Jaké vlastnosti si na člověku vážíte nejvíce a proč? A naopak, které vlastnosti dělají člověka špatným? (ta odpověď nemusí být vůbec jednoduchá).
Co vám imponuje na druhém člověku nejvíce a nejméně? ( krása fyzická nebo duševní, inteligence, moudrost, cit, optimismus, vřelost, klid ,věrnost, obětavost, nesobeckost, pravdomluvnost atd. ) Nebo vás přitahují i některé temné stránky lidské povahy?
Jaké vlastnosti si nejvíce cení muž u ženy a žena u muže? A naopak ?
Nejvíce destruktivní (sebedestruktivní) vlastnosti lidí, které dělají lidi těmi horšími, než by mohli být?
Může se změnit i zdánlivě nezměnitelný ( patologický ) člověk ?
Má mít člověk absolutní, nebo alespoň relativní volnost-volbu a nebo být svázaný závazky, rodinnými tradicemi, náboženstvím atd?
Je člověk jen „ hercem na jevišti života“ ?Vytváří si sám svět anebo už je vše napsáno v knize osudu?
Jaký by měl člověk být, aby se za sebe nemusel stydět ( pokud se vůbec umí stydět )?
Váš ideální partner(ka)?Pokud vůbec existuje ideální?
Pokud by měl někdo zájem, tak si může přečíst můj příspěvek:Problémy dnešního světa a člověka v něm.(kategorie Nesúvisiace so zdravím) a napsat názor díky.
Člověk a jeho osobnost
erikalahka, upřímnost, ale může někdy hodně bolet.Já také tuto vlastnost uznávám, lépe než lhát.Ale opatrně s ní nakládat!
co si najviac vazim na cloveku? jednoznacna odpoved a to uprimnost!
Hladac, méně násilí fyzického, zato více násilí psychického.Lidé jsou spoutaní zákony a pravidly, bojí se je porušit.Ví, co by následovalo.Většina samozřejmě nechce nikomu škodit, ale jsou vyjímky.
Jestli žijeme v nejspokojenější době, to rády tvrdí určité skupiny lidí.Ne, nežijeme v nejspokojenější době, nelze přeci tvrdit, že by v minulosti byli méně nebo více spokojení lidé, oni měli něco co nemá dnešní člověk, třeba víru.Dnes je spíše pochybnost než víra.Materiálně jsou na tom lidé lépe, alespoň v Evropě, ale jak kde.
Za to, ale přibývá duševních onemocnění, když už zdánlivě ubylo těch metel lidstva jako mor atd.Spíš teď existuje jiné "viry" ty informační, které se zahnizďují v mozcích.
a potom tady máme lidi, kteří hlásají kolapsy civilizací a jejich regenerace atd.
Dick.
K akemu ucelu ?
Pre mna stale k tomu istemu, co mame ked sa narodime.
PREZIT a zachovat potomstvo. Nech je to uz akokolvek.
V tomto sa vobec neodlisujeme od zvierat.
Len to robime poriadne sofistikovano.
Pridavame k tomu ludsku tvar a snazime sa pouzivat cim menej nasilia. Cital som taky clanok, ze i napriek tomu, ze nas media krmia opakom, zijeme v najpokojnejsej a najbohatsej dobe. Pocet ludi pribuda, pocet ludi zapojenych vo vojnach globalne nizky, miera hladu a chudoby tiez nie je z historickeho hladiska zla.
Hladac, lidé mají moc a využívají ji právě k různým manipulacím, já si jen pokládám otázky a odpovídám.To se samozřejmě nebude shodovat s názory ostatních a to je dobře.Jsme různí.
Ano, svět je složitější a možnost vzdělávat se má snad každý.Otázka jakého vzdělání?A k jakému účelu?
Dick, mas pravo robit cokolvek. A mas pravdu. Za kazdy cin si nesieme zodpovednost. Aj za tie dobre aj zle ciny.
To predsa nie je nic nove.
Len ludia niekde po svojej ceste uverili, ze by to tak nemalo byt. Chcu robit a zit a pritom neniest nasledky. To vsak nie je mozne a nikdy nebolo.
Ja to pripisuje tomu, ze zijeme v nadbytku, ktory nevieme ovladat.
Asi tak ako v minulosti, keby zo Sedliaka spravili Starostu.
Dnes maju ludia velku moc a nevedia s nou narabat.
V minulosti to bolo jednoduche...napriklad nenarubal si drevo, v zime si mrzol. Kazdy tomu rozumel. Dnes je to ovela komplexnejsie.
Hladac, to je ten problém, mám já vůbec právo vytvořit dílo, napsat knihu, namalovat obraz, nebo vyslovit myšlenku?Která(é) by mohli být pro někoho inspirací vykonání nějakého zla, nebo dobra? Ale to bych nemohl udělat vůbec nic.Tady platí kauzalita, příčina a následek.
Toto som nasiel ja ako celkom zaujimavu definiciu dobra a zla. Celkom pekne vypoveda o tom, ze dobro a zlo sa definuje miestom a ludmi, kde zijeme.
Definice dobra a zla:
Definovat tyto dva protichůdné póly není jednoduché. To, co se jeví dobrem jedné straně, nemusí být dobré pro stranu druhou. A v tom vězí celá podstata tohoto problému. Dobro se stává dobrem jen tehdy, pokud není konáno na úkor druhých. Pokud tomu tak není, je to zlo. Dobro je obsaženo a zakotveno v lidských pozitivních povahových rysech. Totéž platí i pro zlo, ale v opačných, tedy negativních povahových vlastnostech.
Vše ovlivňují výsledky a skutky našeho jednání. Proto, aby se člověk choval tak, aby jeho jednání mělo pozitivní dopad na něho samého, ale i na jeho okolí, musí pečlivě vážit své kroky, činy a slova, jejichž výsledky určují, zda zasáhly ten správný cíl. Rozvaha a odpovědnost svého konání je cestou, která vede k pochopení křehké hranice mezi dobrem a zlem.
Mesačný princ, vyjádřit se může kdo chce, já si myslím, že je tady stále co nového obětovat.Já vím, že jsem ještě nenalezl možná ani zlomek pravdy.Ale náznak už možná ano.
Jen jsem se chtěl zeptat z jakého základu vycházíš při svých myšlenkách? Mě připadá, že jsi hodně ovlivněn východem( Indie, hinduismus, budhismus) a jejich myšlení se zásadně liší od evropské-západní kultury.Já jsem rád za tu odlišnost.Ale je třeba si v tom udělat jasno.
