Mám slevit ze svých nároků?

Príspevok v téme: Mám slevit ze svých nároků?
Dick

Sice jsem psal, že už tady nebudu psát, ale změnil jsem to. Úvahy už nechci, ani ta stará témata, které jsem řešil stále dokola.

Dost dlouho jsem se hledal, přemýšlel o sobě, jsem dost hloubavý, ale nikterak zvlášť chytrý. Dokonce mi dělala problém i škola, nebyl jsem moc dobrý žák ani a na základní škole ani na střední. Na univerzitě se mi nedařilo, rychle jsem ji opustil, a pochybuji, že se tam někdy vrátím. Snad umím trochu psát, tak to dělá dojem, že jsem něco více než ve zkutečnosti jsem.

Psal jsem tady o IQ, protože jsem měl potřebu se svěřit, a případně získat informace od někoho povolanějšího ohledně významu této veličiny.

Někde ve věku 17 let, jsem si ho zkoušel dělat, a vyšlo mi IQ 95-97, slabší průměr, takže žádný zázrak, Až teď později, jsem si dělal testy na internetu, dosahoval jsem IQ 95-108, do byly první pokusy, potom jsem zkoušel dělat i jiné testy, a měl jsem i podstatně vyšší hodnoty, ale ty první pokusy byly takové, jak jsem napsal, nemá smysl si namlouvat, že když jsem v nějakém testu měl 125, nebo 130, nebo 148, tak je to mé IQ, není. Takže nejsem tak chytrý, jak si někteří myslí, možná že v něčem umím přemýšlet, k něčemu mám předpoklady. Vždyť i na prvních testech na univerzitu, jsem měl tak malý percentil, jen necelé 4, byly to testy obecných studijních předpokladů. Maturitu jsem udělal s určitými komplikacemi, ale spíše jsem zmatkoval při přípravě, měl jsem strach, že to nestihnu, zkouška už tak těžký nebyla, ale v dřívějších dobách bych na ni mohl zapomenout, šel bych na učňák. V některých předmětech jsem se sice dost zlepšil. ale to by zvládl každý, mě to bavilo. Možná jsem byl i trochu více zasněné, senzitivní a citlivější dítě, ale byl jsem i vzpurný a emotivní, co jsem dělat nechtěl, s tím jsem brzy skončil. Prostě jsem byl problémový.

Proč mě to vlastně zajímá? Protože hledám příčiny, proč jsem byl neschopný ve škole, proč mi tak dlouho všechno trvá, a to i v životě, proč jsem nerozhodný?

Toužil jsem po studiu, ale asi nemám k němu předpoklady. Jsem snad trochu kreativní, snad trochu umím psát, mohl jsme něco dělat s hudbou, kreslit. Ale možná, že by pro mě byla ideální více praktická činnost, že bych byl šťastnější. Protože jsem na sebe navalil velký náklad snů a tužeb, a asi nejsem schopen je naplnit.

Takže jsem uvažoval, i když mám maturitu, ale jen na soukromém gymnáziu, to klasické bych nezvládl, a už vůbec bych se tam nedostal, já se nepodceňuji, já to vím, byl jsem takový už ve škole, ne nejhorší, ale zdaleka ne nejlepší. Uvažoval jsem zvolit něco praktického, nějaké řemeslo. Otázka je, čemu všemu bych se dokázal naučit, v čem bych se uplatnil? Čeho je dnes nedostatek? Uvažoval jsem o odjezdu do ciziny, to stále platí, ale nejprve musím něco zvládnout tady. Stejně jsem v české republice vykořeněný, jsem taková genetická směs.

Opravdu se nechci vyjadřovat ke svým původním příspěvkům, řeším jen tento problém a to u sebe, vhodné uplatnění pro mě. Vhodnou práci a také místo k životu, možná je to pro mě důležitější, než nějaká kariéra, o které jsem původně snil, už nejsem dávno dítě, ačkoliv tak můžu někomu připadat.

Díky za radu a pochopení.

MobyDick

Kycera, velmi děkuji za přání. Tobě přeji rovněž vše nejlepší, především zdraví, to je totiž to nejcennější. Přeji ti rovněž krásné prožití vánočních svátků a vše nejlepší do nového roku. A přání aby byl ten rok pro nás pro všechny mnohem a mnohem lepší.

I když jsem nepsal vždy příliš pozitivně, je třeba mít naději. A tomu by člověk měl přizpůsobit i některé příspěvky-ty nové, snad se mi to podaří.

Pohádky ať už jsou to ty staré, či ty moderněji pojaté-sociální (Andersen), tak to byla vždy součást mého dětství. Je v nich dost reality. ale i fantasie a utopie, a proto jsou tak krásné. Jen jedna věc mě mrzí, nejsou už to ty "bílé vánoce" z mého dětství, a je toho dost co se už změnilo.

Díky za vše, za cenné příspěvky i rady.

Kycera

Moby Dick,
prajem Ti pokojné prežitie zvyšku vianočných sviatkov, plné pohody, v novom roku veľa šťastia vo všetkých oblastiach života a kopec, kopec ľudí, s ktorými si budeš rozumieť nielen po duševnej stránke, ale aj intelektuálnej! Takých, s ktorými môžeš viesť dlhé rozhovory na rôzne témy a nikdy sa pri nich nebudeš nudiť! : )

Niečo som dnes ráno objavila, a tak Ti to posielam : www.topky.sk. Maj sa krásne!

MobyDick

Nemá smysl slevit, to je jediná správná odpověď. Jsou jen chvíle, které člověka nutí toto psát, ale nemá cenu slevovat.

Moby Dick

klik, a s tím přesunem lidí, jsou spojeny i různé problémy, sám jsem to pocítil. Bohužel doba už nebude klidná, ale kdy byla.

Dick

klik, na Slovensku jdou do Bratislavy, v Čechách do Prahy. Prahu by dnes už nikdo nepoznal, vše už je jiné, a nemyslím si, že lepší.

Slováci podle mě mají větší tendenci úplně opouštět Slovensko, proč to je jasné, je to škoda, ale chápu to. Ale jinak jsou si ty země v něčem podobné, mentalitou však ne. Spíše ty předlistopadové problémy (před rokem 1989, to je problém všech východních zemí). Ekonomická situace je však nic moc, to víme. A mě se nelíbí, že západ si tak trochu z nás dělá námezdníky, sice dobrovolné, ale přece. Mnoho žen se vzdá vyšších ambicí a jedou se starat o staré lidi na západ, jejich lidé to už dělat nechtějí. Jenže zahodit nadání, talent a mnohdy naději na založení rodiny, to není dobré. Ani pro chlapy, natož pro ženy, které touží mít děti.

Dick

klik, já jsem také zvědavý na to, jak to se mnou dopadne. Ale jedno vím jistě, ve městě kde žiji, zůstat nechci, jsem vykořeněný.

Máš pravdu, že u mnoha lidí je problém v tom, že musí jezdit za prací, nebo musí opustit místo kde žili, a třeba tam byli i spokojeni.

Když však čtu toto fórum, vidím zde stejný problém jako v Čechách, mnoho lidí, a v případě Slováků je to ještě silnější opustilo rodné Slovensko (a je to krásná země, s krásnými ženami, vím to i z rodiny,a Slováci si na krásu potrpí, psal jsem o tom příspěvek), a odešlo pryč.

Mnoho Slováků (Maďaro-Slováků, musím to tak napsat, svou etnicitou si nejsem jistý), opustilo Slovensko a šlo do Čech, bylo to v 50 letech minulého století. Mám tam také mnoho předků, a vůbec, jsem genetická směsice, co mě spojuje s Českem je jazyk, mentalita lidí je zde jiná.

klik

lenze ludia v tych dedinach a peknych historickych miestach nemaju robotu, tak to vsetko ide do BA alebo do zahranicia. ktovie ako to tam bude vyzerat neskor.
jedneho takeho snilka poznam, co takto isiel byvat a kazdy den chodi autom plno km do roboty, to sa mi tiez nezda fajn, pride domov a nemoze ist do mesta, do kina. ma tam sice les, ale nic ine.
som zvedava, kam sa pohnes ty.

Dick

Vypadá to, že slevovat z ničeho nebudu, ačkoliv byly chvíle, kdy jsem na to myslel, to už jsem napsal v jiném příspěvku.

Možná to ani není tím, že bych byl až tak nerozhodný, spíše vidím věci trochu komplikovaně, zbytečně, o tom že budu konat jsem už psal.

Myslím, že psycholog by mi těžko pomohl, to by bylo jen povídání, nakonec mě to stejně někde potáhne, když to nepůjde, tak potom slevím.

Těch prací je moc, co by člověk mohl, opravdu moc, a já si jak na potvoru vybral, a to už dávno, ty dost nelehké věci, o kterých sní spousta lidí, a také mají talent, a nevyjde jim to, ale oni jdou dál, nezastavují se, to jsem udělal já.

Tento svět a život v něm, je pěkně složitý pro toho, kdo moc idealizuje, sní, přemýšlí. Doba přeje prakticky zaměřeným lidem, zajímavé, v dětství jsem chtěl dělat takové primitivnosti, a byl bych u nich šťastný.

Vyrostl jsem ve městě, a když jsem jel o prázdninách na Slovensko, měl jsem rád tu krajinu, malá města, vesnice, zemědělské statky (tehdy státní) atd. Město není nic pro mě, a zvláště to, kde žiji. Jsou krásná města, hlavně menší historická.

Vím, že tady k tomu už asi není co napsat, komentáře jsem dostal, a děkuji za ně, i za ty kritické, nikoliv za ty hloupé.

Dick

klik, ahoj. Ano souhlasím. Umělecká činnost, to byl můj sen hlavně v minulosti, na nějakou dobu jsem to nechal být, ale stále mě to neopustilo. To jsou prostě touhy, to se nedá ani zastavit, a navíc je to velice těžké někomu vysvětlit. Je to jakási potřeba se vyjadřovat v určitém "jazyce", ať je to hudba (u mě původně nejsilněji rozvinuto), později však mnohem více potřeba i něco psát, naučit se malovat, to je to nejvíce těžké. Asi mám toho více, a nevím co všechno stihnu. Inspirací je stále dost. Je tu však jeden problém, jedna věc je něco dělat pro sebe, a druhá věc pro ty druhé. Nebudeme si nic namlouvat, to tzv, vysoké umění, to je záležitost velice málo lidí, a jen velice málo lidí to pravdu obdivuje, nebo tomu dokonce rozumí. Umělec, ten může být i z nejchudších poměrů, může, a nemusí se "vyšvihnout", ale vždy bude závislý na druhých, a často na těch bohatých, pro mě představa se někomu zaprodat, je nemožná. A umění není jen o kráse, je o těch kontrastech, svět plný dualit-protikladů, ale i ten moderní svět (pro mě ne tak zajímavý) má v sobě mnoho aktuálních podnětů pro umělce. O tom bych tady mohl psát, přemýšlet, ale zpět k tvému příspěvku.

Protože to první, o když by se člověk měl pokusit o maximum nemusí vyjít, (nebo mě to vlastně časem nemusí zcela naplnit, protože člověk se může vyčerpat ve všem), tak já myslím i na praktičtější věci. S tím řemeslem to asi byla hloupost (chodit na nějakou školu), protože člověk se vlastně praktickou činnost může naučit v průběhu života. Jak už mi kdosi jednou řekl, byla by to cesta zpět, o ten stupeň, protože já už tu maturitu mám, měl bych toho tedy využít kde jen to půjde. Je více činností, které může člověk dělat, ale asi ne moc dlouho, je to stereotypní, takže jak jsem psal, vyzkouším toho více, a můj plán je jasný, od nového roku budu pomalu pracovat na tom jak se dostat z místa kde žiji, to je první, a základní krok, práce alespoň trochu snesitelná, záleží také na lidech, to může být můj problém.

Psal jsem o pochybnosti o svých schopnostech ke studiu. Já jsem vlastně popsal sebe dost kriticky, asi to nebylo se mnou tak hrozné ani na té základní škole, prostě jsem se nechtěl učit, to byl můj hlavní problém, protože byly věci, ve kterých jsem normálně vynikal. Prostě se jen musím donutit to udělat. Snad bych vedle té práce i vyzkoušel znovu studium (samozřejmě kombinovaná forma, nebo i presenční s tím, že by se asi musel člověk na lecčem domluvit, ale to je teď ne tak aktuální, má to čas). Prostě to mám stále v hlavě, já musím něco dělat, něco víc. To není o tom si něco dokazovat, já se vždy zajímal o dost věcí, a toto mě v tom bude udržovat. A zvládnout to na vyšší úrovni. Kdyby se to nedařilo, tak to nechám být, a tentokrát už na vždy. Jedině tak se přesvědčím, jestli jsem schopen se to naučit, nebo ne.

Takže ano, je tu vždy riziko ztráty těch roků, takže jediná možnost u člověka jako jsem já je se přesvědčit o tom, jestli to vůbec půjde, to sám poznám. Ne už o tom jen přemýšlet, jak jsem to doposud dělal, ale dělat to. Ale priority jsem si už stanovil.

klik

Ahoj Dick, oplati sa rozvijat v oblasti, ktora ti aj realne pomoze, hlavne financne, to by mala byt priorita. Lebo ked zacnes tym umenim, stratis mozno vela rokov a nic z toho. To ozaj len ked zvysi cas.