Zvu Tě k sobě, přijď, můj vrahu!
Je mi prázdno…
V zádech bolí, je odpoledne.
Cítím vinu – za dopoledne.
Sevřená a v prázdnotě
Cítila jsem závratě…
A má bezradnost nad prázdnotou
Vyblita je v záchodě.
Je mi prázdno…
Beznaděj mou duši tíží
Zachránit se chci…ve spíži.
Vím, nic tím způsobem nevyřeším
Ale to jak trpím a jak se soužím
Už dál prostě neunesu
Nezvládám tu tíhu stresu!
Je mi prázdno…
A má snaha
mě dovádí k deliriu
Zabiju se, a svého vraha
Zvu si k sobě vždy, když bliju…
Já nesnesu už žít svůj strach
Moje tělo děsem zvrací
Už přicházíš, jsi můj vrah,
Ano, má anorexie se vrací…
Je mi prázdno…
Žít či zemřít?
Sama nevím…
Trpět, toužit
. …už se bojím.
V srdci bolí prázdné touhy,
A v žaludku zas hrozný hlad.
…děsí mě můj život dlouhý
já však zemřu brzy!…snad.