Rozdvojený, či nerozhodný (ve všem)?

Príspevok v téme: Rozdvojený, či nerozhodný (ve všem)?
MobyDick

Tak s tímto žiji celý svůj život. U mě je vše v dualitě. Už v dětství a mládí jsem měl problémy se k něčemu pořádně upnout, vždy jsem měl problém se rozhodnout proto, či pro ono, a proč? Viděl jsem výhody jednoho a nevýhody druhého, vždy mě na něčem přitahuje něco více, než na tom druhém. Jako dítě jsem se chtěl učit hrát na různé hudební nástroje, a výsledek je, že jsem nic pořádně nedokončil, a s výjimkou zpěvu, jsem u ničeho nevydržel déle, než půl roku. A škola, stejný problém, nejenom, že mě nebavila, ani potom jsem nevěděl, pro kterou se pořádně rozhodnout a oborů na vysoké škole, které mě zaujaly, bylo dost, leč ani v tomto jsem nedopadl dobře, zase jsem nic nedokončil.

A teď citlivé téma, ani v sexuální stránce to není se mnou lehké, a bohužel i zde je to asi nejednoznačné. Líbí se mi bohužel jak muži, tak ženy. Tak abych se z gaye překvalifikoval na bisexuála, či pansexuála, jak je to dnes moderní. A to už jsem chtěl věřit tomu, že prý bisexualita neexistuje, že si to gayové jen namlouvají? Je možné, že jsem více zaměřen na jedno pohlaví, ale co funguje na 100 %, svět je složitý, a ten můj dualitní, či duální pohled na realitu často selhává. Jako bych byl nějaký hermafrodit, zní to možná směšně, ale je to tak, jako by ve mně bylo něco z ženy, i z muže. A s tímto žiji, není to lehké. Mám si celoživotně házet mincí, anebo jen tak slepě se hnát životem, já spíše o všem přemýšlím, a málo žiji. Co se mnou je? Chci to změnit, ale mohu vůbec? Nebo mám prostě přijmout že takový jsem a žít podle toho, ale to bude podle toho také vypadat! S aktivitou to nemá nic společného, to už se dávno chystám, a teď mi začnou v životě probíhat změny, a snad i k lepšímu.

MobyDick

lLily: šlo o učitele, pokud neuměl , spíše neuměla zaujmout, předmět mohl jen těžko někoho fascinovat, potom, je to jen drill. Já jsme často býval myšlenkami někde v oblacích a potom jsem si asi moc toho neodnesl. Ale některé věci jsem se učil později rád a to jsem pochopil až při tom dálkovém studiu. Později jsme už byl zase více kritický.

Ty výsledky docela šly, a mohlo to být ještě mnohem lepší, má ještě rezervy.

lLily

MobyDicku....sak koho uz len bavilo sa ucit? Mna bavilo pocuvat ako to niekto vysvetloval, no tiez som bola az privelmi zasnena na to, aby som to mala volu i chapat - pacilo sa mi, ked ktosi hovori o zmysluplnym veciach a ked ucitel vysvetloval ucivo alebo ked mi to vysvetlovala mama, ktora sa so mnou nemalo krat ucila, pacilo sa mi, ze tie veci davali zmysel a plynulost myslienok, ale velmi rychlo som zabudala o com bola rec, takze mi fakt neostavalo nic ine, nez biflovanie a neskor teda este aj tahaky. Ale to uz asi pisem veci, ktore som spominala. No to si mal pekne vysvedcenie, ja mala najlepsiu znamky z anglictiny a ostane predmety uz boli na tom horsie...slovensky jazyk za 3, ak nie 4. Nechce mi hladat to vysvedcenie, len viem, ze z anglicitny som mala najlepsiu znamku a zo slovenciny najhorsiu z celeho maturitneho vysvedcenia. Maturita je fakt nic a u mna duplom, takze zvacsa ju ani velmi nespominam.

MobyDick

lLily: má maturita proběhla docela dobře, ale ani já jsme vše nestihl, dělal jsem to dálkově, tak jsem se musel učit více dnů a zabralo to dohromady asi měsíc. A stejně jsem to všechno nestihl, jenže já se učil přímo z knih, proto jsem měl toho hodně. Jazyk český a literaturu jsem stihl celou, a měl jsem skvělý výsledek, pokazil mi to trochu sloh-písemná práce, téma mi nesedlo, stres, takže za 3, zkoušení bylo s pochvalou a za 1, dohromady za 2, Jazyk anglický docela ušel, ale bylo to za 3, Biologie, kde mi vůbec nesedlo téma, ta tu jsem už tolik času neměl, ale byla mým zájmem, a něco z ní vím, tak jsem improvizoval a dostal za 2, Fyzika, tam jsem měl velmi dobře teorii, ale vůbec mi nevyšel příklad přesto jsem dostal za 2. Děla jsem to někde před více než deseti léty a bylo už to tedy lehčí, něž někdy před x léty. Na klasické gymnázium bych s takovým přístupem neměl šanci, a já na něj ani nemyslel, spíše to byla jen náhoda. Možná kdybych se více snažil, jenže mě zajímaly jiné věci. Nebavilo mě se učit, byl jsme zasněný, přitom mi některé věci jdou lehce, a uvažuji v nich přirozeně rychle. Já si vlastně říkám, kdybych neměl tu možnost jít studovat dálkově, co bych dělal? Maturita dnes není už nic, je to standart. Mám problém s odkládáním věcí, potom spěchám a podléhám stresu.

Anonymní masa se hodnotí jedním slovem-stádo.

Klamání ve vztazích neuznávám, pokud se to stane, nevím, jak to může dále fungovat? Dá se odpustit, ale už se to nesmí opakovat.

lLily

MobyDicku, tak na maturitu moc rada nespominam, bo som sa zachovala totalne nezodpovedne, no v tom obdobi som to povazovala za najlepsiu moznu volbu...proste som sa skratka a jasne - nic neucila.....spociatku som sa pokusala, no coskoro som si povedala, ze naco....sak je to cele hop alebo trop - co ak sa naucim vacsinu veci a vytiahnem si otazku z tej mensiny, ktoru som sa naucit nestihla? Proste som vydedukovala, ze mi to za tie stresy nestoji. Vsetci naokolo sa biflovali, stresovali a ja nic, proste nic. Presla som s odretymi usami a hoci mam maturitne vysvedvedcenie, pripadam si akoby som tu maturitu ani neabsolvovala, bo som nic nevedela a vsetko to bolo len v spolupraci s ucitelkami, no a v ich zaujme jaksi bolo, aby presli vsetci...vsetci, co nepatrili prave k najhorsim ziakom a ja prave k najhorsim nepatrila, takze som presla. Nemala som ani ziadnu tremu, bo som vedela, ze v podstate nic neviem a nic som sa neucila, takze som sa nemusela pokusat o "dokonalost".

S tymi jednotlivcami som to myslela tak, ze na ich zivotoch vidno ovela lepsie ako zivot funguje, rozne zivotne zakonitosti a naschvaly. Vidno to ovela lepsie, nez na ludoch vo vseobecnosti, bo ide o konkretne pribehy a zazitky tych-ktorych osob, ktore sa skutocne udiali, preto mi je to ovela blizsie, nez hodnotit nejaku anonymnu masu ludi o ktorej nic neviem, len jej narodnost.

Ja ti poviem asi takto - ked ludia klamu v blizkych vztahoch, mozu si potentovat cely zivot, pretoze tam by si mali vzajomne v prvom rade verit a ked ti ktosi blizky zacne tvrdit cosi ineho, nez co citis (a klame ti), tak sa moze lahko stt, ze prestanes verit bud svojmu citeniu (ktore bolo spravne) alebo tomu cloveku (pricom klamal). To je dost rizikova situacia, pretoze ked sa vzdas svojho citneie, uz nikdy nebudes moct verit vlastnym pocitom a ked sa vzdas toho cloveka, budes musiet byt sam. Oboje su strasne tazke volby, hlavne ked v tej chvili nevies alebo len matne tusis, kde asi je ta pravda. Cize v comsi takom uz zdaleka nejde o princip, ale vlastne schopnosti verzus doveru k druhemu. Jedno z toho zakonite stratis a je velmi namahave to obnovovat.

MobyDick

lLily: problém který popisuješ měla určitě většina, někdo to prožívá více emotivně, já tedy určitě. Jak píšeš, to dětství jako by to bylo nedávno, a přitom uteklo už tolik času a dost se toho i stalo. Trému jsem míval při jakékoliv činnosti, kde o ně co šlo, dokonce často i v tělocviku, jinak různé desetiminutovky a písemky, později testy, a samozřejmě zkoušení u tabule.

Ano, s tím odkládáním je spojeno riziko, že ten termín "hořet bude," a potom člověk začne podávat výkon. Já takto dělal maturitu, potom jsem se extrémně hodně učil a úplně jsem se z toho vyčerpal, a týden byl i nemocný, na maturitu jsem šel s mírnou teplotou, ale dostal jsem se z toho docela rychle.

Máš pravdu, člověk se musí odhodlat-mě to čeká právě teď a asi následující týden, nějaké změny, a myslím že se do toho dostanu. Snad mi to trochu změní život a k něčemu novému se i odhodlám, věci jsem odkládal, a uteklo mnoho let. To je škoda. Já bych asi také měl jít za něčím hlava nehlava, ale asi se také příliš obávám, vidím všemožná řešení, a odrazuje mě to, chyba. Rovněž nemám nějaký stimul, ovšem teď už vlastně mám. Jestli ti připadám pokorný, tak se tak jevím, jinak já sám sobě ani ne, asi jak v čem. Možná v porovnání s některými ano, ale je ve mně i horká krev, pýcha ne, ale horká krev ano. Já také vnímám více méně určité lidi a o ty mám zájem, ten dav, je mi nějaký odcizený a konkrétní jedinci, ten můj protipól už naprosto, s těmi mě ani nic nespojuje. Nemůžeme si s každým rozumět.

Ona upřímnost je těžká, a v citlivých otázkách jsem to nedokázal, ovšem bylo to takto lepší. Teď už ale takto neuvažuji, a jsem pro upřímnost, v čemkoliv, člověk by to měl snést. Já říkám jak se cítím na rovinu, žádné takové "mám se dobře" řeknu svůj současný stav a problémy. S upřímností se musí umět pracovat jemně a s chytrostí, když to případ vyžaduje, a to nejenom s blízkými lidmi.

Já si myslím, že obojí mě přitahovalo současné, protože ani v tom dětství jsem to až tak nedělil. Asi je to opravdu o člověku. Máš pravdu, že v muži člověk hledá ten silnější princip, ale jsou i silné ženy.

lLily

MobyDicku, sak ja si ta ani nepredstavujem nejak zakriknuteho aj ked sa tak mozno obcas mozes citit...ano, trema stimiluje - my sme mali na zakladnej skole ucitelku v skolskej druzine, ktora nas ucila rozne slovenske ludove piesne a pripravovala s nami aj rozne scenky a programy, s ktorymi sme vystupovali v ramci predstavenia ku Dnu Matiek ci inej prilezitosti. Muselo to byt este na prvom stupni ZS, bo mi to pride velmi davno, hoci detstvo samo o sebe mi az tak davno nepride. To iste, ked som mala odpovedat na nejakej vyucovacej hodine pred celou triedou alebo recitovat nejaku basnicku, ktoru sme sa museli naucit....vzdy ma obliala taka vlna adrenalinu, az som sa divila, ze som neodpadla, no ono ma to naopak praveze nakoplo a dalej, ked uz som musela stat pred celou triedou, som tu tremu uz nevnimala, bo ten najvacsi stres sa vygradoval, ked som vstala zo stolicky a musela prist k ucitelke pred tabulu. Potom to uz slo jaksi samo.
No jo, ja taky odkladam, co se da a pokym je to odkladanie mozne, bo ak uz je nieco v akutnvej faze, musim tomu celit co najskor....neznasam napriald rozne vybavovacky a nakupy do ktorych sa nevyznam, no ked hori termin, tak uz nemam na vyber a to je asi i dobre bo inak by som sa k tomu nedokokopala. Niekedy sa sice snazim aj o predcasnejsie vybavenie, aby som s tym neskor nemala stresy, ale odkladanie je i muj verny spolecnik.
Pisat o zmene sa da aj cele roky, i ked i ja som za vcasnejsie rozhodnutia, no na to sa clovek musi citit...podla mna, avsak citala som kdesi, ze clovek by nemal cakat, az sa nieco citit bude, bo je dost mozne, ze sa toho nikdy nedocka...ze ma proste "skocit" - jit do toho a ono to uz nejak pojde a nejak bude a i ked je na tom azda i kus pravdy, mne sa to javi trochu zastrasujuce a neznasam akekolvek zastrasovania v ramci motivacie, bo mi pridu kontraproduktivne. Proste sa mi nepaci, ked cloveka za cimsi pohana hlavne strach zo straty cohosi a podobne, asi preto, ze ludia sa takymto sposobom zvyknu aj vyhrazat a manipulovat jeden druheho na svoje sebecke cielie, zneuzivat sa, pricom sa tvaria, ze im ide hlavne o dobro druheho, no a ked to tak necitim, tak si ten clovek takovej nazor moze strcit do vacku, mna ani nehne, bo o to vacsi odpor citim, ktory bohuzial v takom pripade musim nasledovat ako jedinu doveryhodnu a zmerodajnu vec - cize ak by som to zhrnula, tak radsej budem stat na mieste, nez postupovat a chybovat. No ano, nebudem zit naplno a bla bla bla...co ma potom? Ja k svojmu rozhodnutiu potrebujem hlavne bezpecie a neotrasitelnu vieru, vsetko ostatne je len blud za ktorym nepojdem. Hoci mam tendenciu veci zvazit, dost casto konam zaroven impulzivne - to je asi takovej mechanizmus, ktory sa proste spusti na vyvazenie mojej "serioznej" a pochybujucej stranky osobnosti - konat absolutne nezodpovedne - nestava sa to casto, mozno len ak citim, ze su na mna kladene ci uz mnou alebo kymsi inym prehnane poziadavky, pricom tie poziadavky pre ineho cloveka mozu byt uplne trivialne, ide skor o moj pocit, ze cosi na mna zacalo naliehat a doliehat, vtedy idem hlava-nehlava a nehladim doprava ani dolava, dokonca v tom samu seba este aj podporujem a hovorim si, ze mam na to pravo, obcas sa takto akoby utrhnut z retaze a kaslat na vsetky mozne aj nemozne dosledky.
Zvlastne, napriek tomu vsetkemu mi prides dost pokorny i ked si tak nepripadas,ja si niekedy tiez pripadam pokorne, hoci inak mam svoje naroky z ktorych nerada zlavujem. Ja dianie vo svete velmi nesledujem, aspon teda v tom politickom, bo i tak by som to asi ani velmi nechapala a skor preferujem zaujem o konkretne ludske osudy, nez osudy ludi vo vseobecnosti v ramci nejakej krajiny - to mi nic moc nehovori, bo ja vztahy a zivot ako takovej vnimam skrz urcitych jednotlivcov.
No podla mna je urcite lepsie narovinu, neznasam tajnosti tam, kde by nemali byt...hoci i chapem, ze sa neda a ani nemusi povedat vsetko vsetkym, asi jak a na co sa clovek citi a co povazuje za dolezite sdelit. Niekedy je lepsie nepovedat aj nic, ak to ma byt iba polopravda, bo jak klamstva, tak i polopravdy ludia zneuzivaju na manipulaciu, co sa mi teda tiez nepaci, ale vo vseobecnsoti som za akukolvek pravdu - i tu najhorsiu, nez by to malo byt milosrdne tajenie, mlzenie ci rovno klamstvo. Ktovie jak by som to znasala, bo vacsina ludi cistu pravdu velmi casto nehovori, no viem jak sa citim, ked ktosi mlzi a klame a to je teda hodne odpornej pocit, hlavne ked sa zacina ukazovat opak jeho tvrdenia.

No a este je podla mna rozdiel, komu clovek tu svoju pravdu i sdeluje, bo u mna je to diametralny odlisny sposob (pristup) - ak ju chcem s istymi ohladmi podat komusi na kom mi zalezi a ak ju naservirujem bez ladu a skladu komusi, kto mi je viacmenej uplne ukradnuty a citim k nemu mozno tak nanajvys nejaky druh zaste, vtedy mi nerobi vacsi problem byt bezohladna a priama, dokonca to v takej chvili i schvalujem. Pri komsi blizkom to chce fakt riadnu davku rozumu a citu, pri komsi nepodstatnom skor davku guraze, i ked by sa to tak asi nemalo a nemuselo, ale nemozem si pomoct, proste to tak citim.
Aha, tak ten rozvoj...uz davnejsie som kdesi (neviem presne uz kde) citala o terii rozvoju, ktora mi pride asi najblizsia, mozno i preto, ze neni tak namahava jak sa zvycajne prezentuje ako posuvanie sa k istym vonkajsim krokom v ramci akehosi spolocenskeho napredovania a posuvania sa. Mne sa na tom pacilo zhruba to, ze vsetko, co sa kedy v cloveku rozvie, to vsetko ma uz v sebe, cize de facto nic noveho neziska len to, co uz v sebe ma. Clovek je ako takove klbko, z ktoreho sa odvija nit na jeho ceste zivotom...vdaka roznym stuaciam ake zaziva a postojom, ktore voli, cize nic noveho na seba nenabaluje, iba sa rozvija-odvija ako nit z klbka, ktorej zaciatok je asi kdesi pri narodeni a konci smrtou....azda to suvisi dost s otvorenostou voci urcitym situciam, ktore ho akoby formuju a napomahaju jeho rozvoju, nie nejake cielene usilie pretvorit sam seba vo volakoho celkom ineho ci dokonca lepsie...skor je v ramci odhalovania - rozbalovania vlastnej podstaty od ktorej by sa nemal prilis odklanat, bo tvori jeho jadro. Tak asi tak nejak...tato predstava mi je asi najblizsia.
A ked sa ta spytam takto, ze prvym clovekom, ktory ta viac pritahoval v sex. slova zmysle bol muz ci zena? Mozno to neni velmi smerodajne, len by ma to tk trochu zaujimalo, ak si teda spominas. Ano, jemnejsi muzi zvacsa nemaju moc tolerotanncyh otcov k tymto kvalitam a ked syn nemal v otcovi oporu, moze ju takymto sposobom hladat skrz inych muzov, ktori ho prijmu a ocenia ako ich otec nikdy nedokazal, cize aj cez sexualne spojenie s inym muzom. Je to pripad od pripadu, ale z cisto psychologickeho hladiska mi to dava trochu zmysel.

MobyDick

lLily: ona je dokonce tréma v určitém smyslu stimulující, to více podáváš výkon, to znám i u sebe, a ona časem odpadne, ale pokud se ti klepou kolena a třepe hlas, to už je chyba. Já třeba míval trému a ona časem ustoupila a já působím jinak sebevědomě. Kdyby jsi mě posuzovala podle zjevu, tak bys řekla, "co mi to tady ten člověk píše?" Co mu schází? Ano, fyzicky s nemám za co stydět, duševně také nejsem na tom špatně, jsem schopen se učit novým věcem. Ale mám nějakou vadu, a ta souvisí s tím ,že věci odkládám, a proto platí, co mi zde napsala a_dr1a, Messje apod. že ty věci musím začít řešit hned. Asi se na mě musí dívat jako na nějakého, nevím co, už několik měsíců píši o změně, a zatím nic, ale teď mě to čeká, objektivní důvody mě přinutí a já jsem rád, takže potom napíšu, třeba se vše u mě začne měnit k lepšímu, a já už tu minulost sice nehodím za hlavu, ale nějak jinak ji budu interpretovat. Ovšem nevytvořím si iluzi, že najednou je vše skvělé, už minimálně jen proto, že sleduji situaci ve světě a něco vím i o minulosti, která byla zametena pod koberec, a s tímto se nežije dobře. Víš u mě je velký problém s pokorou, já opravdu pokorný nejsem, je to chyba? Pokora je něco úplně jiného, a já si myslím, že úplná pokora není žádoucí v tomto světě, plném lidských darebů, jím se musí naopak ukázat síla, odhodlání, ne pokora. Pokora se ukazuje tam, kde vidím člověk nějak trpícího, strádající ho, apod. Ano, já si sám sebe uvědomuji, vždyť jsem se důkladně prohrabal vlastní nitrem, a dokonce psal i o své sexualitě.

Teď se tě zeptám, je podle tebe být lepší upřímný a říci někomu na rovinu, líbí se mi muži i ženy, anebo to tajit? Je jiná doba, ale lidé se stále bojí, nebo manipulují. Já jsem pro pravdu, a ať si to ten druhý sám přebere, jestli chce s takovým člověkem něco mít, či ne. Jestli ho bude odsuzovat, nebo ne. Já jsem neřekl všem, jen dvěma lidem a naznačil jsem že jsem bisexuál-homosexuál, jenže oni si teď v hlavě nosí informaci, že jsem gay, ovšem to není čistá pravda, pravda je to co jsem psal, tak i tak. Není to asi jednoznačné. Já o intimních věcech nikdy nechtěl mluvit, ale někdy se jim nevyhnu, a také nemám rád lhaní, chtěl bych být upřímný, ale mnozí toho zneužijí. Manipulátora poznám.

Nejhorší jsou lidí s falešným sebevědomím, ale uznám ,že to sebepodceňování působí hloupě, budeš se divit, ale já vlastně v reálu nepůsobím jako nějaký zakřiknutý člověk, naopak, ale o sobě někdy a v některých situacích hodně pochybuji, jinde zase mám o sobě dost vysoké mínění, snad je to zdravé. Takže už zde nebudu psát nějaké věci ,kde bych vystupoval ,že se nějak velmi podceňuji, to ne, spíše vidím věci černě, ale s občasným světlem, ta naděje stále je, ovšem o lidech a lidstvu si to až tak nemyslí, kam vlastně kráčí, kam se ženou?

Přesně tak i ta zdánlivě nejlepší autorita si tě nějak modeluje a to já skutečně vždy nesnášel, chtěl jsem volnost a jen jakési usměrnění. Já si vůbec myslím, že nás hodně lidí dosti deformovalo, škola, a bohužel to bývá často i v rodině, a potom se podle toho i chováme. Bohužel, u mě právě skončilo asi dost osobností, které u mě nikdy neměli skončit. To působení nebylo pozitivní. Takové ty drobné chyby a vady přehlížím.

Já také nemám rád lži a manipulace, mám rád otevřenost, ale jemně řečenou, ona ta upřímnost někdy i bolí a někdy je opravdu dosti hloupě podána. Chce to přistupovat s rozumem i citem.

To jak já si představuji vývoj by bylo na dlouho, ale k tomu se ještě dostaneme, zatím jen stručně: Vše začíná v rodině, a to prostředí je zásadní, musí to být harmonie, a co nejméně patologických jevů z venčí, potom vhodná škola, a od dětství jasně vědět, co chci, co je podstatné a co ne, potom už ta cesta životem je snadnější, a i ty vztahy bývají jiné, možná, že potom neexistují ani ty sexuální zmatky. Asi víš, že teorii na vznik homosexuality je více, ale jednou z nich je i absence mužského vzoru v dětství, a toto se bohužel často vyskytuje, ovšem proč se potom vyskytuje tato orientace i těch, kteří ho měli? Nějaký problém to nepochybně je, bisexualita je asi ještě složitější, zajímavé je to zkoumat jak psychologicky, tak i fyziologicky.

Jakési zebe trestání v určité rovině tam být může, nejhorší je asi ta přemíra hrabání se v minulosti, která už stejně byla.

lLily

MobyDicku, ja si myslim, ze za kazdym sebavedomim je aj urcita davka neistoty a aj trema je normalna, ked clovek do niecoho dava kus seba, az na to, ze skutocne sebavedomie tkvie v tom, ze ta trema ho pohana k lepsim vykonom, aby nepochybil a neistota ho drzi pri zemi, aby ostal pokornym a neprecenoval sa - to podla mna zo sebavedomeho cloveka robi skutocne sebavedomeho, narozdiel od tych, ktory si svoje sebavedomie zakladaju na prebijani neistoty tym, ze druhych ponizuju a vybijaju si na nich svoje komplexy - to je uz len taka umela kvazi sebaistota za ktorou sa skryva o to vacsia neistota, ktoru ten jedinec nespracoval.
Niektori proste nemaju na to byt sebavedomi aj ked sa o to snazia, ty na to vsak mas, bo si si sam seba aj vedomy a co ineho je sebavedomie, nez byt si vedomy sameho seba?
Sebaistota narozdiel od sebavedomia je uz o trochu tazsia ci narocnejsia (no o to cennejsia, ak sa k nej jedinec dopracoval sam), avsak tiez nie v tvojom pripade nemozna - lebo istotu mas v sebe a spojenie sa so svojou istotou ziskas bud cez druhych, ktori ti veria alebo cez skusenosti, ked si si musel zacat verit sam, bo nebolo nikoho, kto by ti veril. Sebavedomy moze byt neisty, no sebaisty clovek nemusi byt vzdy sebavedomy - hlavne, ak tu istotu ziskal za podpory kohosi z vonka - rodiny, priatelov a znamych - veri si, no nepozna sa, bo v neho verili v prvom rade druhi....takze clovek moze lahko klopytnut, ak na podporu druhych bude aj nadalej spoliehat, bo behom zivota sa to zakonite zmeni a ak mu chyba aj potrebne sebavedomie, lahko o tu sebaistotu moze aj prist.

Autoritu tazko znasas aj preto, ze ina autorita by mohla potlacat tvoju autoritu ci autonomiu, ktoru mas dost silnu. Ja znasam zle autority o ktorych nic neviem a javia sa mi nespravodlive a zaujate voci mne....kym si o nich nieco nezistim. Nemalo krat sa mi to stalo v praci...akoze v pohode, ze ma niekto usmerni, ja som tomu praveze aj rada, no ked do toho zacne zatahovat nejaku svoju cast osobnoti, ktoru sa snazi potlacit ci spochybnut moju cast osobnosti, to ma trochu zneisti a zvacsa si to beriem dost osobne - pretoze na istej urovni sa toto podla mna aj deje. Ked vsak viem, ze sa takym sposobom ten clovek sprava aj k inym, tak uz viem, ze sa jedna o jeho problem a nie moj, cize prestanem bzt k nemu az tak vztahovacna....akoze ponadavam si na neho aj pred takymi, ktorym sa deje s danym clovekom rovnaka skusesnot ako mne, ale uz mi to tak nevadi a beriem ho viac s rezervou, pokym sa do mna opat "nezahryzne" - vzdy si vtedy musim pripominat, ze ide hlavne o slabost toho cloveka a nie moju, aby ma to nevytocilo a ostala vo "vlastnej sile", avsak ked ma clvoek slabsi den, moze ho to dost zasiahnut - hlavne je nepustat si taku osobu k sebe blizsie, i ked verim, ze v osobnej rovine, by bol viac v pohode, no alaramujuca mi pride ta skutocnost, ze ma take tendencie a to mi priam znemoznuje doverovat mu ako ludskej bytosti, cize taku autoritu si rozhodne nepustat blizsie aj ked by sa o to snazila a ostavat na cisto vecnej urovni v ramci istej ucty jedneho voci druhemu a medziach tolerancie, no nic viac.

Ked uz piseme o tych iluziach, tak zrejme i z tohto dovodu neznasam uz odmalicka akychkolvek klamarov, bo oni sa snazia vytvarat dost doveryhodne iluzie, ktorych ked sa clovek s doverou chyti, moze skoncit velmi spatne, takze o takych ludoch len neustale pochybovat a brat ich s velikanskou rezervou, ak uz mam minimalne jednu skusenost s clovekom s takymi tendenciami.

Ako si ty vlastne predstavujes vyvijanie sa? Nejaku pracnu namahu na sebe samom a neustale postrkovanie sa do predu len aby sa clovek rozvijal a nezakrnel? Ja ti mozno neskor napisem vlastnu verziu ohladne predstavy rozvijania sa, ktora sa asi dost lisi od vseobecneho pohladu na posuvanie sa kamsi v zivote a "rast". Myslis, ze pocit statickosti zodpoveda aj realnej statickosti....myslis, ze statickost sama o sebe je ozaj v tomto svete mozna?

Pises, ze:"Jednu věc už nevrátím a to ty lidi, kteří už zde nejsou a rovněž nemohu vrátit to, co se stalo. Na člověka toto často dolehne a uvědomí si, co udělat neměl co ani nemusel, ovšem uvažují takto všichni? Myslím, že ne."
Ty si neustale cosi vycitas, vsak.....mozno sa za to istym sposobom aj trestas?

MobyDick

a_dr1a: ahoj, to víš, že to v mé rodině vůbec nebylo a není ideální, takže nevím, co všechno by se odhalilo, ale vím, co mi už v dětství dělalo problémy. Minimálně jsem byl trémista, i když jsem vůbec nebyl nějaký introvert, či zakřiknutý, naopak, byl jsem živé a hezké děcko. Ale přišli určité problémy, a tím vše započalo, teď je čas s tím něco dělat. Nemyslím si, že toto kdy budu řešit s nějakým psychologem či psychiatrem, ono na první pohled by nikdo u mě nic nepoznal, mohu vystupovat i sebevědomě, a toto jsem dělal u všech zkoušek ve škole, ovšem každé to zdánlivé sebevědomí bylo pečlivým zakrytím i jisté trémy a nejistoty. Už minimálně v prvních letech školy jsem bohužel měl smůlu na špatné učitelky (někdy i hysterky) a celkové ne moc dobré prostředí, ale sžil jsem se s tím, jedna spolužačka mi později řekla, že jsem byl takový správný flegmoš-flegmatik, pokud jsem se tak jevil, tak rozhodně jsem nebyl jen flegmatik, ale vlastně vše ostatní.

Já nic nemám proti určité dominanci, pokud chci, takovou osobu přijmout, tak ji přijmu, ale určitým osobám ten prostor nedám, tam mohu klidně působit dominantně i já sám. Spíše jsem byl tvrdohlavý. Usměrnění potřebuji, to je pravda, a udělal bych mnohem méně chyb. Máš pravdu, asi na mě nebyli v jistých věcech moc přísní a proto těžko snáším autoritu. Musí to být pro mě opravdu osobnost, musí mě nějak přitahovat.

Reálně jsem si všemožné věci vyzkoušel, ale ničemu se pořádně nenaučil, to přiznávám. Takže abych už opravdu začal, pro tebe asi musí být člověk jako já ztělesněním naprostého slabocha, a to musí být pro ženu hrozné, když takto muže vidí. Je pravda, že některé mé chování a řeči bych nepřál někomu vidět a slyšet, leč jsem to já.

Já někdy dělám ty věci s lístečky, když se nemohu rozhodnout, a věř mi, stejně to moc nefunguje, ale v něčem asi nic jiného nezbývá, ovšem losovat jestli žena, nebo muž, to fakt dělat nemohu. Prostě jsem bisexuál, a jediné co nakonec rozhodne bude až ten člověk. A to je můj osud, leda, že bych cíleně chtěl někoho vyhledat, ale toto já nechci, chci osudové setkání.

Troch use bojím že ten čas tak rychle plyne, ale ještě není pozdě, je mi přes třicet (i když už hodně).

a_dr1a

Ahoj Dick. Ja si myslim, ze keby sa spravila v tvojom pripade rodinna ai anamneza, zeby sa "odhalili" priciny tvojho spravania ci skor nespravania nekonania nerozhodnosti
Ty zrejme potrebujes mat pri sebe silnu dominantnejsiu osobnost ktora by ta spravne viedla usmernovala. Nie vsak okato nasilu. Ale mudro inteligentne, zeby si mal pocit, ze to ty chces, ty si tak rozhodol a je to tvoja volba ai.
Vies. Ak ostanes nadalej takyto, zivot ti pretecie pomedzi prsty a ty ostanes iba vecnym teoretikom-ktory vsade bol (no hl prstom na mape a cestopismami v telke ci na nete), ktory "vsetko" tzv teoreticky vie ovlada-ale nic nikdy realne nevytvoris nezrealizujes nepostavis.
Sny nie su len aby sa snivali-ale aj plnili a za nimi sme si ako ludia sli.
Ty chces a mas "milion" veci tuzob snov zelani a planov. Aj na 5zivotov. Ale co z nich si realne uskutocnil a podnikol???
Ty si typ cloveka "daj sem slamu padnem na nu". Nauc sa vsak krok za krokom ist za svojim. Nechci vsetko hned a naraz. A ak sa nevies pre nieco sam rozhodnut-kludne si vsetko popis na listocky (co chces robit podniknut a to priebezne aktualizuj-bud pridas dalsie alebo vyberies to co uz nie je aktualne) - daj si ich do klobuka a vylosuj si co ides najblizsie obdobie/cas urobit a podniknut. Lebo takto raz budes uz ako stary muz na smrtelnej posteli lezat a ked sa rozhliadnes do svojej minulosti, zistis, ze si vobec nezil ale doslova si svoj zivot premrhal necinnostou nerozhodnostou nicnerobenim