Rodičia a anorexia, bulimia

ahojte
strašne veľmi vám všetkým držím palce aby vám všetko dobre dopadlo.... aj maminkám aj dcéram... buďte silné a majte pevnú vôľu. veľa šťastia! síce nepriamo ale povzbudzujeme vás a tešíme sa spolu s vami z vašich (aj keď malých)úspechov. :)
natty- ku tvojmu príspevku ak dovolíš, by som napísala jediné.... pekne si to napísala, si skvelá! aj som si poplakala:)

natty
a drzim velmi prsty aby si sa vyliecila tvoje myslenie sa ubera myslim velmi dobrym smerom

natty
napisala si to velmi pekne dakujem ti zaseba i za vsetky matky a otcov anorekticiek

natty: obdivujem ta za tento poznatok... je nadherne ked si tento pocit dokazes prezit osobne... gratulujem :)

Hlavu má zvrácenou,zmáčené vlasy,
za dveřmi slyší ty zmatené hlasy,
je pozdě spílat jí,prosit a křičet,
teď už vám zbyde jen nad hrobem brečet...

Vzala si poslední kapičku života,
nad jejím tělem se světýlko mihotá...
Nechala po sobě poslední psaní,
je hrozně nešťastná pohleďte na ní...

V listě co nechala bylo jen psáno,
to co se stalo prý bylo už dáno..

Strašně se trápila nemohla dál,
někdo jí naději na štěstí vzal.
Ten kdo to způsobil,vůbec nic netuší,
Sladce si usíná,spánek nic neruší...

Ona je v rakvi na prsou hlínu,
kdo za to může,kdo nese tu vinu???

Byla tak šťastná když prvně s ním tančila,
studená žiletka všechno to zkončila...
Řekl,že lásku jí nemůže dát,
pokaždé přišel si na chvíli hrát.
Vždycky,když odešel v slzách se topila,
když cítila samotu,tak vínem se opila...

Pro mě je hrdinkou,vzdala se života,
to já jsem srab a ničí mě samota...

Vcera som prisla na jednu vec... Roky som davala svoje problemy s ppp za vinu svojmu otcovi.. ze on za to vsetko moze... ze keby bol iny by sa toto nidky nestalo... ale nie.. nieje to tak.. nestalo by sa to, kebyze som ina ja.. nie on.. sice tomu trosku napomahal, ale nie umyslene.. nie preto, zeby ma nenavidel, co som si vzdy myslela, alebo zeby mi chcel ublizit... viem, ze ma ma rad, a ked sa dozvedel ze mam ppp daval si to za vinu sebe.. preto sa predomnou este viac uzavrel.. nekomunikoval so mnou o tom.. nie preto ze by mi nechcel pomoct, ale preto, ze sa bal, ze to pokazi este viac... pritom spravil opak.. ja som mala hlavku uplne domotanu a myslela som si ze ma nenavidi, ale nieje to tak, a nikdy to tak nebolo.. tento tyzden som bola chora, a moj otec sa stale zaujimal, ci sa citim dobre, ci nieco nepotrebujem, kupoval mi veci co som potrebovala... a to by asi clovek ktory ma nenavidi a chcel by mi znicit zivot asi nikdy nerobil... ja viem, ze vacsina dievcat to ze ma ppp dava za vinu rodicom, a nechcem im to nejako vyvracat.. ja som si to myslela tiez, a teraz viem, ze to nieje pravda, ze by dali za mna aj cely zivot, ze ma miluju aj ked to nievzdy davaju najavo. Dodnes si pamatam vyraz mojej mamky ked som jej to povedala. Aky strach mala v ociach, ako preplakala celu noc, ako zacala studovat na internete veci o bulimii, ake to ma rizika, ako my chcela pomoct ale nevedela ako, a viem ze este dneska sa trapi a boji.. A ani neviete ako by som rada prisla teraz za mojim otcom a povedala mu, ze nech mi odpusti, za to ako som mu vsetko tie roky nechutne vycitala, za to, ze som si hladala dovody na hadky, len preto, aby som mala vyhovorku na to, aby som sa mohla ist najest a vyvracat... ale som zbabelec... nemam odvahu mu to povedat...
Tak dievcata, mozno som este len decko oproti vam co ste tu, a nechcem vam nieco radit, ale myslim si, zeby sme nemali za toto vsetko davat vinu rodicom... pretoze oni nas miluju, aj ked to mozno nedavaju kazdu sekundu na javo... a urcite keby vedeli este pred tym ako sme zacali mat problemy s ppp ze na tom maju mozno maly podiel aj oni, a vedeli by o vsetkom co ppp prinasa, urcite by svoj postoj k nam zmenili... pretoze su to nasi rodicia, a miluju nas napriek tomu aki su...
... toto je len moj nazor, takto to teraz citim, tak ak si niekto mysli ze toto, co som napisala su len vyplody z mojej hlavy, tak mu to neberiem...
kazdy to citi inak...
iba tolko, ze vam drzim prsty, nech sa z toho KONECNE dostanete, ci s pmococou rodicov alebo same..

Zvu Tě k sobě, přijď, můj vrahu!

Je mi prázdno…
V zádech bolí, je odpoledne.
Cítím vinu – za dopoledne.
Sevřená a v prázdnotě
Cítila jsem závratě…
A má bezradnost nad prázdnotou
Vyblita je v záchodě.
Je mi prázdno…
Beznaděj mou duši tíží
Zachránit se chci…ve spíži.
Vím, nic tím způsobem nevyřeším
Ale to jak trpím a jak se soužím
Už dál prostě neunesu
Nezvládám tu tíhu stresu!
Je mi prázdno…
A má snaha
mě dovádí k deliriu
Zabiju se, a svého vraha
Zvu si k sobě vždy, když bliju…
Já nesnesu už žít svůj strach
Moje tělo děsem zvrací
Už přicházíš, jsi můj vrah,
Ano, má anorexie se vrací…
Je mi prázdno…
Žít či zemřít?
Sama nevím…
Trpět, toužit
. …už se bojím.
V srdci bolí prázdné touhy,
A v žaludku zas hrozný hlad.
…děsí mě můj život dlouhý
já však zemřu brzy!…snad.

Je to super stranka.som prekvapena na ROZNE NAZORY.Aj jamam dceru s PPP. Bola liečena aj prestala no stale to pokračuje a myslim že ona nechce.Tento rok maturuje tak mam strach čo bude.

Hoci úsmevom a bylinkovým čajom chorú dušu nevyliečime, nehádžme flintu do žita. Je zopár vecí, ktoré pre blízkeho človeka urobiť môžeme.

VYHNITE SA NEBEZPEČNÝM REAKCIÁM

Vzchop sa! Prekonaj sa! Musíš to zvládnuť! Podobné reakcie sú vynikajúci „rozjatrovači rán“. Blízkemu nimi nepomôžeme. „Naopak, ešte viac si začne vyčítať, že zlyháva. Vo vzťahoch, v práci, vo výchove,“ upozorňuje odborník.

DÔLEŽITÁ ĽUDSKÁ BLÍZKOSŤ

Depresívny človek sa neustále obviňuje: Som vám na ťarchu. Praje si, aby sme ho nechali samého. Ubezpečte ho, že vás neotravuje, naopak, ste pri ňom radi. Každá prítomnosť blízkeho človeka má význam. Dbajte však na to, aby nebola násilná. Vyvarujte sa príkazov: Poď, Vstaň, Ideme.

ZABEZPEČTE PRAVIDELNÝ REŽIM

Ťažko depresívneho človeka nemôžeme nútiť do komplikovaných aktivít. Napriek tomu by jeho deň mal mať svoju štruktúru. Inak preňho trvá nekonečne dlho. Svoje urobí malá prechádzka, výlet či rozhovor.

z casopisu Zdravie. www.casopiszdravie.sk

Ahoj janka471:

email na mna: wejusenka@yahoo.com.. ja, pre zmenu, prajem pekny den:)