Hned na začátku chci napsat, že pokud by to někdo nechtěl číst celé, nemusí, ale byl bych rád, kdyby četl. Budu rád za podnětné příspěvky k tomuto tématu i od racionálnějších lidí, asi jste poznaly, že v mnohém jsem idealista, ale je to mým zájmem o některá umělecká díla z literatury. Hudby, malířství, sochařství a filmu. Prakticky založení lidé mohou přispět také. Hlavně k tématu, a nepsat mi, že zase filosofuji, to se jen zdá, to téma, je velice živé, a trápí mnoho lidí. Záměrně jsem nepsal o nějakých tělesných postiženích v důsledku chorob, úrazů apod., to je složité, netroufám si, třeba někdo jiný může napsat. A nechtěl jsem rovněž psát o všech aspektech běžného života, protože pak bych to zbytečně zaplnil vším možným, a nikdo už by k tomu nic nenapsal.
Četl jsem dost takových příspěvků (ale i v průběhu života slyšel od různých lidí), kde lidé a jsou to muži i ženy popisují, jak si připadají, když na sebe hledí do zrcadla. Hledají často „domnělé“ nedokonalosti. Otázka proč? Připadám si já sám sobě ošklivý, nebo mi to někdo řekl? Tak to by asi měla být první otázka pro nespokojence sám se sebou. Občas člověk narazí i na příspěvek jsem „zrůda“, tak i toto jsem četl, to už je hotová sebenenávist.
Než si začnu definovat co je to krása, a ošklivost, tak si v prvé řadě musím uvědomit, kdo vůbec způsobil, že si někteří lidé připadají takto nehezcí, že se tím tolik trápí, že pohrdají sami sebou, a někdy to mívá i tragické následky.
Společnost-lidé, ale v dnešním světě navíc i reklama, se snaží ukázat jakýsi prototyp krásy, vidíme ženy modelky, muže modely, herce, zpěváky (ženy i muže) a mnoho lidí podlehne tomu, že takto má vypadat ideál. Ale já si mnohem často uvědomuji tu subjektivitu krásy, vidím často lidi (nebo jsem viděl) kteří jsou mnohem krásnější a jsou ti běžní lidé, ani si to často neuvědomují, nemají žádnou popularitu, žijí běžné životy. Ono totiž tu reklamní nebo modelingovou agenturu (spíše daného fotografa, vizážistu) zaujmou nějaké specifické rysy daného člověka, a nemusí to být vysloveně „krásný“ člověk. Spíše zajímavý.
Ale teď vlastně co je to ta fyzická krása? Často se mluví o symetrii tváře, jemných rysech. Někdo ji vlastně definoval, že jakýmsi ideálem je vlastně průměrnost, vše je jaksi vyváženo, ale málo kdo to tak má? Kdo má krásné vlasy, čelo, oči, nos, ústa, rty, zuby, bradu, ruce, nohy? A mohl bych pokračovat dále. Je třeba vši nalézt alespoň něco.
Krása, fyzická, ale i právě ta duševní, to je především pokladnice podnětů pro umělce. Krása, ale i ošklivost, ta skutečná, objektivní. Mnozí lidé o ní nemají ponětí, tak si namlouvají, že jsou oškliví. Asi každý z nás viděl obrazy, sochy, ale vůbec různá ztvárnění (dnes přibyl i film) kontrastů mezi krásou a ošklivostí. Definice krásy z období antiky, nebo středověku nemusí být shodná s tou dnešní. Ale je to právě umělec, který dokáže vybrat (pokud je to skutečný mistr) takové lidské typy, kde se všichni shodneme, že ta žena, nebo ten muž jsou krásní. Celá antická mytologie je plná takových příběhů, a kdo by neznal příběh, kdy se Narcissus zamiloval sám do sebe, odtud pojem Narcis, to není jen krásná květina, to je výraz i pro samolibého a pyšného člověka. Spoustu motivů najdeme i ze středověkého i pozdějšího křesťanského umění, jak se zobrazují světci za mlada (světice), jsou krásní. Ale peklo, je plné ošklivých a hrozivých bytostí-démonů, proč tak má vypadat, to víme, aby lidé měli strach, a nehřešili. Ale ty „podzemní“ podsvětní bytosti jsou mnohem staršího původu, ještě dále ze starověku.
Mě, už v dětství velice ovlivnil příběh (a to byl jeho účel) Kráska a netvor (a všechny jeho verze, včetně té děsivé, alegorické verze Panna a netvor-Juraj Herz, už jsem o tom tady psal). Tak to je příběh přesně o tom, jak krásná dívka, může svojí dobrovolnou obětí vysvobodit původně krásného muže ze strašlivého zakletí. Spíše bychom to ale měli vidět jinak, ona nalezne krásu v něčem, co není na povrchu krásné, krásu v duši, a tím toho netvora promění, ona ho tak chce vidět. Ve filmu od Herze, je to mnohem složitější, nemá to smysl zde rozebírat. Jen je to spíše jakási naděje pro většinu mužů, že žena to opravdu dokáže. Žena dokáže proměnit zvíře, ve skutečného a jemného muže, zní to jako idealizace, ale možné to je, v pohádkových příbězích vždy. Jsou samozřejmě i příběhy, kdy naopak žena vysvobozena, vrácen její vzhled, to původní podoby. Chtěl jsem jen napsat, že skutečná ošklivost, je doslova zrůdnost, které se lidé bojí, nechtějí se na ní podívat, ale tem, kdo to dokáže překonat, kdo dokáže vidět něco více, třeba objeví i skrytou krásu, já vím, toto je už příliš idealistické, a v podstatě to tak ani nemá být. Obecně zlo je symbolizováno ohavností fyzickou, ale známe i pravé opaky. Mnoho lidí jen prostě nezná to vysloveně ošklivé, tak se zbytečně ztotožňují s něčím, co nejsou.
Ale proč o tom vlastně píši, muži skutečně touží po krásné ženě, a většina žen krásná umí být, umí být jemné, milé, empatické, to vše muž chce. Každý může mít svůj typ, ale většinou ani nepomyslí na to, že ho v životě může potkat někdo, koho ani ve snu neočekával, a platí, že to, co se někomu nelíbí, může pro někoho být velmi přitažlivé.
Pro všechny ty, kteří to měli trpělivost číst (mohl bych psát mnohem více, ale to si nechám pro sebe, není na to prostor, to je jen jakási osnova, co jsem napsal) jsem chtěl říci, že ačkoliv se běžně lidé do sebe zamilovávají (pokud je to láska na první pohled), často na základě fyzického zjevu, ale rozhodně ten duševní potenciál tam musí být také. Protože krásná žena, ale bez duše, představuje led, respektive růži, která ztrácí vůni, barvu, až uvadne. To není proces stárnutí, tomu neunikne většina z nás, pokud se toho dožijeme, to je že při bližším poznání onen člověk je vlastně duchem prázdný, takže tělo nemůže nahradit duši, tak to si většina neuvědomuje.
Dal jsem záměrně tomu příspěvku jinou podobu, mohl bych to napsat i několika suchými větami, ale nebavilo by mě to. Suchost a přesnost ponechme technikům, ale i mezi nimi jsou výjimky.
