Prosím o radu. Toto není téma k úvahám, potřebuji praktickou radu.
Jsem typickým příkladem člověka, který je nerozhodný, neumí se odhodlat k okamžitému činu-ke změně, která by ovlivnila jeho dosavadní život. A ovlivnila ho pozitivně.
Už jako dítě jsem byl zasněný, vybíravý a to i ve škole. Co mě nebavilo, nebo my nešlo, nechtěl jsem se učit vůbec. A podle toho také vypadaly mé výsledky ve škole. Od páté třídy se už objevily i trojky, v posledním ročníku už i jedna čtyřka. Takže byste asi správně typovali-nestudijní typ. Kandidát na učební obor, a to méně náročný. Zvolil jsem těžší technický maturitní obor-výběr oborů v té domě byl malý a já "chtěl" (spíše rodina chtěla) něco s maturitou. Samozřejmě mně to nebavilo, výsledky jsem měl špatné. Školu jsem musel opustit-vůbec mně to nevadilo, opravdu mně to v té době nic neříkalo. Ale už asi za dva roky, jsem se začal sám před sebou, i před okolím stydět, že mám jen základní vzdělání. Nezbývalo nic jiného než "zatnout zuby" a pokusit se získat maturitu dálkově. Musím říci, že to bylo docela komplikované, ale nakonec jsem přeci jen vystudoval.
Původní motivací bylo (studium se mi v té době už přestalo protivit) pokračovat dále ve studiu na vysoké škole. Jenže studium se ukázalo pro mně být problémem. Nemám rád zkoušky, nerad se učím co mně nebaví, odkládám vše na poslední chvíli, a potom přichází stres. Neučím se zrovna rychle a v matematice a v cizích jazycích jsem byl vždy slabší. Takže to vypadá, že ačkoliv ještě dnes mně mnohokrát v hlavě napadne, že bych to měl znovu zkusit, váhám. A navíc mně vždy zajímaly ty těžší předměty jako fyzika, chemie, biologie. O humanitu nemám zájem, kromě literatury.
Takže zvolil jsem tenkrát správně, když jsem volil maturitu? Neměl jsem raději volit učňák, protože teď vlastně nemám nic (maturita- dálkové studium na gymnáziu, nebyla to těžká škola). Navíc uvažuji, že bych to mohl zkusit v zahraničí, netvrdím že hned. Teď mi připadá, že stojím vlastně pod mnohými maturanty i lidmi s učebním oborem. Jak byste postupovali vy, kdybyste byli v mé "kůži"? Univerzita, to je běh na dlouhou trať, vyžaduje to schopnosti. Nebo bude pro mně lepší rekvalifikace, nebo nějaké pomaturitní studium, či získání výučního listu za kratší dobu?
Asi jsem měl kdysi jít na "učňák", že?
