to nepodařilo, jsem náročný na druhé, nedůvěřivý. A vlastně ti co znám, to bude něco podobného, ti se ale nepohnou, těm je vše jedno, jsem jiný.

Možná že paradoxně ženy jsou daleko aktivnější než muži, dnes už velmi emancipované, samostatné. A to i Slovenky, a jde to vidět, navíc jejich temperament o tom svědčí, trochu jiné než Češky. Ale já jsem nikdy v Čechách nežil, toto už jsou spíše ty hranice. Češi, Moravané a Slezané, odlišná mentalita.

Ale dobře, možná tady hodně vypisuji, důležité je se rozhodnout, a je jasné, že škola, to by bylo zase další prodlužování, oddalování a to bych asi nechtěl, takže se rozhodnu. Jen jedno už teď jistě vím, že brzy odjedu z místa kde žiji, už mám toho dost. možná budu jednou litovat, že jsem to neudělal dříve.

Messje

Dick
Pracovala som v troch krajinach a...nikdy,ale naozaj nikdy mi nikto nedal povitit ze som cudzinka,ze tam nepatrim.Toto je stvrta krajina,odkial uz neodidem.Predtym som bola kvoli peniazom...zarobit si.
Je pravda ze som sa starala o ludi a robila som to najlepsie ako som mohla.Takze ak sa tam kde si necitis dobre...to je podla mna dovod preco si nevies najst miesto vo svojom zivote.Mas pocit ze tam nepatris a preto sa mozno snazis to riesit tymi vecnymi uvahami.Ty si stale same ...preco.Naozaj,daj si plan odist prec.Ja som nepotrebovala vela penazi na odchod pretoze som byvala u tych co sim sa o nich starala a mozem povedat ze to bolo moje najkrajsie obdobie.Ked ti je niekto vdacny a je rad ze si tam...neriesis skoly ani IQ.
Nevedela som ani jazyk poriadne ked som isla prec.
Skus to a ver ze bude lepsie.Ked si das ciel a budes sa nan tesit,nic ti nezabrani,urobis vsetko preto aby to vyslo.

Dick

klik, určitě to bylo i v minulosti, jen se o tom tolik nepsalo viz. různé statistiky. Dnes mi připadá, že čím více lidé mají, tím méně odolávají tomu, čemu dříve lidé byli schopni odolat. Něco jim chybí-víra. A to jakákoliv. Proč to píšu. Člověk musí něco mít, jinak "zmírá" za živa, ti přemýšlivý, či senzitivní to potřebují, musím nalézt smysl, ve zdánlivě nesmyslném světě. každé dítě chce žít, chce aby jej rodiče milovali, ale když tomu tak není, tak i dnes není nic nenormálního že dítě řekne "nechci žít", nebo se dokonce sebepoškozuje, vždyť to tu bylo, někdy to mohou být příspěvky trollů, jindy ne.

Lidé už jsou asi dost zatíženi, nemyslím geneticky, ale celou svojí historií, je dekadence, já to vidím na všem. Najít dnes někoho, kdo tě nepodvede, nepodrazí, to je velmi těžké. Asi to souvisí, že lidé si chtějí užívat, potřebují peníze, a jejich získání není vždy lehké, udělají proto vše, mohou zničit sebe, i druhé, někdy pro slávu, někdy pro své sebeuspokojení.

Někdo se dokáže vyrovnat s materiální chudobou a ještě je šťastný, a někdo materiálně bohatý ne. já neznám rodiny těch lidí, neznám jejich dětství, ale pochybuji, že to bylo dokonalé. Ale kolik z nás mělo zcela šťastné dětství?

Já sebe považuji za absolutně vykořeněného, dříve jsem si to ani neuvědomoval. Nepatřím nikde, neztotožňuji se s Čechy, ale nemohu být ani Slovák, ani Maďar, ani Rumun, ani Tatar, ani nevím co ještě všechno bych nalezl mezi nějakými svými dávnými předky. Prostě vím, že je to jen jazyk, co mě připoutalo k české republice. Polovina rodiny je ze Slovenska a vlastně i Maďarska, takže mitochondriální DNA je u mě jasné, s Čechy nemám společného vůbec nic. Až ze strany otce. Ale právě tam, je ten různý mišmaš, který ve mě je. Není to také důvod k depresi?

asi každý chce někde patřit, být v něčem úspěšný, ale ne vždy se to povede. Ty sporty, to je velice náročné na tělo, i psychiku, a je to i tvrdé, trenéři jsou přísní, rodiče ctižádostiví. Co když potom ten člověk selže? Potom jsou tu nešťastné lásky, škola ale i nemoci, problémy v rodině. není jen deprese, jsou další psychické problémy, skutečné nemoci.

A lidé jsou bezohlední, svět reklam, peněz, všichni musí být bohatí, krásní, silní, úspěšní, lidé stále o sobě pochybují.

Pochybovat je dobré, protože skutečný psychopat o sobě nikdy nepochybuje, tak se to říká. Těm je na tomto světě zdánlivě dobře, ale možná že ne.

Ale jsou zde i pozitivní věci, je třeba je hledat, a ne jen v lidech. Umění, knihy, nějaký smysluplný film, příroda-ta je plná kontrastů. Myslet a cítit.

klik

Dick, zapnem pocitac, a tam zase
sport24.aktualne.atlas.sk
to uz fakt nie je normalne, to ma kazdy mlady taku tazku depresiu :(
uplne to iste co vcera, ja ze to o tom pisu

Dick

Messje, asi to nechám plavat, protože by to opravdu mohlo být trápení, už jsem to zažil, ale tu maturitu jsem potřeboval, protože bych neměl nic. Univerzita už pro mě asi tak důležitá není, prostě jsem ještě trochu váhal. To zahraničí myslím vážně, a možná vůbec ta změna prostředí je důležitá, svět je velký a nevím proč bych měl svůj život dožít v místě, které nemám rád, a věř tomu, že to místo je skutečně depresivní, hlavně teď na podzim a v zimě, ty lidi tady vůbec nemám rád, zvědavé otravné, nebo zase ignorantské a netečné. Navíc, je tady spousta důvodů mých osobních, pohled na politiku, ale to vůbec nemohu změnit, v tom je celý svět v problémech..

Plán si udělám, raději tak dvě, tři verze, kdyby ten či onen nevyšel, a budu konat.

Dick

klik, neznám ten případ, neví, co se tam stalo, nevím jakou měl rodinu, pokud to bylo z nějakého vážnějšího důvodu, ale často to jsou deprese, a někdy člověk dokáže před druhými, je velmi dobře maskovat, ale to by zodpověděl psycholog, nebo psychiatr. Pomoci se dá asi každému, a toto nebyl člověk, který by byl někde zalezlý, a ukrytý před světem. Takže jsou náhlá a zkratkovitá řešení, ta jsou nejhorší. A nedá se jim zabránit. A kolik neznámých lidí to udělá, někdo může třeba zmizet, a nikdo ho už nenajde. Vždy jsou lepší řešení, někde vypadnou do ciziny, jít třeba na poušť, nebo meditovat do kláštera, nebo nevím co všechno může člověk vymyslet, říkám, je to zkratkovité. Mnoho lidí končí z nešťastné lásky-sice to chápu, ale není jenom jeden člověk na světě, někdo kvůli dluhům, ani s tímto nesouhlasím, jsou i jiná řešení-tak prostě někde vypadnu pryč od ostatních. Jak jsem napsal, spousta lidí (mě nevyjímaje) pochybuje o smyslu života, ale neudělá to, stále někoho má, pro něco žije, má naději. Slabší deprese se asi dá ustát, silná ne. Takže pokud to člověk nezačne řešit, nebo ho k tomu někdo nedonutí, ale on musí chtít, tak to může dopadnout tragicky. To je můj laický pohled, ale to asi víme všichni. Život není lehký, pro někoho možná je, ale obecně si myslím, že není. Bohužel, nejde ani tak o to, že existují nemoci, s tím jsme se smířili, jde o to, že lidé si škodí, a to od nepaměti-války, konflikty, násilí. Ale zároveň si i pomáhají. Jedna jistota tady je, rodina, pokud alespoň trochu funguje, ale dnes, i ta už ztrácí svoji sílu, to vše se odrazí. Vím o čem píšu, já mám daleko do harmonického ideálu člověka.

Víš, já mám si problém s tím vidět, co by bylo pro mě ideální, možná že moc idealizuji a málo konám, v tom má ovecka pravdu. Ale už mě život donutí. takže ano, budu se tím řídit, budu na sebe přísnější.

Messje

Dick
Ak sa na tu skolu necitis...nechaj ju plavat.Zbytocne sa budes trapit.
Len si daj konecne plan ktory vies ze po nom pkdes a nebudes ho oddialovat vymluvami.

klik

Dick, to bol vazne tak zle na tom, ze sa mu nedalo pomoct, 22 rocny? Tam je vidiet, ako sme vsetci sami.
Tak snad si sa uz rozbehol, ked nie, tak si vytlac oveckine rady a daj na chladnicku.:)