Požadovaná funkcia je prístupná iba pre administrátorov

Šikana-zamyšlení

Príspevok v téme: Šikana-zamyšlení
MobyDick

Často se zde vyskytují zpovědi těch, kteří měli s šikanou problém, a já si myslím, že je to jeden z nejvážnějších problémů, který se ve společnosti vyskytuje. Nejhorší na tomto problému je to, že se před ním nedá utéct, není to jenom problém velkoměst, ale i maloměst, venkova, je to problém který jde napříč celou společností v každé zemi, v každé kultuře. Je to problém lidský.

Nevím, kdo z vás ji zažil, a v jaké intenzitě. Začíná to už od školky (pamatuji se na jedno šikanované dítě, bylo o něco mladší, slabší, a děti dokážou být velmi kruté, tady šlo především o psychickou šikanu, ale on se vůbec hodně bál, a my jsme se všichni smály, pamatuj se, když ve školce vypukla žloutenka, a když byly prováděny odběry krve, všichni jsme seděli na lavičkách v řadě, a čekali až přijde řada, on řval jako tur, a trvalo dlouho, než ho doktorka uklidnila, píchla ho do prstu), velmi silně-intenzivně to probíhá na základní škole, a pokračuj to i na střední škole. Pokud máte štěstí na kolektiv, je velká pravděpodobnost, že se nebude šikana vyskytovat. Ale to občasné zlobení tam je vždy.

I na mě se (asi když mi bylo kolem 9 let) zaměřil o několik let starší problematický floutek. Několikrát na mě vyzkoušel to, čemu se říká psychická šikana. Když to jednou vyvrcholilo, a já přišel s pláčem domů (já uměl velmi dobře zatajovat, takže to druzí nepoznali), potom už to jeden z rodičů a sourozenec vzali do svých rukou. Tváří tvář jsem stál před ním, i se jeho otcem, on ustrašený, já ustrašený, schytal hned jednu zprava z leva, a jeho otec, slíbil, že si to s ním vyřídí. Od této doby jsem měl klid, a on mě zdravil. Myslím, že všichni nemají takové štěstí jako já, a zažili opravdovou krutost, a surovost. Já zažil i šikanu učitelky, a to desetiletými dětmi (byl jsem pár měsíců na sportovní škole, ale ze zdravotních důvodů jsem se mohl vrátit na původní školu, zajímavé je, že i zde mě jeden floutek otravoval, ale já mu s něčím pomohl, a hned byl hodný), odešla, nervově to nevydržela!

Někteří z těch, co šikanovali, se změní, i oni mohli být terčem jiné šikany, nebo mohli zažívat traumata v rodinách, nebo trpěli tím, že se jim rodiče nevěnovali, nevím? Nebo už to mají v sobě, a jen to čeká na probuzení. Ti, kteří však šikanu zažili, si tyto šrámy na duši nesou do konce svého života. Navíc šikana někdy bývá spojena i s všeobecným vyloučením z kolektivu. Rozhodně neplatí, že by šikanovaný byl vždy nějak slabší, může to být právě naopak, jen se bojí uškodit.

Možná že někteří z toho moc nedělají, připadá jim to zábavné, je to pro ně věc zocelení, ale já si myslím, že zocelovat se má jinou formou, ne touto ponižující. Určitě zajímavým, a možná nejdrastičtějším příkladem šikany byla šikana na povinné vojenské službě, a to před rokem 1989, to jsem byl ovšem dítě, naštěstí, takže se mě to netýkalo, ale seriál "Chlapci a chlapi" mi to ukázal v dosti odpudivé podobě.

Je to nebezpečná věc, hra s ohněm, a kolik už bylo případů, kdy ten kdo trpěl, se nakonec krutě pomstil. Dnes máme dokonce nový fenomén-kyberšikanu. A co šikana mezi dospělými? Je to jen na nás všech, jak se k tomu postavíme, je to na celé společnosti.

Zajímají mě vaše názory na problematiku, a případně vaše zkušenosti, díky.

Marunka

Sorry, odoslal sa mi skor prispevok, zle sa mi pise z mobilu :)
Ze daju vela fotiek na net, kadekoho prijmu do priatelov, pricom sa s tym clovekom nepozna...pisu si o sebe rozne veci...potom je lahke niekoho sikanovat cez net. A vypnut facebook prosto nestaci.
Bohuzial, moj mrtvy kamarat tu uz napisat nemoze, ze ako sa vyrovnal so sikanou. Mozem len ja napisat, co mi povedal, ked uz sme boli dospeli. Bola som vraj jediny clovek na svete okrem starkej, s ktorou zil, co sa s nim bavil ako so seberovnym a mal vo mne kamosku. To mu pomohlo prezit zakladku. Na strednej uz sikanou netrpel. Takze ak pisem, ze treba takeho cloveka podrzat, pisem zo zivota :)
Bude ale super, ak tu napisu aj ini ludia, co to prekonali, ze co im pomohlo :)

Marunka

Moireal, z kybersikany sa tak lahko odist neda...To by si videla u 15-16 rocnych, ci sa vedia len tak vypnut. Nevedia, preto ma aj kybersikana take velke "rozmery". Ani moja starka to nechape, vraj staci vypnut net. No nestaci...tie decka nahadzu o sebe na net strasne vela informacii, fotiek, kad

Moireal

Ani som sa sem povodne nechcela zapojit, lebo uz som sa s Dickom o tejto tema bavila. Ale toto spada podla mna pod oblast traum, kde clovek potrebuje serioznu psychoterapiu, lebo odpustenie je to najtazsie. Ti, ktori to nezazili na vlastnej kozi, tym sa lahko bude vraviet, ze sikanatari su utrapeni chudackovia. Ja sa snazim riadit v zivote heslom:"ked cloveku nepomozes, tak mu aspon neublizuj." Ale to mnohi nedokazu. Aby sa citili lepsie, kopnu si do cloveka, ktory im nic neurobil.

Zaujimalo by ma, ci sa tu najde niekto, kto sa uz z tejto traumy dostal, po tom co tym v detstve trpel. Lebo zamyslat sa nepomoze. Treba hladat riesenia. Trpi na toto coraz viac ludi. A teraz nemyslim prave "sikanu" ktora sa deje tu na fore. Ale hlavne tu na skolach, kde to dieta nema kam ujst, lebo v skole musi byt. Z kyberpriestoru sa da vzdy odist. Ale zo zivota sa da odist len smrtou a to je, comu by sme sa mali vyhnut, lebo to je vizitka celej spolocnosti. Aj tych, co sa len prizerali a nic neurobili.

Bubliii

Marunka, všímam si ťa tu už dlhšie, máš veľmi dobré názory a pekne sa vieš vyjadrovať.. takýto človek tu už dlho nebol :)

Marunka

Je to veľmi kruté, máš pravdu.
Celkovo sa dá s tým veľa urobiť, i keď si treba uvedomiť, že celý svet ako taký zmeniť nejde. Môžeme robiť maličké veci vo svojom okolí a to je podstatné :)
Keď som chodila na základnú školu, mali sme v triede šikanovaného chlapca. Nadávali mu a bili ho za to, že smrdel, že mal staré oblečenie. Vždy som tým, čo mu robili zle, dohovárala. Boli to však "silnejší, tupo nadradení" jedinci, ktorým to bolo jedno. Škola, učiteľky s tým nič nerobili... Jediné východisko bolo byť oporou pre šikanovaného chlapca. A toto je podstatné si myslím. Stáť pri tom človeku, ktorý je šikanovaný...Tento chlapec zomrel vo veku 20 rokov. Na jeho pohrebe sme sa stretli všetci. Aj tí, čo ho šikanovali. Bolo to neskutočne smutné a silné zároveň. Verím, že sa tí ľudia uvedomili...neskoro, ale uvedomili.
Ďalej učiť svoje deti, aby rešpektovali iných, aby mali v úcte ľudí, nech majú akúkoľvek farby pleť, oblečenie, výzor.. lebo toto pramení z rodiny. Ak dieťa počuje doma rodičov, ako neustále nadávajú na susedov, rómov, kolegov, známych, na černochov, indianov, bars koho, tak aký príklad si nesie? Takéto deti veľmi rýchlo vylučujú spomedzi seba tých "iných"...
Ďalšia vec - agresori, deti čo šikanujú iných, sú zvyčajne veľmi nešťastní jedinci, čo sami nedostávajú lásku, rodičovskú...Čo nie je ospravedlnenie pre ich činy, ale treba to mať na pamäti. Nikto cudzí nedokáže zmeniť pomery v nejakej rodine. Preto bude šikana zrejme vždy vo svete. Vždy tu budú skupinky mysliace si o sebe viac, skupinky nešťastných ľudí, čo nikdy nepoznali skutočnú rodičovskú lásku...lebo všetko začína v rodine...
Jediné čo môžeš ty alebo ja urobiť, je byť tu pre tých, ktorých spoločnosť nejakým spôsobom vylučuje :) Nie ich ľutovať od počítača, ale zvoliť spôsob, ako im dodať sebavedomie, pomôcť obyčajným priateľstvom :)