V současnosti mám stabilní práci, určitě není bůhví jak placená, protože nedosahuje státního průměru, ale pokud dělám přesčas, tak se k tomu přibližuji. Já jsem si ani ve snu nepředstavoval, že jednou budu dělník, obyčejný dělník! Já měl o sobě dříve přehnané nároky, ale realita je jiná. Na jedné straně jsem rádi za tuto práci, protože mi to velmi pomohlo v osobním životě a já díky tomu napravuji vše, co jsem dříve pokazil. Na druhé straně to není práce snadná (fyzicky) a ty peníze jsou zasloužené a celkově je ta práce nedoceněná!
Pozitivum to ale přece má-mám naprosto čistou hlavu, protože práce je jinak jednoduchá a nenosím si problémy domů-nezažívám to co zažívají ti, co si nosí problémy domů.
Nevadí mi, že jsem obyčejný dělník, ačkoliv tím asi moc lidí neoslním, ale jsem si vědom svých omezených možností a asi i schopností. Školu jsem neměl rád, známky jsem měl nic moc, ačkoliv když jsem zabral, šlo to, ale v určitých předmětech to asi dál nešlo (matematika a jazyky).
IQ test jsem v 17 letech udělal na pouhých 95 bodů! A v testu studijních předpokladů jsem měl jen 4 body v celkovém percentilu! Já nevím proč? Mám opravdu takové IQ, nebo se neumím soustředit? Proč jsem se lépe neučil, proč to nešlo?
Proč jsem vlastně chtěl studovat, když to možná nemělo cenu a já se měl živit manuálně? Možná bych měl o to méně starostí?
