Práce (mám jen maturitu)

Mesačný princ: hraješ tu naivitu, nebo ne? Já se bavím o tvůrčí práci, o tom něco tvořit, nebo alespoň dělat něco smysluplného a ty mi nabízíš toto? Že jsi tam nedal ještě něco pikantnějšího?

Forum: rozumím, vím že se stále hrabu v té minulosti, kterou už nemohu změnit. Jasně, že nakonec to k něčemu dobrému bude, budu si toho více vážit, asi tak.

Ať už fotograf použil jakýkoli blesk, byl ostrý a vyrobil na tvárnicové zdi za nimi ohavné stíny. Opičák vypadal
unaveně a jako by měl fleky od svrabu. Chlap byl v mizerné formě, byl bledý a kolem pasu měl pneumatiku, ale vida ho,
byl naprosto uvolněný, předkláněl se, rukama se držel za kolena a pytlík a úd mu splaskle visely a on se díval přes
rameno do objektivu a usmíval se.
Blaženě není to pravé slovo, ale napadne vás jako první.
Klukovi se zprvu pornografie strašně zalíbila, ale ne kvůli sexuálnímu významu. Nešlo o to, že na obrázcích byli krásní
lidé, jak se ojíždějí, jak zaklánějí hlavy a vyrábějí ty falešné orgasmické ksichty. Aspoň ne ze začátku. Našel všechny
tyhle obrázky na internetu ještě dřív, než věděl, že nějaký sex existuje. Internet byl ve všech knihovnách. Měli ho ve
všech školách.
Asi jako se můžete stěhovat z města do města, ale vždycky najdete katolický kostel, asi jako všude slouží stejnou mši,
ať už kluka poslali kamkoli do pěstounské péče, vždycky měl po ruce internet. Po pravdě řečeno, kdyby se Kristus na
kříži posupně smál, anebo kdyby na Římany plival, prostě kdyby podnikl cokoli víc, než jen trpěl, klukovi by se
náboženství zamlouvalo o hodně víc.
Věc se má tak, že jeho oblíbené webové stránky nebyly zrovna rajcovné, aspoň ne pro něj. Prostě jste tam vlezli a tam
bylo asi dvanáct fotografií toho opršalého mužíka převlečeného za Tarzana a s tím zmagořeným orangutanem, který byl
vycvičený, aby mu strkal do řiti cosi, co vypadalo na pečené jedlé kaštany.
Bederní rouška s potiskem ve vzoru levhartí kožešiny se svezla stranou a elastický pás se mu zařezával do špekovitého
pasu.
Opičák se krčil s dalším kaštanem v pohotovosti.
Na tom není nic rajcovného. A přesto počítadlo ukazovalo, že si to prohlédlo přes půl milionu lidí.
Poutní místo není ten pravý výraz, ale napadne vás jako první.
Kluk dohromady nechápal, proč je tam ten opičák a k čemu kaštany, ale chlápka víceméně obdivoval. Kluk byl pitomý,
ale chápal, že to je cosi, co ho strašlivě převyšuje. Většina lidí by poctivě vzato ani nechtěla, aby je opičák viděl nahé.
Děsili by se, jak asi vypadá jejich řiť, jestli není moc červená nebo napuchlá. Většina lidí by se ani za zlaté tele
nepředklonila před opičákem, natož před opičákem a fotografem a osvětlovačem, a kdyby, potřebovali by napřed
udělat milion dřepů a jít se opálit a nechat se ostříhat. Potom by strávili hodiny a hodiny předklonění před zrcadlem a
snažili by se najít nejlepší profil.
I když jde jenom o kaštany, člověk musí být docela uvolněný.
Jen to pomyšlení, že by se dělal konkurz na opičáky, je děsivé, natož možnost, že by vás odmítal jeden opičák po
druhém. Jasně, člověku můžete zaplatit, aby do vás něco strkal nebo vás fotil.
Jenže opičák. Opičák nebude nic předstírat.
Vaší jedinou nadějí by bylo rezervovat si právě tohohle orangutana, protože ten na první pohled není nijak vybíravý.
Anebo je výjimečně dobře vycvičený.
Podstata věci byla v tom, že pokud jste krásní a sexy, nebylo to pro vás.
Podstata věci byla, že vprostřed světa, kde musejí vypadat hezky všichni a pořád, ten chlap nevypadal vůbec hezky.
Natož ten opičák. Natož to, co dělali.
Podstata věci byla, že pitomého kluka nechytil na háček sexuální význam pornografie. Zaujala ho sebedůvěra. Odvaha.
Naprostá nepřítomnost studu. Pohoda a nefalšovaná upřímnost. Ta tře-sku-tost, s jakou si chlap dokázal stoupnout a
povědět světu:
Jo, měl jsem odpoledne volno a rozhod jsem se, že ho strávím takhle. Ze tu budu pózovat s opičákem, co mi cpe
kaštany do řiti.
A je mi fakt putna, jak vypadám. A co si o mně myslíte.
Přeberte si to, jak umíte.
Útočil na svět tím, že útočil sám na sebe.
A i pokud se mu to snad do poslední chvilky nezamlouvalo, schopnost usmívat se, probojovat se tím falší, by byla
snad ještě obdivuhodnější.
Stejně tak každý pornofilm předpokládá, že za kamerou stojí spousta lidí, co si háčkují a baští sendviče a dívají se na
hodinky, zatímco pár metrů od nich nazí lidé souloží.
Pro pitomého klučinu to bylo prozření. Dobrat se takové pohody, takové sebedůvěry uprostřed světa, to by byla
nirvána.
Svoboda není to pravé slovo, ale napadne vás jako první.
Právě tuhle pýchu a sebevědomí klučina chtěl mít. Jednoho dne.
Kdyby na těch fotkách s opičákem byl on, mohl by se na ně denně dívat a myslet si: Pokud jsem dokázal tohle, dokážu
cokoli.
Je jedno, co se člověku postaví do cesty, pokud se dokázal usmívat a smát, když ho opičák obšťastňoval kaštany v
provlhlém tvárnicovém suterénu a někdo to ještě fotil, jakákoli jiná situace by pro něj byla zkrátka brnkačka.
Dokonce i peklo.
Pitomý klučina si to myslel čím dál tím víc…
Že když se na vás podívá dost lidí, už nikdy nebudete znovu potřebovat ničí pozornost.
Že když vás jednou chytnou, vystaví všem a odhalí, už nebudete s to se zase schovávat. Nebude žádný rozdíl mezi
vaším veřejným a soukromým životem.
Ze když toho dost získáte a dokážete, nebudete už nikdy nic jiného chtít mít nebo udělat.
Ze když se dokážete dost prospat a najíst, už to nikdy nebudete potřebovat znovu.
Ze když vás bude dost lidí mít rádo, přestanete potřebovat lásku.
Ze jednou dokážete být dost chytrý.
Ze jednou budete mít dostatek sexu.
Z toho všeho se staly chlapcovy nové životní cíle. Iluze, které si měl uchovat pro zbytek života. Všechno to byly
přísliby, které uviděl v úsměvu tlustého pána.
A tak poté, pokaždé, když se bál nebo byl smutný nebo sám, každou noc, kdy se celý vylekaný probudil u nových
pěstounů, srdce mu bušilo a prostěradla byla provlhlá potem, pokaždé, když začínal se školou na novém místě,
pokaždé, když si pro něj přijela mamka, v každém vlhkém motelovém pokoji, v každém autě z půjčovny kluk myslel na
těch dvanáct fotek předkloněného tlustého pána. Na opičáka a kaštany. A to toho prťavého hňupa hned uklidnilo.
Prokázalo mu to, jak chrabrým a silným a šťastným se člověk může stát.
Ze mučení je mučení a ponížení zas ponížení, jedině když se sám trpět rozhodnete.
Spasitel není to pravé slovo, ale napadne vás jako první.
Je to legrační, ale když vás někdo spasí, hned sami chcete zachraňovat druhé. Všechny. Kdekoho.
Kluk se nikdy nedozvěděl, jak se ten chlap jmenuje. Na jeho úsměv ale nikdy nezapomněl.
Hrdina není to pravé slovo, ale napadne vás jako první.

MobyDick - čo sa ti na tej práci nezdá? A prečo by nad tým neuvažovali zdraví ľudia? :O

:D

Tvoj problem je ze si si napchal do zadku perie a myslis si ze si kura. Prestan saskovat a prijmi sam seba, to co si.

Tak hovorí sa že neskoro nie je nikdy. Sú aj univerzity tretieho veku. Ale nemusíš absolvovať univerzitu. Asi by neškodilo zamyslieť sa čo ťa brzdí celé tie roky. Môže to byť niečo vážne. Ale možno sa to dá aj dobre prekonávať. Určite by bolo zbytočné si teraz vyčítať minulosť. Každý máme niečo za sebou a nikto nechodil v tvojich topánkach ako sa hovorí. Sústreď sa na to čo je teraz tu. Nesúď to a ani nič podobné.

Mesačný princ: člověk zdravého rozumu nad tím nebude uvažovat! Já mám seznam toho, co jsem kdy chtěl dělat, ten seznam je v hlavě a toto tam nikdy nebylo! Nevím v jakém smyslu nejsi zdravý, já zdravý jsem, na těle, i na duši (snad?). To myslíš vážně, co mi tady píšeš? Ty také rád vtipkuješ, zvláště s tou jednou věci a už to tu i jednou někdo vzpomněl, já také tomu moc nevěřím!

MobyDick - keby som bol zdravý tak by som o tom pouvažoval. Ale nemôžem také niečo robiť. Bola to normálna rada.

Mesačný princ:člověče, četl jsi všechny ty mé příspěvky které jsme zde psal, co tam bylo? Všechny sny, plány. Ale zatím jsem to nerealizoval, to jsem byl více aktivní v dětství a v dospívání, než kdy potom v pozdějším věku. A ty mi tady vtipkuješ s takovou ......., nechci napsat s čím.

Já mohu mít schopnosti, ale to je tak všechno, osud mě vede někde jinde, ale ne tam, co mi nabízíš, byť to byl vtip, doufám? Nejsem Gejša! Ani víš kdo.

Je ti jedna věc, kterou jsem chtěl velice dělat, ale to už je 20 let, kdy jsem to pohřbil, svoji naději, a stále mě to pronásleduje.