Člověk a jeho osobnost

Mesačný princ, určitě jsem začal vnímat to, co ostatní.Ale vnímat dobro nebo zlo jako kategorie? Samozřejmě, tak to nejde, první musím pochopit pojem dobro a zlo.Dítě ví, cítí co mu není po chuti.Reaguje na to.A bojí se.

Schopnost vnímat krásu a ošklivost, není na to jednoduché odpovědět, do jaké míry je to zabudované do naší mysli(pokud se s tím rodíme) a do jaké míry toto získáváme učením, kulturou atd.Ano, na základě toho se získávají předsudky a ty jsou nebezpečné.Ale může to i člověka chránit.

Proč se lidé bojí dravců, šelem apod., mají ostré drápy, pařáty, ostré zuby, zobáky atd.Je to jejich divoký vzhled, zvířata jsou symetrická, krásná a přesto budí strach.A nemusí to být jen šelmy.Člověk se díky této schopnosti částečně i chrání, ale může i škodit.V lidské společnosti to platí.Krása těla neznamená vždy krásu duše.O tom je historie, o tom jsou příběhy.

Podle mně schopnost vnímat asymetrii nebo symetrii je už člověku dané viz. předchozí text.Proč se lidé, i dospělí, ale převážně děti bojí?Proč zavírají oči, když vidí něco děsivého, nevzhledného? To není tím, že jim někdo řekl, že by se toho měli bát, že je to ošklivé.Samozřejmě ne každý.Ale každý se určitě někdy bál.Existuje mnoho příběhů o kráse a ošklivosti(jak těla, tak duše), určitě je znáš.Samozřejmě ty příběhy nesou v sobě mravní ponaučení, aby člověk nerozlišoval jen podle toho co vidí, ale podle činů(a toho jaký kdo je" uvnitř duše ").

I umělci ať antiky, ale především středověku zobrazovali krásu jako symetričnost a nevzhlednost jako jakousi " zvířeckost ", uvedl jsem příklad krásná nymfa, nevzhledný " člověko-zvířecí " satyr.V motivech pekla a podsvětí jsou démoni zobrazování, jako napůl lidé a napůl zvířata, nebo spíše jakási nesymetrická směs.A proč? Aby se jich lidé báli(starověk, především středověk a dále.)

Mám obavu, že určité věci nebude dítě vnímat jako krásné, protože prostě krásné nejsou.Příklad už jsem uvedl. A bude se toho bát.Uvedu jiný příklad z přírody.Já řeknu Zlatohlávek je krásný a Stonožka je ošklivá, jak mně přesvědčíš, že nemám pravdu, já to tak cítím, od dětství.Existuje mnoho věcí, které ani nezařazuji mezi krásné či ošklivé, je to někde mezi-obyčejné.Možná že vnímaní krásy nebo ošklivosti je v některých případech subjektivní jindy univerzální.

Vnímání krásy v případě že objektem je člověk. , to už může být hodně subjektivní a poplatné době.Krása ženy v antice (sochy) by neodpovídala kráse ženy dnes (dnešní modelky).Pokud dítě bude považovat za krásné něco jiného než já, neznamená to že se mýlí, ale otázka je, co to bude.Pro někoho je i to, co je považované za zvrácenost krásné, protože to je jiné.Krása může být v kontrastech.Kdyby neexistovaly kontrasty, svět by byl možná jenom krásný nebo jenom ošklivý, ale nikdo by jej tak nevnímal.My vnímáme na základě rozlišení kontrastů, tedy krásy a ošklivosti, zla a dobra.Vyrůstání bez vlivu člověka něco jako " Tarzan ", ano potom bude vnímat některé věci zcela jinak.Samozřejmě společnost má vliv na utváření pohledů daného člověka na danou věc.Ale něco tam už bude vrozené.Myslím si to.

Těžko se přijímá, že všechno je dobro, ale zlo může člověka vyprovokovat k činu a tím jej přeměnit v dobro.Mě připadá, že tvrdit vše je dobré, že to znamená být absolutně tolerantní a to já nejsem.

Dick - z tohoto pohľadu áno, máš pravdu.

Ale čo tak sa vrátiť do doby tesne po tvojom narodení - čo si vnímal ako zlo a čo ako dobro?

Rodíme sa nezasiahnutými a presne tak, spoločnosť a rôzne druhy kultúr určujú čo za to dobrá a zlé považujeme, presne tak, ako čo sa nám má páčiť a čo nie.
Tá symetria nie je v hlave, tej nás podľa mňa učia.

Predstav si dve nezasiahnuté deti, jedno učia čo je krásne ľudia ako ty a ja a druhé nejakí iní ľudia.
Dieťa vyrastie a považuje za krásne niečo úplne odlišné, my to považujeme za škaredé a asymetrické.
No a teraz si predstav, že by dieťa vyrastalo samé bez absolútneho vplyvu človeka. Čo by sa stalo???

A preto si myslím, že dualita síce existuje ale dobro a zlo ako také nie. Podľa mňa je všetko dobré a to zlé do kontextu celého bytia vnáša len a len človek.

Mesačný princ, zlo existuje , vidíme ho v činech druhých a stejně tak i dobro.Opravdu nechci relativizovat pojem zlo.Chci to vidět jednoduše a jasně.Ano, záleží na tom jaká kultura se na to dívá.Ty jsi ovlivněn Indií(hinduismus, budhismus), že ano?

Mesačný princ:opravdu neexistují škaredé(ošklivé) věci.Tady bych si dovolil nesouhlasit.Dobře to jde vidět, čeho se děti bojí, ale bojí se i dospělí.Krasá vs ošklivost, jsou o tom příběhy, ano jde o to překonat takové dělení.Krása duše vítězí nad krásou fyzickou, ale to nic nezmění na tom, že zvláštností se lidé bojí.Tak je podle mně utvářen lidský mozek, aby vnímal krásu v symetrii a to co není symetrické mu připadá zvláštní.

Co je to krásná lidská tvář a její opak?Co je to krásná duše a její opak?Umělecký směr surrealismus určitě neukazuje krásu.Když bude dobrý umělec(až šílenec), vytvoří věci, na které nebude dobré ani příjemné se dívat.I hudba může být temná, mrazivá to neznamená že nemůže mít v sobě i krásu.někdy je to opravdu těžké dělit.

Kdo je krásný satyr nebo nymfa, možná že každý svým způsobem.Ano člověk se musí umět dívat.Ale proč si děti zakrývají oči, když se něčeho bojí a nejenom děti,

Je krásné vidět, když šelma zabijí svojí kořist?Myslím že ne.Samotný ten akt není krásný.Takže já ten svět dělím.Vlastně už od dětství, jsem ovlivněn dělením.Princip duality světa.

Myslím, že to dělení není stereotyp asi na to udělám samostatné téma, uvidím.

Dick - aj dospelí ľudia sú schopní toho, čo deti. Len sú viac či menej zasiahnutí a tak niektorí nedokážu toľko, čo iní.

Aj tak si myslím, že zlí ľudia nejestvujú a že zlo ako také si ľudia vytvorili sami nato, aby sa mohli od seba odlišovať.

Sejla - pekne si to napísala

pišta00:upřímnost může i zraňovat.Někteří zastávají názor, že je třeba neustále měnit názory-konfrontace.Ale idealizace je přeci krásnější než realita, to ví každé ditě když sní a fantazíruje.Dospělí to už nedokáží.

Sejla: je to jenom teorie a velice by mě zajímalo, co by jsi řekla na můj příspěvek-Problémy dnešního světa a člověka v něm-kategorije:nesúvisiace so zdravím.

zaklady toho, co sa vo vacsine kultur dnes povazuje za dobre, moralne spravne, chcene, vznikli pocas evolucie, ked si primitivne kmene zacali uvedomovat, ze timovou pracou dosiahnu viac, nez jednotlivec sam. Ze cim vacsi pocet clenov s cim lepsou organizaciou, tym maju vacsiu sancu na prezitie. Za zle sa teda povazovalo, ak sa niekto choval tak, ze kmenu skodil, za ucelom prospiet sebe, alebo svojmu patricnemu kmenu. Zmysel pre moralku, empatiu, spolocenskost, mame teda silno zakodovany v nasom DNA, rovnako ako sutazivost, nevrazivost, zakernost, vychcanost. Vlastnosti na oboch tychto poloch v nas formovali inteligenciu. Ked sa nejaka splocnost dostala na taky level, ze sa jej clenovia nemuseli kazdodenne bat o prezitie a nedostatok prostriedkov pre primarne ludske potreby, jednotlivci sa zacali zaoberat filozofiou, umenim, zacali vytvarat nabozenstva a pokladat si otazky, preco su veci take, ake su a ake vlastne su, v neposlednom rade nastala moznost industrializacie. Ako vidime, dnes este stale nie je svet v stadiu, aby ludska spolocnost dokazala fungovat v mieri ako jeden celok, stale vedieme vojny, mame potreby sa zaradovat do roznych kultur, subkultur, organizacii, bojovat proti nejakym ludskym nepriatelom, vyvysovat sa, hrabat si pre seba na ukor druhych. Su ludia, ktori su presvedceni, ze to inak ani nemoze byt, ale ja som idealistka a principialne zalozena, verim v moznost progresu ludstva, v evoluciu vedomia. Nedelim ludi na dobrych a zlych (pacilo sa mi na tuto temu, ako Adela Banasova poucila Juliu Roberts, o tom, ze su len dobri ludia a potom ti zakliati:)), ovela radsej reflektujem samu seba vytvaram si moju osobnu, individualnu kulturu a hodnotovy system. Dalo by sa povedat, ze tym mozno uspokojujem tie pudy byt nekonformna, individualisticka, potom mi uz ostava uspokojit tu stranku empatie a to sa prejavuje tak, ze druhych nesudim, nepreberam, iba jednoducho tolerujem a snazim sa pochopit.

Cliattsi:jestli se dá definovat dobro, nebo zlo?Určitě ano.

Jestli mám depresi?Já nevím.Deprese, když jsem o ní četl, to je příliš široká kategorie.A pokud některé věci na mě sedí, (ale to na kdekoho přeci), znamená to že mám depresi?A nebo to lze poznat z textu a nebo z otázek jakých si kladu, postojů jaké zastávám k ostatním?A nebo snad už z toho, že píšu na fóru?Dělat sám sobě psychodiagnostiku nebudu.Dnes je asi velmi populární o sobě mluvit mám depresi, mánii, jsem autista apod……, jak se kdysi nazývaly takové „ choroby“(stavy), když ještě lidé proto neměli názvy?Ale nezlehčuji to.Vyrovnaný asi nejsem, (kdo je)?Kolik je takových lidí?

Můžeš si přečíst všechny mé příspěvky a vyjádřit se k nim?Třeba z toho lépe poznáš, jestli se mnou něco je?Seznam příspěvků:kategorie-psychické/ osobné problémy:( Člověk a jeho osobnost, Inteligence a IQ, Studium Vš nebo raději řemeslo), kategorie:nesúvisiace so zdravím(Problémy dnešního světa a člověka v něm).

Mnoho kreativních převážně umělecky zaměřených lidí mělo a má nějaké problémy, potom se to projevuje v jejich tvorbě( hudební skladatelé, malíři, sochaři, spisovatelé, básníci, filmaři atd).A pokud se odlišuji od většiny(nikdo není stejný), je otázka jestli už je to součást mojí osobnosti(narodil jsem se tak), nebo se osobnost vyvíjela tak, že interagovala s prostředím.A já jsem jeho produktem(škola, rodina atd.)
.
A co je dobro a zlo, k tomu se vyjádřím později.Je otázka duality světa.Existuje jedna povídka R.L.Stevensona( Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda (The Strange Case Of Dr. Jekyll And Mr. Hyde) (1886), dvě stránky(dobrá a zlá) povahy v každém člověku, dobro a zlo.

keď si to mám tak zovšeobecniť, mám rád priamych ľudí, ktorí nebehajú zbytočne okolo horúcej kaše a idú rovno na vec, mám rád disciplínu, sebavedomie (nie egoizmus), sebaúctu a neznášam výhovorky a keď sa niekto hrá na niečo na čo nemá a vyťahuje sa pred ostatnými (čo robí v dnešnej dobe strašne veľa ľudí) a takisto neznášam keď si niekto nestojí za svojim názorom a neznášam keď si niekto nevie spraviť vlastný názor... Ale zase neviem si predstaviť priateľku bez takej, angličania tomu hovoria badass povahy, trošku drzosti, vzájomného provokovania a rýpania. Ideálny partner/partnerka podľa mňa neexistuje len sa navzájom idealizujeme aj s tými nedostatkami ktoré jeden alebo druhý má a keď sa zamiluješ tie nedostatky si prestaneš všímať.

Ahoj KÝČERA.
Autora diskusneho prispevku by som sa chcel opytat, ci nahodou nema depresiu. Ja ked som ju mal, tak ma kritika a posudzovanie co je dobre a co zle dost vycerpavalo.
Mesacnyprinc, mas pravdu, nechcem pokladat vela otazok