Být sám sebou

Príspevok v téme: Být sám sebou
Dick

V minulosti jsem si o sobě myslel, kdoví co nejsem. Přitom na základní škole jsem byl naprosto průměrný žák a později i horší. Ano, existovali předměty, které mně více či méně bavily, ale třeba matematika to nebyla.

Pozdější výběr střední školy byl zcela nesprávný. Ne, že bych ji hodnotil jako nějakou příliš obtížnou školu, spíše mně nebavilo se učit. Představa, že bych měl tuto školu dokončit mi byla zcela cizí. Nezajímala mně. V té době jsem byl absolutně podprůměrný student, vlastně jsem vůbec nestudoval. Zajímaly mne zcela jiné věci, vlastně jsem myslel jen na hudbu. Školu, do které jsem chodil „duchem nepřítomný“ jsem opustil.

Uteklo několik let, a já zjistil, že mi chybí oficiální vzdělání. Nabízela se jen jedna možnost, jít dálkově studovat. Mnoho toho na výběr nebylo a tak jsem vybral možnost dálkově studovat gymnázium. Někdo se asi zhrozí, jak může někdo, kdo nebyl zrovna skvělý student na toto vůbec pomyslet. Je pravda, že procházka růžovým sadem to nebyla a ani se mi to nepodařilo napoprvé udělat. Měl jsem zpočátku problémy s anglickým jazykem a matematikou. Musím ještě dodat, že jsem studoval na dvou školách, to první gymnázium jsem po dvou letech opustil (nepodařilo se mi uspět z matematiky, anglický jazyk jsem nakonec dal). Jiné předměty mi naopak nečinily potíže. Utekl nějaký rok, já nastoupil znovu na soukromé gymnázium. Ve výuce ani v požadavcích nebyl nějaký zásadní rozdíl, rozdíl byl ve mně. Rozhodl jsem se, že tentokrát to už musím dokončit. Začal jsem se učit. Anglický jazyk jsem zvládal daleko lépe, než na předchozí škole a v matematice jsem byl alespoň průměr. Jiné předměty mi šly dost dobře. Mnoho lidí si myslelo, že jsem kdovíjak chytrý, ale tak to není, prostě jsem se začal učit. Tentokrát jsem už došel až k maturitě a napoprvé ji udělal.

S určitou dávkou sebevědomí jsem i já v té době zatoužil studovat na univerzitě. Neměl jsem malé ambice, protože jsem chtěl studovat, spíše přírodní vědy. Rozhodoval jsem se mezi studiem biologie nebo dokonce fyziky (přece jen ta fyzika je ale podstatně matematicky náročnější, takže jsem jí vyloučil).

Napoprvé jsem se sice na univerzitu nedostal, ale později se to podařilo, nestrávil jsem však na ní déle než semestr! Tentokrát jsem sice školu neopouštěl snad z neschopnosti studovat, ale donutili mně jiné okolnosti.

Zůstal jsem tedy jen s maturitou a nyní přemýšlím, jestli jsem si v minulosti nevytvořil o sobě mylný obraz, že jsem něco, čím ve skutečnosti nejsem a čím ani být nemohu. Ve skutečnosti mě totiž předběhli ti skutečně inteligentní a úspěšně vystudovali školy. Já jsem tu školu jen vydřel, protože soukromé gymnázium dálkově asi nemá takovou úroveň, jako klasické denní. Na denní gymnázium bych se v životě nedostal a nevím, jestli bych na něm byl vůbec schopen tak dobře studovat, jak jsem studoval dálkově. Kdybych zabral, tak asi ano. Přemýšlím, že jsem v minulosti asi udělal chybu, protože jsem zvolil maturitní obor, na který jsem neměl, i když jsem později maturitu složil. Měl jsem zvolit učební obor, ten by odpovídal mým schopnostem. Teď akorát mám maturitu, ale vlastně nic neumím. Studovat univerzitu v mém případě je určitě zbytečné, nevím, co si o tom myslíte vy? Raději jsem se měl vyučit nějakému méně náročnému řemeslu-oboru jako třeba kuchař. Už delší dobu řeším tento problém a nemohu se dobře rozhodnout. Stále jsem myslel na studium, ale já fakt nejsem studijní typ, je to jen mé ego.

Jsem podle vás jen průměr, který přecenil své schopnosti a hledá se? Co byste dělali v mém případě? Opravdu chci začít už něco pořádného dělat a ne jen snít o tom, co bych mohl dělat. Mám raději zvolit to praktické. Co byste dělali na mém místě vy jen s maturitou na nic moc gymnáziu, mám si udělat nějaký kurz, či zkusit ten „dálkový učňák?“

A proč jsem si podle vás namlouval, že jsem, něco čím jsem nebyl a živil jsem tím i ostatní, protože jsem se nechtěl vyrovnat s tím, že jsem jen průměr? Díky za vaše rady, a zkuste mi prosím odpovědět na všechny otázky, díky moc.

Toto je pravda o mně.

Dick

ahoj? a kdo jsi ty? A smím se zeptat kolik je tobě let? A co vůbec děláš na slovenském fóru? Vidím, že jsi pátral či pátrala, až jsi vypátral či vypátrala.

Dick je náhodně zvolená přezdívka a nemá nic společného s mým jménem, takže Dick nerovná se Richard, jak je to anglicky. A město O, těch je několik, já jsem to ani netajil, odkud jsem. Kdo četl, ví.

Ale kdopak jsi ty? Nikdo nevíme kdo jsme, jsme anonymové, v reálu by jsme o sebe ani nezavadili, tady se můžeme bavit.

Dick

Námesačník, to je právě můj problém, já se vzdávám. Nebojuji, ostatní mně lehce předstihnou, byl jsem na sportovní škole, bylo to k ničemu, učil jsem se hrát na hudební nástroje a zpívat-bylo to opět k ničemu, jen jsem si dělal chutě. Chtěl jsem být vědec-to už jsem úplně přehnal. Nakonec snílek, teď propadák, zahořklý a ještě k tomu misantrop.

Mám problém! Ego+touha+nenávist+umělecký talent (snad)=diagnóza nevím jaká?

Námesačník

Myslím si že človek by si mal vytýčiť ciel a isť si za nim, nemal by sa vzdávať mal by chcieť viac za každú cenu, isť si za svojim nevzdávať sa.

Dick

Má člověk chtít více za každou cenu a udělat proto vše, aby změnil svůj život a nebo má rezignovat, nebo slevit, ale sleva u mně může vlastně znamenat rezignace.

Já mám se sebou problém, protože se neumím vyrovnávat s minulostí, mám problémy s ostatními, většina mě moc rády mít nebude.

Co byste s tím udělali vy, obávám se, že moje sociální IQ je problém, nerozumím druhým a oni nerozumí mně. Nebo si to jen namlouvám a vymlouvám se, jak si druzí o mně myslí?

Co myslíte vy?

Dick

celebrita FB, já také stále hledám. Wagnera moc neposlouchám, ale Bludný Holanďan je mně známá opera. Ale i on, se nakonec dočkal svého vysvobození přes oběť ženy. Hledání znamená i naději, dokud je, člověk žije.

Dick

celebrita FB, psal jsem o tom, že mnoho i velmi chytrých lidí, nešlo po střední škole už dál studovat a nebylo to z nedostatku schopností. Buď neměli podmínky, nebo chtěli hned vydělávat, raději odjeli do zahraničí a přijali raději, že osobní štěstí naleznou ve vlastním klidu, než s nejistotou o které píšeš, studovat a nenajít uplatnění.

Já osobně jsem se možná zbytečně s takovou představou studia otravoval více než 10 let, stále o něčem snil. Někdo mi řekne studovat, jiný zase, školy nejsou důležité až na profese, kde je to důležité.

A říkám, ani jsem nebyl studijní typ, ale tu střední jsem musel dokončit. Ty jsi určitě chytřejší než já, přesto si ani na Vš nemyslela. Rozhodla jsi se pro zahraničí, také jsem to měl udělat a už dávno. Ale ještě mohu.

V dětství jsem chtěl být kde čím, policajt ne. Ale později jsi to určitě dělat nechtěla? Jsou i různé kurzy a kdoví co. Já jsem i umělecky zaměřen a kdo ví co ještě.

V Rakousku a Německu asi nebude pro cizince tak jednoduché studovat, ale zase je tam kvalita, pokud je to s uplatněním jak píšeš, je to o to těžší. Ale nikde to není jednoduché. Já už jsem psal, že mnoho Slováků odjíždí ze Slovenska pryč, a politikům je to jedno? Tak co chtějí ze Slovenska udělat? To rozdělení zemí, se asi nemělo stát.

celebrita FB

Keď som bola malá, strašne som chcela byť policajtka. Neskôr v puberte to zo mňa opadlo a potom som už nemala žiadne veľké sny, žiadne ciele. Som ako blúdny Holanďan. A tak to aj zostane. Myšlienkami to mám bližšie k realite ako k snívaniu. Sama vidím okolo seba prípady, že napríklad original Rakúšan, biela rasa, vyštudoval právo, ekonómiu a nenašiel uplatnenie. Načo sa potom púšťať do štúdia? Nehovoriac o tom, aké je to všetko drahé. Zbytočná strata peňazí a takmer nulová šanca, že sa investícia do vzdelania vráti.