Mám slevit ze svých nároků?

Príspevok v téme: Mám slevit ze svých nároků?
Dick

Sice jsem psal, že už tady nebudu psát, ale změnil jsem to. Úvahy už nechci, ani ta stará témata, které jsem řešil stále dokola.

Dost dlouho jsem se hledal, přemýšlel o sobě, jsem dost hloubavý, ale nikterak zvlášť chytrý. Dokonce mi dělala problém i škola, nebyl jsem moc dobrý žák ani a na základní škole ani na střední. Na univerzitě se mi nedařilo, rychle jsem ji opustil, a pochybuji, že se tam někdy vrátím. Snad umím trochu psát, tak to dělá dojem, že jsem něco více než ve zkutečnosti jsem.

Psal jsem tady o IQ, protože jsem měl potřebu se svěřit, a případně získat informace od někoho povolanějšího ohledně významu této veličiny.

Někde ve věku 17 let, jsem si ho zkoušel dělat, a vyšlo mi IQ 95-97, slabší průměr, takže žádný zázrak, Až teď později, jsem si dělal testy na internetu, dosahoval jsem IQ 95-108, do byly první pokusy, potom jsem zkoušel dělat i jiné testy, a měl jsem i podstatně vyšší hodnoty, ale ty první pokusy byly takové, jak jsem napsal, nemá smysl si namlouvat, že když jsem v nějakém testu měl 125, nebo 130, nebo 148, tak je to mé IQ, není. Takže nejsem tak chytrý, jak si někteří myslí, možná že v něčem umím přemýšlet, k něčemu mám předpoklady. Vždyť i na prvních testech na univerzitu, jsem měl tak malý percentil, jen necelé 4, byly to testy obecných studijních předpokladů. Maturitu jsem udělal s určitými komplikacemi, ale spíše jsem zmatkoval při přípravě, měl jsem strach, že to nestihnu, zkouška už tak těžký nebyla, ale v dřívějších dobách bych na ni mohl zapomenout, šel bych na učňák. V některých předmětech jsem se sice dost zlepšil. ale to by zvládl každý, mě to bavilo. Možná jsem byl i trochu více zasněné, senzitivní a citlivější dítě, ale byl jsem i vzpurný a emotivní, co jsem dělat nechtěl, s tím jsem brzy skončil. Prostě jsem byl problémový.

Proč mě to vlastně zajímá? Protože hledám příčiny, proč jsem byl neschopný ve škole, proč mi tak dlouho všechno trvá, a to i v životě, proč jsem nerozhodný?

Toužil jsem po studiu, ale asi nemám k němu předpoklady. Jsem snad trochu kreativní, snad trochu umím psát, mohl jsme něco dělat s hudbou, kreslit. Ale možná, že by pro mě byla ideální více praktická činnost, že bych byl šťastnější. Protože jsem na sebe navalil velký náklad snů a tužeb, a asi nejsem schopen je naplnit.

Takže jsem uvažoval, i když mám maturitu, ale jen na soukromém gymnáziu, to klasické bych nezvládl, a už vůbec bych se tam nedostal, já se nepodceňuji, já to vím, byl jsem takový už ve škole, ne nejhorší, ale zdaleka ne nejlepší. Uvažoval jsem zvolit něco praktického, nějaké řemeslo. Otázka je, čemu všemu bych se dokázal naučit, v čem bych se uplatnil? Čeho je dnes nedostatek? Uvažoval jsem o odjezdu do ciziny, to stále platí, ale nejprve musím něco zvládnout tady. Stejně jsem v české republice vykořeněný, jsem taková genetická směs.

Opravdu se nechci vyjadřovat ke svým původním příspěvkům, řeším jen tento problém a to u sebe, vhodné uplatnění pro mě. Vhodnou práci a také místo k životu, možná je to pro mě důležitější, než nějaká kariéra, o které jsem původně snil, už nejsem dávno dítě, ačkoliv tak můžu někomu připadat.

Díky za radu a pochopení.

MobyDick

Kycera, v pohádkách byla, a snad ještě je tradice, že dobro musí vítězit nad zlem. Je v nich obsažen princip duality, a postavy a jevy v nich mají vždy jednoznačný charakter, buď je to tak, nebo onak.

Reálný svět tak jednoznačný není, a tomu se budou i přizpůsobovat příběhy dnešní doby. Už u Andersena a Wilda je ta původní dualita nahrazena něčím jiným, tam se obvykle neřeší dobro, zlo, ale právě ta široká plejáda vlastností reálného světa, je v nich sociální kritika, náboženská kritika, socialistická utopie, pocit odmítnutí a z toho vyplývající osamělost. Hlavně ty velmi složité vztahy jsou tam nastíněny ale tak jako je to i ve skutečném životě, nejsou vyřešeny, oba dva autoři vše řeší s citem, s jakousi obětí. Kolik lidí to dělá v reálném životě? Kolik z nich se umí pro něco, nebo někoho obětovat, a to bez nároků na odměnu? A navíc riskující, že budou odmítnuti, či zavrženi.

Kycera

Moby Dick,
sú rôzne žánre rozprávok - ľudové, umelé, zvieracie, fantastické, realistické,...

V realistických vystupuje do popredia triedny aspekt. Aj keď svet rozprávky je vybájený, neznamená to, že medzi svetom ireálnej fantastickosti a svetom pozemskej reality nie je žiaden vzťah.

Ideová hodnota rozprávky spočíva v morálnom vyznení. Vo víťazstve dobra, spravodlivosti, pravdy, kým zlo, neprávosť a nespravodlivosť býva potrestané.

Aká je rozprávka záleží od úrovne samotného umelca, jeho života, doby a krajiny, v kt. žil, jej ďalšieho spracovania - z ideovej, kompozičnej, štylistickej a jazykovej stránky, umeleckej úrovne prekladateľa,...
.
"V pohádkách se vyslovuje sama duše národa se svou moudrostí, fantazií i prostotou..." , Karel Čapek.

MobyDick

Kycera, v případě Andersena a Wilda tomu tak není, a pojem zlo tam vlastně chybí, spíše chladná realita běžného života. Wilde měl blízko utopistickému socialismu, a byl svobodný zednář, proto je ho v podstatě proti církevní kritika. A rovněž jeho sexuální orientace stejně jako u Andersena to byl v tehdejší době vážný problém, a Wilde za to zaplatil hodně, ve vězení se mu podlomilo zdraví.

Pohádky, to je vždy krásná iluze. dnes je můžeme používat jako určitý zdroj pro metafory všedních příběhů, aby se na ně nezapomnělo úplně.

Kycera

Jedlička,
máš krásny nick. : )
Nie, to nie je jedno! Význam tých slov si správne pochopila.
Duša = vnútorný, duchovný, myšlienkový svet človeka. Synonymum slova duševný je aj intelektuálny.
Intelektuál = vzdelanec, inteligent, duševne pracujúci.

Ale teraz sa vráťme do reality.
Ak je niekto intelektuál, neznamená to automaticky, že je aj inteligent a že si s ním budeš po duševnej stránke rozumieť. Inteligencia je vrodená, intelekt sa získava štúdiom. Tituly o človeku vypovedajú, že má za sebou VŠ vzdelanie, ale nemajú nič spoločné s duševnou výškou, či spriaznenosťou. Takýto človek môže byť duševne prázdny. Niektorí sú prázdni aj čo sa vedomosti týka.
Na druhej strane môžeš stretnúť prostého človeka - robotníka, kt. Ti pár vetami vyrazí dych.
Asi tak.

Kycera

Moby Dick,
ďakujem krásne. : )
Tie rozprávky sú nádherné aj v tom, že nakoniec víťazí dobro a zlo je potrestané.
Zasnežené Vianoce a meluzínu nielen za oknom mám aj ja v pamäti. : )
Som rada, že si sa už rozhodol a sám - "nepoľavovať zo svojich nárokoch".
Kiež by som mala viac času a bola rýchlejšia v písaní ako v myslení, aby som sa mohla zapájať do Tvojich debát.
Nebudeš možno veriť, ale mnohé témy, kt. si tu nadhodil sa objavujú aj na skúškach na Právnickej fakulte UK v Ba.

"ČLOVEK má TRI CESTY ako MÚDRO konať.
Najskôr PREMÝŠĽAŤ, to je NAJUŠĽACHTILEJŠIE.
Druhá NAPODOBŇOVAŤ. To je tá najľahšia.
Tretia je vlastná SKÚSENOSŤ. To je tá NAJTVRDŠIA. "

Kofucius

lLily

MobyDicku, vsetko je v neustalom procese, ci uz si to uvedomujeme alebo nie, ci uz to vidime alebo vidiet nechceme.

Co sa tyka nedotahovania veci do konca, i to ma istotne svoje opodstatnenie, hlavne ak sa tak deje opakovane a dlhodobo. Mozno ich v skutocnosti do konca dotahovat zatial nemas a mas sa naucit trpezlivosti, az sa ta skladanka dosklada sama bez tvojej cielenej kontroly. Mozno nejaka cast tvojho JA tusi, ze dotiahnutie onej veci do konca ti skutocny pocit stastia a posun neposkytne, ze tym vlastne nic nedocielis, i ked vo svojich predstavach vidis koniec, ktory vsetko zmeni. Ak v comsi takom nedokazes vydrzat, sprav skratka len to, co mozes spravit v tejto danej chvili - a to hned teraz....nie zajtra, o mesiac ci niekolko rokov. To je vsak asi tazke vidiet, vsak, ked ti zrak zakaluje vidina jedneho vzdialeneho ciela. Mozno je to len takovej chytak, ktory rad hras s vlastnou myslou, pretoze jak spieva Sima Martausova - Chce sa mi odísť a vrátiť sa späť,
na ohľady nehľadieť,
už viem že sebou som keď,
spokojná bývam tam kde som, tam kde som spokojná hneď.

MobyDick

jedlicka, intelektuální je věc rozumu, duševní také, ale tady to bylo určitě myšleno spíše, aby to harmonizovalo, prostě duševní souznění, umělecky zaměřený člověk řekne duševně, ne intelektuálně, to je filosofický termín.

MobyDick

lLily, možná že se porovnávám, za prvé mám i já určité ikony, asi nedosažitelné, ale ty už většinou ani nežijí. Za druhé vidím kolem sebe mnoho mladých lidí, kteří jsou mnohem chytřejší a rychlejší než já, snažím se jim nezávidět, i když někdy, ale přeji jim to.

Dlouho mi trvá rozhodování, a někdy jsem se musel i dlouho učit, tam, kde jsem si málo věřil. Já byl rád na dálkovém gymnáziu když jsme měl z matematiky za 3, a byl jsem šťastný, ale matematiku obdivuji, stejně jako fyziku a chemii a vůbec velké vědce, i když i věda má svou temnou stranu.

Nebudu slevovat na ideálech, ale na druhé straně co jsem psal platí. než se trápit, a bylo to tu psáno, tak něco přeci jen na nějakou dobu vytěsním z mysli, a potom se uvidí.

Já nevidím důvod, proč bych si vlastně nevyzkoušel vše, já mám trochu problém s lidmi, tak mi to možná pomůže se s nimi naučit jednat.

To téma bylo o tom, jestli raději nemám zvolit pro sebe řemeslo, a nechat nějaká studia plavat, nakonec mě to vůbec nemusí učinit šťastným, i kdybych dřel na to studiu. Znalosti chci mít, ale člověk který neumí dotahovat věci do konce, a není odolný vůči fuistraci to stejně nezvládne, to se musím naučit.

lLily

Urcite nezlavovat....ludia by len na vsetkom setrili a mali tu najlepsiu kvalitu co najskor. Ak sa ti zda, ze ti vsetko dlho trva a si nerozhodny, tak sa najskor porovnavas s akymsi idealom, ibaze nerozhodnost uzko suvisi s tym, ze ti vsetko dlho trva, takze ak si chces v comsi spravne vybrat, potrebujes aj viac casu na rozmyslenie, jedine, ze by si neprikladal spravnemu vyberu tolku vahu a riskoval moznu nespokojnost s buducimi vysledkami.