Rozdvojený, či nerozhodný (ve všem)?

Príspevok v téme: Rozdvojený, či nerozhodný (ve všem)?
MobyDick

Tak s tímto žiji celý svůj život. U mě je vše v dualitě. Už v dětství a mládí jsem měl problémy se k něčemu pořádně upnout, vždy jsem měl problém se rozhodnout proto, či pro ono, a proč? Viděl jsem výhody jednoho a nevýhody druhého, vždy mě na něčem přitahuje něco více, než na tom druhém. Jako dítě jsem se chtěl učit hrát na různé hudební nástroje, a výsledek je, že jsem nic pořádně nedokončil, a s výjimkou zpěvu, jsem u ničeho nevydržel déle, než půl roku. A škola, stejný problém, nejenom, že mě nebavila, ani potom jsem nevěděl, pro kterou se pořádně rozhodnout a oborů na vysoké škole, které mě zaujaly, bylo dost, leč ani v tomto jsem nedopadl dobře, zase jsem nic nedokončil.

A teď citlivé téma, ani v sexuální stránce to není se mnou lehké, a bohužel i zde je to asi nejednoznačné. Líbí se mi bohužel jak muži, tak ženy. Tak abych se z gaye překvalifikoval na bisexuála, či pansexuála, jak je to dnes moderní. A to už jsem chtěl věřit tomu, že prý bisexualita neexistuje, že si to gayové jen namlouvají? Je možné, že jsem více zaměřen na jedno pohlaví, ale co funguje na 100 %, svět je složitý, a ten můj dualitní, či duální pohled na realitu často selhává. Jako bych byl nějaký hermafrodit, zní to možná směšně, ale je to tak, jako by ve mně bylo něco z ženy, i z muže. A s tímto žiji, není to lehké. Mám si celoživotně házet mincí, anebo jen tak slepě se hnát životem, já spíše o všem přemýšlím, a málo žiji. Co se mnou je? Chci to změnit, ale mohu vůbec? Nebo mám prostě přijmout že takový jsem a žít podle toho, ale to bude podle toho také vypadat! S aktivitou to nemá nic společného, to už se dávno chystám, a teď mi začnou v životě probíhat změny, a snad i k lepšímu.

MobyDick

lLily: ty to vidíš jako dobře, a ano, je to tak, já si jen myslím, že je to šatně, protože iluze je takový klam, něco co má člověk jako iluzi rozpoznat, a zaměřit se právě na to, co má od iluze hodně daleko, a potom jít. Iluze o člověku, o jeho podstatě, o jeho jen kladných stránkách to už obvykle prohlédneme v dětství a později si i více uvědomíme, a to je dobře.

Souhlasím, že ideál je jen ten jeden, ale já se považuji za člověka, který se vyvíjí, není statický, takže mohu být v omylu a potom ten ideál, který jsem doposud měl, může být nahrazen něčím lepším. Ovšem jsou věci, které už mám dávno definovány-hodnoty a tam už měnit nebudu.

Souhlasím a sám to dobře vím že od té minulosti se nedá zcela odpoutat, to je věc paměti a právě těch našich emocí a navíc tam jsou i ty mnohdy nesplněné sny. Jednu věc už nevrátím a to ty lidi, kteří už zde nejsou a rovněž nemohu vrátit to, co se stalo. Na člověka toto často dolehne a uvědomí si, co udělat neměl co ani nemusel, ovšem uvažují takto všichni? Myslím, že ne.

lLily

MobyDicku: sak to, strata iluzie je praveze dobra, bo iluzia je nieco, co ani neexistovalo a pritom to riadilo tvoj zivot respektive tomu mohla ista cast tvojho zivota podliehat, bo si sa na zaklade toho aj rozhodovat. Prist o iluziu je to najlepsie, co sa ti v takom pripade moze stat, bo vies, ze zivot na teba dohliada a zalezi mu na tom, aby si nezil v blude. Ved kolko ludi zije aj cele desatrocia v bludoch (domnienkach) na ktorych postavili svoje stastie a ked o ten bld pridu, tak spolu s nim pridu aj o vsetko to stastie, ktore na nom slepo vybudovali. Najlahsie je pre nich vtedy nadavat na vsetko a vsetkych naokolo, len aby nemuseli vidiet, ze si a to mohli CELKOM SAMI a pravdu vidiet nechceli, ibaze pravda sa hlasi o slovo vzdy a nezalezi jej na tom, ci sa ti paci bude alebo nebude...pravda je proste pravdiva, nie zla ci dobra - to len utek pred nou moze byt zly a kazdy na to casom doplati.

Jeden ideal zrejme moze nahradit iny ideal az vtedy, ked clovek vycerpal vsetky moznosti toho povodneho a usudil, ze prenho nebol ten pravy...respektive bol, ale len po urcitu dobu. Pendlovat medzi idealmi sa asi velmi nevyplaca, bo zit sa da len podla jedneho. Kazdy ideal je dokonaly pre toho, kto si ho zvolil.

To, ze clovek vyrastol ci zostartol, to este neznaci, ze neostava aj tym dietatom....mozno len ludia, ktori pohrbili dite v sobe, to tak vnimaju, no o to viac ho to "dieta v nich" moze ovladat bez toho, aby si to uvedomovali, pretoze zatoze nieco potlacili, to este neznaci, ze to zmizne a prestane jestvovat. Minulost od seba skratka neodstrihnes, vzdy bude tvojou neoddelitenou sucastou. Furt ti vravim, ze ludia, ktori pre iste dovody odlozili ci boli nuteni "odlozit svoje detstvo", sa k nemu casom budu musiet vratit. Spominam aj vo filme Michaela Jacksona, ktory vzdychal, ze je 10 rokov pozadu vzhladom na svojich vrstevnikov a potom co? Potom uz prakticky po zvysok zivota zil pre detstvo - vytvoril si svoj svet s kolotocmi, pozyval si k sebe deti a hrali sa rozne hry....ibaze on bohuzial tiez ako dalsia z obeti podlahol pharmapriemyslu, ktory mu znemoznil to destvo, ktore sa dralo na povrch az po jeho 30-tke ci kratko pred, i spracovat.

Tvoja prirodzenost bude tazko nezviazanost, ked si skor vazny....mozes tuzit po slobode, mozes sa oslobodit, ale ked by si zil neviazane, podla mna by si svoju prirodzenost nezil,nech uz ju citis akokolvek divoku. Ono ta to do takeho extremu moze tlacit hlavne z dovodu, ze si to zakazujes, no pochybujem, ze by ta to ozaj naplnalo a zil takym nesputanym sposobom i stastne. Vlastne by si zil bezohladne sam voci sebe, bo v comsi takom nezdopovednom by si nemohol zit ani svoje hodnoty, ktore ta tvoria.

MobyDick

lLily: ideál však může být časem popřen, či zapřen. nemusí zaniknout, ale ustoupí zase jinému ideálu, a ne vždy tomu dobrému. To jsou všechno proměnlivé stavy. S těmi iluzemi máš pravdu, ale ona ztráta iluzí nemusí nutně znamenat něco špatně, je to znak určitého vývoje člověka v průběhu jeho života, je to znak dospívání a dospělosti, ale možná, že někdo ani dospět nechce, ne že by nemohl, prostě nechce. Podívej na mnohé umělce, nebo vědce, tam z toho dítěte musí nějaké charakteristiky zůstat. U umělce fantazie, u vědce spíše představivost (to je trochu něco jiného než fantazie) a hlavně ptát se jako dítě a hledat odpověď.

Takže já mám vlastně problém v tom, že jsem vůbec nedospěl, no to už asi u mě poznalo více lidí. Já byl vyspělý někde od 19 let dál, to jsem se odlišoval od vrstevníků a řešil úplně jiné věci, ovšem dnes si připadám, že jsem na tom hůře, než ve 20 letech. Ale budu už se krotit. Musím jít do toho, ne jen psát zde. Mám nějaké nápady, ovšem neví, co z toho nakonec vzejde. Tedy ideály mám, ale někdy je popírám, vlastně často, je to boj-zápas, a to sám se sebou. Druhé do toho nemohu tahat, stejně to těžko pochopí, nakonec podívej, co mi tu někteří píší! Proč se k tomu vyjadřují, když nemají co napsat, oni nevědí, proč to píšu, z nudy asi ne, jak někdo napsal. Zajímavé je, že když s někým koho znám mluvím, já nejsem schopen hovořit o osobních věcech, a neumím být negativní. Dokonce se ani neumím s nim hádat, a kolikrát s nimi tak nesouhlasím. Doma je to jiná věc, tam řeknu vše.

Na odměny kolikrát nemáme ani nárok, život není jen o braní, je hlavně o dávání, kdo takto žije, žije se mu lépe. Dávat bez nároků na zisk, je to opak sobeckosti, šťastný takový člověk.

Má přirozenost je vše, co jsem tu psal a myslím, že kdybych takto žil, bude to nesvázaný život jen s mými pravidly, a to nejde. Nemůže mít člověk vše.

lLily

MobyDicku, idealy nezanikaju, mozno tak iluzie. Mozes stratit vsetky iluzie ohladne idealu a aj cesty za nim, no to na samotnom ideale nic nezmeni. Taktiez stotoznovat sa s idealom je len dalsia iluzia, bo ideal mas v sebe, je tvojou sucastou, nikdy onho neprides ani sa ho nezbavis aj ked voci nemu zanevries, furt ta bude sprevadzat. Ideal je podla mna nesmrtelny, nikdy nevznikol a nikdy ani nezanikne - vzdy bol, vzdy bude a je vsadepritomny......niektori ho azda vidiet nechteji, no to na jeho existencii nic ne(z)meni. Prikraslovat si vsak ideal sa nevyplaca, tak ako ani ho podcenovat....to je uz asi opat vec iluzie, ktora je prchava a castokrat marniva....priamo podlieha ludskemu Egu, ktore chce mat vsetko hned a zaraz, je netrpezlive a vsetko si berie osobne. Mozno to tak celkom neni, ale tak nejak si to predstavujem.

Preto aj ti ludia ocakavaju nejaku "odmenu" v ramci vyriesenia problemu do ktoreho investvuju nejaku iluziu a energiu a potom su rozcarovani, ked sa nedostanu k cielu - ze ich rada nepadne akoby na urodnu podu. Ibaze oni neriesia teba - ty si im cely viacmenej ukradnuty, ale cisto seba skrz teba skrz problematiku s ktorou sa potykas.

No tak schvalne jak by to vyzeralo, MobyDicku, ked by si zil svoju prirodzenost? Bojis sa to co ilen popisovat, aby ta to takym smerom nedajboze nenastartovalo, ked o tom zacnes vacsmi premyslat? Mozno zistis, ze tak zit praveze mozes a musis, ked sa nadtym hlbsie zamyslis.

MobyDick

lLily: samozřejmě že hloupá autorita nemá nárok to být autoritou a přesto si mnozí o sobě myslí, že jí jsou. Pokud je to skutečná autorita, uznám ji. to, ale musí být mistr svého oboru, nebo rozený vůdce, ovšem ani na ty nelze slepě nahlížet.

Já bych nebyl pasivní, a v dětství jsem měl daleko do pasivity, nebo ještě do těch 30 let, potom se to stalo, protože zanikly ideály. A já bez ideálů nemohu žít. Jsou to sny, kterých chtěl člověk dosáhnout, nakonec zůstane jen všednost. Hrůza.

Víš jak se těžce žije s přirozenou povahou, jakou člověk má? Kéž bych mohl.

lLily

naprikald moja veduca obcas podlieha citom a vtedy by mohla byt autoritou akurat tak v materskej skolke a nie riadit dospelych ludi....a tak je to tu skoro so vsetkymi veducimi, ktori by podla mna veducimi vobec byt nemali, ale tak nakolko su aktivnejsi a dominantnejsi nez ja, tak mi to aj vcelku vyhovuje.

"Nebo mám prostě přijmout že takový jsem a žít podle toho, ale to bude podle toho také vypadat! "

a jak by to teda vypadalo? sak to je fajn moct zit na zaklade toho aky clovek ozaj je a podla toho by mal jeho zivot aj vypadat, nie?

lLily

k tym autoritam - ja som tiez rada vedena, no tiez ta autorita musi mat v mojich ociach respekt, cize hlupa autorita pre mna autoritou neni a nenecham sa nou viest.

Uz len z toho dovodu, ze som skor pasivny typ, som takpovediac "odkazana" na kohosi aktivneho a preto mam aj vyvinuty cit na to, aby som vedela rozoznat, ci je ten druhy clovek spolahlivy na to, aby ma viedol a ja ho s doverou nasledovala. Vela ludi, ktori sa hraju na vodcov maju od autorit na mile daleko, su to len hlupaci, ktori neznesu mat kohosi nad sebou a preto sa ujmu veducej funkcie. Mne navadi, ked mam nad sebou kvalitnu vyrovnanu autoritu.