Být sám sebou

Príspevok v téme: Být sám sebou
Dick

V minulosti jsem si o sobě myslel, kdoví co nejsem. Přitom na základní škole jsem byl naprosto průměrný žák a později i horší. Ano, existovali předměty, které mně více či méně bavily, ale třeba matematika to nebyla.

Pozdější výběr střední školy byl zcela nesprávný. Ne, že bych ji hodnotil jako nějakou příliš obtížnou školu, spíše mně nebavilo se učit. Představa, že bych měl tuto školu dokončit mi byla zcela cizí. Nezajímala mně. V té době jsem byl absolutně podprůměrný student, vlastně jsem vůbec nestudoval. Zajímaly mne zcela jiné věci, vlastně jsem myslel jen na hudbu. Školu, do které jsem chodil „duchem nepřítomný“ jsem opustil.

Uteklo několik let, a já zjistil, že mi chybí oficiální vzdělání. Nabízela se jen jedna možnost, jít dálkově studovat. Mnoho toho na výběr nebylo a tak jsem vybral možnost dálkově studovat gymnázium. Někdo se asi zhrozí, jak může někdo, kdo nebyl zrovna skvělý student na toto vůbec pomyslet. Je pravda, že procházka růžovým sadem to nebyla a ani se mi to nepodařilo napoprvé udělat. Měl jsem zpočátku problémy s anglickým jazykem a matematikou. Musím ještě dodat, že jsem studoval na dvou školách, to první gymnázium jsem po dvou letech opustil (nepodařilo se mi uspět z matematiky, anglický jazyk jsem nakonec dal). Jiné předměty mi naopak nečinily potíže. Utekl nějaký rok, já nastoupil znovu na soukromé gymnázium. Ve výuce ani v požadavcích nebyl nějaký zásadní rozdíl, rozdíl byl ve mně. Rozhodl jsem se, že tentokrát to už musím dokončit. Začal jsem se učit. Anglický jazyk jsem zvládal daleko lépe, než na předchozí škole a v matematice jsem byl alespoň průměr. Jiné předměty mi šly dost dobře. Mnoho lidí si myslelo, že jsem kdovíjak chytrý, ale tak to není, prostě jsem se začal učit. Tentokrát jsem už došel až k maturitě a napoprvé ji udělal.

S určitou dávkou sebevědomí jsem i já v té době zatoužil studovat na univerzitě. Neměl jsem malé ambice, protože jsem chtěl studovat, spíše přírodní vědy. Rozhodoval jsem se mezi studiem biologie nebo dokonce fyziky (přece jen ta fyzika je ale podstatně matematicky náročnější, takže jsem jí vyloučil).

Napoprvé jsem se sice na univerzitu nedostal, ale později se to podařilo, nestrávil jsem však na ní déle než semestr! Tentokrát jsem sice školu neopouštěl snad z neschopnosti studovat, ale donutili mně jiné okolnosti.

Zůstal jsem tedy jen s maturitou a nyní přemýšlím, jestli jsem si v minulosti nevytvořil o sobě mylný obraz, že jsem něco, čím ve skutečnosti nejsem a čím ani být nemohu. Ve skutečnosti mě totiž předběhli ti skutečně inteligentní a úspěšně vystudovali školy. Já jsem tu školu jen vydřel, protože soukromé gymnázium dálkově asi nemá takovou úroveň, jako klasické denní. Na denní gymnázium bych se v životě nedostal a nevím, jestli bych na něm byl vůbec schopen tak dobře studovat, jak jsem studoval dálkově. Kdybych zabral, tak asi ano. Přemýšlím, že jsem v minulosti asi udělal chybu, protože jsem zvolil maturitní obor, na který jsem neměl, i když jsem později maturitu složil. Měl jsem zvolit učební obor, ten by odpovídal mým schopnostem. Teď akorát mám maturitu, ale vlastně nic neumím. Studovat univerzitu v mém případě je určitě zbytečné, nevím, co si o tom myslíte vy? Raději jsem se měl vyučit nějakému méně náročnému řemeslu-oboru jako třeba kuchař. Už delší dobu řeším tento problém a nemohu se dobře rozhodnout. Stále jsem myslel na studium, ale já fakt nejsem studijní typ, je to jen mé ego.

Jsem podle vás jen průměr, který přecenil své schopnosti a hledá se? Co byste dělali v mém případě? Opravdu chci začít už něco pořádného dělat a ne jen snít o tom, co bych mohl dělat. Mám raději zvolit to praktické. Co byste dělali na mém místě vy jen s maturitou na nic moc gymnáziu, mám si udělat nějaký kurz, či zkusit ten „dálkový učňák?“

A proč jsem si podle vás namlouval, že jsem, něco čím jsem nebyl a živil jsem tím i ostatní, protože jsem se nechtěl vyrovnat s tím, že jsem jen průměr? Díky za vaše rady, a zkuste mi prosím odpovědět na všechny otázky, díky moc.

Toto je pravda o mně.

Díky

Námesačník, nemyslím si, že bych uměl bůhví jak dobře psát. A co se týče mojí gramatiky, tak je to nic moc. Možná mám představivost a fantazii, ale obávám se, že to druhé je dnes spíše na škodu.

Navíc s mými názory mnozí právem nesouhlasili, když jsem některé věci zpochybňoval. Ale i tak se snažím něco napsat, alespoň na nějakém fóru, jinak bych ani neuměl pořádně psát, trochu jsem se díky tomu zlepšil.

Námesačník

no podla príspevkov a tém ktoré si tu zanechal nemám pocit že by si sa preceňoval, možno škole prikladáš až moc veľkú váhu, rozhodne by si sa mal venovať tom v com máš talent a to je podla môjho názoru aj písanie, takže tam by si mal začať asi najskôr. Nemám pocit že by ti chýbali znalosti, spôsob tvojej argumentácie je racionálny. Tvoje príspevky a témy som čítal už dosť dávno ale aj tak mi utkveli v pamäti.

Dick

Nikto86, podnikat v tuto chvíli nemohu. Navíc to vyžaduje velkou odolnost proti frustraci. A nevím, jestli mám proto vlohy, ale snad vyzkouším jiné věci. Navíc podnikání-to je velmi široký pojem a já mám navíc k mnoha věcem výhrady, tady to psát nebudu. Samozřejmě, "být sám sobě šéfem" je určitě pěkná představa, ale já vidím hodně pro i proti. Ne, pro mně jsou vhodné, asi úplně jiné věci.

Nikto86

A čo tak skúsiť podnikať, byť sám sebou šéfom :) Vieš, aj keby si mal neviem akú školu, nemusí sa ti podariť nájsť prácu, respektíve prácu, na ktorú by si teoreticky mal mat vzdelanie. Dokáž si, že sa môžeš presadiť sám od nuly. Chceš naozaj zistiť č si tak dobrý, ako si myslíš? Realita je najlepšia ľadová sprcha na ego.
Z vlastného života ti môžem povedať, že ja som to spravil presne tak. Aj keď ja mam úmysly a priority o niečo odlišnejšie ako ty, postup je rovnaký.
Dal som si rok na to, dal som do toho všetko, bolo to u mňa teraz alebo nikdy a predstavy sa stali skutočnosťou. Neviem, v akej životnej situácií si a či si môžeš dovoliť neuspieť, ale jedine tak sa presvedčíš o svojich schopnostiach, obrazne povedané, že pred seba postavíš tak vysokú prekážku, ktorú si ešte nikdy nezdolal.

Zumbido de amor

To je mylná predstava, že niečo vyštudujem a potom si už len budem hovieť. Mýliť sa je ľudské, tak sa pouč zo svojich chýb a napreduj presne podľa motta: napred cesta nemožná, naspäť sa ísť musí:-)