Šikana-zamyšlení

Príspevok v téme: Šikana-zamyšlení
MobyDick

Často se zde vyskytují zpovědi těch, kteří měli s šikanou problém, a já si myslím, že je to jeden z nejvážnějších problémů, který se ve společnosti vyskytuje. Nejhorší na tomto problému je to, že se před ním nedá utéct, není to jenom problém velkoměst, ale i maloměst, venkova, je to problém který jde napříč celou společností v každé zemi, v každé kultuře. Je to problém lidský.

Nevím, kdo z vás ji zažil, a v jaké intenzitě. Začíná to už od školky (pamatuji se na jedno šikanované dítě, bylo o něco mladší, slabší, a děti dokážou být velmi kruté, tady šlo především o psychickou šikanu, ale on se vůbec hodně bál, a my jsme se všichni smály, pamatuj se, když ve školce vypukla žloutenka, a když byly prováděny odběry krve, všichni jsme seděli na lavičkách v řadě, a čekali až přijde řada, on řval jako tur, a trvalo dlouho, než ho doktorka uklidnila, píchla ho do prstu), velmi silně-intenzivně to probíhá na základní škole, a pokračuj to i na střední škole. Pokud máte štěstí na kolektiv, je velká pravděpodobnost, že se nebude šikana vyskytovat. Ale to občasné zlobení tam je vždy.

I na mě se (asi když mi bylo kolem 9 let) zaměřil o několik let starší problematický floutek. Několikrát na mě vyzkoušel to, čemu se říká psychická šikana. Když to jednou vyvrcholilo, a já přišel s pláčem domů (já uměl velmi dobře zatajovat, takže to druzí nepoznali), potom už to jeden z rodičů a sourozenec vzali do svých rukou. Tváří tvář jsem stál před ním, i se jeho otcem, on ustrašený, já ustrašený, schytal hned jednu zprava z leva, a jeho otec, slíbil, že si to s ním vyřídí. Od této doby jsem měl klid, a on mě zdravil. Myslím, že všichni nemají takové štěstí jako já, a zažili opravdovou krutost, a surovost. Já zažil i šikanu učitelky, a to desetiletými dětmi (byl jsem pár měsíců na sportovní škole, ale ze zdravotních důvodů jsem se mohl vrátit na původní školu, zajímavé je, že i zde mě jeden floutek otravoval, ale já mu s něčím pomohl, a hned byl hodný), odešla, nervově to nevydržela!

Někteří z těch, co šikanovali, se změní, i oni mohli být terčem jiné šikany, nebo mohli zažívat traumata v rodinách, nebo trpěli tím, že se jim rodiče nevěnovali, nevím? Nebo už to mají v sobě, a jen to čeká na probuzení. Ti, kteří však šikanu zažili, si tyto šrámy na duši nesou do konce svého života. Navíc šikana někdy bývá spojena i s všeobecným vyloučením z kolektivu. Rozhodně neplatí, že by šikanovaný byl vždy nějak slabší, může to být právě naopak, jen se bojí uškodit.

Možná že někteří z toho moc nedělají, připadá jim to zábavné, je to pro ně věc zocelení, ale já si myslím, že zocelovat se má jinou formou, ne touto ponižující. Určitě zajímavým, a možná nejdrastičtějším příkladem šikany byla šikana na povinné vojenské službě, a to před rokem 1989, to jsem byl ovšem dítě, naštěstí, takže se mě to netýkalo, ale seriál "Chlapci a chlapi" mi to ukázal v dosti odpudivé podobě.

Je to nebezpečná věc, hra s ohněm, a kolik už bylo případů, kdy ten kdo trpěl, se nakonec krutě pomstil. Dnes máme dokonce nový fenomén-kyberšikanu. A co šikana mezi dospělými? Je to jen na nás všech, jak se k tomu postavíme, je to na celé společnosti.

Zajímají mě vaše názory na problematiku, a případně vaše zkušenosti, díky.

KimmyCA

Existuje dobrá kniha k téme, ktorú som kedysi čítala, preto ju sem skúsim doporuciť. Volá sa "Bolest šikanováni: Cesta k zastavení epidemie šikanování ve školách" a napísal ju Dr. Michal Kolář (etoped a psychoterapeut, zabývajúci sa problematikou šikanovania - v čase vydania knihy - viacej ako dvadsať rokov). Kniha bola prvýkrát vydaná v roku 2001 vydavateľstvom Portál, ISBN je 80-7178-513-X. Vrelo doporučujem. Je tam podľa mňa výborná analýza problému aj obsiahly plán s konkrétnymi krokmi, ako sa tento negatívny jav dá adresovať. Sú tam opísané viaceré (aj dosť tvrdé) konkrétne prípady z autorovej praxe, potom aj také ktoré nakoniec skončily trestnoprávnym stíhaním a odsúdením šikanovateľov (u teenagerov). Na konci je aj úkažkový dotazník ktorý by sa dal napr. v školách používať na zachytenie varovných signálov. Veľmi dobrá kniha na obozámenie sa s problematikou. Ak bude mať niekto záujem, mohla by som sem odpísať index z Obsahu pre predstavu o čom všetkom kniha pojednáva.

MobyDick

Mesačný princ: ale to víme už dávno, že fyzicky slabí, ale díky mnohým složkám neskutečně silní jedinci jsou dnes v řadách nejvyšších politiků. Jen tak mimochodem se mluví o psychopatech na vedoucích pozicích. Dnes se psychopati projevují jinak. Ale stejně, jsou to jen názvy, slova.

Podle někoho jsme všichni božími dětmi, bratry a sestrami! Tedy obrovská, ale nepochopená láska! Lidstvo čeká fantastická budoucnost a ráj na světě! Všeláska!

Mesačný princ

MobyDick - myslíš? Veď aj tá schopnosť manipulovať je len prejav sily. Zmanipulovaní bezkrkí s obuškami alebo strelnými zbraňami dokážu robiť špinavú prácu za niekoho. Tu sú nástrojom síce ľudia ale podstata je rovnaká nie?

MobyDick

Mesačný princ: v přírodě možná, ale ne v současné lidské populaci! Politici, vůdci, a ti všichni co jsou nahoře v hierarchii určitě nejsou ani zdaleka ti nejsilnější. Dnes jde o schopnost manipulovat, ne že by o to nešlo i dříve, šlo, ale dnes asi nikdo z politiků nemá byť jedinou vlastnost, jakou měl třeba Caesar, a k vládnutí jim to stačí!

Mesačný princ

michael067 - súhlasím. V prírode je silnejší jedinec vždy hore a hrá to významnú rolu v hierarchii.

Treba sa brániť za každú cenu a ak nie, tak aspoň podľa nasledujúcich písmeniek na obrázku :D

MobyDIck

Kycera: já na tomto fóru nebyl od data, kdy jsem zde přidal tento příspěvek, takže až dnes (teď), jsem zde náhodou zavítal, a zjistil, že to téma je aktivní.

Vím, že je to nepříjemné téma, u některých z vás vyvolává velmi negativní vzpomínky, něco oživuje co by už nemělo, ale každý by se s tím měl umět poprat. Já se jen těžko vžiji do někoho, kdo byl skutečně šikanovaný, a to po mnoho let,a navíc i vyčleňovaný z kolektivu, odmítaný. Toto jsem v životě nezažil, spíše naopak, ale ne každý kolektiv byl ideální.

O sobě jsem napsal, že jsem zažil jakési psychické otravování-šikanu od několik let staršího floutka, vše se vyřešilo, a od té doby nejenom že mi dal pokoj, ještě mě zdravil, a v jednom případě sám varoval svého stejně starého spolužáka aby mi dal pokoj. Tedy tady to na mě zkoušeli starší, a to z mého okolí. Jako dítě jsem byl naopak zcela normálně zařazen do kolektivu, a byl jsem společenský. Velmi krátkou dobu jsem byl na sportovní škole (4 měsíce), a tam jsem zažil jisté otravování ze strany jednoho floutka, ovšem jednou jsem ho zachránil před jistým průšvihem (něco si zapomněl, a já mu to půjčil, byl jsem takový, vždy), on asi na sebe jen upozorňoval, tak otravoval, potom poznal jaký jsem, a vše bylo v pořádku, najednou měl ke mě úplně jiný, pozitivní vztah. Potom jsem se ze zdravotních důvodů stejně vrátil na původní školu, do starého kolektivu, a ty původně hodné děcka šikanovali novou učitelku, za pár měsíců zbavena posledních zbytků nervů odešla.

Na konci školy jsem byl jeden z největších a nejsilnějších floutků, takže pokud něco na mě někdo zkusil, a přetekl můj pohár trpělivosti, bylo zle.

Ale sami vidíte, i já si stále určité křivdy pamatuji, v porovnání s druhými jsou směšné, a mohu vám říci, že dnes patří i mezi mé kamarády ti, s kterými jsem se původně neměl rád! Někdy se i z nepřátel stanou přátelé! Když se pochopí.

Lidé jsou různí a dokud nebude ta různost respektována. nic se nezmění. To, že jeden je více oblíbený než druhý, s tím se asi moc udělat nedá, ale dospělá osoba do toho může pozitivně zasáhnout, je to na nich. Základem je zdravá společnost, tedy rodina! Pokud nebude, žádná změna se nekoná, ba naopak.

A pro ty oběti bych napsal toto: musíte to přijmout jako nějakou zkoušku života, jinak se tím nelze vyrovnat. Ten problém probíhá na celém světě v každém etniku, je to tedy lidský problém!

michael067

Pozrite sa jediná možnosť ako bolo možné to šikanovanei zastavuiť (či už slovné alebo fyzické) bolo tých ľudí jednoducho zmlátiť, som im aj hovoril že prečo to robia a vtedy sa ešte viac smiali.
Jednoducho sme ako zvieratá a treba to takým ľuďom vysvetliť ako zvieratám, a to tak že sa im dá cez hubu.
Najradšej mám tie rady väčšinou žien a matiek "oooo nebi ho to sa nerobí" kravina teraz keď sa na to spätne pozerám mal som im normálne streliť zopár rán päsťou, alebo hodiť po nich stoličku a bolo by mi jedno či by mal silný otras mozgu, ak by som chcel dieťa tak by som mu presne toto povedal že ak ho budu šikanovať tak nech tých čo ho šikanujú zmláti, ak nepomôžu slová je to jediná obrana a nech sa nedíva na to aké škody tomu človeku spôsobí ak je slabší tak nech mu kľudne aj hodí stoličku do hlavy, ak by bol dlhodobo šikanovaný to by ešte z toho vyšiel lacno.
U mňa to bolo presne tak ako písala Marunka a to "zaťať zuby a inak myslieť" ale výsledok je taký aký som popísal.
Zatínať zuby nikam nevedie akurát dopadnete ako psych.troska s nízky sebavedomím a nebudete sa vedieť s nikým o ničom rozprávať pretože im nebudete doverovať tam sa musíte brániť. Zatínanie zubov a riešenie takýchto problémov dohováraním, aj keď to dohováranie nepomáha je blbosť vtedy ma nastúpiť poriadna bitka.
V tejto oblasti by som nechal plne pôsobiť otca a nie matku.
Chlapi majú testosterón, ženy estrogén keď dáte takéto situácie (kde dohováranie toho kto šikanuje nemení), riešiť ženám tak to väčšinou dobre nedopadne.
Zatínať zuby je jednoducho blbosť hlavne pre to že vnútri toho človeka to vrie a keď to v ňom po určitých rokoch vybuchne môžete si byť takmer istý že ten človek skončí v nemocnici s veľmi ťažkými a trvalými následkami na zdraví.

Marunka

Moireal, myslím, že dlhodobá a krátkodobá šikana je určite rozdiel. I keď aj krátkodobá môže človeka zlomiť, ale zanecháva za sebou zrejme menej bolesti a zranení. Mňa držal nad vodou obraz toho, ako to mal kamarát ďaleko horšie a to, že som si nedovolila, aby ma tí ľudia položili. Dookola som si opakovala, že sa nenechám zlomiť a že ako sa k celej situácii postavím, ukážem aký som človek...Lenže chci toto od dieťaťa, čo je dlhodobo denne šikanované....Veď vieš...Preto som váhala, či tu opísať svoj problém, lebo je zanedbateľný v porovnaní s Michaelom alebo tebou.

Čo sa týka tých priateľstiev, ani ja ich nemám veľa, ale treba nám ich veľa? :D A čo to je veľa a čo to je málo? Zameraj sa na tie, ktoré máš. Ďalšie buď prídu alebo nie, ale dôležité je, že tieto ostanú :)

Absolvovala som regresnú terapiu, ale tá mne osobne nepomohla. A potom mi veľmi pomohli baby zo Slnko v srdci :) Bola som na niekoľkých meditáciach, na jóge a veľmi mi pomohla osobná konzultácia :)

Mesačný princ

Moireal - napíš mi mail ak si zvedavá :D

Terapia je len barličkou, ktorú ti môže suplovať niečo celkom odlišné, lepšie a krajšie.

Nie je dôležité či si dokážeš priateľstvo udržať, ale či v neho veríš :)

Moireal

Marunka. Daco som skusila ale asi to bol podvod. Len som ostala o par eur lahsia. Planujem ale vyskusat tu hypnozu. :-)

Je strasne co ste s kamaratom prezili,hlavne on chudak. Rada vidim ze ti terapia (ak mozes,prezrad aka) pomohla. Posobis vyrovnane akoby bol pre teba svet gombicka. Preto mi nenapadlo,zeby si to tiez mohla zazit.
:-)

Tak si mozno jedna taka obet,ktorej sa podarilo z toho dostat,aj ked si to mozno nemala take ako trebars ja alebo Michael. Nas ta terapia stale caka. U mna to trvalo dlho,celu skolku,zakladku aj strednu,aj ked tam uz to mozno bolo ako dosledok mojej nedovery.

Mesacny princ,s tymi priatelstvami som mala na mysli,ze neviem spravne k nim pristupovat. Bud sa az moc angazujem alebo sa uplne stiahnem. Tazko ich nadvadzujem ak vobec a tazko si ich udrzim. Ostalo mi ich fakt len par. Ale aj v samote je krasa.
To by zaujimalo,co take by si mi povedal,ze sa az krotit musis. :-D